Articles (Členy)

Člen
Vyjadřuje gramatickou kategorii určenosti, jedná se o vyjádření rozdílu, vycházejícího jak z počitatelnosti substantiva tak ze situace, ve které se substantivum používá. Vyjadřuje se členy – určitým, neurčitým, nulovým a stejnou funkci mají také zájmena (ukazovací, přivlastňovací a neurčitá).

The – určitý tvar, shodný pro obě čísla. Výslovnostní varianta znělá (před vyslovovanou samohl.) a neznělá.

A/an – neurčitý tvar, pouze pro jednotné číslo, v mn. se použije subst. bez členu. Tvar an před vyslovovanou samohláskou.

Člen se klade před substantivum, případně před modifikátor (konvertované podst. jm., příd. jméno). Následuje-li za substantivem, jde o znak zdůraznění (I hesitated to make so damaging a statement – Váhal jsem učinit tak přitěžující prohlášení). Členy mají základní odkazovací funkci generickou nebo singulativní určitou či neurčitou (obecný pojem nebo jednotlivina jednoznačně nebo obecně určená). Př: generická reference: Doctors have great responsibility. Money isn´t everything.

Singulativní reference: You should consult a doctor. I need (some) money. V generické referenci má užití určitého a neurčitého členu stejnou vypovídací schopnost (The/A child learns form his parents.). Generický plurál se vyskytuje bez členu, nebo se členem určitým a potom odkazuje na nějakou podtřídu dané skupiny. Př: Airlines charge too much. Airlines jako obecné určení x The airlines charge too much. Airlines jako druh přepravy. Vyjímku tvoří substantiva s povahou přídavného jména – the poor, the rich. Označení člověka jako biologického druhu stojí vždy bez členu, včetně dalších určení, např. Stone Age man, ale se členem např. A hysterical woman is bad enough, but a hysterical man is insufferable.

Nepočitatelná substantiva se chovají jako plurál, s nulovým členem. Vyjámkou jsou ty, která mají povahu přídavných jmen: the grotesque, the rare.
Singulativní reference určitá vyjadřuje známost dané skutečnosti, neurčitá sing. determinance vyjadřuje označuje novou skutečnost. Angličtina obvykle nově určovanou skutečnost klade na začátek věty. V češtině je tato nová skutečnost obvykle postaven na konci věty. Př: A thrush whirred out of the thicket. – Z houští vyletěl drozd. Strange sounds fell on our ears. – K našemu sluchu dolehly podivné zvuky.

Tato určenost je dána situací – viditelnost předmětu, okolnosti dané situace (Pass me the bucket!), sdílená vědomosti existenci a umístění zařízení a vybavení bytu mezi členy domácnosti apod., o představitelích státu, o orgánech a organizacích, vesmíru. Určení je možné také podle předchozích informacích – jedná se o tzv. určenost anaforickou, kdy jde o předmět neznámý, který byl ale určen dříve kontextem (I discussed an interesting project with Bill last night. I think that the project should be discussed at our meeting; I have been to a wedding yesterday. The bride was beautiful.). Další možností jednoznačného určení předmětu je použití rozvíjejících členů různého typu (I appreciate the initiative that you have all shown. Paul left with the girl who had come with George.).

Neurčitost reference je dána tím, že je o předmětu zmínka poprvé, není jinak přiblížen posluchači (nulový člen nebo some). Př: John is growing a beard.
Určenost u vlastních jmen

Vlastní jména jsou určena již svou podstatou. Pokud je ale vlastní jméno použito jako apelativ (stejně jako označujeme postatnými jmény osoby, věcí), pak se slučuje se členy stejně jako substantiva. V některých případech je užití členu dáno historicky – Mississippi označuje stát v USA, the Mississippi řeku, člen u the Hague, the Sudan, the Sahara od dříve užívaného the Sahara desert.
Pokud užíváme člen u jmen např. literárních tvůrců, jedná se o označení díla tohoto autora, pokud používáme určitý člen u jména vlastního, znamená vztažné zájmeno „ten, ta“. Př.: He wrapped the trembling Emily in his coat.; An almost unrecognizable Stanley grabbed his sleave and said:.... ; Is he the Newman who went to school with Tom? Použití neurčitého členu v téže souvislosti má význam „nějaký“. Př.: Is there a Miranda in your class? He is not a Mozart.
Vlastní jména zeměpisná
Většina zeměpisných jmen se používá bez členu, pokud se zde vyskytuje, pak jen určitý.

Bez členu se používají jména kontinentů, včetně modifikací (Europe, Central Europe). Vyjímkou je the Antarctic, the Artic.
Bez členu se používají jména zemí, států, krajů, měst, pokud neobsahují obecná substantiva. Členy se dávají tam, kde je jméno v plurálu, u názvů svazů a v některých vyjímkách (the Argentine, the Senegal, the Ukraine, the Crimea, the Caucasus, the Rurh, the Tyrol, the Transvaal) případně jsou přípustné obě varianty (the) Lebanon, (the) Congo.
Bez členu se užívají jména hor, jezer s označením Lake, ulic, náměstí, parků, budov, ostrovů v singuláru, jména univerzit, jde-li o tvar jméno + univerzita; jména pohoří a souostroví (jméno ostrova v plurálu se obvykle nevyskytuje), názvy ve formě apelativum +of+ vlastní jméno, některé vyjímky (the Strand, the Haymarket, the Snowdonia National Park apod.) ale člen mají, stejně jako jména moří, oceánů, úžin, průlivů, řek a jezer, pokud u jejich názvu chybí označení Lake.

Bez členu se užívají názvy dnů, měsíců, svátků, názvy denních jídel, jazyků, nemocí
Se členem se užívají názvy novin, názvy časopisů naopak bez členu.
Člen mají názvy lodí a hotelů.
Používá-li se člen u těch vlastních jmen, které se běžně používají bez členu, jedná se o vyjádření určitého stavu, doby apod. Př: The London I am talking about.