Básničky na Hviezdoslavov Kubín VII

Slovenský jazyk » Básne

Autor: tanya
Typ práce: Ostatné
Dátum: 15.01.2015
Jazyk: Slovenčina
Rozsah: 1 782 slov
Počet zobrazení: 124 765
Tlačení: 470
Uložení: 494

Básničky na Hviezdoslavov Kubín VII

Hugolín Gavlovič – Škola kresťanská

Život náš jest komédia, taký si ty jako i já.

Považuj si: tento svet jest theatrum veliké,
v nem se čiňá komédie, a kumšty všeliké.
A my lidé v nem žijící persony činíme,
juž k hodnosti, juz k chudobe často se meníme,
Tento je král, tento vojak, ten sedlák, a ten knez,
zas se zítra promeňujú, neni sú jako dnes.
Když se mine komédia, zskládáme osobu,
zústáváme sobe rovní vstupujíc do hrobu.
Prichádza smrť, rozkazuje personu zložiti,
musí tak byť, nesloboda se jej protiviti.
Čos' byl predtým, to zas budeš, daremná tvá sláva,
tak smrť našej komédii jistý konec dává.

Hugolín Gavlovič – Škola kresťanská

Mrtvý človek je strašlivý, bojí se ho každý živý.

Telo duše pozbavené, neni vícej človek,
než trup mrtvý a mršina, bylo prv čokolvek.
Strach a hrúza z neho jide, potešení žádné,
i ten kvet naň položený od smradu uvadne.
Nedočeká žáden z neho žádného úžitku,
pro velký smrad neni možné držeť ho v príbytku.
Každý od neho utíká, každý se ho bojí,
težko jednu noc, nebo dve v dome s ním obstojí.
Čím skorej se usilujú skovať ho do hrobu,
nedbajíce na stav jeho, i vzácnú osobu.
Ošklivý je v svej podobe, strach naňho hledeti,
i ty takový zústaneš, máš o tom vedeti.

Hugolín Gavlovič – Škola kresťanská

Človeče žijící, zeďá te červíci.

Ješte žiješ, a tvé telo má nemálo smradu,
čož bude, když te smrť jistá zloží hore bradú.
Telo mrtvé plné smradu i porušenosti,
musí z očí jísť do hrobu z lidskej prítomnosti.
Tak od smradu v hrobe zhnije, a červ ho roztočí,
hadi vzniknú, a zežerú štrevá, tvár i oči.
Pokrm bude hadúm, červúm, a i žabám spolu,
a tak prijde svojím časem na ničemnosť holú.
Ani prachu, ani kosti z neho nezostane,
vícej k životu časnému nikdy nepovstane.
O pokoji tela tvého žádnú nečiň zmínku,
ani v hrobe nebudeš meť od žáb odpočinku.

Hugolín Gavlovič – Škola kresťanská

Čím najlépej zavreš dvere, tým te lépej smrť popere.

Kdybys' vedel, že živ budeš ješte čtyri letá,
snáď bys' slobodne užíval za tri roky sveta.
A potem juž ku posledku činil bys' pokání,
aby ti smrť prívetivá byla podle zdaní.
Ale nevíš dňa, mesíce, hodiny i čtvrti,
a tak žiješ, jako bys' byl daleko od smrti.
Zhromáždzuješ jako mravec na hromadu mnoho,
buďto nevíš, zdaliž budeš užívati z toho.
Slibuješ si opovážne mnohé v svete roky,
z tej príčiny i k márnosti obracáš tvé kroky.
Ale prijde smrť ku tobe, jako zlodej v noci,
vtedy prijde, kdy nebudeš meť žádnej pomoci.

Hugolín Gavlovič – Škola kresťanská

S telem duša neumírá, do večnosti se odbírá.

Jednako človek s hovadem podle tela hyne,
tak nám všem jako hovadúm život raz pomine.
Telo naše od hovada nemá rozdílnosti,
buďto sme my jakžto lidé ve vetšej hodnosti.
To však lidé od hovadúv majú rozdelení,
že človek má dušu večnú, čo v hovadoch neni.
Nebo když hovado hyne, a upadá dolu,
s telem jeho smrtedelným i duch hyne spolu.
Ale človek když umírá, duch síce vychádzá,
však nehyne, ale hnedky do večnosti vchádzá.
Nežij tehdy jak hovado, když máš dušu večnú,
bys' podle dobrého žití i smrť mel statečnú.

Hugolín Gavlovič – Škola kresťanská

Blázen se k smrti oddává vtedy, kdy se jej obává.

Nemúdry je, kdo se bojí, že musí umríti,
s takým strachem nespokojné činí svoje žití.
Nekterý je tak bláznivý: když se smrti bojí,
dobrovolne jide k smrti, o život nestojí.
Když vi, že je v cudzej ruce, a smrti nemine,
radnej se sám usmrcuje, a pohansky hyne.
Nepotreba ze života utekať, než jíti,
ten uteká, kdo svú rukú žádá se zabiti.
Nemiluj život zbytečne, ani smrť nenáviď,
opusť život, zemri vdečne, jestli tak musí byť.
Jakákoliv ti smrť prijde, nech ti bude vdečná,
ale sám se zamordovať neni vec statečná.

Hugolín Gavlovič – Škola kresťanská

Peklo ďáblu učinené, je hríšnikúm prislíbené.

Čo jest peklo? abys' vedel. Jest místo úzkosti,
žalár večný, hrob smradlavý všej nečistotnosti.
V nem je strach, hrúza, súžení, a i tmy egyptské,
té nemúžú vysloviti vše jazyky lidské.
Tam večné škripení zubúv, tam plač a kvílení,
tam je večná zúfanlivosť, a nádeje neni.
V nemžto žijú zatracení bez všeho porádku
v bíde, v psote, i v bolesťách, ve všem nedostatku.
Tam život smrťú nazvaný, žáden ho nechválí,
tam duše i telá lidské oheň večný pálí.
To jest ďáblu pripravené, i anjelúm jeho,
ach, Bože náš, vysloboď všech verících od neho.

Hugolín Gavlovič – Škola kresťanská

Kdyby večnosť konec mela, večnosťú by byť nesmela.

Kdyby kus ocele bylo jako ten celý svet,
zetrel by ho jeden ptáček za mnoho tisíc let.
Kdyby raz za tisíc rokúv dotknul se ocele,
prišel by čas, že by ju raz na prach zetrel vcele.
Kdyby ju raz za tisíc let krídelkem pohladil,
malý by kus s pohladzením z ocele odhladil.
Mnoho vekúv by minulo, dokuď by malý pták,
svým krídelkem tvrdú ocel mohel zetríti tak.
Však nie menej prišel by čas, že by se to stalo,
a z tej ocele krem prachu nic by nezostalo.
A večnosť se neskonává, ale jide dále,
nikdy se neumenšuje, vždycky trvá stále.

Hugolín Gavlovič – Škola kresťanská

Proto se večnosť nemení, že v nej času nikdy neni.

V svete temto Pán Búh stvoril hvezdy, mesíc, slunce,
aby byli ve dne v noci ku svítení súce.
Ne jen pro to sú stvorené, by lidem svítili,
ale také, aby časy od časúv delili.
Pomíňá se rok za rokem, o tem dobre víme,
neb slunce v dvanáct znamení bežeti vidíme.
A poneváč ve večnosti slunce žádné neni,
tehdy v nej nemúže býti časúv rozdelení.
Jeden je rok ve večnosti, a neni druhého,
tam se žáden nedočeká do roku nového.
Tam se čas nerozdeluje na čtvrti hodiny,
ve večnosti času neni: tak chce Búh jediný.

Hugolín Gavlovič – Škola kresťanská

Nemúdry, kdo v krátkém čase, večnú vinu bere na se.

Časný život, v kterém žiješ, je punktík maličký,
naproti dluhej večnosti, která trvá vždycky.
Život tvúj stálosti nemá, jako voda beží,
ale večnosť ustavične v svej stálosti leží.
Ve večnosti pripravená pokuta i sláva,
vyvol sobe, čo chceš nyní, vúla se tí dává.
Jestli v temto krátkém čase v cnosti se obíráš,
do večnosti k sláve večnej bránu si otvíráš.
A jak se v zlém oblibuješ v tvém malém živote,
nemúdrý si, pro krátku zlosť jideš k večnej psote.
I Francišek Serafinský o tej veci hlási:
Krátka rozkoš, však pokuta trvá po vše časy.

Hugolín Gavlovič – Škola kresťanská

V nebi neni žádnej zlosti, všecko stojí pri svornosti.

Jedna bitka byla v nebi, ne velice dluhá,
zmohel Michal Lucifera, víc nebude druhá,
Zvíteství se učinilo, víc nebude boje,
tehdy nebe juž je místo večného pokoje.
Neprítelský meč do nebe nikdy víc neprijde,
ani to čo by mohlo byť ku strachu neb k bíde.
Ani búrka neprižene strašné krupobití,
ani blýskání, neb strely, ani hrmobití.
Poneváč tá bitka v nebi z hríchu púvod mela,
tehdy i každý hrích z nebe vyhnán jest docela.
Odtuď nic poškvrneného nevchádza do nebe,
i ty se tam nedostaneš, jak máš hrích na sebe.

Hugolín Gavlovič – Škola kresťanská

Dokuď kdo v svete putuje, každá vec se mu zunuje.

Búh veci nedokonalé ve svete učinil,
abys' v nich nic nezakládal, ale k nebi cílil.
Nic te v svete nenasytí, neb svet je v márnosti,
jako mluví král Šalamún podle skúselosti.
Zunuje se ti muzika, i celý svet v chvíli,
prečo? preto, žes' príchodzí, a neni si v cíli.
Svet jest stvoren ku tvej službe, a ne k nasycení,
užívaj ho tým spúsobem, abys' byl spasený.
Nebe je tvúj dúm dedičný, a tu si hoferem,
bláznivosť jest, když nic nemáš, choditi pod perem.
Duch tvúj večný žádá večné nebeské sladkosti,
darmo mu dávaš k pokrmu zemské nestálosti.

Hugolín Gavlovič – Škola kresťanská

Jak ti je tu tŕňový svet, v nebi hledaj radosti kvet.

Tento svet jest tŕňový les, jináč temnu neni,
a ty si do neho vlézel skrze narodzení.
Plno tŕňúv je ve svete: chudoba, úzkosti,
práce, prenasledování, nemoci, bolesti.
Zlé prípadky, i neštestí, k zlému pokušení,
mnohé bídy, kríže, psoty, všeliké súžení.
Však se z toho nezarmucuj; vždycky tak nebude,
než z vetšej trpezlivosti slávy ti pribude.
Pomine se jednúc úzkosť, prijde čas radosti,
jedine se o to staraj, bys' nepáchal zlosti.
Tŕňová cesta do nebe; a kdo ruže hledá,
ruže v svete nedostane; nebe se mu nedá.

Hugolín Gavlovič – Škola kresťanská

V nebi nebude úzkosti, ani srdečných žalostí.

Dokuď žiješ, ó človeče, máš v sebe červíka,
který nikdy k žádnej veci v svete neprivyká.
Čo dnešní deň oblibuješ, zítra nenávidíš,
čo včul chváliš, aneb činíš, zas se za to vstydíš.
Z čeho bereš potešení, to te zas zarmútí,
to te k hnevu, to k nádeji, to te k strachu nútí.
Nekdys' v takém položení, žes' težký sám sebe,
v ničem tu stálosti nemáš; tehdy hledaj nebe.
V nebi stálosť nadobudeš, kde je pokoj Boží,
který v cene prevyšuje všecko zemské zboží.
Jak ten pokoj žádáš dostať, tak hamuj žádosti,
aby si jich nepopustil do nijakej zlosti.

Hugolín Gavlovič – Škola kresťanská

Trpezlivosť nebe získa, strp, jestli te kdo utíská.

Mnozí ten svet potupili, a i sami sebe,
mnozí znésli mnohé muky pro Boha, pro nebe.
Mnozí krev svú vycedili pro Kristovu víru,
aby v nebesích dostali prislíbenú míru.
A ty v svete nic neznášaš, nebe chceš posproste,
mýlíš se, nebo drahá vec v smetiskoch neroste.
Podobná jest drahej perle tá nebeská sláva,
ten sám sobe ju kupuje, kdo ju vyhledává.
Jak nebe nevyhledáváš, ani ho nekúpíš,
od rozkoše do rozkoše zajiste nevstúpíš.
Jak ti všeci dobré prejú, zužuj náchylnosti,
jak ti nekdo zle učiní, buď v trpezlivosti.

Hugolín Gavlovič – Škola kresťanská

Závisť štestí nasleduje, skaziti ho usiluje.

Z velkej ďábelskej závisti jiste se poznává,
že musí byť neomylne v nebi velká sláva.
Když Lucifer z nebe spadel, zvedel, jako je tam,
aby sme my tam neprišli, úklady činí nám.
Usiloval se Adama do hríchu privésti,
aby ho mohel pozbaviť nebeského štestí.
Víme dobre, že žádnému žáden nezávidí,
jestli na nem jaké štestí okem svým nevidí.
Skúsená vec, že za štestím závisť v pätách chodí,
čím je vetšé štestí, tým se vetšá závisť plodí.
Jiste v nebi musí býti velká sláva Páne,
když ju tak ďábel závidí lidem neslýchane.

Hugolín Gavlovič – Škola kresťanská

Daremná vec to dostati, čo se v krátkém čase stratí.

Ach, slepota oplakaná tvého živobytí,
tam bežíš, kde vúla ťáhne, ne tam, kde máš jíti.
Líbíš daremné rozkoše, malované karty,
dym hodnosti, punktík slávy, a ničemné žarty.
Marný peníz, krásu ženskú temer za Boha máš,
a na bohactví nestihlé nebeské nic nedbáš.
Lížeš misky, a pokrmy opúšťaš nebeské,
nechceš nebe dostávati pro rozkoše zemské.
Mnohé starosti a práce pro vec časnú činíš,
a pro nebe nejmenšú vec činiti nemíníš.
Duša večná nech se v časných vecách nezabává,
nebe je pro ňu stvorené, nech ho vyhledává.

Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1


Odporúčame

Slovenský jazyk » Básne

:: KATEGÓRIE – Referáty, ťaháky, maturita:

Vygenerované za 0.024 s.
Zavrieť reklamu