Členovci (Arthropoda)

Prírodné vedy » Biológia

Autor: tomm
Typ práce: Referát
Dátum: 14.04.2009
Jazyk: Čeština
Rozsah: 1 947 slov
Počet zobrazení: 5 200
Tlačení: 567
Uložení: 635
Tento nejpočetnější kmen obývá všechna suchozemská i vodní prostředí. Jejich tělo je článkováno, jednotlivé původní články však splývají ve větší celky, tzv. tagmata, např. u hmyzu v hlavu, hruď a zadeček. Ve srovnání s kroužkovci je to nestejnocenná článkovanost (heteronomní segmentace). Unikátním znakem členovců jsou končetiny, které jsou článkované , jednotlivé články jsou kloubně spojeny. Pokožka vylučuje pevnou chitinózní kutikulu , která bývá zpevněna orgasnickými i anorganickými látkami a vztváří vnější, ektodermální oporu (kostru) těla. Pevná kutikula znemožňuje růst, proto je svlékána, a to buď jen u dospělých stadií, nebo po celý život. Ve formě destiček nebo lišt je vztvořena i mezodermální vnitřní kostra. Svalovina je příčně pruhovaná a jednotlivými svaly se upíná na vnější i vnitřní kostru. Gangliová nervová soustava je složena z nadhltanové zauzliny (mozku) a z břišní pásky, jejíž párové zauzliny jsou spolu spojeny konektivy. Vylučovacími orgány jsou nejvýše dva páry metanefridií nebo malpighické trubice - dlouhé, slepě končící útvary, ússtící do trávicí soustavy. Vodní dýchají žábrami, suchozemští plicními vaky nebo vzdušnicemi. Cévní soustava je otevřená, umístěná na hřbetní straně těla. Členovci jsou, až na malé výjimky, odděleného pohlaví. Vývoj je přímý i nepřímý. Více než jeden milión druhů je dělen do čtyř podkmenů: trojlaločnatci, klepítkatci, korýši a vzdušnicovci.
 
Trojlaločnatci (Trilobitomorpha) patří k nejprimitivnějším členovcům. Tělo trilobitů bylo rozděleno v podélném i příčném smětu na tři části. Kromě páru tykadel byly všechny ostatní páry tělesných přívěsků (končetin) v zásadě stejné stavby a byly dvojvětvené. Trilobiti žili při dně mělkých moří a vymřeli již koncem prvohor v permu. Pro svůj pevný krunýř se zachovali dobře fosilizovaní.
 
Klepítkatci (Chelicerata) se vyznačují tělem složeným ze dvou částí (tagmat): hlavohrudi (prosoma) a zadečku (opisthosoma). Přední část nese tykadla; z šesti párů končetin je prvý přeměněn v klíšťovitá klepítka (chelicery), sloužící k příjímání potravy, druhý, makadla, má smyslovou fci., především hmatavou (pedipalpy). Ostatní čtyři slouží jako kráčivé nohy. Zadní část těla nese přívěsky jen u nejprimitivnější třídy hrotnatců, u ostatních jsou zakrnělé nebo chybějí. Podkmen se dělí na tři třídy: hrotnatce, pavoukovce a nohatky.

Hrotnatci (Merostomata) - jsou mořští klepítkatci, kteří mají na zadečku lupenité končetiny nesoucí žábry; konec těla ji prodloužen v trnovitý výběžek. Je to vymírající skupina čítající již jen pět současných zástupců (ostrorep molucký). Živí se především kroužkovci a měkkýši mořského dna a patří k největším členovcům (s hrotem až 60 cm). Vývoj je nepřímý.
Pavoukovci (Arachnida) jsou nejpočetnější třídou klepítkatců. Žijí vesměs na suché zemi, jen malá část jich druhotně přešla k životu ve vodě. Zadní část těla nese nejvýše přeměněné zbytky končetin. Dýchají plicními vaky, vzdušnicemi nebo obojím způsobem. Z devíti řádů jsou nejznámější štíři, pavouci, štírci, sekáči a roztoči. Jsou to dravci, někteří roztoči jsou býložraví nebo cizopasí na živočiších i rostlinách. Štíři (Scorpiones) jsou největší a nejpůvodnější pavoukovci. Mohutné pedipalpy uchvacují kořist, která je usmrcena výměškem jedové žlázy na konci dvoudílného zadečku. Jsou živorodí. Obývají teplé oblasti. Pavouci (Araneae) mají obě části těla od sebe odděleny zřetelným zaškrcením. V chelicerách je jedová žláza. Ke konci zadečku ústí párové snovací žlázy, přeměněné zbytky končetin. Produkují tekutinu, jež tuhne na vzduchu ve vlákno. Z vlákna jsou tkány svislé nebo vodorovné sítě k chytání kořisti (např. křižáci). Mnozí pavouci chytají kořist přímo, bez sítí (slíďáci). Pavouci jsou nejrozšířenějším řádem pavoukovců rozšířených po celém světě. Štírci (Pseudoscorpiones) - drobní nejvýše 7 mm velcí pavoukovci s dlouhými pedipalpami zakončenými klepítky, na konci ústí vývod jedové žlázy. Snovací žlázy ústí na konci chelicer. Roztoči (Acari) patří k nejmenším, ale hospodářsky k nejvýznamnějším pavoukovcům. Přední a zadní část těla spolu alespoň uvnitř splývají v idiosoma. Chelicery a pedipalpy jsou rozděleny podle způsobu přijímání potravy, často v sací orgány. Nohatky (Pantopoda) - mořští klepítkatci nápadní krátkým tenkým tělem a až devíti páry dlouhých končetin, v nichž jsou umístěny i vnitřní orgány.
 
Korýši (Crustacea) zahrnují vodní členovce, jejichž tělo je složeno z různého počtu článků, spojených původně do tří tagmat; hlavy, hrudi a zadečku. Velmi často došlo ke srůstu některých hrudních článků s články hlavy na hlavohruď. Končetiny korýšů jsou dvouvětvené: ze základní části vyrůstá vnější  a vnitřní větev. Hlavové končetiny se přeměnily na dva páry tykadel se smyslovou fcí., jeden pár kousadel a dva páry čelistí, sloužících ke zpracování potravy, vytvořily ústní ústrojí. Část hrudních noh se přeměnila v čelistní nožky pomáhající při příjmu potravy, ostatní slouží k pohybu. Zadeček nese končetiny jen u vyšších korýšů;  jejich fce. je různá: dýchací, pohybová, rozmnožovací. Korýši dýchají žábrami, značně je vyvinuto i kožní dýchání; suchozemští zástupci dýchají vzdušný kyslík pomocí vchlípených částí zadečkových končetin. Jsou původně odděleného pohlaví, jen přisedlé a parazitické formy bývají oboupohlavní. Vývoj je většinou nepřímý, přes několik typů larev, ale i přímý. Využávají všechny typy potravy,  stejně jako všechny základní biotypy slaných i sladkých vod. Jen minimum zástupců proniklo na souš. Korýši jsou velmi mnohotvární, dělí se do deseti tříd. Nejznámější jsou žábronožky, lupenonožci, buchanky a rakovci.
 
Žábronožky (Anostraca). Jsou to protáhlí, primitivní korýši s jednotným článkováním těla, volnou hlavou, lupenitými končetinami a nezpevněnou pokožkou. Tělo není kryté kožním záhybem. Žijí v dočasných vnitrozemských stojatých vodách a živí se filtrací detritu a mikroorganismů. Svou schopností snášet velký rozsah koncentrace solí je známa žábronožka solná.
 
Lupenonožci (Phyllopoda). Mají tělo kryté kožním záhybem (carapax) vyrůstajícím na hřbetní straně; nohy jsou lupenité. Nejpočetnější skupinou  třídy jsou drobné perloočky, filtrující většinou řasy a bakterie, kterými se živý. Obývají stojaté vody, především sladké. Ve vývojovém cyklu se střídá partenogenetické rozmnožování několika generací neoplozených samic, spojené s příznivými životními podmínkami, s oboupohlavním rozmnožováním s nástupem nepříznivého ročního období (zima, vyschnutí). Po oplození kladou samice vajíčka, z nichž se po překonání nepříznivých podmínek opět líhnou partenogenetické samice. Tomuto vývojovému cyklu říkáme heterogonie. Perloočky tvoří významnou součást potravy ryb.
 
Buchanky (Copepoda).
Jsou to opět drobní zástupci korýšů. Žijí hlavně ve stojatých vodách, ale na rozdíl od lupenonožců je mnoho druhů mořských. Mají širokou hlavohruď a užší zadeček zakončený vidlicí. Samice nosí jeden nebo dva hrozny nakladených vajíček na zadečku. Tělo není kryto kožním záhybem. Nápadně dlouhý je prvý pár tykadel zpomalující klesání živočicha ve vodě. Volně žijící zástupci jsou opět významnou složkou potravy užitkových ryb. Část buchanek jsou vnitřní i vnější cizopasníci ryb, velryb a mořských bezobratlých. Parazitickým způsobem života jsou často velmi změněny.
 
Rakovci (Malacostraca). Tvoří nejpočetnější třídu. Na rozdíl od předcházejících skupin mají téměř stálý počet tělních článků:
19 - 20, i zadečkové články nesou většinou končetiny. Zahrnují největší korýše, často s pevným krunýřem. Většina z 13 řádů žije v moři. U desetinožců (Decapoda) je čtvrtý hrudní pár končetin opatřen často nápadnými klepety, sloužícími k uchopování kořisti i jako zbraň. Karapax je mohutně vyvinut. V našich tekoucích vodách žijí raci, v moři humři, langusty, poustevníčci a krabi. Stejnonožci (Isopoda) nemají vyvinut karapax. Hrudní nohy jsou kráčivé, zadní lupenité s dýchací funkcí. Tělo je shora sploštělé. Kromě početných mořských a několika sladkovodních zástupců žije mnoho stejnonožců na souši, např. stínky. Ani různonožci (Amphipoda) nemají vyvinut karapax. Tělo je většinou ze stran zploštělé. Čtyři přední páry hrudních noh s plovací funkcí jsou namířené dopředu, tři zadní páry s funkcí skákací do zadu. Většina druhů žije v moři, sladkovodní obývají podzemní i nadzemní vody. V neznečištěných potocích a říčkách jsou u nás častí blešivci.
 
Vzdušnicovci (Tracheata). Zahrnují původně suchozemské členovce dýchající trubicovitými, po celém těle rozvětvenými vzdušnicemi, které přivádějí kyslík do tkání přímo, bez zprostředkování krve. Vylučovací orgány - malpigické trubice. Nadtřídy - Myriapoda a Hexapoda - šestinozí.
 
Myriapoda. Zahrnuje protáhlé, úzké vzdušnicovce, jejichž kusadla jsou článkována a jejichž tělo je rozděleno na hlavu, trup, nesoucí nejméně devět párů noh. Jsou suchozemští, žijí nejčastěji ve vlhkém prostředí v hrabance a v horních vrstvách půdy. Dělí se do čtyř tříd:
 
Stonožky (Chilopoda). Každý článek trupu, kromě posledních dvou nese pár noh. Za kusadly a dvěma páry čelistí jsou tzv. kusadlové nožky, přeměněný první pár končetin trupu, na jejichž konci ústí jedová žláza. Většinou dravci.
 
Mnohonožky (Diplopoda). Prvý článek trupu je bez noh, další tři s jedním párem a ostatní se dvěma páry noh. Došlo tu ke srůstu dvou následujících článků, o čemž svědčí i dva páry otvorů do vzdušnicové soustavy. Mnohonožky mají jeden pár kusadel a prvý pár čelistí, který je srostlý a tvoří plochý útvar zvaný gnathochilarium. Živí se většinou rostlinnými zbytky, a přispívají tak ke tvorbě humusu.
 
Šestinozí (Hexapoda). Je to tvarově velice různorodá nadtřída, jejíž zástupci však nemají nikdy článkovaná kusadla. Tělo je rozděleno do tří tagmat: hlavy, hrudi a zadečku a nese nejvýše tři páry článkovaných noh, a to na hrudi. Nadtřída je dělena do čtyř tříd: hmyzenky (Protura), vidličnatky (Diplura), chvostoskoci (Collembola) a hmyz (Insecta). Prvé tři třídy zahrnují drobné půdní šestinohé, bez křídel.
 
Hmyz (Insecta). 75% veškerého druhového bohatství živočišné říše patří třídě hmyzu. Je to způsobeno mimořádnou schopností adaptace k životu především na souši. Umožnil to vývoj pevné pokožky chránící před vyschnutím, bohatý vývin výkonných smyslových orgánů a následný vývoj křídel. Původní ústní ústrojí je kousací, tvořené nepárovým horním pyskem, párem kusadel, párem čelistí apárově založeným spodním pyskem (srostlý druhý pár čelistí). U některých skupin hmyzu došlo k přeměně v ústrojí lízací, sací nebo bodavě sací. Orgánem pohybu je hruď nesoucí jsk nohy, tak i křídla. Ze smyslových orgánů vyniká čich a hmat, dobře je vyvinut i zrak (složené i jednoduché oči) a schopnost vnímat vlnění (sluchové a tzv. chordotonální orgány). Vývoj je nepřímý a uskutečňje se proměnou. Z vajíčka se líhnou nymfy, které se v zásadě podobají dospělým (stejný typ ústrojí ústního, složené oči), liší se od nich jen (kromě menší velikosti) ne zcela vyvinutými křídly a vnějšími pohlavními orgány (např. kladélko) - proměna nedokonalá.
Nebo se z vajíček líhnou larvy, které nemají nikdy ani základy křídel, mají larvální očka a vůbec se nepodobají dospělým (housenka X motýl), mají často i jiný typ ústního ústrojí. Larvy se kuklí, a teprve z tohoto klidového stadia se líhne dospělý hmyz - proměna dokonalá.
Ve vztahu k člověku rozeznáváme hmyz užitkový (včela, bourec morušový), užitečný (opylovači, cizopasníci a predátoři škůdců) a škodlivý (v zemědělství, lesnictví, potravinářském průmyslu, v domácnostech, škůdci lidského a zvířecího zdraví).
Systematicky ho dělíme na dvě podtřídy:
 
Bezkřídlí (Apterygota) zahrnují jen původně bezkřídlaté šupinušky (Thysanura), z nichž nejznámější je rybenka obecná.
 
Křídlatí (Pterygota) mají v dospělosti původně dva páry křídel na středo- a zadohrudi. Obrovskou podtřídu křídlatých dělíme na více než 30 řádů. Křídlatí mají schopnost skládat křídla střechovitě na zadeček, což jim mimo jiné umožnilo i pronikání do vrchních vrstev půdy. Jsou řazeni do nadřádu Neoptera. Z primitivních řádů k nim patří pošvatky (Plecoptera), vyvíjející se v nymfálním stadiu rovněž ve vodě. Další skupinu neopterních křídlatých tvoří starobylé řády s původním kousacím typem ústního ústrojí. Mají první pár křídel v různé míře zpevněný, takže tvoří ochranu páru druhého a někdy i celého zadečku. Všichni jsou výlučně suchozemští. Ze známých k nim patří všežraví švábi (Blattodea), dřevokazní všekazi (Isoptera) vytvářející komplikovaná společenstva různých typů jedinců, dravé, teplomilné kudlanky (Mantodea), rovnokřídlí (Orthoptera) s kobylkami, cvrčky a sarančemi, dále subtropické a tropické býložravé strašilky (Phasmida) a všežraví škvoři (Dermaptera). Další skupiny řádů tvoří hmyz, jehož nejpůvodnější zástupci, pisivky (Psocoptera), mají sece ještě kousací ú. ú., všechny ostatní řády však již ústrojí bodavě sací. Jsou to na obratlovcích cizopasící, druhotně bezkřídlé vši a všenky (Phthiraptera), býložraví stejnokřídlí (Homoptera), k nimž patří největší škůdci rostlin, jako jsou křísi, mery, červci, mšice a motolice, na rostlinách, ale i na živočiších sající ploštice (Heteroptera) a většinou býložraví třásnokřídlí (Thysanoptera). Všechny jmenované řády mají proměnu nedokonalou. Další řády mají proměnu dokonalou. Jsou to síťokřídlí (Neuroptera) zahrnující denivky, zlatoočky a mravkolvy, obrovský řád brouků (Coleoptera), blanokřídlí (Hymenoptera) zahrnující pilatky, lumky, mravence, včely a vosy. Patří k nim i chrostíci (Trichoptera), jejichž larvy se vyvíjejí ve vodě, rozsáhlý řád motýlů (Lepidoptera) zahrnující mnoho škůdců, stejně jako velmi různorodý řád dvoukřídlých (Diptera), k nimž patří komáři, ovádi, mouchy, střečci, a mnoho jiných. Patří sem i blechy (Siphonaptera), sající krev na obratlovcích s fyziologicky regulovanou tělesnou teplotou.

Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Vyhľadaj ďalšie študentské práce pre tieto populárne kľúčové slová:

#langusty


Odporúčame

Prírodné vedy » Biológia

:: KATEGÓRIE – Referáty, ťaháky, maturita:

Vygenerované za 0.020 s.
Zavrieť reklamu