Růstové a vývojové procesy rostlin

Příjem vody
- vyšší rostliny - kořeny - kořenovými vlásky se zvětšuje absorpční povrch kořenu
- vodní rostliny celým povrchem těla
- suchozemské  rostliny -  částečný příjem vody listy (z rosy)
- při nadbytku i nedostatku vody v půdě - snížení příjmu vody kořeny
- při nadbytku trpí kořenový systém nedostatkem kyslíku - snížení rychlosti dýchání kořenů - zpomalení pohybu vody z půdy do kořenu - kypření a odvodňování
- dýcháním kořenů - uvolňování energie - příjem vody a živin
- teplota až do 30 °C působí na příjem vody kořeny přiznivě
- teplota kolem 0 °C zpravidla příjem vody zastavuje (vysoká koncentrace soli v půdním roztoku - brzdí)
 
Vedení vody
- voda se v cévách dřeva pohybuje od kořenů vzestupně ve směru poklesu vodního potenciálu (vodní potenciál = osmotický potenciál + tlakový potenciál) = transpirační proud - způsoben transpirací (odpařování vody z povrchu listů)
- kořenový vztlak - vytlačuje vodu do výše položených pletiv v rostlině (uplatňuje se při transpiraci) - na jaře je nejsilnější
- kohéze vody (soudržnost jejích molekul) a adheze vody (přilnavost na stěny cév) - působením těchto sil voda v cévách vytvoří vodní "vlákna" - vyplňují cévy dřeva od oblasti kořenů až do listového parenchymu pohybující se vzhůru nasáváním kořeno-vých buněk, kořenovým vztlakem a transpirací vody z listů
- uplatňují se i síly elektroosmotické
 
Výdej vody
- asi 1% využije rostlina ve svém metabolismu, zbytek vydává:
- gutací - výdej vody v podobě drobných kapek - na listech (vyměšovací pletivo - hy-datody) - jen když je vzduch nasycen vodními parami a pokud je dobrá zásoba vody v půdě
- transpirace - výdej vody v podobě par - listy (kutikulární - celým kutinizovaným povrchem listu; stomatární - štěrbinami průduchů)
- rychlost transpirace ovlivňuje stupeň rozevřenosti průduchů a ten je ovlivňován vodním deficitem (pokles obsahu vody v listech) a nebo koncentrací CO2 uvnitř průduchů (vysoká - uzavření  průduchů) + teplota, vlhkost a pohyb vzduchu
 
Vodní potenciál rostlin
- stav vody v buňkách (vyjadřuje se v Pa), udává o kolik je aktivita v buňce nižší než aktivita čisté vody.
- několik složek - osmotický potenciál (záporná hodnota osmotického tlaku), tlakový potenciál (tlak na obsah buňky) - skládá se z tlaku buněčné stěny - turgor, z tlaku okolních buněk a z hydrostatického tlaku.
 
Pasivní příjem vody (95% celkově přijaté vody)
- molekuly vody difundují submikroskopickými prostory v buněčných stěnách a jejich difúzi umožňuje koncentrační spád směrem do vnitřních částí kořene, způsobený transpiračním sáním.
 
Aktivní příjem vody (5%)
- v době, kdy nejsou vyvinuty listy; spotřeba energie
- mlk. vody procházejí cytoplazmou buněk kořenových vlásků přes tonoplast do buněčné šťávy vakuol
- výsledkem je kořenový vztlak
 
Osmóza - zajišťuje vyrovnávání koncentrací mezi buňkami a prostředím.
- jednostranná difúze mlk. rozpouštědla přes polopropustnou (semipermeabilní) membránu do roztoku
- při nižší koncentraci roztoku v němž se buňka nachází, pronikají mlk. vody přes cytoplazmatickou membránu a tonoplast do vakuoly, která zvětšuje objem, a cytoplazma vyvíjí tlak na buněčnou stěnu - turgor = plazmoptýza
- s větší koncentrací roztoku než buněčná šťáva, pohybují se mlk. vody opačným směrem (ven z buňky) - vakuola zmenšuje svůj objem, cytoplazma se odtrhává od buněčné stěny = plazmolýza
- prostředí - hypertonické - prostředí s větší osmotickou hodnotou než je o. h. buněčné šťávy ve vakuole
  - hypotonické - nižší o. h.
     - izotonické - stejné osmotické hodnoty prostředí i buněčné šťávy ve vakuole

Růst
- nevratné zvětšování objemu a hmotnosti související s dělením buněk, jejich zvětšováním a diferenciací (rozrůzněním)
- tři fáze růstu:
a) růst dělivý - neustálé dělení buněk a zvětšování jejich počtu - uskutečňuje se v dělivých pletivech - meristémech (na vrcholech stonků a kořenů a v druhotných dělivých pletivech - kambium a felogen)
b) prodlužovací růst - buňky se již nedělí a jejich vakuoly nasávají značné množství vody, zvětšují svůj objem a později splývají v jednu velkou vakuolu, množství cyto-plazmy se nezvětšuje. Cytoplazma s jádrem je zatlačována k buněčné stěně.
c) diferenciace buněk - buňky se tvarově odlišují, rozrůzňují k vykonávání specializovaných fcí., získávají definitivní tvar.
 
Faktory ovlivňující růst
- vnitřní - rostlinné hormony - fytohormony: stimulátory (růst podporující) - auxiny (ve vrcholech stonků), cytokininy (v kořenech), gibereliny (v nejmladších listech a kořenech)
- inhibitory (brzdící růst) - kyselina abscisová (způsobuje opad listů a plodů, potlačuje rozvíjení pupenů v době vegetačního klidu)
- vnější - světlo - důležité pro fotosyntézu, vliv na utváření nadzemní části rostliny, při nedostatku dochází k etiolizaci - zrychlený růst, ztráta barviva a potlačení růstu listů.
   - teplota - ovlivňuje rychlost růstu: optimální teplota (nejrychlejší růst) - individuální
   - voda - nezbytná v dělivém i prodlužovacím růstu, kdy dochází k vakuolizaci, nedostatek živin je příčinou zakrnělého růstu rostlin
   - znečištěné prostředí - nepříznivý vliv na růst rostlin a jejich orgánů
 
Ontogenze - individuální vývoj
- sled událostí od vzniku organismu až po jeho zánik
- životní cyklus - doba života od vzniku jedince do uhynutí
- začíná fází vegetativní - růst kořene, stonku a listů, po určité době se vytvářejí reprodukční orgány a rostlina vstupuje do fáze rozmnožovací, po ní dochází ke stárnutí a uhynutí
- délka života rostlin je různá - monokarpické a polykarpické rostliny (podle toho, kolikrát za život rostlina vytvoří plody)
- monokarpické: jednoleté (anuely) - jejich životní cyklus proběhne během jednoho vegetačního období (letničky, řepka olejka, slunečnice....)
    dvouleté (bieny) - vyklíčí na jaře, vytvoří veg. org., přezimují, druhý rok vykvetou, vytvoří semena a uhynou (cukrovka, zelí, mrkev)
  víceleté (plurieny) - žijí několik roků ve veg. stavu, potom vykvetou, vytvoří semeno a uhynou (agáve)
- polykarpické:  většina víceletých rostlin, které kvetou a mají plody mnohokrát za život.
   trvalky (pereny) - vytrvalé byliny, nepříznivé roční období přečkávají podzemními zásobními orgány (oddenky, cibule, hlízy)
   + keře a stromy