Kosmozoické teorie

Prírodné vedy » Biológia

Autor: tomm
Typ práce: Referát
Dátum: 18.04.2009
Jazyk: Čeština
Rozsah: 1 127 slov
Počet zobrazení: 2 766
Tlačení: 427
Uložení: 457
Otázka vzniku života na Zemi (biogenese) je jedním z nejzákladnějších problémů obecné biologie. Její rozšíření by neznamenalo jen poznání části biologické historie, ale mělo by i zásadní význam  pro pochopení podstaty života a zásadní význam filosofický. Otevřela by se ovšem i reálnější cesta k synthese umělých živých soustav s možným praktickým dosahem. Současné znalosti o vlastnostech živých soustav umožňují nejen o vzniku spekulovat, ale experimentálně napodobovat některé pravděpodobné fáze evoluce nejprimitivnějších živých systémů.
 
Možnosti osídlení Země živými soustavami z Vesmíru
Historickým předchůdcem těchto představ je teorie o panspermii (z řeckého slova  pan = veškerý, sperma = sémě, zárodek), kterou vypracoval Svante Arrhenius (1859 - 1927). Podle této teorie je celý vesmír, tam kde jsou pro něj vhodné podmínky, osídlen živými organismy. Zárodky těchto organismů, které jsou schopny přetrvat fyzikální podmínky v mezihvězdném prostoru, mohou být tlakem světelných paprsků přeneseny na jiné planety a infikovat je. Domněnka, že život nemůže existovat bez kyslíku a bez vody je zcela milná - vzpomeňme anaerobní bakterie, na něž jakékoliv množství kyslíku působí jako jed. Proč by nemohl existovat život, nepotřebující kyslík ke svým životním pochodům.

Moderní poznatky exobiologie (vědy o životě mimo zemi) nevylučují možnost přenosu živých organismů mezi slunečními soustavami. Jestliže se vyvíjely nebo vyvíjejí živé organismy i jinde ve vesmíru, pak jen na těch planetách, na kterých jsou podobné podmínky jako na Zemi. Otázka, zda existuje život i jinde ve vesmíru, se tedy redukuje na otázku, zda jsou tam planety podobné naší. Z planet naší sluneční soustavy připadají v úvahu pouze dvě: Mars a Venuše.

Možnosti života na Marsu, Venuši a v jiných slunečních soustavách
Na Marsu je v určitých pásmech teplota, která by umožnila nejen existenci složitých sloučenin uhlíku, ale i enzymovou činnost. Teplota na Marsu je v průměru o 30 až 40 oC nižší než na Zemi. Atmosféra Marsu je složena z 98% dusíku a obsahuje velmi malé procento vodních par. Kyslík nebyl v atmosféře Marsu prokázán. Existují-li tedy na Marsu živé organismy, pak může jít  - ve srovnání s naší biosférou  - o organismy velmi primitivní (často se uvažuje o bakteriích řasách apod.).Nejnovější údaje získané kosmickými sondami ukazují , že povrch Marsu se velmi podobá povrchu Měsíce, tj. představuje podmínky pro život velmi nepříznivé, a většinou se dnes předpokládá, že na Marsu život není.

Atmosféra Venuše obsahuje  malé množství vodních par a kyslíku, což by bylo příznivou podmínkou pro vývoj života. Na Venuši je však velmi vysoká teplota - několik se stupňů - a tlak tam dosahuje devadesáti násobku tlaku na Zemi. Venuše je pokryta téměř neproniknutelnými mračny, která se pohybují neuvěřitelně rychle (1 oběh kolem planety trvá cca 4dny), takže struktura planety Venuše se pozemské atmosféře vůbec nepodobá. Navíc se zjistilo, že mračna obsahují značné množství kapiček kyseliny sírové (snad i fluorosírové), což vede k nesmírně korosivním dešťům. Venuše je tedy vskutku naprosto nehostinným světem a nelze předpokládat, že by se na ni vyskytovali jakékoliv formy života.

Uvažme nyní, zda může existovat život v jiných slunečních soustavách. V galaxii, jejíž součástí je i naše sluneční soustava, je asi 150 miliard hvězd. Počet planet je pravděpodobně nepoměrně vyšší. Podle odhadu astronomů je v naší galaxii nejméně milion planet, na nichž jsou příznivé podmínky pro vývoj či existenci života. Uvažme dále, že podobných galaxií , jako je naše, je dnes známá asi miliarda. Jednoduchá logická úvaha musí vést k závěru, že s velkou pravděpodobností existuje ve vesmíru množství planet, které mají podobnou historii jako naše Země, a že život podobný našemu - ovšem v různých stupních vývoje - je na více místech vesmíru.
 
Nutnost a náhoda aneb jak vznikl život
(úryvek rozhovoru Wiktora Osiatynského s prof. Nikolajem P. Dubinem)
 
OSIATYNSKÝ: Pane profesore, myslíte si, že se život objevil jako nutnost, nebo měl jeho vznik náhodný charakter?
 
P.DUBNIN: Osobně se domnívám, že to nebyla nutnost, ale že to nebylo ani zcela náhodné
 
-Pokud je mi známo většina vědců, dnes přijímá Oparinovu teorii, podle níž musel chemický vývoj na Zemi vést ke vzniku života. Výsledkem tohoto vývoje totiž byla tzv. „prapolévka“, neboli spojení metanu, vodíku , čpavku a vody. V té polévce musel vzniknout život.
 
-Mohl, ale nemusel...
 
-Když ale vědci smíchaly uvedené látky a nechali je v elektromagnetickém poli, našli po nějaké době ve směsi substance, které jsou základním stavebním materiálem živých organismů...
 
  -To je pravda, ale tyto substance samy o sobě ještě nebyly živé. Jestliže mám použít vaší metaforu, mohu říci, že cihly samy o sobě nejsou ještě stavba. Vždyť podobné stopy organických chemických látek - ale nikoli ještě život - nacházíme občas v meteoritech. Zdá se mi, že pro vznik života nestačil jen stavební materiál. Musel tu být ještě nějaký - nám dosud neznámý - zážeh. A já si myslím, že tento zážeh zafungoval jen jednou
 
-Znamená to, že život vznikl jen z jediného zdroje?
 
-Tak se m i to jeví. Mluví pro to biochemická jednota života. Všechny živé bytosti mají identický genetický kód. U všech je mechanismus dědičnosti zapsán ve čtyřech nukleotidech tvořících DNK. Všechny identicky syntetizují bílkoviny. Tato totožnost mechanismů a stavby hovoří pro to, že život, jak jste to řekl, pochází z jednoho zdroje.
 
-O Oparinovu teorii se opírá hledání života mimo Zemi. Předpokládá se totiž, že život vzniká v důsledku chemického vývoje, který může probíhat podobně na mnoha místech galaxie. Ona prapolévka mohla vzniknout nejen na Zemi...
 
-Také vznikla nejen u nás. Už jsem řekl, že její stopy nacházíme v meteoritech. Stopy života však mimo naši planetu nenalézáme. Kdyby chemický vývoj nevyhnutelně vedl ke vzniku života, pak už jsme měli takové stopy dávno nalézt, když uvážíme starší věk mnoha objektů mimo naší sluneční soustavu.
 
-Co když je neumíme přečíst?
 
-To nevím. Ale domnívám se, že kdyby chemický vývoj vedl na miliónech nebeských těles automaticky ke vzniku života, pak alespoň některá z nich by se vyvíjela podobně jako my. A my bychom mohli stopy tohoto vývoje najít, protože oni by byli daleko před námi.
 
-Myslíte tím, že ne všude byla možnost, aby nastal ten jeden jediný případ?
 
 -Protože zatím přesně nevíme, co jej způsobilo, nemůžeme ani na tuto otázku odpovědět. Hledáme stopy života ve vesmíru. Ale neměli bychom předem vylučovat hypotézu, že život přišel z vesmíru.
 
Závěr
Víme, že lyofilisované mikroorganismy mohou přetrvávat v životaschopném stavu velmi dlouho, a že jsou neobyčejně resistentní k nízkým teplotám  a k záření. Nelze proto vyloučit, že by organismy nebo jejich suché spóry při rychlostech blízkých rychlosti světla  - mohly přetrvat nijak nechráněny vesmírný transport i mezi planetami velmi vzdálených slunečních soustav.

Možnost přenosu primitivních forem živých soustav meziplanetárním prostorem nelze tedy z vědeckého hlediska vyloučit. V žádném případě však tento přenos nebyl prokázán. Pravděpodobnost, že byla naše země primárně osídlena živými organismy z vesmíru není tedy nulová. Mnohem pravděpodobnější je však druhá možnost, že život na Zemi vznikl autochtonně. První teorie by sice vysvětlila původ života na Zemi, nikoli však vzniku živých soustav vůbec.

Použitá literatura: 
-  OBECNÁ BIOLOGIE - MUDr. O.Nečas - avicenum
-  POZVÁNKA DO VESMÍRU - M.Beazley - albatros
-  LABYRINT SVĚTA (rozhovory s vědci) - Osiatynsky - máj
-  MIMOZEMŠŤANÉ V DĚJINÁCH - J.Berqier - odeon

Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Kľúčové slová

Vyhľadaj ďalšie študentské práce pre tieto populárne kľúčové slová:

#Teorie o vzniku života, chemická a biologická evoluce


Odporúčame

Prírodné vedy » Biológia

:: KATEGÓRIE – Referáty, ťaháky, maturita:

Vygenerované za 0.018 s.
Zavrieť reklamu