Hmyz

Prírodné vedy » Biológia

Autor: tomm
Typ práce: Referát
Dátum: 18.04.2009
Jazyk: Čeština
Rozsah: 1 329 slov
Počet zobrazení: 6 048
Tlačení: 688
Uložení: 629
řád: Stejnokřídlí (Homoptera)
Z celkového počtu asi 50 000 druhů známých na zeměkouli jich žije na našem území kolem 2 500. Stejnokřídlí jsou v přírodě značně významní. Mnohé druhy jsou velkými škůdci v zemědělství, lesnictví, ovocnářství i okrasném zahradnictví. K největším škůdcům patří mšice a červci, někdy i mery. Imaga i larvy odnímají rostlinám živné látky otravují je jedovatými látkami, které jim vpouštějí do pletiv, vylučují lepkavou medovici, jež zalepuje průduchy a ztěžuje dýchaní. Přenášejí také mnohá onemocnění.

Stejnokřídlí jsou velice různorodý řád k němuž patří vedle podřádu křísů ještě podřády mšic, červců, molic a mer. (Ve své seminární práci se však budu zabývat pouze některými zástupci podřádů křísů a mšic.)

Značné procento druhů měří pouze několik milimetrů. Jsou to například mšice, červci, mery a mnozí křísi. Pouze mezi křísy je několik větších nebo ná­padně velkých druhů. Zbarvení většiny stejnokřídlých je dost jednotvárné. Převládá zelená, ­bílá, žlutá, hnědá, černá a červená. Pouze některé druhy křísů nebo mer, výjimečně i mšic jsou pestřejší. Mnoho druhů má na těle bělavý voskový poprašek nebo ozdobné pláty a kuželíky. Vosk je vylučován ze zvláštních voskotvorných žlázek, jichž bývá na jednom jedinci i více typů. Výraznými voskovými pokryvy se vyznačují především červci, mšice a puparia molic. Na hlavě leží bodavě savé ústní ústrojí, které směřuje bodcem dozadu. Bo­dec často dosahuje značné délky. Tykadla jsou většinou krátká. Oči jsou vyvi­nuty, nebo chybějí (například u samic některých červců). Hrud' bývá u někte­rých skupin dobře znatelná, u jiných, např. u samic červců, splývá s hlavou v jediný útvar - hlavohrud'. Na hrudi bývají dva páry křídel, avšak velmi mnohé druhy jsou zcela bezkřídlé (samice všech červců a některé samice mšic). Křídla jsou v klidu složena střechovitě nad tělem. Bývají čirá, jednoba­revná i pestře zbarvená. U molic jsou pokryta zrnky jemného vosku. Bohatší žilkatinu mají křísi, mery a některé mšice, u molic a červců je žilkatina velice prostá.

Stejnokřídlí létají většinou pouze na krátké vzdálenosti. Nohy bývají vyvinuty, avšak celá řada druhů má nohy zakrnělé nebo vůbec nevyvinuté (samice červců). Imaga většinou pomalu lezou, křísi a mery se pohybují též skokem. Mnohé druhy nejsou aktivně vůbec pohyblivé (samice některých červců).
Stejnokřídlí žijí na rostlinách. Osídlují hlavně listy a dřevnaté části, ale ne­vyhýbají se ani květům nebo kořenům. Je častým jevem, že larva i imago žijí pouze na jediném orgánu (například na listu), jindy však vyhledává larva jiný orgán než později imago (larva na listu, imago na větvi nebo na kmenu).
Potravou všech stejnokřídlých jsou rostlinné šťávy. Nasávají je různě dlou­hým sosákem, který zapichuji do rostlinného pletiva, bud' přímo do buněk, nebo i do mezibuněčného prostoru. Některé druhy jsou velice úzce svázány pouze s jediným druhem živné rostliny (mnohé molice, někteří červci, mšice), avšak velké procento druhů se nijak úzce nespecializuje a saje na nejrůzněj­ších rostlinách. Zvláštní vztah mají k živným rostlinám některé mšice, které v průběhu životního cyklu mění hostitelské rostliny (migrují, stěhují se). Některé druhy jsou natolik závislé na živé rostlině, ze na ní zůstávají sedět na­dosmrti. Sosák, jednou zabodnutý do pletiva, již nemohou vyjmout (samičky mnohých červců, zejména štítenek). I mezi stejnokřídlými jsou mnozí, kteří třeba jen v určitém vývojovém stadiu vůbec nepřijímají potravu (samci červ­ců, puparia molic). Mnoho stejnokřídlých přijímá tolik rostlinných šťáv, že je ani nedovedou zužitkovat a vylučují je jako sladké kapičky, tzv. medovici. Medovice je s oblibou vyhledávána některým hmyzem. Sbírají ji včely a zvláš­tě horlivě ji vyhledávají mravenci, kteří kolem dárců sladkých šťáv budují hliněné tunely, aby se ochránili před nebezpečím.

Stejnokřídlí se vyvíjejí nedokonalou proměnou. Při nejjednodušším způsobu proměny se po určité době vylíhne z vajíčka larva, která dorůstá, jednou až dvakrát se svléká a promění se v imago (někte­ré samice červců, mšice apod.). Složitější typ proměny je u samců červců (sa­mec a samice se vyvíjejí rozdílně). V prvém i druhém larválním stadiu si jsou samčí a samičí larvy značně podobné. Ve vývojové řadě samčí se z larvy vytváří klidové stadium zvané předkukla (propupa), která má křídelní pochvy, ty­kadla i nohy. Z předkukly se dále vyvine kukla (pupa), která bývá ukryta ve vlastním zámotku. Propupa a pupa nepřijímají potravu. Odlišně od běž­ného schématu probíhá vývoj také u molic. U nich se ke konci vývojového ob­dobí vytvoří nepohyblivé stadium, tzv. puparium. Je pevně přisedlé na listu a zpravidla je pokryté bohatými voskovými vyloučeninami. Rovněž nepřijímá potravu. Z puparia vylétá imago. Velmi složité vývojové cykly probíhají u mšic. U nich vznikají okřídlené i neokřídlené samičky a často dochází k stěhování na různé živné rostliny. Časté je u nich rozmnožování partenogenetic­ké (tj. bez oplození). Tímto způsobem vzniká obrovský počet jedinců.
 
Podřád: Křísi (Cicadinea)
 
Čeleď: Cikádovití (Cicadidae)
 
Cikáda viničná ( Tibicen haematodes Scop.) náleží mezi naše největší křísy. Její tělo měří 26 až 38 mm a rozpětí předních křídel je 75 až 85 mm. Je to veli­ce teplomilný druh, patřící u nás dnes už k vzácnému hmyzu. Obývá území jižní Moravy a jižního a východního Slovenska. Nejraději se zdržuje ve vini­cich. Samci (odobně jako u jiných druhů) vyluzují velice pronikavé přerušované­ zvuky. Je mu to umožněno díky zvukotvornému orgánu, který leží po straně zadečko­vých článků. Samičky tyto zvuky vyluzovat nedovedou. Obě pohlaví však mají naspodu zadečku vyvinuty sluchové orgány.

Cikáda chlumní ( Cicadetta montana Scop.) je dlouhá 16 až 27 mm a v rozpětí předních křídel dosahuje délky 45 až 52 mm. Jako jiné cikády je rovněž teplomilná a nejraději obývá sluncem prozářené křovinaté stráně paseky, okraje lesů apod. Imaga se vyskytují na dubovém i březovém křoví, z něhož sají šťávy. Samci vydávají vysoké a nepřerušované tóny. Samice klade vajíčka do rostlin, larvy se však vyvíjejí v zemi na kořenech. Dorostlá larva nakonec vylézá ze země a na rostlině se přemění v imago. Zanechává po sobě v trávě kožku posledního larválního stadia (exuvii).
 
Podřád: Mšice (Aphidinea)
 
Čeled': Mšicovití (Aphididae)
 
Mšice třešňová (Myzus cerasi F.) vytváří několik navzájem značně odlišných forem. Nejznámější jsou formy, které žijí na třešni. Jsou černé, okřídlené i bezkřídlé, asi 1,7 až 2 mm dlouhé. Jako většina mšic, i mšice třešňová prodělává velmi složitý vývojový cyklus, který zjara začíná na třešni.
­Zde se vytvářejí pokolení, která jsou přisáta do listového pletiva. Většinou bývají na jediném listu desítky až sta mšic. Listy se svinují a vznikají hnízda, která postupně zasychají. Invaze mšic nejsou ušetřeny ani květy. V červenci se začínají okřídlené samičky stěhovat ze své původní hostitelské rostliny; vyhledávají svízele (světlík lékařský a jiné byliny), na nichž pokračuje další vývoj. Část jedinců se později opět vrací na třešeň (kde zakládá pokolení budoucích bezkřídlých samiček, část jich zůstává na bylinách. Z nich se rodí pokolení okřídlených samečků, kteří pak přelétají na třešeň a hledají samičky. Samice kladou v pozdním podzimu na větve a kmen třešní vajíčka, která jsou nejprve žlutozelená, pak tmavnou, a nakonec jsou leskle černá. V tomto stadiu mšice přezimuje. Mšice třešňová je vážným škůdcem; jednak způsobuje zasychání výhonů. Způsobuje zasychání výhonů, omezuje růst větví a vylučuje množství medovice. Účinnými hubiteli mšic jsou některé druhy blanokřídlého hmyzu, brouci páteříčci a slunéčka.

čeleď: Zdobnatkovití (Callaphididae)
Mšice z čeledi zdobnatkovitých jsou většinou světle zbarvené se šestičlennými tykadly. Výskytem jsou vázány bud' na jedinou hostitelskou rostlinu, nebo na několik příbuzných druhů.

Stromovnice buková (Phyllaphis fagi L.), jejíž samice - zakladatelka -je 2 až 3 mm dlouhá, je nápadná bohatými voskovanými nitěmi. Mšice, které vytvářejí v průběhu roku několik pokolení, se zdržují ve skupinách na spodní straně bukových listů. Žijí i na bukových semenáčcích. Není možné je zaměnit s jiným druhem. Stromovnice přezimu­je ve stadiu vajíček, která klade do prasklinek větví nebo na šupiny pupenů.

Zdobnatka ořechová ( Callaphis juglandis Goetze) žije pouze na ořešáku vlašském. Okřídlená samice měří 2,8 až 3 mm, bezkřídlá je o něco menší. Mezi mšicemi patří k barevnějším druhům. Především okřídlená živorodá sa­mička je pestře zbarvená. Tato mšice je u nás velmi hojná a zdržuje se v nepo­četných koloniích na svrchní straně ořešákových listů, podél hlavního nervu. Listové nervy, na nichž mšice sají, sice hnědnou a napadené listy někdy vad­nou, avšak žádné větší škody tato mšice nenadělá. Vedle tohoto druhu žije na ořešáku ještě mšice ořešáková, která se však přisává na spodní stranu listu.

Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Vyhľadaj ďalšie študentské práce pre tieto populárne kľúčové slová:

#druhy hmyzu na Slovensku #hmyz #mšice ořešáková #mšice #hmiz #Okridleny samec


Odporúčame

Prírodné vedy » Biológia

:: KATEGÓRIE – Referáty, ťaháky, maturita:

Vygenerované za 0.021 s.
Zavrieť reklamu