Puštík - sova

Puštík je středně velká sova, asi tak kolem 38 cm. Její rozpětí dosahuje 92 až 95 cm. Jeho houkavé tremolo  lze slyšet v prvních teplejších únorových dnech. Žije v trvalých párech často po mnoho let. Je hojný v nížinách, horských lesích i v městských parcích. U nás je chráněný. Žije  v severozápadní části Afriky, v některých oblastech Asie a v celé Evropě, kromě severních oblastí. Je možné ho považovat za nejhojnější evropskou sovu. Ze svých domovù neodlétá ani za nejkrutějších zim.

Puštík je snadno rozeznatelný od ostatních sov. Jen on a sova pálená mají tmavohnědé oči. Ostatní sovy mají duhovku žlutou či oranžovou. Od sovy pálené ho poznáme podle kruhového závoje (pálenka má závoj srdcový).
Samec i samice jsou stejně zbarveni. Jejich zbarvení je velmi variabilní. Zbarvení je dáno složitou kresbou šedých, hnědých a černých tonù. Spodek těla je bílý s tmavými podélnými a větvenými skvrnami. Kromě této šedé odrùdy existuje i odrùda rezavá.

Usazuje se většinou v dutinách stromù, někdy i v opuštěných budovách nebo ve velkých ptačích budkách. V nouzi hnízdí i na zemi. S přípravami na hnízdění začíná již v únoru. Projevuje se to zvýšenou hlasitostí , zvláštním houkáním a naříkavým voláním, které je slyšitelné hlavně v noci. Snùška 3 až 4bílých  vajec bývá ukončena již v březnu. Samice usedá na vejce hned po snesení prvního, Takže se mláďata líhnou v rùznou dobu. Samice sedí na vejcích sama. Za měsíc se líhnou mláďata. Matka je plných 10 dnù neopustí a krmí je potravou, kterou donáší otec. Čistotu hnízda udržuje tím, že trus mládých polyká. Mláďata opuštějí hnízdo po 28 až 36 dnech, ale i pak setrvavají v okolí hnízda a staří je ještě krmí. V stáří asi 50 dnù se dávají na prví lety, pro puštíky typicky houpavě a nízko nad zemí.

Potrava Puštíka obecného je snad nejrozmanitější ze všech sov. Převládají v ní sice hraboši a myši, ale ne takovým dílem jako u ostatních sov. Puštík je odvážný lovec a loví nejen menší ptáky a savce, ale například i kalouse, krahujce, holuby, sojky, veverky, sysly, křečky a podobná zvířata jako netopýry, plazy, obojživelníky a také hmyz. Kromě Výra je to jediná sova, která mùže zpùsobit větší škody na menší lovné zvěři. K tomu však dochází jen za velkého nedostatku potravy. Na lov se vydávají jen v noci.
Stopa je jako u všech sov čtyřprstá. Silné prsty jsou opatřeny dlouhými a ostrými drápy.Kupředu smìřují pouze dva prsty Opačným směrem je zadní prst tzv. vratiprst. Tím disponují i strakapoudi kukačky a datlové, jejich stopa je však mnohem menší. Stopní dráha bývá velmi krátká, nejsou v ní žádné stopy po ocase ani křídlech. Mnohdy zanechá stopu jen jeden pár šlépějí, Jindy najdeme několik šlepìjí na malé ploše, jak sova přešlapovala a přitom se otáěela. Nebo jen velmi jemné otisky ve sněhu po rozepjatých letkách ve tvaru vějíře, to bývá tehdy, když se sova mocnila kořisti hned s ní vzlétla.