Středověké lékařství

Prírodné vedy » Biológia

Autor: tomm
Typ práce: Referát
Dátum: 16.06.2022
Jazyk: Čeština
Rozsah: 1 607 slov
Počet zobrazení: 3 912
Tlačení: 510
Uložení: 541
Anatomie - O anatomii se u nás mnoho let příliš nevědělo. První veřejnou pitvu uskutečnil až roku 1600 osobní lékař císaře Rudolfa II. Jan Jesenský, o němž píše Mikuláš Dačický z Heslova ve svých Pamětech:
“V Praze nějaký doktor, medikus přespolní, chtěje dokonale zvěděti o přirození a oudech člověka vyžádal na právní vrchnosti jednoho zločince k smrti ortelovaného a jedem jej usmrtivše, všecky oudy jeho pořezal a otevřel, a jak co v těle leželo, zvláště žíly, spatřil. Kteréžto umění medikové anatomací jmenují.”

Lékaři - Graduovaní lékaři vstupovali do praxe po složení Hippokratovy přísahy, kterou se zavazovali, že budou svědomitě provádět lékařské úkony v zájmu a ve prospěch nemocného a že mu záměrně neublíží. Současně však slibovali, že nebudou lidské tělo řezat, že tento zákrok přenechají mužům, kteří takové řemeslo provozují. Pokud bylo řezání nezbytné, měl jej lékař jen doporučit a případně dohlížet na jeho výkon.

Vedle těchto lékařů, jichž ostatně nebylo v 16. - 18. století mnoho, působili i lazebníci a bradýři, kteří vedle lázeňské a holičské činnosti prováděli i chirurgii, trhali zuby, hojili rány. Časem se od nich odtrhli ranhojiči.  Léčitelstvím a prodejem různých léků a medicín se zabývali mastičkáři, jarmareční prodavači, kořenáři, porodní báby a lidoví léčitelé.

Mistři ostrého meče se také uplatňovali při léčení, protože měli dobrou příležitost seznámit se v mučírnách s lidským tělem. Jejich doménou byly zejména zlomeniny, vykloubení apod. Když byly vyčerpány všechny možnosti, přicházela na řadu i amputace. To byl případ Matěje Dušického z Pardubic, který roku 1582 “...sobě nohu nastudil, takže jest mu se zapálila. I majíc on s ní trápení a bolest velikou, žádal jest purkmistra a pánův proboha, aby jemu ta noha, kteráž se zapalovala, od mistra popravčího uťata byla.”
Zatímco ve dne se lidé katovnám spíše vyhýbali, v noci je příležitostně navštěvovali, aby získali různé léčivé byliny, rady, ale i šibeniční oprátky a jiné talismany, kterým připisovali kouzelnou moc.

Lékárny - byly zpočátku především v klášterech, všeobecně až od 16. století
Špitály - Zřizovány řeholemi při klášterech. Nejdříve jen leproseria pro malomocné, první pražský špitál u Panny Marie před Týnem je sice zmíněn již k roku 1135, avšak tato zpráva není příliš věrohodná, zcela jistě existoval až ve 13. století.

Péče o nemocné, staré a chudé či o vězně byla až na výjimky v rukou církevních institucí. Od doby působení biskupa Vojtěcha můžeme tušit jakési biskupské dotace na chudé. Také biskup Hyza (1023-1030) proslul podle Kosmy nejen svou učeností, ale i svou dobrotou: “...nikdo neznal tak dobře své vlastní sídlo, jako on znal žalář a příbytky nemocných. Mimo to měl  obyčej každého dne dávat 40-ti lidem stravu, sám jim žehnal jídlo a pití, v hojnosti poskytnuté, a vlastníma rukama přívětivě podával.”
Špitál se vyjma nemocných staral denně o 12 nenasycených a potřebným přiděloval oděvy.

Soudilo se, že uzdravení je v rukou božích. Léčení tedy spočívalo v pravidelné stravě, bylinkových odvarech a modlitbách za uzdravení. První všeobecná nemocnice, jak ji známe dnes, byla zřízena až v r. 1790.
Lázně - Lázně patřily k běžnému koloritu středověkých měst. K jejich zařízení patřilo topeniště vyhřívající kameny, které se polévaly a tak se tvořila pára, různé kádě na koupání, díže na mytí a vědra na polévání vodou. Lazebníci, nazývaní potupně „řitomyjci“, se navzdory svým lékařským schopnostem netěšili přílišné vážnosti.

Komunální hygiena - Trvalé nebezpečí epidemií nutilo městskou radu k preventivním opatřením. Roku 1357 počala být z nařízení staroměstských konšelů a ve spolupráci s cechy hlídána kvalita prodávaných potravin a roku 1364 zakázali novoměstští konšelé jirchářům v Podskalí odkládat kůže pro smrad z nich vycházející.
 
Roku 1380 byl vydán, ve spojitosti s morovou epidemií, zákaz vyhánění prasat mimo dvůr a později zákaz vyhazování či vylévání odpadků na ulici. Hygieně mělo napomoci i intenzívně pokračující dláždění ulic. Ale i přesto epidemie propukaly v krátkých intervalech několikrát za sebou. Roku 1370 založil pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi na Hradčanech Špitál sv. Antonína a Alžběty, určený k léčbě duchovních.
 
MOR alias černá smrt - Dnes se tato nemoc nazývá dýmějový mor. Poprvé se objevil v r. 1349 a v rozmezí let 1350 – 1650 přicházel každé dva roky.  Vyskytoval se na celém světě až do 18. století. Dnes ale nemůžeme přesně určit  počet skutečných morových epidemií, protože historické dokumenty nazývají morem i větší epidemie jiných chorob (tyfus, cholera). Epidemie se rychle šířila z jednoho města do druhého, čemuž napomáhalo nezdravé prostředí měst, kde se odpadky a přebytečné věci vyhazovaly na ulice.
 
Nezvyklé průvody – Lidé se chtěli pokusit zastavit morovou nákazu, a protože věřili, že příčinou nákazy jsou jejich hříchy, bičovali se, aby tak projevili lítost nad svými nedostatky.
 
Pohřbívání – Červený kříž na dveřích označoval domy, v nichž se objevil mor. V noci byli mrtví odváženi na dvoukolových kárách, projíždějících městem do společných hrobů.
 
Lékaři zkoušeli všechny možné způsoby prevence a léčby. Lékařská fakulta pařížské univerzuty zdůrazňovala, že koupání škodí zdraví. Lidé si prý musí chovat cudnost, pokud jim je život drahý. V Miláně  uzavřeli všechny domy, ve kterých se objevili nemocní, sice tak zazdili i zdravé členy, ale zřejmě se to vyplatilo, protože Milán ztratil méně než 15% obyvatel. Guy de Chauliac: „Pro lékaře byla choroba krajně ponižující, protože nebyli schopni žádným způsobem pomoci.“
 
Syfilis alias francouzská nemoc - Zanesená do Evropy pravděpodobně z Ameriky. Lidé nevěděli, jak se syfilis přenáší, takže se s nakaženými báli přicházet do kontaktu. V roce 1502 byl před Poříčskou branouPraze založen zvláštní špitál, který se pokoušel soustřeďovat nakažené. Syfilis se léčila rtuťovou mastí, bohatší pacienti si nechávali vozit z Ameriky guajakové dřevo. Jiné časté nemoci: neštovice, úplavice, válečná zranění, křivice z nedostatku vit. D
 
Diagnostika a léčba - Utrpení považováno za součást lidské přirozenosti - církev učila, že nemoc je následkem hříchu. Častým prostředkem pro léčbu se proto stávají modlitby. Lékaři znají arabské a antické poznatky, ale nevyužívají je. Staví se na řecké teorii rovnováhy čtyř tělních tekutin → používání projímadel, “špatná krev” se odstraní pouštěním žilou nebo přikládáním pijavic. Postupně se vyvine teorie konstituce neboli temperamentu, která zahrnuje psychické, sociální i tělesné vlastnosti. Lékař si všímal pacientova celkového vzhledu, vyslechl, na co si stěžuje, nahmatal puls a vyšetřil moč.

1163 – církevní dekret odsuzuje chirurgii jako hříšnou ® zákaz pitev
13. století – v Evropě asi 19 000 nemocnic (většinou založeny řády – křesťanská dobročinnost )
V roce 1307 byli lazebníci v Londýně kritizováni za zvláštní reklamu svých zdravotnických služeb, když vyvěšovali kbelíky s krví a zakrvácené hadry na sloupcích před svými živnostmi.
 
Salerno – první evropská lékařská fakulta
1100 – první lékařská škola, kde studovali ženy i muži
Podle pověsti ji založili Žid, Arab, Řek a Říman. Titul doktor zde byl zaveden roku 1180. Poprvé byl sestaven studijní plán založený na lékařských učebnicích.
Arnold z Villanovy (12341311): Regimen Sanitatis Salernitanum – 842 veršovaných řádek
„Chceš-li být zdravý a dlouho žíti,
vyhni se těžkým jídlům a vína pití,
hněv zbytečný ať tě nerozlítí.“
1194 – vypleněno římským císařem Jindřichem VI.
Trotula: De Mulierum„A proto já, Trotula, pohnuta útrapami žen a na naléhavé žádosti některých z nich, jsem začala psát tuto knihu o chorobách, které postihují jejich pohlaví.“

HISTORIE MEDICÍNY
 
PRAVĚK
•  poměrně málo nemocných; náchylní k chronickým nemocím, častá je nákaza od divokých zvířat (pojídání tepelně neupraveného masa či vzteklina), spavá nemoc a nakažení klíšťaty.
•  muži se dožívali 35-ti let,  ženy o pět let méně
•  5000 – víceméně usazení kmenů Þ prodloužení života
•  obchod Þ přinášel infekční nemoci
•  zvýšení hustoty obyvatel Þ dětské nemoci, stres
•  běžná operace – trepanace lebky, myšlenka, že se v hlavě usadil zlý duch (mizivé procento přeživších)
 
EGYPT
•  léčitelé se dělili na  - lékaře (ti podávali léky)
 -  chirurgy (vnější poranění)
  - kouzelníky (zaříkávání)
•  před léčbou léčitel oznámil, do jaké kategorie pacient patří. Podle toho reagoval:
  Toto je choroba, kterou budu léčit.
  Toto je choroba, se kterou budu zápasit.
  Toto je neléčitelná choroba.
•  léčí se zaříkáváním, důležitou roli hraje pozitivní myšlení.
•  mumifikace – rozeznávali orgány, ale nevšímali si jejich polohy v těle a často  neznali jejich funkci

STŘEDNÍ VÝCHOD
•  čarodějové a lékaři
•  Chammurapiho zákoník – zodpovědnost lékaře
•  Starý zákon 
-  nemoc je následkem božího hněvu
-  dobrá komunální hygiena
-  karanténa
-  zákaz požívání  “nečistých zvířat”, jako jsou prasata

Zaříkávání proti horečnatému onemocnění:
„Horečka smetla tohoto muže jako poryv větru, zmocnila se tohoto muže a otřásla jeho pýchou, jeho ústa naplnila žlučí, vlhkost jeho úst nepřináší osvěžení…
Vezmi bílé kůzle patřící Tammuzovi, polož ho na zem naproti nemocnému a vyjmi jeho srdce a vlož je tomu muži do ruky…
Vzývej veliké bohy, aby zlý Duch, zlý Démon,zlý Ďábel, démon Hag, Upír, Horkost, neboli těžká choroba, která je v těle tohoto muže, byla odstraněna a odešla z tohoto domu!
Ó zlý Duchu! Ó zlý Démone! Ó zlý Ďáble! Démone Hag! Ó Upíre! Ó zhoubná horečko! U Nebe a Země, vymítám vás!“
 
STARÁ ČÍNA
•  léčení nemocí obnovením harmonie mezi pěti základními živly – země, voda, oheň, dřevo, kov
•  akupunktura
•  známo 16 000 léků
•  pitva byla zakázána Þ omezené znalosti anatomie
 
INDIE
•  Ajurvéd (věda o životě) – indický systém medicíny spojeýo s náboženstvím
•  rovnováha mezi větrem, žlučí, flegmou a krví
•  vynikající chirurgové, používali skalpely a sondy.
•  první plastiky nosu
 
ŘECKO
•  čtyři tělesné tekutiny (humory): krev, flegma, žlutá žluč, černá žluč; důležitá je jejich rovnováha
•  potulní lékaři
•  Hippokrates (400 př. n. l.) – zavedl řečenou teorii 4 tělních tekutin, dělí lékařství na diagnózu, prognózu a terapii
 
ŘÍM
•  lidové léčitelství, dobrá komunální hygiena
•  lékaři 
•  dogmatikové (podstata nemoci, teorie)
•  empiristé (nové postupy, pozorování
•  metodisté (jednoduchá pravidla)
•  200 – zavedení lékařských atestací
•  ženy, které se zabývaly léčitelstvím, se většinou specializovaly na ženské nemoci
•  rostlinné drogy (De Materia Medica)
•  Marcus Terentius Vano (11628 př. n. l.) – předpokládal existenci choroboplodných mikrobů
•  Celsus – O umění lékařském; Galén -  pochopil význam krve a mozku, rozpor s Hippokratem

Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Kľúčové slová

Vyhľadaj ďalšie študentské práce pre tieto populárne kľúčové slová:

#lekari


Odporúčame

Prírodné vedy » Biológia

:: KATEGÓRIE – Referáty, ťaháky, maturita:

Vygenerované za 0.028 s.
Zavrieť reklamu