Tuberkolóza

Infekční onemocnění, známé též pod zkratkou TBC (a dříve i pod názvy souchotiny či úbytě), které je vyvoláváno bacilem , Mycobacterium Tuberculosis . V dřívějších dobách patřila tuberkulóza k celosvětově nejrozšířenějším onemocněním a k hlavním příčinám úmrtí v dětství a mladém věku. V polovině 19. století zodpovídala v Evropě za zhruba čtvrtinu všech úmrtí. Ve vyspělých zemích výskyt tuber­kulózy výrazně poklesl, avšak ani dnes není její výskyt (např. u zdra­votnického personálu v USA) zane­dbatelný.
 
PŘÍČINY
Infekce se přenáší z člověka na člověka prostřednictvím kapének dostávajících se do ovzduší při kašli nebo kýchání. Pronikne-li bakterie při dýchání do plic, začne se zde rozmnožovat a vytváří infekční lo­žisko. Reakce imunitního systému pak většinou další šíření infekce zastaví, a ložisko se hojí jizvou.
Nicméně asi v pěti procentech případů se primární infekce šíří prostřednictvím lymfatických cév do lymfatických uzlin, a někdy i pro­střednictvím krevního oběhu do dal­ších míst organismu; tato forma tuberkulózy může být fatální (smr­telná), U některých infikovaných osob přejdou bakterie v plicích a ostatních orgánech do latentní fáze, z níž mohou být reaktivovány třeba i po několika letech. Poté může dojít k progresivnímu chorobnému proce­su spjatému s tvorbou dutin v plicích. V některých případech nejsou pri­márně infikovány plíce, ale lym­fatické uzliny (zejména na krku), střevní trakt, kosti, ledviny či jiné orgány.
 
ROZŠÍŘENÍ
V celém světě dnes žije zhruba 30 miliónů lidí s aktivní tuberkulózou a ročně jich na ni asi tři milióny umírají. Tuberkulóza postihuje ze jména ty, jejichž organismus je oslaben podvýživou nebo jinými onemoc­něními (jako jsou zejména imunodeficience, diabetes mellitus nebo alkoholová závislost).
 
PREVENCE
Nejdůležitějším preventivním opa­třením proti tuberkulóze je očkování, prováděné již v dětském věku.
 
PŘÍZNAKY A KOMPLIKACE
Vzhledem k tomu, že tuberkulóza obvykle postihuje plíce, patří k nej­důležitějšim příznakům kašel (ně­kdy s vykašláváním krve), bolest na hrudi, dušnost, teplota a zvýšené pocení (zejména v noci), zhoršená chuť k jídlu a úbytek na váze. Hlavní komplikací plicní tuberkulózy je pleurální výpotek (hromadění tekutiny v oblasti mezi plícemi a hrudní stěnou) a pneumotorax (hro­madění vzduchu v oblasti mezi plí­cemi a hrudní stěnou). V některých případech choroba vede i k úmrtí.
 
DIAGNÓZA
Diagnózu stanovuje lékař na zá­kladě příznaků a známek onemocně­ní, rentgenového vyšetření hrudníku, kožních testů a analýzy slin. Na rentgenovém snímku se téměř vždy zjišťují změny. Nejčastěji bývají po­stiženy horní oblasti plic, v nichž se objevují dutiny; starší zhojené oblas­ti se jeví jako trvalé stíny. Ve slinách se pátrá po mikroorga­nismech způsobujících tuberkulózu, nebo se provádí kultivace bakterií (což však trvá až šest týdnů). Cen­nou pomocí je tuberkulinový test. Ve sporných případech lze k potvrzení diagnózy využít též bronchoskopie (vyšetřování průdušek očima pomocí bronchoskopu)  nebo biopsie (podrobné vyšetřování částí chorobně změněních tkání).
 
LÉČBA  A  PROGNÓZA
Moderní léky jsou v léčbě tuber­kulózy velmi účinné, i když v zájmu prevence vzniku bakteriální rezisten­ce je nutné aplikovat vždy minimál­ně dvě různá antibiotika (např. iznni­azid a rifampicin). Zhruba u pěti procent pacientů se vyvinou nežá­doucí reakce (obvykle teplota nebo vyrážka), které pak vyžadují určitou změnu léčby. K zjištění, zda léč­ba nepůsobí toxicky na játra, se provádějí pravidelné krevní testy. Pokud nemocný absolvuje discip­linovaně celou léčebnou kúru, větši­nou se úplné uzdraví a nedochází ani k recidivám.
 
Tuberkulinový test
Diagnostický test sloužící ke zjiš­tění, zda určitý člověk má či nemá tuberkulózu. Tuberkulin je purifiko­vaný protein (bílkovina) získávaný z kultur tuberkulózního bacilu. Uží­vá se nejen k diagnostice tuberkuló­zy ale také k aktivní imunizaci (vak­cinaci).
 
JAK SE PROVÁDÍ
Nejprve se kůže na předloktí pečlivě očistí a dezinfikuje. Poté se některou z užívaných technik dokůže vpraví malá dávka tuberkuli­nu. Po několika dnech se hodnotí kožní reakce - pokud se žádná nedostaví, je test negativní a zname­ná to, že osoba nebyla nikdy vysta­vena nákaze a není tedy vůči ní imunní. Pokud příslušná oblast kůže zčervená a ztvrdne, považuje se reakce za pozitivní a znamená před­chozí vystavení ať již skutečné infek­ci, nebo očkovací látce.