Rozdíly mezi živou a neživou přírodou
Autor: Musilka
Typ práce: Referát
Typ práce: Referát
Dátum: 23.06.2009
Jazyk:
Jazyk:
Rozsah: 1 278 slov
Počet zobrazení: 9 072
Počet zobrazení: 9 072
Tlačení: 623
Uložení: 758
Uložení: 758
A) Srovnání vlastností živých a neživých soustav
B) Vývoj Země a teorie o původu života na Zemi
C) Jedinec a druh, hierarchické uspořádání organismů
A) Srovnání vlastností živých a neživých soustav
Obě dvě soustavy se liší především procentuálním zastoupením jednotlivých chemických prvků a především absolutně rozdílnými vlastnostmi, které jsou jasné již z jejich názvů.
Živá příroda
(a) Složení
Základními prvky živé soustavy jsou takzvané biogenní prvky a jsou to:
- uhlík - C (hlavní stavební prvek organické - živé hmoty)
- vodík - H (základní prvek všech organických látek; voda)
- dusík - N (důležitý především ve stavbě aminokyselin a bílkovin)
- kyslík - O (základní prvek všech organických látek; voda)
- fosfor - P (podtatná součást nukleových kyselin; adenosintrifosfát ATP)
- vápník - Ca (důležitý stavební prvek některých tkání; ve formě iontu nesmírně důležitý mediátor)
Někdy se tyto prky nazývají makrobiogenní. Ve všech organismech se vyskytují ve velkém množství. Jsou základními stavebními prvky všech bílkovin a nukleových kyselin (dále jen NK).
Dalšími životně důležitými prvky jsou oligobiogenní prvky, které jsou však již v organismech zastoupeny podstatně méně než prvky makrobiogenní. Mezi oligobiogenní prvky patří:
- síra - S (např. některé aminokyseliny)
- draslík - K (velice důležitý především ve iontové formě)
- sodík - Na (velice důležitý především ve iontové formě)
- chlor - Cl
- hořčík - Mg
- železo - Fe (např. podstatná složka krevního barviva - hemoglobinu)
Prvky, které se v organismech vyskytují v minimálním množství (řádově jen několik tisícin %) se jmenují mikrobiogenní prvky. Přes své tzv. stopové množství jsou většinou velice důležité. Jako příklad za celou řadu těchto prvků uvádíme:
- kobalt - Co (např. součást vitamínu B12)
Podstatnou část hmotnosti většiny živých organismů tvoří voda (60 - 90 % hmotnosti buněk). Voda rozpouští anorganické i organické látky a vytváří vhodné prostředí i pro většinu chemických reakcí v buňkách.
Pro naprostou většinu z živé soustavy jsou nezbytné i některé plyny:
- kyslík (O2)
- oxid uhličitý (CO2)
- dusík (N2)
Podíl anorganických látek v organismu je zpravidla menší než 10 % celkové hmotnosti. Vyskytují se především ve formě solí (rozpustné či nerozpustné). Jsou nepostradatelnou součástí opěrných struktur (např. kostra). Uvnitř buněk a v mimobuněčných tekutinách jsou nepostradatelné ve formě iontů (např. K+, Na+, Cl-, Ca2+), protože plní funkci přenašečů energie a i informací.
Pro živou soustavu jsou pak typické především organické látky, které jsou složeny především z výše uvedených makrobiogenních prvků (C, H, N, H, P) a síry (S). Základními typy organických látek jsou:
- cukry - slouží jako zdroj energie
- tuky - plní především zásobní funkci a jsou přítomny i v plazmatické membráně
- bílkoviny - základní stavební látky všech organismů, jejich syntéza probíhá v ribozómech
- nukleové kyseliny - NK - mají funkci nosiče genetických informací, podle nich probíhá syntéza bílkovin v buňkách
- rozlišujeme dva typy NK: DNA (deoxyribonukleová kyselina) a RNA (ribonukleová kyselina), kterou podle funkce dělíme na:
a. ribozomální
b. transferová
c. mediátorová
(b) Znaky
1) chemický základ:
- bílkoviny
- cukry
- tuky
- NK
2) metabolismus (přeměna látek a energií v živé soustavě)
3) základní strukturní a funkční jednotkou je buňka (kromě virů)
4) dráždivost (schopnost soustavy reagovat na vnější podněty)
5) adaptabilita (živá soustava mění své chování podle změn v okolí)
6) schopnost rozmnožovat se
7) schopnost vyvíjet se
- ontogeneze - vývin jedince (růst, změny kvantitativní i kvalitativní)
- fylogeneze - celé období evoluce živých soustav (od vzniku života - současnost)
Neživá příroda
(a) Minerály
jednotlivé skupiny minerálů:
- prvky:
a) nekovové - uhlík (šesterečná soustava = tuha, krychlová soustava = diamant = dimorfie)
b) kovové
- sulfidy
a) zlatá skupina (FeS - pyrit, CuFeS2 - chalkopyrit)
b) tmavá skupina (PbS - galenit, Sb2S3 - antimonit, ZnS - sfalerit
- oxidy
- křemen SiO2 (křišťál, citrin, růženín, achát)
- krevel Fe2O3 (hematit, železná ruda, barva zaschlé krve); působením eroze se mění na:
- hnědel (hydratovaný, hnědý)
- uhličitany
- vápenec CaCO3 (klenec, krystalizováním z kapajícího roztoku mohou vznikat krápníky, překrystalováním se tvoří mramor)
- ocelek FeCO3 (aragonit, hrachovec, travertin)
- sírany
- sádrovec CaSO4 (pentahydrát - sádra, krystalická forma - alabastr)
- křemičitany
- slída (světlá, tmavá)
- turmalén
- živec
- beril
- granát
- smaragd
- halovce
- sůl NaCl
- sylvín Kcl
- kazivec CaCl2
- dusičnany
- chilský ledek
- fosforečnany
- apatit CaPO4
- organické nerosty (jantar, uhlí, ropa)
(b) Horniny
Horniny se dělí na vyvřelé, přeměněné a usazené.
- vyvřelé (magmatity)
a) hlubinné - zřetelná stavba (např. žula složená stejnoměrně z živce, slídy a křemene)
b) podpovrchové - menší krystaly
c) povrchové - celistvá hmota (znělec, čedič)
- přeměněné (ortoruly, pararuly)
- usazené (sedimenty - vrstvy, které by se daly oddělit)
a) zpevněné - slepenec, pískovec
b) nezpevněné - písek, štěrk
B) Vývoj Země a teorie o původu života na Zemi
Základními prvky Země jsou: O, Si, Al, Na, Ca, Fe, Mg, K. V ovzduší přitom převažuje N, CO2 a v zemském jádře Fe, Ni.
Vývoj Země můžeme rozdělit do čtyř základních etap:
1) atomární evoluce
- syntéza prvků
- podle většiny teorií proběhl před 15 mld let ”velký třesk” a vznikl vesmír v podobě, jakém ho známe dnes
- Země vznikla pravděpodobně před 4,6 mld let
- geologický doklad o existenci oceánů - 3,8 miliardy let (zjištěn v horninách Grónska)
2) chemická evoluce
- vznik organických látek
- v atmosféře s vysokým obsahem kyslíku vznikly organické látky z uhlíku obsaženého v kyanovodíku
- složité organické látky začaly vznikat z jednoduchých látek (vody, oxidu uhličitého, amoniaku, methanu) působením záření, elektrických výbojů a sopečných výbuchů
- vznikly tak aminokyseliny, tuky, cukry, nukleové kyseliny, tyto látky se hromadily ve vodě a vytvořily shluky = koacerváty, z nichž se vyvinuly buňky
-
3) biologická evoluce
- probíhá od vzniku života z organických látek
- život je jev ojedinělý v dosud známém vesmíru
- vznik života na Zemi - 3,8 až 3,5 miliard let, nálezy z Austrálie, jižní Afriky a Grónska (existence sinic = existence prokaryotických buněk)
- vývoj buňky trval asi podle Oparinovy teorie 2 miliardy let
4) kulturně - sociální evoluce
- vývoj lidských civilizací
Nejvýznamnější názory na vznik života:
1) Teorie stvoření
2) Teorie panspermie - přenesení zárodku života z vesmíru, život by tak byl starší než Země
3) Teorie naivní alrogeneze - nedovede vysvětlit vznik člověka, život vznikl z neživé hmoty (žáby z bahna, roztoči z prachu)
4) Vývojová teorie
- původcem vývojové teorie byl Lamarc, rozvinul ji Darwin
- hnací síla vývoje, boj o život + přírodní výběr, přežívají silnější, přizpůsobivější
- pak Oparin: život se vyvíjel velmi postupně pomalou přeměnou z hmoty neživé v jednoduché a později stále složitější útvary živé hmoty
- několik podteorií:
Vznik života z bílkovin
- nejstarší
- nejdříve vznik bílkovin, koacerváty a mikrosféry
- uměle připravené směsi bílkovin - metabolismus, růst, ale nepozorujeme rozmnožování ani dědičnost
Vznik života z NK (nukleových kyselin)
- tzv. genová hypotéza
- nejpravděpodobnější
- nejprve vznik NK - rozmnožování (autoreplikace)
- ribozymy - molekuly NK s enzymatickými schopnostmi, jejich vlastnosti má ribozomální RNA = Vinogradského teorie
Vznik života za bílkovin a NK
- hypotéza koevoluce
- společný vznik bílkovin a NK
- NK obsahovaly kód pro syntézu bílkovin
- složité - pravděpodobnost nulová
Vznik života bez bílkovin a NK
- přenos informace pomocí anorganických látek typu jílu
- ty mohli katalyzovat syntézu bílkovin, ale jak přenesena informace NK
C) Jedinec a druh, hierarchické uspořádání organismů
- prvotní organické živé hmoty:
- protobionti, lobionti, probionti eubionti
- z eobiontů prokaryotní organismy (jaderná hmota) - eukaryotní buňka (jádro) (rostliny, živočichové, houby)
- jednotlivé říše se liší stavbou jednotlivé buňky i zásobními látkami
Živé organismy jsou uspořádány stupňovitě (hierarchicky):
1) hierarchie organismu
- buňka (= základ)
- tkáně
- tkáňové orgány
- orgánové soustavy
- organismus
2) hierarchické uspořádání organismů
- buňka
- buněčná kolonie
- mnohobuněčné organismy
- společenstva
Živá hmota je různě složitá:
1) viry - nebuněčné organismy (původci nemocí - např. chřipka, opar)
2) bakterie, sinice - velmi jednoduché jednobuněčné organismy
3) prvoci - jednobuněčné organismy se složitější buňkou
4) mnohobuněčné organismy - rostliny, houby, živočichové
5) individua vyššího řádu - organizovaná společenstva (včelstvo, mravenci)
6) jednotlivý organismus = jedinec (individuum)
- navzájem podobní jedinci, kteří se spolu mohou křížit - tvoří druh
- příbuznost jednotlivých druhů se snaží postihnout klasifikace (tj. uspořádání do rodů, čeledí, oddělení, kmenů, říší apod.)
B) Vývoj Země a teorie o původu života na Zemi
C) Jedinec a druh, hierarchické uspořádání organismů
A) Srovnání vlastností živých a neživých soustav
Obě dvě soustavy se liší především procentuálním zastoupením jednotlivých chemických prvků a především absolutně rozdílnými vlastnostmi, které jsou jasné již z jejich názvů.
Živá příroda
(a) Složení
Základními prvky živé soustavy jsou takzvané biogenní prvky a jsou to:
- uhlík - C (hlavní stavební prvek organické - živé hmoty)
- vodík - H (základní prvek všech organických látek; voda)
- dusík - N (důležitý především ve stavbě aminokyselin a bílkovin)
- kyslík - O (základní prvek všech organických látek; voda)
- fosfor - P (podtatná součást nukleových kyselin; adenosintrifosfát ATP)
- vápník - Ca (důležitý stavební prvek některých tkání; ve formě iontu nesmírně důležitý mediátor)
Někdy se tyto prky nazývají makrobiogenní. Ve všech organismech se vyskytují ve velkém množství. Jsou základními stavebními prvky všech bílkovin a nukleových kyselin (dále jen NK).
Dalšími životně důležitými prvky jsou oligobiogenní prvky, které jsou však již v organismech zastoupeny podstatně méně než prvky makrobiogenní. Mezi oligobiogenní prvky patří:
- síra - S (např. některé aminokyseliny)
- draslík - K (velice důležitý především ve iontové formě)
- sodík - Na (velice důležitý především ve iontové formě)
- chlor - Cl
- hořčík - Mg
- železo - Fe (např. podstatná složka krevního barviva - hemoglobinu)
- kobalt - Co (např. součást vitamínu B12)
Podstatnou část hmotnosti většiny živých organismů tvoří voda (60 - 90 % hmotnosti buněk). Voda rozpouští anorganické i organické látky a vytváří vhodné prostředí i pro většinu chemických reakcí v buňkách.
Pro naprostou většinu z živé soustavy jsou nezbytné i některé plyny:
- kyslík (O2)
- oxid uhličitý (CO2)
- dusík (N2)
Podíl anorganických látek v organismu je zpravidla menší než 10 % celkové hmotnosti. Vyskytují se především ve formě solí (rozpustné či nerozpustné). Jsou nepostradatelnou součástí opěrných struktur (např. kostra). Uvnitř buněk a v mimobuněčných tekutinách jsou nepostradatelné ve formě iontů (např. K+, Na+, Cl-, Ca2+), protože plní funkci přenašečů energie a i informací.
Pro živou soustavu jsou pak typické především organické látky, které jsou složeny především z výše uvedených makrobiogenních prvků (C, H, N, H, P) a síry (S). Základními typy organických látek jsou:
- cukry - slouží jako zdroj energie
- tuky - plní především zásobní funkci a jsou přítomny i v plazmatické membráně
- bílkoviny - základní stavební látky všech organismů, jejich syntéza probíhá v ribozómech
- nukleové kyseliny - NK - mají funkci nosiče genetických informací, podle nich probíhá syntéza bílkovin v buňkách
- rozlišujeme dva typy NK: DNA (deoxyribonukleová kyselina) a RNA (ribonukleová kyselina), kterou podle funkce dělíme na:
a. ribozomální
b. transferová
c. mediátorová
(b) Znaky
1) chemický základ:
- bílkoviny
- cukry
- tuky
- NK
2) metabolismus (přeměna látek a energií v živé soustavě)
3) základní strukturní a funkční jednotkou je buňka (kromě virů)
4) dráždivost (schopnost soustavy reagovat na vnější podněty)
5) adaptabilita (živá soustava mění své chování podle změn v okolí)
6) schopnost rozmnožovat se
7) schopnost vyvíjet se
- ontogeneze - vývin jedince (růst, změny kvantitativní i kvalitativní)
- fylogeneze - celé období evoluce živých soustav (od vzniku života - současnost)
Neživá příroda
(a) Minerály
jednotlivé skupiny minerálů:
- prvky:
a) nekovové - uhlík (šesterečná soustava = tuha, krychlová soustava = diamant = dimorfie)
b) kovové
- sulfidy
a) zlatá skupina (FeS - pyrit, CuFeS2 - chalkopyrit)
b) tmavá skupina (PbS - galenit, Sb2S3 - antimonit, ZnS - sfalerit
- oxidy
- křemen SiO2 (křišťál, citrin, růženín, achát)
- krevel Fe2O3 (hematit, železná ruda, barva zaschlé krve); působením eroze se mění na:
- hnědel (hydratovaný, hnědý)
- uhličitany
- vápenec CaCO3 (klenec, krystalizováním z kapajícího roztoku mohou vznikat krápníky, překrystalováním se tvoří mramor)
- ocelek FeCO3 (aragonit, hrachovec, travertin)
- sírany
- sádrovec CaSO4 (pentahydrát - sádra, krystalická forma - alabastr)
- křemičitany
- slída (světlá, tmavá)
- turmalén
- živec
- beril
- granát
- smaragd
- halovce
- sůl NaCl
- sylvín Kcl
- kazivec CaCl2
- dusičnany
- chilský ledek
- fosforečnany
- apatit CaPO4
- organické nerosty (jantar, uhlí, ropa)
(b) Horniny
Horniny se dělí na vyvřelé, přeměněné a usazené.
- vyvřelé (magmatity)
a) hlubinné - zřetelná stavba (např. žula složená stejnoměrně z živce, slídy a křemene)
b) podpovrchové - menší krystaly
c) povrchové - celistvá hmota (znělec, čedič)
- přeměněné (ortoruly, pararuly)
- usazené (sedimenty - vrstvy, které by se daly oddělit)
a) zpevněné - slepenec, pískovec
b) nezpevněné - písek, štěrk
B) Vývoj Země a teorie o původu života na Zemi
Základními prvky Země jsou: O, Si, Al, Na, Ca, Fe, Mg, K. V ovzduší přitom převažuje N, CO2 a v zemském jádře Fe, Ni.
Vývoj Země můžeme rozdělit do čtyř základních etap:
1) atomární evoluce
- syntéza prvků
- podle většiny teorií proběhl před 15 mld let ”velký třesk” a vznikl vesmír v podobě, jakém ho známe dnes
- Země vznikla pravděpodobně před 4,6 mld let
- geologický doklad o existenci oceánů - 3,8 miliardy let (zjištěn v horninách Grónska)
2) chemická evoluce
- vznik organických látek
- v atmosféře s vysokým obsahem kyslíku vznikly organické látky z uhlíku obsaženého v kyanovodíku
- složité organické látky začaly vznikat z jednoduchých látek (vody, oxidu uhličitého, amoniaku, methanu) působením záření, elektrických výbojů a sopečných výbuchů
- vznikly tak aminokyseliny, tuky, cukry, nukleové kyseliny, tyto látky se hromadily ve vodě a vytvořily shluky = koacerváty, z nichž se vyvinuly buňky
-
3) biologická evoluce
- probíhá od vzniku života z organických látek
- život je jev ojedinělý v dosud známém vesmíru
- vznik života na Zemi - 3,8 až 3,5 miliard let, nálezy z Austrálie, jižní Afriky a Grónska (existence sinic = existence prokaryotických buněk)
- vývoj buňky trval asi podle Oparinovy teorie 2 miliardy let
4) kulturně - sociální evoluce
- vývoj lidských civilizací
Nejvýznamnější názory na vznik života:
1) Teorie stvoření
2) Teorie panspermie - přenesení zárodku života z vesmíru, život by tak byl starší než Země
3) Teorie naivní alrogeneze - nedovede vysvětlit vznik člověka, život vznikl z neživé hmoty (žáby z bahna, roztoči z prachu)
4) Vývojová teorie
- původcem vývojové teorie byl Lamarc, rozvinul ji Darwin
- hnací síla vývoje, boj o život + přírodní výběr, přežívají silnější, přizpůsobivější
- pak Oparin: život se vyvíjel velmi postupně pomalou přeměnou z hmoty neživé v jednoduché a později stále složitější útvary živé hmoty
- několik podteorií:
Vznik života z bílkovin
- nejstarší
- nejdříve vznik bílkovin, koacerváty a mikrosféry
- uměle připravené směsi bílkovin - metabolismus, růst, ale nepozorujeme rozmnožování ani dědičnost
Vznik života z NK (nukleových kyselin)
- tzv. genová hypotéza
- nejpravděpodobnější
- nejprve vznik NK - rozmnožování (autoreplikace)
- ribozymy - molekuly NK s enzymatickými schopnostmi, jejich vlastnosti má ribozomální RNA = Vinogradského teorie
Vznik života za bílkovin a NK
- hypotéza koevoluce
- společný vznik bílkovin a NK
- NK obsahovaly kód pro syntézu bílkovin
- složité - pravděpodobnost nulová
Vznik života bez bílkovin a NK
- přenos informace pomocí anorganických látek typu jílu
- ty mohli katalyzovat syntézu bílkovin, ale jak přenesena informace NK
C) Jedinec a druh, hierarchické uspořádání organismů
- prvotní organické živé hmoty:
- protobionti, lobionti, probionti eubionti
- z eobiontů prokaryotní organismy (jaderná hmota) - eukaryotní buňka (jádro) (rostliny, živočichové, houby)
- jednotlivé říše se liší stavbou jednotlivé buňky i zásobními látkami
Živé organismy jsou uspořádány stupňovitě (hierarchicky):
1) hierarchie organismu
- buňka (= základ)
- tkáně
- tkáňové orgány
- orgánové soustavy
- organismus
2) hierarchické uspořádání organismů
- buňka
- buněčná kolonie
- mnohobuněčné organismy
- společenstva
Živá hmota je různě složitá:
1) viry - nebuněčné organismy (původci nemocí - např. chřipka, opar)
2) bakterie, sinice - velmi jednoduché jednobuněčné organismy
3) prvoci - jednobuněčné organismy se složitější buňkou
4) mnohobuněčné organismy - rostliny, houby, živočichové
5) individua vyššího řádu - organizovaná společenstva (včelstvo, mravenci)
6) jednotlivý organismus = jedinec (individuum)
- navzájem podobní jedinci, kteří se spolu mohou křížit - tvoří druh
- příbuznost jednotlivých druhů se snaží postihnout klasifikace (tj. uspořádání do rodů, čeledí, oddělení, kmenů, říší apod.)
Kľúčové slová
Vyhľadaj ďalšie študentské práce pre tieto populárne kľúčové slová:
#živá a neživá príroda #príroda #živá sústava #živá a neziva sustava #neživá priroda referaty #živé a neživé sústavy #vznik koacervatov #živá príroda #Príroda Afriky #živá neživá príroda #hierarchické uspořádání živých soustav #priroda neživá #Teorie o vzniku života, chemická a biologická evoluce #neziych sustavDiskusia: Rozdíly mezi živou a neživou přírodou
Pridať nový komentárVygenerované za 0.020 s.