Mnohobuněčné organismy

A)  Obecná charakteristika
B) Mnohobuněční - rostliny
C)  Mnohobuněční - živočichové

A) Obecná charakteristika
-  mnohabuněčné organismy jsou složeny z jednotlivých buněk
-  soubory specializovaných buněk s podobnou funkcí se u živočichů nazývají tkáně a u rostlin pletiva
-  tkáň (nebo pletivo) může být sestaveno buď z morfologicky stejných či různých buněk
-  jednotlivé orgány sestávají z více tkání (pletiv)
-  orgánová soustava  je soubor orgánů s určitou funkcí.
-  Mnohobuněčné organismy mají větší specializaci buněk, než jednobuněčné organizmy
-  Vytvářejí se spolu se vznikem tělních tekutin - ty zajišťují to, že i buňky, které nejsou v kontaktu s okolím organismu, jsou zásobovány živinami + odvádění odpadních produktů, transport látek na větší vzdálenosti, těl. tekutiny vytváří také vnitřní prostředí, fungují jako regulační mechanismy, které udržují stálost chemického a fyzikálního složení prostředí
-  homeostáza = schopnost udržovat tuto stálost
 
- Základní funkcí mnohobuněčných organismů je rozmnožování.
-  Nepohlavně (vegetativně, asexuálně) :
-  vzniká nový, dceřiný jedinec z tělních buněk rodičovského organismu, dělením či pučením
-  dělení - fisiparie: rozpad rodičovského orgánu na dva či více dceřiných organismů (př. kroužkovci), či se z rodičovského orgánu odškrcují orgány dceřiné (polypy medůzovců)
-  pučení - gemiparie: dceřiný jedinec z malé skupiny buněk rodičovského orgánu, dceřinný jedinec se oddělí, či po celý život žije s rodičovským organismem (houby, polypovci)
-  Pohlavně (generativně, sexuálně) :
-  pohlavní buňky (gamety)
-  splynutí spermie a vajíčka - meióza buněk - v dceřinných buňkách polovina genetického materiálu
-  pohlavní buňky se vyvíjejí v pohlavních orgánech (gonádách) :
-  samčí pohlavní buňky ve varleti (testis)
-  samičí ve vaječníku (ovarium)
-  gonochoristé - na 1 jedinci pohlavní orgány 1 typu (př. obratlovci),
-  hermafrodité - oba typy pohlavních orgánů na 1 organismu (vajíčka oplozují dva jedinci navzájem - př. žížaly a hlemýždi)
-  páření - chování živočichů při oplozování vajíčka spermiemi,
-  kopulace - samec vpravuje pohlavní buňky do těla samice - v těle oplození
-  mimotělní oplození : u ryb, páření = tření, ryby vypouští samčí (mlíčí) a samičí (jikry) pohlavní buňky do vody - splynutí zygota
 
-  Zárodečný vývoj = embryogeneze
-  Období od vzniku zygoty po vylíhnutí či narození, ryhování zygoty - změny a tvorba orgánů (na základě zděděné informace obsažené v DNA)
-  Rýhování zygoty: opakované dělení, vznik nejprve shluku buněk = morula, - vznik dutiny - tvoří se prvotní tělní dutina (blastocoel) a vrstva buněk na povrchu (blastoderm) = blastula
-  Gastrulace: vznikají dva či tři zárodečné listy: vnější ektoderm, vnitřní entoderm, střední mezoderm = vzniklý útvar tzv. gastrula
-  Diblastica - mají dva zárodečné listy, vnější ektoderm kryje povrch těla, vnitřní entoderm vystýlá tělní dutinu (př. houby)
-  Triblastica - 3 zárodečné listy, mezoderm, všichni jsou dvoustranně souměrní (Bilateralia), výjimka ostnokožci (paprsčitá souměrnost)
-  formování zárodečných listů = základ pro tvorbu orgánů
-  Organogeneze: růst a vývoj orgánů rozmnožování a diferenciace buněk - vznik tkání, formuje se tvar těla
-  Z ektrodermu vzniká: pokožka, nervová soustava.
-  Z entodermu: plíce, trávicí žláza, brzlík, příštítná tělíska a výstelka trávicí trubice.
-  Z mezodermu: svalová tkáň, vnitřní kostra, vylučovací soustava, krev, cévy, pohlavní žlázy
 
-  Pozárodečný vývoj = postembryonální
-  Probíhá v základní linii: Po vylíhnutí či narození, dosažené dospělosti, rozmnožování, stárnutí, umírání
-  nepřímý vývoj: nejprve vzniká stádium larvy, u živočichů, kde vajíčka nemají dostatek žloutku, zárodek není vyživován matkou, larva prochází přeměnou (metamorfózou) v dospělce, u hmyzu, obojživelníků (pulec)
-  přímý vývoj: vylíhlý či narozený jedinec podobný dospělému, ne metamorfóza
 
- Mnohobuněční - rostliny
-  Pletiva = soubory buněk stejného tvaru a funkce u rostlin
-  Spojení buněk pomocí cukerných složek a plazmatických můstků = lazmodermy
-  Symplast - propojení obsahu buněk, apoplast - mezibuněčná hmota
-  Rozdělení:
-  dělivá (meristémy) :
-  primární - nacházejí se na vzrostném vrcholu kořene a stonku, v úžlabině listu, buňky děl. pletiv jsou malé a mají velké jádro a hodně ribozómů a mitochondrií
-  sekundární - kambium - nachází se mezi dřev. a lýkovou částí svazku cévního, podmiňuje druhotné tloustnutí stonku (do středu stonku dřevo, směrem ven lýko), felogen - kůra (borka) - vzniká pod pokožkou
-  trvalá :
-  tvořena buňkami, které ztratily schopnost se dělit, rozdělují se z hlediska tvaru buněk a tloustnutí buněčných stěn:
-  parenchym - bezová duše - neztloustlá buněčná stěna, stejné buňky , prozenchym - typ parenchymu, buňky protáhlé v 1 směru
-  kolenchym - v rozích ztloustlé, podporuje tloustnutí stonku, např. u hluchavky
-  sklerenchym - chrání a obklopuje svazky cévní, sklereidy - hrušky v jadřinci - soubory sklerenchyvních buněk
-  aerenchym - v rdestu, sítině
 
-  Pletiva můžeme rozdělit i podle funkce:
-  krycí : podzemní část = rhizodermis, nadzemní část = epidermis - ploché buňky - z nich vyrůstají chlupy (latinsky trichomy) - ochranná funkce či obsah entymů , chrání před zářením, u růží - výběžky (papily) - sametový vzhled, trichomy krycí - jestřábník , trichomy žláznaté - masožravek, chlupy u kopřiv - žahavé, hlošina úzkolistá, u divizny - mnohobuněčné
-  nasávací: kořenové vlásky - vstřebávání minerálních látek a vody
-  provětrávací:  v mezibuněčných prostorech - průduchy - mezera většinou na spodní straně listů, u vodních rostlin navrchu, H2O, nejprvě do normální buňky - do ledvinné buňky - ty se zvětší - H2O do štěrbin (uzavírání), vydávání H2O, provětrávání, hydatody - průduchy, které ztratily schopnost se uzavírat - vydávání H2O v kapičkách = gutace, dochází tam, kde je velká vlhkost vzduchu, u dřevin - lentycely (čočinky) - na zimu se zavírají (čárky u břízy)
-  vodivá: rozvod minerálních látek ve vodě:
-  z podzemní do nadzemní části rostlin (transpirační proces),
-  rozvod produktů fotosyntézy opačně (asimilační - sestupný proud),
-  xylém - dřevní část D, floém - lýková část L
-  dřevní část: odumřelé buňky, cévice - ještě trochu zachované, přepážky, cévy - úplně mezibuněčné, přepážky vymizely, vývojově pokročilejší
-  lýková část: sítkovice - proděravění přepážek, živé buňky (malé), asimilační proud
-  4 typy cévních svazků:
-  soustředné ( koncentrické)
-  lýkostředný (leptrocentrický)
-  dřevostředný (hadrocentrický)
-  paprsčité ( radikální) - v kořenech
-  bočné (kolaterální) ve stonku a listech semen rostlin
-  dvoubočné (bikolaterální) lilkovité
-  letokruhy: aktivita kambia - tlustostěnné buňky ( v létě) ,tenkostěnné (jaro)
-  vyměšovací: vylučování a hromadění produktů metabolismu rostlin, mají vodní skuliny (kontryhel), medníky - vylučují nektar, mléčnice - tekutina latex
-  asimilační: parenchym s hodně chloroplasty, těsně pod pokožkou, fotosyntéza
-  zásobní: v kořenech, oddenku, hlízách, semenech, voda, cukry, tuky, bílkoviny
-  zpevňovací: kolenchym, sklerenchym, hlavně u dřevin
 
- Mnohobuněční - živočichové
- Tkáně
-  soustavy buněk stejného tvaru, původu, funkce
-  KRYCICEPITELY
-  kryje povrch těla či vnitřní dutiny, buňky ploché, kubické či cylindrické, nejsou mezibuněčné prostory, tkáň, bezcévná, mohou se smrštit, vstřebování, příjem podnětů
-  jednovrstevné:
-  dlaždicový, pohrudniční a břišní dutina, stěna cév,
-  krychlový - kryje oční čočku,
-  cylindrický - může mít řasinky, v trávicím traktu
-  víceřadý - může mít řasinky, v dýchacích cestách
-  mnohovrstevné: dlaždicový - kůže, vrchní vrstva rohovatí - odlupuje se přechodné - z jednoho tvaru do druhého = podle tvaru, močový měchýř
-  podle funkce:
-  krycí: kryje tělo, orgány, vnitřek orgánů
-  žlázové: buňky přijímají z cév látky - zpracují je a vylučují na povrch - extrakt - odpadní látky, nejsou využívány potní žlázy, sekret dále potřeba např. sliny, inkret - produkován žlázami se vnitřní sekrecí, ztratili souvislost s povrchem - hormony, různý tvar: tabulární, větvené, složený, albeloární, buňka epitelu, tubuloalveloární
-  resorbční (vstřebávací): ve střevech, vstřebává rozložené látky, u nefronu
-  smyslový: na povrchu receptory, čichový, chuťový
-  svalový: zabezpečuje pohyb organismu, v oku - duhovce
-  v dýchacích cestách: výměna dýchacích plynů, tenký, v plicích
-  POJIVA:
-  funkce spojovat různé orgány v lidském těle, buňky a mezibuněčná hmota, buňky typu makrfogů, mezibuněčná hmota - kalogenní vlákna - za tepla měkká, za studena uthá, zajišťují pevnost, elastická - pružná, výplň a opora
-  vazivo:
-  nejměkčí: síťovitá (v lymf. uzl.), řídká (obklopuje hrtan, průdušnici, svalové buňky),
-  kalogenní i elastická vlákna, tahové vazivo (hnědý tuk - termoregulační funkce)
-  tuhé
-  elastická - je pevná (šlachy....)
-  kalogenní - meziobratlové vazy
-  chrupavka:
-  tužší, odolná proti tlaku, vlákna v mezibuněčné hmotě - kalogenní (odolná proti tlaku, chladu, mezi obratli), elastická - žlutá barva, v nose, na uchu, hyalinní - bílá barva, kloubení plochy, konce žeber, vyztužení dýchacích cest
-  kostní tkáň:
-  vláknitá, u člověka
-  hutná (kompaktní) - lamel ( vnitřní a vnější mezeřené),
-  houbovitá - uspořádané podle tlaku v kosti, osteocyty (osteoblasty)
-  SVALOVÁ TKÁŇ:
-  hladká - vřetenovité buňky (jedno jádro), neovladatelná vůlí, vnitřní orgány řídí automaticky svalstvo,
-  příčně pruhovaná - střídá se aktin a myozin, mnohojaderné buňky, ovladatelné vůlí, motorické řízení
-  SRDEČNÍ TKÁŇ:
-  řídí vlastní převodní systém srdeční, buňka 1-2 jádra, příčné propojení vláken
-  NERVOVÁ TKÁŇ:
-  neuron - tělo, výběžky - dentity - krátké, do těla nervové buňky, axon (neurit) - dlouhý, z těla nervové buňky,
-  synapse - spojení 2 neuronů (červené víno podporuje obnovení spojů),
-  gliové (podpůrné) buňky - ochrana, výživa
-  TĚLNÍ TEKUTINY:
-  voda - 60% hmotnosti dospělého člověka
-  voda: 
-  vnitrobuněčná - 40 % (cytoplazma)
-  mimobuněčná - 20 % (tělní tekutiny)
-  udržují stálé vnitřní prostředí tzv. homeostázu
-  tělní tekutiny:
-  cévní (krev, míza)
-  mimocévní (tkáňový mok)