Charakteristika vyšších rostlin

Prírodné vedy » Biológia

Autor: Musilka
Typ práce: Referát
Dátum: 23.06.2009
Jazyk: Čeština
Rozsah: 1 428 slov
Počet zobrazení: 5 435
Tlačení: 576
Uložení: 631
A) Obecné informace
B)  Rozdělení

 
A) Obecné informace
- Mezi vyšší rostliny patří mnohobuněčné, převážně autotrofní, vzácně též heterotrofní rostlinné organismy, obvykle dobře přizpůsobené životu na souši. Některé druhy však lpí (druhotně) na vodním prostředí. Tělo vyšších rostlin (kosmus) bývá zpravidla rozlišeno na kořen, stonek a listy.
- Pouze u primitivnějších mechorostů je ještě zachována organizační úroveň stélky.
- Vyšší rostliny se odvozují od zelených řas na základě celé řady shodných znaků, vykazují však mnohem vyšší přizpůsobení k suchozemskému způsobu života. V tomto směru je zvlášť významná tvorba kutikuly a průduchů, stejně jako postupné zdokonalování soustavy vodivých pletiv. Vývojem zygoty u vyšších rostlin vzniká zárodek (embryo).
- Pro současně žijící (= recentní) vyšší rostliny je charakteristická různotvárná (heteromorfní) rodozměna. V průběhu evoluce se v suchozemských podmínkách stále více prosazovala mnohem přizpůsobivější nepohlavní generace (sporofyt), za současného potlačování pohlavní generace, gametofytu. U vývojově méně dokonalých výtrusných vyšších rostlin (tj. mechorostů a kapraďorostů) je úspěšný průběh oplození vázán na přítomnost atmosférické vody (déšť, rosa). Jen v té je možný aktivní pohyb spermatozoidů. Naproti tomu u výše organizovaných, tj. semenných rostlin, je oplození na přítomnosti vody nezávislé.
- Předpokládá se, že první suchozemské rostliny se vyvinuly z některé starobylé skupiny heterotrichálních zelených řas v souvislosti s jejich přechodem na souš.
- Kořen je zpravidla podzemní rostlinný orgán, které nikdy nenese listy. Má nejen funkci nasávací, vodivou, mechanickou a zásobní, ale vytváří i mnohé významné látky, např. alkaloidy, aminokyseliny, regulátory růstu (syntetická funkce). Kořen většinou postrádá kutikulu, průduchy a fotosyntetická krmiva.
- Základní evoluční trend v životním cyklu rostlin - přechod od dominantního postavení gametofytu k převaze sporofytní generace a získávání nezávislosti oplození na vodě.

- Vyšší rostliny dělíme do skupin na úrovni oddělení:
1. mechorosty
2. kapraďorosty
3. semenné

B) Rozdělení
1.ODDĚLENÍ : MECHOROSTY
- Mechorosty zahrnují zpravidla suchozemské výtrusné rostliny, u nichž v životním cyklu převažuje gametofyt nad sporofytem. Jsou nejprimitivnější skupinou vyšších rostlin bez pravých cévních svazků (cévní svazek je dochován jen ve sporofytu některých zástupců). Jejich gametofyt je buď lupenitý (a pak má povahu stélky), nebo je rozlišen na lodyžku (kauloid) a lístky (fyloidy). K podkladu je připevněn příchytnými vlákenky, rhyzoidy. Na povrchu je mechová rostlinka krytá kutikulou. Absence dokonalejších vodivých pletiv je hlavní příčinou malých rozměrů mechorostů.
- Pro mechorosty je typická výrazná rodozměna. Z jednobuněčného haploidního výtrusu vyklíčí zelný, vláknitý nebo lupenitý prvoklíček (protonema), z něhož vyrůstá vlastní mechová rostlinka. Ta tvoří podstatnou část gametofytu a nese pohlavní orgány (gametangia): samčí = pelatky a samičí = zarodečníky. Pelatky mají nejčastěji kulovitý nebo vejčitý otvor a produkují velký počet  spermatozoidů. Zárodečníky mají charakteristický lahvicovitý tvar a uzavírají jedinou buňku vaječnou, oosfénu. K oplození dochází ve vodním prostředí (za deště, rosy), přičemž z oplozené vaječné buňky, zygoty, vyrůstá diploidní sporofytiní generace, tvořená nohou, štětem a výtrusnicí (tobolkou). Ve výtrusnici (= sporonagium) vznikají redukčním dělením spory a po jejich dozrání sporofyt odumírá. Po celou dobu své existence je sporofyt vázán na gametofytní rostlinku a je na ní zcela závislý.
- Mechorosty se vegetativně rozmnožují hlavně úlomky mechové rostlinky, rozpadem prvoklíčku apod. U některých druhů vegetativní rozmnožování zcela převažuje a vznikají tak často rozsáhlé mechové koberce. Ekologicky patří převážně mezi rostliny vlhkobytné, přičemž mezi nimi jsou zastoupeny druhy vodní a suchobytné.
 
a)  TŘÍDA: JÁTROVKY
- Játrovky jsou nejníže organizovanou třídou mechorostů, se silně redukovaným prvoklíčkem. Jejich gametofyt je buď lupenitý (stélkovitý), nebo je rozlišen na lodyžku a lístky. Na rozdíl od mechů nemají fyloidy játrovek vyvinuté střední žebro, nejčastěji bývají uspořádány ve dvou řadách. Známým zástupcem játrovek s lupenitou, vidličnatě větvenou stélkou je porostnice mnohotvárná - “deštníček” - pelatky nahoře, zárodečníky dole - kapka se rozprskne
 
b) TŘÍDA: HLEVÍKY
- méně významné, ale nejvyspělejší - náznak průduchů
c)  TŘÍDA: MECHY
- Mechy představují nejdokonalejší a druhově nejbohatší třídu mechorostů. Charakteristickým znakem je dobře vyvinutý lupenitý nebo vláknitý prvoklíček. Z něho vyrůstá mechová rostlinka, jejíž spirálně uspořádané lístky mají většinou střední žebro. U nejdokonalejších typů mechů (ploník) se středem lodyžky táhne pruh vodivého pletiva, tvořený specializovanými buňkami protáhlého tvaru.
- Tobolka mechů se zpravidla otevírá víčkem a je kryta čepičkou. V jejím ústí je řada hygroskopických zubů, které reagují na změny vzdušné vlhkosti. Umožňují uvolňování a rozšiřování výtrusů větrem.
- Za vývojově nejpůvodnější mechy jsou považovány rašeliníky. Vyznačují se absencí rhizoidů, lupenitým prvoklíčkem a lístky bez středního žebra. Buňky lístků jsou rozlišeny ve vlhké bezbarvé hyatocysty (ty umožňují rašeliníkům poutat vlhké množství vody) a v menší zelené chlorocysty obsahující plastidy. Rašeliníky rostou na vlhkých stanovištích. Jejich rostliny v horní části dorůstají, a dolní postupně odumírají, a tak dávají spolu s některými jinými druhy rostlin - vznik rašelině.
- měříky - rostou na lesní půdě
- bělomech sivý - na kyselých půdách
- ploník ztenčelný - na chudých půdách
- dvouhrotec chvostnatý
- rašeliniště - vrchovištní (rašeliník)
- slatinná (prohlubeň)
 
2. ODDĚLENÍ : KAPRAĎOROSTY
- Kapraďorosty představují skupinu výtrusných cévnatých rostlin, v jejichž životním cyklu výrazně převládá sporofyt nad gametofytem. Gametofyt je redukovaný, má povahu stélky, výživou je však na sporofytu nezávislý. Sporofyt bývá členěn na stonek, listy a pravé kořeny (s vyjímkou psilofylů) Kapraďorosty se od mechorostů liší také přitomností pravých cévních svazků. Dřevní část však obvykle tvoří pouze tracheidy, jen vzácně jsou přítomny i tracheje (u hasivky orličí a vranečků). Na rozdíl od semenných rostlin netvoří kapraďorosty květy ani semena.
- Listy kapraďorostů jsou buď malé, celistvé, nečleněné, obvykle čárkovité či šídlovité (= mikrofylní vývojová větev), nebo velké, víceméně členěné a často bohatě zpeřené (= megafylní vývojová větev kapraďorostů). Mají většinou dvojí funkci - asimilují a nesou výtrusnice (pak se ozančují troposporofyty). U některých zástupců jsou však tvarově a funkčně rozlišeny na listy asimilační (tropofyly) a listy výtrusnicové (sporofyly). Výtrusy kapraďorostů jsou buď stejného typu, tj. stejně vlhké (= stejnovýtrusné kapraďorosty ) nebo jsou velikostně i funkčně (fyziologicky) rozlišeny v menší (samčí) mikrospory a větší (samičí) megaspory (= různovýtrusné kapraďorosty)
- Kapraďorosty můžeme rozdělit:
a)   drobnolistá větev - mikrofylní - plavuně, přesličky
b)  velkolistá větev - megafylní - kapradiny

a)  TŘÍDA: PSILOFYTY
- Do této třídy bývají řazeny nejstarší a vývojově nejprimitivnější suchozemské cévnaté rostliny, převážně vymřelé. V prvohorách - “Stromovité kapraďorosty”. Vymřelé typy bývají označovány jako ryniofyty.
- Mezi psilofyty bývá řazeno i několik současně žijících vývojově izolovaných druhů, rozšířených v oblasti tropů a subtropů. Předpokládá se, že vymřelé psilofyty tvoří vývojový základ všech ostatních vyšších rostlin. Sigillaria, Calamites.

b) TŘÍDA: PLAVUNĚ
- Plavuně představují skupinu stálezelených stejno- i různovýtrusných kapraďorostů s plným, nečlánkovaným, vidličnatě větveným stonkem, který je hustě porostlý drobnými, čárkovitými listy mikrofylního typu. Výtrusnice bývají umístěny na svrchní straně sporofytů. S těmi společně tvoří výtrusnicové klasy (otrobily). U plamní převažují dvoubičíkaté spermatozoidy.
- Ze spory se velmi pomalu vyvíjí hlízovitý podzemní prokel (prothalium), který se vyživuje saprofyticky. Teprve po několika letech se na něm vytvářejí samčí a nebo samičí gametangia (podle toho, zda je o stejnovýtrusné či různovýtrusné plavuně). Z oplozené vaječné buňky vyrůstá mladý sporofyt a gametofyt starý odumírá. Naše plavuně jsou všechny zákonem chráněné.
- Plavuně vidlačka - rostoucí nejčastěji ve světlých jehličnatých lesích
- Vraneček - roste ve vyšších pohořích, různovýtrusá plavuň
 
c)  TŘÍDA: PŘESLIČKY
- Rozvoj v prvohorách.
- Přesličky jsou výtrusné cévnaté rostliny s plazivými oddenky a dutými, přeslenitě větvenými stonky, které jsou výrazně podélně rýhované. Pokožka je silně prostoupena oxidem křemičitým. Drobné šupinovité listy (mikrofyly), vyrůstající z lodyžních uzlin, bývají na bázi pochvovitě  srostlé. Některé přesličky (přeslička vodní) vytvářejí v jednom vegetačním období lodyhy dvojího tipu. Jarní, nezelené, nesoucí na vrcholu výtrusnicový klas (strobilno), a letní, zelené (asimilující).
- Výtrusnicový klas se skládá z přeslenitě uspořádaných štítkovitých sporofytů, nesoucích na spodní straně několik vakovitých výtrusnic. Výtrusy přesliček jsou kulovité, jejich vnější vrstva se dělí na 4 dlouhé haptery. Tyto haptery se vlivem změn vlhkosti pohybují a vzájemně splétají. To umožňuje z hlediska oplození nezbytné rozšiřování výtrusů ve shlucích (spory jsou totiž morfologicky stejné, ale pohlavně rozlišné). Jednopohlavné prokely jsou lupenité, autotrofní a nesou příslušné pohlavní orgány: buď pelatky, nebo zárodečníky. Mnohobičíkaté spermatozoidy, uvolněné ze zralých pelatek, se pohybují ve vodním prostředí k vaječné buňce zárodečníku
- Přeslička rolní - roste často i jako plevel vlhčích okrajů polí
- Přeslička lesní - roste ve vlhčích lesích, jen 1 lodyha, různotvará stejnovýtrusá
 
d) TŘÍDA: KAPRADINY
- Kapradiny představují vývojově nejodvozenější skupinu výtrusných cévnatých rostlin, hojně rozšířenou po celé Zemi (přes 9000 druhů). Dnešní zástupci jsou převážně byliny. V tropických oblastech však rostou i stromovité druhy, vzhledem podobné vymřelým stromovitým kapradinám, které byly významnou součástí permokarbonských lesů.
- Kapradiny reprezentují megafylní vývojovou větev kapraďorostů, s listy často 2 až 3 krát zpeřenými, funkčně většinou nerozlišenými (trofosporofyly) a v mládí spirálně svinutými. Stonky kapradin jsou plné, nečlánkované, často vyvinuté jen ve formě oddenku, z něhož vyrůstají četné adventivní kořeny. Na rubu či okraji listů vyrůstají výtrusnicové kupky, chráněné u mnoha druhů blanitou ostěrou. Výtrusnice mívají často na obvodu řadu charakteristicky ztloustlých buněk - prstene, který při vysychání v době zralosti výtrusů umožňuje otevírání sporangií a uvolňování drobných spor. Ve vlhku většinou výtrusy vyklíčí v zelené, lupenité oboupohlavné prokly, které mají často srdčitý tvar. Spermatozoidy jsou mnohobičíkaté.
- Kapraď samec - s typicky ledvinitými ostěrami. Různotvará stejnovýtrusá
- Papratka samičí - jejíž ostěry jsou čárkovité, 2x spečené
- Osladič obecný - má okrouhlé výtrusnicové kupky bez ostěr , nedělené listy
- Hasivka orličí - větví se až nad zemí, cévní svazek připevněn orlicí
- Sleziníky
- Žebrovice různolistá
- Pérovník pštrosí - Vlásenický potok

Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1


Odporúčame

Prírodné vedy » Biológia

:: KATEGÓRIE – Referáty, ťaháky, maturita:

Vygenerované za 0.016 s.
Zavrieť reklamu