Jednobuněční živočichové
Autor: Musilka
Typ práce: Referát
Typ práce: Referát
Dátum: 23.06.2009
Jazyk:
Jazyk:
Rozsah: 1 234 slov
Počet zobrazení: 5 976
Počet zobrazení: 5 976
Tlačení: 597
Uložení: 576
Uložení: 576
(A) Všeobecná charakteristika jednobuněčných živočichů, tj. prvoků
(B) Klasifikace prvoků
A) Všeobecná charakteristika jednobuněčných živočichů, tj. prvoků
Živočichové (ANIMALIA) se zpravidla dělí na dvě podříše. První z nich představují právě jednobuněční živočichové nebo také jinak: prvoci (Protozoa). Tato skupina organismů se pohybuje na pomezí hranice mezi rostlinnou a živočišnou říší.
Jsou to většinou pouze mikroskopicky pozorovatelné organismy tvořené pouze jedinou buňkou, která vykonává všechny funkce nutné k zachování života.
Prvoci jsou především vodnní organismy, kteří žijí jak ve slaných tak i v sladkých vodách, některé druhy žijí ve vodě obsažené v půdě. Mnoho druhů také žijí jako cizopasníci v mnohobuněčných organismech.
Povrch buňky je různým způsobem zpevněn, někteří prvoci vytvářejí i schránky z organických a anorganických látek. Samotnou buňku pak vždy ohraničuje membrána (pelikula).V buňce je jedno nebo i víc jader. Plazma uvnitř buňky obsahuje podobné membránové struktury jako eukaryotické buňky (endoplazmatické retikulum, Golgiho aparát, mitochondrie) a pravidelně ještě, pro prvoky charakteristické, speciální organely, tzv. buněčné ústroječky (např. potravní a pulsující vakuoly)
Prvoci se živí bakteriemi, sinicemi i řasami. Živiny přijímají celým povrchem těla, nebo fagocytózou. Trávení probíhá v trávicích vakuolách.
K vylučování přebytečné vody z buňky slouží pulzující vakuoly, které plní osmoregulační funkci.
V nepříznivých podmínkách jsou schopni prvoci tvořit cysty , jakési ochranné obaly, v kterých jsou schopni bez jakéhokoliv přísunu živin přečkat dlouhou dobu.
Prvoci se rozmnožují většinou nepohlavně, ale někdy i pohlavně. U cizopasných prvoků je častá rodozměna (metageneze - pohlavní a nepohlavní stádia). Opakovaným dělením jádra (bez dělení buňky) vznikají mnohojaderné útvary, tzv. plazmodia, která mohou být viditelná pouhým okem.
A) Klasifikace
Je velmi složitá a především neustálená do nějaké pevné podoby. To znamená, že neexistuje jednotný názor ani na základní rozdělení prvoků.
Pro přehlednost uvádíme jen 5 základních kmenů:
kmen (A): Praprvoci (Sarcomastigophora)
Pohybují se pomocí bičíků, panožek, nebo oběma způsoby. Tento kmen se dělí na 3 podkmeny. Uvádíme dva významnější:
podkmen (a): Bičíkovci (Mastigophora)
- pohybují se pomocí jednoho nebo i více bičíků
- rozmnožují se nepohlavně podélním dělením
- na rozdíl od velice podobného jednobuněčného organismu ze skupiny zelených řas, také jednobuněčného krásnoočka (řazen mezi rostliny) nemají plastidy a proto nejsou schopny fotosyntézy
- žijí volně nebo jako paraziti, komenzálové nebo v symbióze s vyššími organismy
dělí se na:
- trubénky
- jeden bičík
- někdy tvoří kolonie
- živí se organickýni látkami a bakteriemi
- trypanozómy
- pohybová organela = bičík + undulující membrána (přirostlá k bičíku tvoří jakýsi závoj či tenkou blánu kolem buňky)
- cizopasí v krvi, lymfě nebo v mozkomíšním moku obratlovců
- živiny přijímají osmoticky
např.:
trypanozoma spavičná
- vyskytuje se v tropické Africe
- je původcem spavé nemoci - horečky
- infekce je přenášena druhen mouchy (bodalka tse-tse)
- bičenky
- 4-6 bičíků, někdy i undulující membrána
- žijí v dutinách těl ptáků i savců
- v pohlavních nebo močových cestách člověka mohou způsobovat zánětlivá onemocnění; přenos se uskutečňuje pohlavním stykem
např.:
lamblie střevní
- napadá buňky tenkého střeva člověka a způsobuje úporné průjmy
- má 8 bičíků a 2 jádra
- její pelikula tvoří přísavky, které jí umožňují zachycení na stěnách buněk
- brvitky
- mají velký počet bičíků
- žijí ve střevech švábů a všekazů (=termitů) jako komenzálové
- rozkládají nestravitelnou buničinu (celulózu) na sacharidy
- umožňují těmto živočichům živit se dřevem
podkmen (b): Kořenonožci (Sarcodina)
- pohybují se pomocí panožek (výběžky plazmy)
- pomocí panožek získávají i potravu (fagocytóza)
- některé druhy mají pevné schránky
dělí se na:
- měňavky (Amoebina)
- charakteristický ameboidní pohyb pomocí nevyztužených panožek
- nevytvářejí schránky
- žijí ve vodě nebo ve vlhké půdě
- živí se baktériemi, řasami nebo jinými prvoky
např.:
měňavka velká, měňavka bahenní
- tvoří plazmodia
- některé další druhy žijí jako komenzálové nebo jako paraziti ve střevech vyšších živočichů
např.:
měňavka střevní
- žije ve střevě člověka jako komenzál
měňavka úplavičná
- způsobuje úplavici (krvavé průjmy)
- krytenky
- mají nevyztužené panožky
- tvoří polysacharidové schránky
- žijí v rašeliništích nebo ve vlhké půdě
- dírkonošci (Foraminifera)
- jejich panožky jsou vyztuženy mikrotubuly
- žijí v moři
- vytvářejí si kolem sebe vápenité schránky s mikrootvory ("dírky") pro vysouvání panožek, kterými zachytávají potravu
- schránky mrtvých organismů se usazují a tvoří vápencové vrstvy
- mřížovci (Radiolaria)
- jejich panožky jsou vyztuženy mikrotubuly
- stejně jako dírkonošci žijí v moři
- vytváří buňce podpůrné struktury a schránky (rozmanitých tvarů) z oxidu křemičitého
- schránky po odumřelých mřížovcích také vytváří vrstvy
kmen (B): Výtrusovci (Apicomplexa)
Jsou to vesměs cizopasníci. Velice častá je u nich rodozměna. Nepohlavně vzniklá stadia (vzniklá rozpadem) pronikají do buněk hostitele a šíří se v jeho těle. Častá je i změna hostitele. Potravu přijímají v tekuté formě celým povrchem těla.
Mezi zástupce tohoto kmenu patří:
- kokcidie
- napadají členovce a obratlovce
např.:
kokcidie jaterní
- způsobuje králičí kokcidiózu
- cizopasí v buňkách žlučovodů králíků a zajíců
- toxoplazma
- u člověka způsobuje onemocnění (toxoplazmózu), které se projevuje zduřením uzlin a únavou; velice nebezpečná infekce v těhotenství, protože může způsobit poškození plodu
- zdrojem nákazy jsou především kočky a psi, ale i jiní obratlovci
- krvinkovky (Haemosporodia)
- cizopasí v červených krvinkách obratlovců
např.:
zimničky (= druhy z rodu Plasmodium)
- původci malárie
- toto onemocnění se vyskytuje v tropech a subtropech
- nepohlavní stadia napadají červené krvinky (mezihostitel), kde se rozmnoží; krvinky prasknou a do krve se uvolní látky, které způsobují charakteristické vysoké horečky
- pohlavní stadium probíhá v trávicím ústrojí komára z rodu Anopheles, který je tedy současně přenašečem malárie
- boj proti epidemiím malárie spočívá především ve vysoušení bažin, tím se likvidují larvy komárů
kmen (C): Hmyzomorky (Micospora)
Tento kmen cizopasí v buňkách řady živočichů. Nejčastěji se vyskytuje u členovců a ryb. V jejich vývoji se střídají dvě stadia. Aktivní vegetativní stadium má podobu měňavek, a proto se nazývá améboidní. Druhým stadiem je invazní spora z jedné buňky vybavená jediným bičíkem.
Mezi zástupce patří
např.:
hmyzomorka včelí
- napadá buňky střeva včel, velice nebezpečný škůdce v Medoprůmyslu
hmyzomorka bourcová
- cizopasí v housenkách bource morušového a kazí tím produkci hedvábí
kmen (D): Výtrusenky (Myxozoa)
Cizopasí v mezibuněčných prostorách tkání bezobratlých a studenokrevních obratlovců. Napadají například svalovinu některých druhů ryb a způsobují nápadné boule. V jejich vývoji se také střídají dvě stadia. Na rozdíl od kmene Hmyzomorek vznikají u nich spory z více buněk a mají i víc vymrštitelnýchvláken.
Mezi zástupce patří
např.:
rybomorka pstruží
- cizopasí v chrupavce hlavy plůdků pstruhů
rybomorka parmová
kmen (E): Nálevníci (Ciliophora)
Na povrchu buňky mají silnou pelikulu tvořenou dvojitou membránou, která nese velké množství pohybových organel - řasinek.
Typickým znakem je přítomnost dvou jader v buňce.
Velké vegetativní jádro (makronukleus) řídí všechny životní funkce mimo rozmnožování.
Malé generativní jádro (mikronukleus) řídí rozmnožování, které funguje na principu konjugace. Dva jedinci si vymění část mikronuklea a následně se každý jedinec několikrát nepohlavně rozdělí (příčným dělením nebo pučením)
Živý se mikroorganismy, které pohlcuje pomocí řasinek do buněčných úst a dál je zpracovává v trávicích vakuolách. Místo, kde se vylučují nestrávené zbytky živin, se označuje jako buněčná řiť.
Při mikroskopickém pozorování některých druhů jsou zřetelně vidět především pulzující vakuoly.
Mezi zástupce patří
např.:
trepka velká
- žije volně ve vodě
vířenka
- žijí přisedle
keřenka
- žijí ve formě přisedlých kolonií
Některé druhy i cizopasí
např.:
kožovec rybí
- vyskytuje se na pokožce a žábrech ryb
Další druhy žijí v symbióze
např.:
bachořci
- žijí v žaludcích přežvýkavců, štěpí celulózu na stravitelné sacharidy
- nepříznivá stadia přečkávají v ochranném obalu, cystě
(B) Klasifikace prvoků
A) Všeobecná charakteristika jednobuněčných živočichů, tj. prvoků
Živočichové (ANIMALIA) se zpravidla dělí na dvě podříše. První z nich představují právě jednobuněční živočichové nebo také jinak: prvoci (Protozoa). Tato skupina organismů se pohybuje na pomezí hranice mezi rostlinnou a živočišnou říší.
Jsou to většinou pouze mikroskopicky pozorovatelné organismy tvořené pouze jedinou buňkou, která vykonává všechny funkce nutné k zachování života.
Prvoci jsou především vodnní organismy, kteří žijí jak ve slaných tak i v sladkých vodách, některé druhy žijí ve vodě obsažené v půdě. Mnoho druhů také žijí jako cizopasníci v mnohobuněčných organismech.
Povrch buňky je různým způsobem zpevněn, někteří prvoci vytvářejí i schránky z organických a anorganických látek. Samotnou buňku pak vždy ohraničuje membrána (pelikula).V buňce je jedno nebo i víc jader. Plazma uvnitř buňky obsahuje podobné membránové struktury jako eukaryotické buňky (endoplazmatické retikulum, Golgiho aparát, mitochondrie) a pravidelně ještě, pro prvoky charakteristické, speciální organely, tzv. buněčné ústroječky (např. potravní a pulsující vakuoly)
K vylučování přebytečné vody z buňky slouží pulzující vakuoly, které plní osmoregulační funkci.
V nepříznivých podmínkách jsou schopni prvoci tvořit cysty , jakési ochranné obaly, v kterých jsou schopni bez jakéhokoliv přísunu živin přečkat dlouhou dobu.
Prvoci se rozmnožují většinou nepohlavně, ale někdy i pohlavně. U cizopasných prvoků je častá rodozměna (metageneze - pohlavní a nepohlavní stádia). Opakovaným dělením jádra (bez dělení buňky) vznikají mnohojaderné útvary, tzv. plazmodia, která mohou být viditelná pouhým okem.
A) Klasifikace
Je velmi složitá a především neustálená do nějaké pevné podoby. To znamená, že neexistuje jednotný názor ani na základní rozdělení prvoků.
Pro přehlednost uvádíme jen 5 základních kmenů:
kmen (A): Praprvoci (Sarcomastigophora)
Pohybují se pomocí bičíků, panožek, nebo oběma způsoby. Tento kmen se dělí na 3 podkmeny. Uvádíme dva významnější:
podkmen (a): Bičíkovci (Mastigophora)
- pohybují se pomocí jednoho nebo i více bičíků
- rozmnožují se nepohlavně podélním dělením
- na rozdíl od velice podobného jednobuněčného organismu ze skupiny zelených řas, také jednobuněčného krásnoočka (řazen mezi rostliny) nemají plastidy a proto nejsou schopny fotosyntézy
- žijí volně nebo jako paraziti, komenzálové nebo v symbióze s vyššími organismy
dělí se na:
- trubénky
- jeden bičík
- někdy tvoří kolonie
- živí se organickýni látkami a bakteriemi
- trypanozómy
- pohybová organela = bičík + undulující membrána (přirostlá k bičíku tvoří jakýsi závoj či tenkou blánu kolem buňky)
- cizopasí v krvi, lymfě nebo v mozkomíšním moku obratlovců
- živiny přijímají osmoticky
např.:
trypanozoma spavičná
- vyskytuje se v tropické Africe
- je původcem spavé nemoci - horečky
- infekce je přenášena druhen mouchy (bodalka tse-tse)
- bičenky
- 4-6 bičíků, někdy i undulující membrána
- žijí v dutinách těl ptáků i savců
- v pohlavních nebo močových cestách člověka mohou způsobovat zánětlivá onemocnění; přenos se uskutečňuje pohlavním stykem
např.:
lamblie střevní
- napadá buňky tenkého střeva člověka a způsobuje úporné průjmy
- má 8 bičíků a 2 jádra
- její pelikula tvoří přísavky, které jí umožňují zachycení na stěnách buněk
- brvitky
- mají velký počet bičíků
- žijí ve střevech švábů a všekazů (=termitů) jako komenzálové
- rozkládají nestravitelnou buničinu (celulózu) na sacharidy
- umožňují těmto živočichům živit se dřevem
podkmen (b): Kořenonožci (Sarcodina)
- pohybují se pomocí panožek (výběžky plazmy)
- pomocí panožek získávají i potravu (fagocytóza)
- některé druhy mají pevné schránky
dělí se na:
- měňavky (Amoebina)
- charakteristický ameboidní pohyb pomocí nevyztužených panožek
- nevytvářejí schránky
- žijí ve vodě nebo ve vlhké půdě
- živí se baktériemi, řasami nebo jinými prvoky
např.:
měňavka velká, měňavka bahenní
- tvoří plazmodia
- některé další druhy žijí jako komenzálové nebo jako paraziti ve střevech vyšších živočichů
např.:
měňavka střevní
- žije ve střevě člověka jako komenzál
měňavka úplavičná
- způsobuje úplavici (krvavé průjmy)
- krytenky
- mají nevyztužené panožky
- tvoří polysacharidové schránky
- žijí v rašeliništích nebo ve vlhké půdě
- dírkonošci (Foraminifera)
- jejich panožky jsou vyztuženy mikrotubuly
- žijí v moři
- vytvářejí si kolem sebe vápenité schránky s mikrootvory ("dírky") pro vysouvání panožek, kterými zachytávají potravu
- schránky mrtvých organismů se usazují a tvoří vápencové vrstvy
- mřížovci (Radiolaria)
- jejich panožky jsou vyztuženy mikrotubuly
- stejně jako dírkonošci žijí v moři
- vytváří buňce podpůrné struktury a schránky (rozmanitých tvarů) z oxidu křemičitého
- schránky po odumřelých mřížovcích také vytváří vrstvy
kmen (B): Výtrusovci (Apicomplexa)
Jsou to vesměs cizopasníci. Velice častá je u nich rodozměna. Nepohlavně vzniklá stadia (vzniklá rozpadem) pronikají do buněk hostitele a šíří se v jeho těle. Častá je i změna hostitele. Potravu přijímají v tekuté formě celým povrchem těla.
Mezi zástupce tohoto kmenu patří:
- kokcidie
- napadají členovce a obratlovce
např.:
kokcidie jaterní
- způsobuje králičí kokcidiózu
- cizopasí v buňkách žlučovodů králíků a zajíců
- toxoplazma
- u člověka způsobuje onemocnění (toxoplazmózu), které se projevuje zduřením uzlin a únavou; velice nebezpečná infekce v těhotenství, protože může způsobit poškození plodu
- zdrojem nákazy jsou především kočky a psi, ale i jiní obratlovci
- krvinkovky (Haemosporodia)
- cizopasí v červených krvinkách obratlovců
např.:
zimničky (= druhy z rodu Plasmodium)
- původci malárie
- toto onemocnění se vyskytuje v tropech a subtropech
- nepohlavní stadia napadají červené krvinky (mezihostitel), kde se rozmnoží; krvinky prasknou a do krve se uvolní látky, které způsobují charakteristické vysoké horečky
- pohlavní stadium probíhá v trávicím ústrojí komára z rodu Anopheles, který je tedy současně přenašečem malárie
- boj proti epidemiím malárie spočívá především ve vysoušení bažin, tím se likvidují larvy komárů
kmen (C): Hmyzomorky (Micospora)
Tento kmen cizopasí v buňkách řady živočichů. Nejčastěji se vyskytuje u členovců a ryb. V jejich vývoji se střídají dvě stadia. Aktivní vegetativní stadium má podobu měňavek, a proto se nazývá améboidní. Druhým stadiem je invazní spora z jedné buňky vybavená jediným bičíkem.
Mezi zástupce patří
např.:
hmyzomorka včelí
- napadá buňky střeva včel, velice nebezpečný škůdce v Medoprůmyslu
hmyzomorka bourcová
- cizopasí v housenkách bource morušového a kazí tím produkci hedvábí
kmen (D): Výtrusenky (Myxozoa)
Cizopasí v mezibuněčných prostorách tkání bezobratlých a studenokrevních obratlovců. Napadají například svalovinu některých druhů ryb a způsobují nápadné boule. V jejich vývoji se také střídají dvě stadia. Na rozdíl od kmene Hmyzomorek vznikají u nich spory z více buněk a mají i víc vymrštitelnýchvláken.
Mezi zástupce patří
např.:
rybomorka pstruží
- cizopasí v chrupavce hlavy plůdků pstruhů
rybomorka parmová
kmen (E): Nálevníci (Ciliophora)
Na povrchu buňky mají silnou pelikulu tvořenou dvojitou membránou, která nese velké množství pohybových organel - řasinek.
Typickým znakem je přítomnost dvou jader v buňce.
Velké vegetativní jádro (makronukleus) řídí všechny životní funkce mimo rozmnožování.
Malé generativní jádro (mikronukleus) řídí rozmnožování, které funguje na principu konjugace. Dva jedinci si vymění část mikronuklea a následně se každý jedinec několikrát nepohlavně rozdělí (příčným dělením nebo pučením)
Živý se mikroorganismy, které pohlcuje pomocí řasinek do buněčných úst a dál je zpracovává v trávicích vakuolách. Místo, kde se vylučují nestrávené zbytky živin, se označuje jako buněčná řiť.
Při mikroskopickém pozorování některých druhů jsou zřetelně vidět především pulzující vakuoly.
Mezi zástupce patří
např.:
trepka velká
- žije volně ve vodě
vířenka
- žijí přisedle
keřenka
- žijí ve formě přisedlých kolonií
Některé druhy i cizopasí
např.:
kožovec rybí
- vyskytuje se na pokožce a žábrech ryb
Další druhy žijí v symbióze
např.:
bachořci
- žijí v žaludcích přežvýkavců, štěpí celulózu na stravitelné sacharidy
- nepříznivá stadia přečkávají v ochranném obalu, cystě
Kľúčové slová
Vyhľadaj ďalšie študentské práce pre tieto populárne kľúčové slová:
#rybomorka pstruží #pohlavni a nepohlavni #komenzálové #trepka velkáVygenerované za 0.017 s.