Jednobuněční živočichové

Prírodné vedy » Biológia

Autor: Musilka
Typ práce: Referát
Dátum: 23.06.2009
Jazyk: Čeština
Rozsah: 1 234 slov
Počet zobrazení: 5 976
Tlačení: 597
Uložení: 576
(A)  Všeobecná charakteristika jednobuněčných živočichů, tj. prvoků
(B)  Klasifikace prvoků


A)   Všeobecná charakteristika jednobuněčných živočichů, tj. prvoků
Živočichové (ANIMALIA) se zpravidla dělí na dvě podříše. První z nich představují právě jednobuněční živočichové nebo také jinak: prvoci (Protozoa). Tato skupina organismů se pohybuje na pomezí hranice mezi rostlinnou a živočišnou říší.
Jsou to většinou pouze mikroskopicky pozorovatelné organismy tvořené pouze jedinou buňkou, která vykonává všechny funkce nutné k zachování života.
 
Prvoci jsou především vodnní organismy, kteří žijí jak ve slaných tak i v sladkých vodách, některé druhy žijí ve vodě obsažené v půdě. Mnoho druhů také žijí jako cizopasníci v mnohobuněčných organismech.
 
Povrch buňky je různým způsobem zpevněn, někteří prvoci vytvářejí i schránky z organických a anorganických látek. Samotnou buňku pak vždy ohraničuje membrána (pelikula).V buňce je jedno nebo i víc jader. Plazma uvnitř buňky obsahuje podobné membránové struktury jako eukaryotické buňky (endoplazmatické retikulum, Golgiho aparát, mitochondrie) a pravidelně ještě, pro prvoky charakteristické, speciální organely, tzv. buněčné ústroječky (např. potravní a pulsující vakuoly)
 
Prvoci se živí bakteriemi, sinicemi i řasami. Živiny přijímají celým povrchem těla, nebo fagocytózou. Trávení probíhá v trávicích vakuolách.
K vylučování přebytečné vody z buňky slouží pulzující vakuoly, které plní osmoregulační funkci.
 
V nepříznivých podmínkách jsou schopni prvoci tvořit cysty , jakési ochranné obaly, v kterých jsou schopni bez jakéhokoliv přísunu živin přečkat dlouhou dobu.
 
Prvoci se rozmnožují většinou nepohlavně, ale někdy i pohlavně. U cizopasných prvoků je častá rodozměna (metageneze - pohlavní a nepohlavní stádia). Opakovaným dělením jádra (bez dělení buňky) vznikají mnohojaderné útvary, tzv. plazmodia, která mohou být  viditelná pouhým okem.
 
A)  Klasifikace
Je velmi složitá a především neustálená do nějaké pevné podoby. To znamená, že neexistuje jednotný názor ani na základní rozdělení prvoků.
Pro přehlednost uvádíme jen 5 základních kmenů:
 
kmen (A): Praprvoci (Sarcomastigophora)
Pohybují se pomocí bičíků, panožek, nebo oběma způsoby. Tento kmen se dělí na 3 podkmeny. Uvádíme dva významnější:
 
podkmen (a):  Bičíkovci (Mastigophora)
pohybují se pomocí jednoho nebo i více  bičíků
rozmnožují se nepohlavně podélním dělením
na rozdíl od velice podobného jednobuněčného organismu ze skupiny zelených řas, také jednobuněčného krásnoočka (řazen mezi rostliny) nemají plastidy a proto nejsou schopny fotosyntézy
žijí volně nebo jako paraziti, komenzálové nebo v symbióze s vyššími organismy
 
dělí se na:
trubénky
-  jeden bičík
-  někdy tvoří kolonie
-  živí se organickýni látkami a bakteriemi
 
trypanozómy
-  pohybová organela = bičík + undulující membrána (přirostlá k bičíku tvoří jakýsi závoj či tenkou blánu kolem buňky)
-  cizopasí v krvi, lymfě nebo v mozkomíšním moku obratlovců
-  živiny přijímají osmoticky
např.:
trypanozoma spavičná
-  vyskytuje se v tropické Africe
-  je původcem spavé nemoci - horečky
-  infekce je přenášena druhen mouchy (bodalka tse-tse)
 
bičenky
-  4-6 bičíků, někdy i undulující membrána
-  žijí v dutinách těl ptáků i savců
-  v pohlavních nebo močových cestách člověka mohou způsobovat zánětlivá onemocnění; přenos se uskutečňuje pohlavním stykem
např.:
lamblie střevní
-  napadá buňky tenkého střeva člověka a způsobuje úporné průjmy
-  má 8 bičíků a 2 jádra
-  její pelikula tvoří přísavky, které jí umožňují zachycení na stěnách buněk
 
brvitky
-  mají velký počet bičíků
-  žijí ve střevech švábů a všekazů (=termitů) jako komenzálové
rozkládají nestravitelnou buničinu (celulózu) na sacharidy
umožňují těmto živočichům živit se dřevem

podkmen (b):   Kořenonožci (Sarcodina)
pohybují se pomocí panožek (výběžky plazmy)
pomocí panožek získávají i potravu (fagocytóza)
některé druhy mají pevné schránky
 
  dělí se na:
měňavky (Amoebina)
-  charakteristický ameboidní pohyb pomocí nevyztužených panožek
nevytvářejí schránky
-  žijí ve vodě nebo ve vlhké půdě
-  živí se baktériemi, řasami nebo jinými prvoky
např.:
měňavka velká, měňavka bahenní
-  tvoří plazmodia
 
-  některé další druhy žijí jako komenzálové nebo jako paraziti ve střevech vyšších živočichů
např.:
měňavka střevní
-  žije ve střevě člověka jako komenzál
měňavka úplavičná
-  způsobuje úplavici (krvavé průjmy)
 
krytenky
-  mají nevyztužené panožky
-  tvoří polysacharidové schránky
-  žijí v rašeliništích nebo ve vlhké půdě
 
dírkonošci (Foraminifera)
-  jejich panožky jsou vyztuženy mikrotubuly
-  žijí v moři
-  vytvářejí si kolem sebe vápenité schránky s mikrootvory ("dírky") pro vysouvání panožek, kterými zachytávají potravu
-  schránky mrtvých organismů se usazují a tvoří vápencové vrstvy
 
mřížovci (Radiolaria)
-  jejich panožky jsou vyztuženy mikrotubuly
-  stejně jako dírkonošci žijí v moři
-  vytváří buňce podpůrné struktury a schránky (rozmanitých tvarů) z oxidu křemičitého
-  schránky po odumřelých mřížovcích také vytváří vrstvy 

kmen (B): Výtrusovci (Apicomplexa)
Jsou to vesměs cizopasníci. Velice častá je u nich rodozměna. Nepohlavně vzniklá stadia (vzniklá rozpadem) pronikají do buněk hostitele a šíří se v jeho těle. Častá je i změna hostitele. Potravu přijímají  v tekuté formě celým povrchem těla.
Mezi zástupce tohoto kmenu patří:
 
kokcidie
-  napadají členovce a obratlovce
např.:
kokcidie jaterní
-  způsobuje králičí kokcidiózu
-  cizopasí v buňkách žlučovodů králíků a zajíců
toxoplazma
-  u člověka způsobuje onemocnění (toxoplazmózu), které se projevuje zduřením uzlin a únavou; velice nebezpečná infekce  v těhotenství, protože může způsobit poškození plodu
-  zdrojem nákazy jsou především kočky a psi, ale i jiní obratlovci
 
krvinkovky (Haemosporodia)
-  cizopasí v červených krvinkách obratlovců
např.:
zimničky (= druhy z rodu Plasmodium)
původci malárie
-  toto onemocnění se vyskytuje v tropech a subtropech
-  nepohlavní stadia napadají červené krvinky (mezihostitel), kde se rozmnoží; krvinky prasknou a do krve se uvolní látky, které způsobují charakteristické vysoké horečky
-  pohlavní stadium probíhá v trávicím ústrojí komára z rodu Anopheles, který je tedy současně přenašečem malárie
-  boj proti epidemiím malárie spočívá především ve vysoušení bažin, tím se likvidují larvy komárů
 
 
kmen (C): Hmyzomorky (Micospora)
Tento kmen cizopasí v buňkách řady živočichů. Nejčastěji se vyskytuje u členovců a  ryb. V jejich vývoji se střídají dvě stadia. Aktivní vegetativní stadium má podobu měňavek, a proto se nazývá améboidní. Druhým stadiem je invazní spora z jedné buňky vybavená jediným bičíkem.
Mezi zástupce patří
např.:
hmyzomorka včelí
-  napadá buňky střeva včel, velice nebezpečný škůdce v Medoprůmyslu
hmyzomorka bourcová
-  cizopasí v housenkách bource morušového a kazí tím produkci hedvábí

kmen (D): Výtrusenky (Myxozoa)
Cizopasí v mezibuněčných prostorách tkání bezobratlých a studenokrevních obratlovců. Napadají například svalovinu některých druhů ryb a způsobují nápadné boule. V jejich vývoji se také střídají dvě stadia. Na rozdíl od kmene Hmyzomorek vznikají u nich spory z více buněk a mají i víc vymrštitelnýchvláken.
Mezi zástupce patří
např.:
rybomorka pstruží
-  cizopasí v chrupavce hlavy plůdků pstruhů
rybomorka parmová
 
kmen (E): Nálevníci (Ciliophora)
Na povrchu buňky mají silnou pelikulu tvořenou dvojitou membránou, která nese velké množství pohybových organel - řasinek.
 
Typickým znakem je přítomnost dvou jader v buňce.
Velké vegetativní jádro (makronukleus) řídí všechny životní funkce mimo rozmnožování.
Malé generativní jádro (mikronukleus) řídí rozmnožování, které funguje na principu konjugace. Dva jedinci si vymění část mikronuklea a následně se každý jedinec několikrát nepohlavně rozdělí (příčným dělením nebo pučením)
 
Živý se mikroorganismy, které pohlcuje pomocí řasinek do buněčných úst a dál je zpracovává v trávicích vakuolách. Místo, kde se vylučují nestrávené zbytky živin, se označuje jako buněčná řiť.
Při mikroskopickém pozorování některých druhů jsou zřetelně vidět především pulzující vakuoly.
Mezi zástupce patří
např.:
trepka velká
-  žije volně ve vodě
vířenka
-  žijí přisedle
keřenka
-  žijí ve formě přisedlých kolonií
Některé druhy i cizopasí
např.: 
kožovec rybí
- vyskytuje se na pokožce a žábrech ryb
Další druhy žijí v symbióze
např.:
bachořci
-  žijí v žaludcích přežvýkavců, štěpí celulózu na stravitelné sacharidy
-  nepříznivá stadia přečkávají v ochranném obalu, cystě

Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Kľúčové slová

Vyhľadaj ďalšie študentské práce pre tieto populárne kľúčové slová:

#rybomorka pstruží #pohlavni a nepohlavni #komenzálové #trepka velká


Odporúčame

Prírodné vedy » Biológia

:: KATEGÓRIE – Referáty, ťaháky, maturita:

Vygenerované za 0.017 s.
Zavrieť reklamu