Rozmnožování buněk - Mitosa, Meiosa

Prírodné vedy » Biológia

Autor: Musilka
Typ práce: Referát
Dátum: 24.06.2009
Jazyk: Čeština
Rozsah: 810 slov
Počet zobrazení: 6 133
Tlačení: 583
Uložení: 648
A)  Buněčné dělení
B)  Buněčný cyklus
C)  Mitosa
D)  Meiosa

A) Buněčné dělení
-  Rozmnožování buněk je jednou z jejich  základních životních funkcí. Při vhodných podmínkách dochází k tzv. buněčnému dělení, které má dvě primární fáze:
-  dělení jádra – karyokinesi
-  dělení cytoplazmy – cytokinesi
-  Zároveň každá z těchto částí se může dělit několika způsoby:
Karyokinese má tři druhy dělení:

- přímé – AMITOSA
- nepřímé – MITOSA
- redukční – MEIOSA

Cytokinese jich má hned několik:

- přehrádečné dělení 
-  odstředivé
-  dostředivé

- zaškrcení
- pučení
- volné novotvoření

-  Je nutné říci, že obě dvě primární fáze (karyokinese, cytokinese) od sebe nelze oddělovat neboť na sebe velmi úzce navazují a dělení by bez nich nemohlo proběhnout.
-  Celý rozmnožovací proces začíná dělením jádra, tedy již zmíněnou karyokinesí. Začneme u MITOSY, která představuje jednoduché přímé dělení prokaryotních buněk, tedy buněk bez klasického jádra (na bázi pouze prokaryotní buňky bychom našli zástupce např. z řádu bakterií či sinic). Tento typ dělení probíhá replikací (zdvojením) nukleové kyseliny DNA, kdy dochází ke zdvojení chromozomu, který se vzápětí rozděluje, rozchází se a přichází na řadu cytokinese, kdy se buněčná hmota zaškrtí a vzniknou dvě identické buňky. U jednoduchých organismů a případně u nádorových buněk může amitotické dělení proběhnout nepřesně.
MITOSA, zastupující nepřímé dělení, probíhá v několika fázích, během nichž dojde k naprosto přesnému rozdělení jaderné hmoty. Mitotické dělení probíhá u eukaryotních buněk, s výjimkou buněk pohlavních, které se rozmnožují třetím typem jaderného dělení –
MEIOSOU. Před samotným zahájením mitosy a meiosy vstupuje buňka s dělící schopností do přípravné fáze, kterou nazýváme buněčným cyklem.
 
B) Buněčný cyklus
-  Cyklus si lze představit jako hodinový ciferník. Celý začíná na dvanáctce, nazývané jako fáze G0kontrolní uzel, který slouží jako indikátor podmínek vhodných pro dělení buňky. Pokud tyto podmínky nastávají, buňka vstupuje do generativní fáze G1,  kde dochází k maximálnímu nahromadění živin potřebných v přípravě na zdvojení organel buňky. Zdvojení probíhá ve fázi další, tzv. syntetické. Probíhají syntetické procesy, zdvojuje se počet chromozomů z replikace DNA kyseliny a stejně tak se zdvojuje i počet všech organel. Na syntetickou fázi navazuje generativní fáze G2, dokončují se syntetické procesy, vše je zde nyní dvakrát. Buňka konečně může vstoupit do fáze vlastního dělení – MITOSY .
 
C) Mitosa
-  má své vlastní čtyři fáze

- profázi
- metafázi
- anafázi
- telofázi

-  Na počátku mitosy má tedy buňka diploidní sádku – chromozom i organely jsou zdvojené, pouze počet je stále zachován, dvojité identické části nejsou zatím od sebe odděleny.
1.  profáze
-  šroubovice v chromozomu se spiralizuje, čímž dochází ke zkrácení chromozomu a k zhuštění jeho hmoty, stává se barvitelným. Chromatidy chromozomu se začínají podélně rozdělovat a drží pouze v jeho zúženém místě – centroméře.
-  jaderná membrána se postupně rozpouští do endoplazmatického retikula, mizí jadérko.
-  rozděluje se centriol, rozchází se na opačné konce buňky, z obou částí vystupují mikrofubulová vlákna a na koncích buňky vzniká dělicí vřetánko.
2.  metafáze
-  okončuje se dělící vřetánko, vlákna nyní vedou od jednoho centriolu k druhému.
-  chromozomy se rovnají v tzv. rovníkové rovině, přichyceny centromérou na vřetánku, chromatidy jsou podélně rozdělené. Při svrchním pohledu pak takto srovnané chromozomy připomínají hvězdu, odtud název monaster.
3.  anafáze
-  centroméra se dělí na půlku, rozdělené chromozomy se rozcházejí, tažené centriolem, na opačné konce buňky, přičemž na každé polovině se nachází stejný počet chromozomů.
4.  telofáze
-  chromozomy se despiralizují, ztrácejí barvitelnost
-  na obou polovinách buňky se vytváří nová jaderná membrána
-  Na tuto poslední fázi plynule navazuje cytokinese  v jedné ze svých čtyřech podob a vznikají dvě shodné dceřinné buňky s naprosto shodnou genetickou výbavou, dělení tedy proběhlo a může začít znovu od G0. Se stárnutím buňky se zmenšuje její genetická informace a dochází tím k diferenciaci buněk. Této vlastnosti se využívá při šlechtění rostlin, jde o tzv. meristémový způsob, tedy o nepohlavní šlechtění rostlin.
 
D)  Meiosa
-  U pohlavních buněk probíhá dělení složitěji – redukčně v tzv. MEIOSE. Ta spočívá ve dvou odlišných mytosách následujících za sebou:
a.  heterotypické dělení
b.  homeotypické dělení
 
Heterotypické dělení
-  Původní diploidní sádka pohlavní buňky zdvojnásobí svou hmotu, každý chromozom má nyní dvě chromatidy. Stejné (homologické) části dvou chromozomů se k sobě přidruží a vytvoří tak bivalenty, se čtyřmi nožičkami=tetrády, které se různě proplétají (geny nesené na prvním chromozomu). Takto může dojít k vzájemnému překřížení. Místo překřížení se potom nazývá chiazma, které se vzápětí buď rozplete nebo praskne, čímž dojde k výměně překřížené části tzv. crossingcoveru. Pokud jsou geny na chromozomu těsněji u sebe, zvětšuje se tím vazební síla a zmenšuje se tedy pravděpodobnost výměny.
-  Dále pokračuje dělení rozestoupením chromozomů, což vede k jejich redukci na haploidní sádku. Nenastává zde ale dělení hmoty, navazuje totiž homeotypické dělení.
Homeotypické dělení
-  Homeotypické dělení je skoro identické s dělením mytotickým. Opět dochází k vyrovnání na rovníkovou rovinu, chromatidy se podélně rozdělují a vznikají 4 haploidní buňky, které se mírně odlišují:
- Oogenezí (tvoření vajíček – samičích buněk) dochází k redukci a ze čtyř vzniklých buněk zůstává pouze jedna
- Spermatogenezí (tvoření spermií – samčích buněk) nezaniká buňka žádná.  

Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Vyhľadaj ďalšie študentské práce pre tieto populárne kľúčové slová:

#Rozmnožování


Odporúčame

Prírodné vedy » Biológia

:: KATEGÓRIE – Referáty, ťaháky, maturita:

Vygenerované za 0.026 s.
Zavrieť reklamu