Hormonální řízení lidského organismu a živočichů

Hormonální řízení lidského organismu a živočichů

Buněčná hormonální regulace
· jednobuněčné organismy musí mít schopnost samy sebe regulovat, stejně na tom jsou i buňky mnohobuněčných organismů
· tkáňové buňky mají schopnost určité autoregulace (pro své vlastní děje) a schopnost reagovat na řídící signály z regulačních center organismu
· tyto signály jsou vždycky látkové, nezasahují do buňky přímo, ale prostřednictvím receptorů, proteinů, na který se molekula váže
· tato proteinová molekula předává signál k vlastním regulačním systémům buňky
· všechny tyto zásahy jsou spojeny se změnou katalytických a vazebných vlastností příslušných proteinů
 
Indukované změny katalytických a vazebných vlastností proteinů
· tyto změny mohou probíhat několika způsoby
· alosterická modifikace
-  aktivace nebo naopak inaktivace proteinu, která probíhá jinou, menší látkou, jež se váže na speciální vazebné místo, které ale není totožné s vazebným místem pro substrát
-  sem se daná molekula naváže a enzym, resp. protein buď aktivuje a ten se pak může vázat na substrát, nebo naopak inaktivuje
-  podobný systém funguje i u některých receptorů, ale nemluví se v tom případě o alosterické modifikaci
-  alosterickými receptory bývají většinou intermediární metabolity, např. AMP, zvláštní postavení pak mají vápenaté kationty
· změny konformace enzymů vyvolané nekovalentní vazbou G-proteinů
-  G-proteiny jsou proteiny s regulační funkcí, které rovněž nekovalentní vazbou aktivují enzymy (proteiny)
-  G-proteiny existují ve dvou formách, aktivní – kovalentně váže GDP (guanosindifosfát) a neaktivní – kovalentně váže GTP (gianosintrifosfát)
-  tyto guaninové nukleotidy stabilizují neaktivní nebo aktivní konformaci G-proteinu a ten pak může ovlivňovat činnost enzymů, nebo jiných proteinů
· redukce disulfidových vazeb na skupiny –SH
-  uplatňuje se při aktivaci některých důležitých enzymů Calvinova cyklu fotosyntézy
-  redukci zprostředkovává specifická reduktáza tioredoxin
 
Autoregulace buněčných funkcí
· uplatňují se při nich zejména alosterické efekty
· příklad kosterního svalu: sval je v klidu a náhle přechází do aktivity
· v klidu sval dýchá, protože spotřebovává energii např. na aktivní transport látek
· začne-li pracovat, zvýší se prudce spotřeba ATP a jeho obsah v buňce klesne, štěpení ale současně stoupne hladina ADP a AMP
· právě AMP je alosterickým aktivátorem enzymu fosforylázy, která zahajuje štěpení glykogenu
· štěpení glykogenu se urychlí, urychlí se glykolytická dráha a tím se kompenzuje, zcela nebo alespoň částečně, zvýšená spotřeba ATP
· taková regulace se nazývá zpětná vazba, protože při ní stav výstupu regulovaného děje ovlivňuje vstup
· v tomto případě nedostatek ATP, signalizovaný zvýšenou koncentrací AMP, aktivuje produkci ATP
· negativní zpětná vazba se v buňce uplatňuje velmi často jako stabilizující mechanismus
 
Látková regulace pomocí membránových receptorů
· látková regulace buněk probíhá prostřednictvím signálních molekul z jiných buněk organismu
-  neurotransmittery
-  hormony endokrinních žláz
-  tkáňové hormony (působí zpravidla jen na krátkou vzdálenost)
· existují tři druhy sekrece těchto látek
-  autokrinní: buňky vylučují látky, kterými pak samy sebe ovlivňují
-  parakrinní: buňky vylučují látky, které působí na buňky v jejich bezprostředním okolí
-  endokrinní: látky jsou vytvářeny ve specializovaných tkáních, resp. orgánech a odtud rozváděny k jiným tkáním, na velkou vzdálenost
· regulační dráhy navazující na receptory pro tyto látky jsou mnohastupňové a zahrnují několik enzymatických reakcí
· membránové receptory lze rozdělit do několika hlavních typů
· receptory působící pomocí druhých poslů
-  tyto receptory jsou tvořeny sedmi transmembránovými typy helixů
-  extracelulární oblast proteinu má vazebný receptor na příslušný ligand, intracelulární oblast má na sobě navázán specifický G-protein v inaktivním stavu (má na sobě navázán GDP)
-  vazba ligandu na receptor způsobí jeho konformaci v intracelulární oblasti, změn indukuje změnu v konformaci G-proteinu a ten uvolní GDP a naváže z cytoplazmy GTP – aktivuje se
-  takto aktivovaný G-protein putuje k jiným částem cytoplazmatické membrány k dalšímu transmembránovému proteinu a iniciuje jeho enzymatickou aktivitu
-  tento protein, resp. enzym pak katalyzuje vznik malé molekuly, zvané druhý posel, která vzniká ve velkém množství a je schopna difundovat po celé buňce, kde působí jako alosterický efektor různých proteinů
-  ve funkci druhých poslů působí cAMP a InsP3
-  cAMP (cyklický adenosinmonofosfát)
•  vzniká působením enzymu adenylylcyklázy na ATP
•  tento enzym je aktivován specifickým G-proteinem, který je spřažen sreceptory např. pro adrenalin nebo noradrenalin
•  prostřednictvím cAMP se realizuje působení dalších neurotransmitterů nebo hormonů (serotonin, ACTH, thyreotropní hormon, gonadotropní hormony apod.)
•  cAMP také působí jako alosterický aktivátor proteinkinázy A, která fosforyluje fosforylázu b (zmíněná u zpětné vazby svalu) a tak dochází ke zvýšené glykolýze (tímto způsobem zrychluje štěpení glykogenu např. adrenalin)
•  podobně se fosforylují lipidy v tukových tkáních a uvolňují se potřebné mastné kyseliny
•  v endokrinních žlázách aktivuje cAMP tvorbu hormonů
-  InsP3 (inozitoltrifosfát)
•  vzniká např. když acetylcholin, vylučovaný na parasympatických zakončeních aktivuje tzv. muskarinové acetylcholinové receptory
•  přes specifický G-protein se aktivuje fosfolipáza C, které z jednoho membránového fosfolipidu odštěpuje InsP3
•  ten působí alostericky na endoplazmatickém retikulu, které je zásobárnou vápenatých kationtů, které pak stimulují sekreci např. v trávicích žlázách nebo aktivují některé enzymy
· receptory aktivující proteinkinázové kaskády
-  patří sem receptory pro růstové hormony
-  žlázové (inzulin, růstový hormon) a tkáňové hormony (epidermální růstový faktor EGF, růstový faktor krevních destiček (PDGF) a v nervových buňkách se vyskytující neurotrofiny)
-  jde vesměs o růstové faktory, které ovlivňují syntézu proteinů aktivací transkripce určitých genů
-  mnohé aktivují buněčné dělení (např. EGF), jiné buněčný růst (neurotrofiny)
-  receptory pro tyto látky jsou dimerní (např. pro inzulin) nebo se dimerizují po navázání ligandu (EGF)
-  následuje proteinkinázová aktivita (dimerní konce proteinů se navzájem fosforylují) a sledem aktivací dalších proteinů se nakonec aktivuje i transkripční faktor, který vyvolá expresi určitých genů v jádře buňky
-  celý tento proces se označuje jako proteinkinázová kaskáda
-  je však nutný a zastavovací mechanismus, protože kdyby docházelo k neřízenému dělení buněk (např. prostřednictvím EGF), mohlo by dojít k rakovinnému bujení
· nitrobuněčné receptory
-  některé málo polární hormony mohou pronikat skrze plazmatickou membránu a jejich receptory jsou uloženy uvnitř buňky, jsou to především steroidní hormony (hormony pohlavní a hormony kůry nadledvin) a tyroxin
-  receptory jsou lokalizovány v cytoplazmě nebo přímo v jádře v neaktivním stavu
-  při navázání ligandu dojde ke změně konformace receptoru a může dojít k aktivaci transkripčního faktoru a expresi určitých genů
 
Hormonální regulace živočichů
· životní procesy u živočichů jsou řízeny endokrinní soustavou (hormony) a nervově
· hormony jsou látky, vylučované do krve nejčastěji žlázami s vnitřní sekrecí
· ovlivňují činnost hlavně vnitřních orgánů (játra, ledviny apod.), mají ale také morfogenetické účinky (růst, metamorfóza apod.)
· působí na poměrně velké vzdálenosti, protože jsou přenášeny oběhovou soustavu
· mezi nervovou a hormonální regulací je úzká spojitost, často je sekrece hormonů ovládána nervově a dochází k ní z buněk nervového původu (neurosekrece)
· obzvláště je tato souvislost znatelná u bezobratlých
· neurosekrecí se uvolňují tzv. neurohormony
· některé hormony jsou vylučovány buňkami, které mají primárně jinou funkci, jedná se o tkáňovou sekreci (např. stěna střeva)
 
Hormonální regulace bezobratlých
· u žahavců, ploštěnců a kroužkovců pozorujeme hormonální regulace jen v podobě neurosekrece a to při řízení růstu, regeneraci, svlékání kůže, osmoregulaci, barvoměně a rozmnožování
· u měkkýšů vedle neurosekrece existuje u hlavonožců ještě vylučování hormonů žlázami s vnitřní sekrecí (řízení činnosti ovarií)
· u členovců se vyskytují jak neurohormony tak hormony
· u korýšů a hmyzu řídí látkovou přeměnu, barvoměnu, rozmnožování, vývoj a růst
· významnou úlohu mají hormony u hmyzu při metamorfóze – řídí procesy svlékání v larválních stadiích a proměnu hmyzu nedospělého v hmyz dospělý
· u hmyzu vzniká v mozku tzv. aktivační (ekdyzotropní) hormon, který putuje nervovou drahou do orgánu, uloženého blízko mozku – tzv. kardiální tělísko
· odtud je tento hormon uvolňován do hemolymfy
· ekdyzotropní hormon aktivuje sekreci v endokrinní žláze, umístěné v přední části hrudi zvané prothorakální žláza, která vytváří svlékací hormon, neboli ekdyzon – vyvolává změny v pokožce hmyzu a připravuje tak svlékání
· v jiné žláze se zase vyvíjí ne podnět mozku tzv. juvenilní hormon, který blokuje vývoj v dospělý hmyz
· ve stadiu, předcházejícím přeměně, se juvenilní hormon nevytváří, nedojde proto ke vzniku dalšího nymfálního nebo larválního stadia, ale k metamorfóze v dospělce
 
Hormonální regulace obratlovců
· nejpokročilejší endokrinní soustava, obzvláště u savců
· hormony tu vznikají nejen ve žlázách s vnitřní sekrecí, ale i v nervové tkáni
· zadní lalok hypofýzy vylučuje hormony, které vznikají v hypothalamu – vazopresin, neboli antidiuretický hormon (regulace tekutin v těle) a oxytocin (reguluje stahy dělohy při porodu a mléčné žlázy)
· v předním laloku hypofýzy (adenohypofýze) vznikají hormony, které ovlivňují činnost žláz s vnitřní sekrecí
· ve středním laloku se vytváří hormon, který ovlivňuje barvoměnu u některých nižších obratlovců
· hypofýza je typickou žlázou s vnitřní sekrecí, která je úzce spjata s nervovou tkání (hypothalamem)
· těsný vztah k nervové soustavě mají také nadledviny
-  kůra nadledvin: steroidní hormony (např. kortizol, řízení metabolismu sacharidů, aldosteron, resorpce NaCl)
-  dřeň nadledvin: ovládána látkově z hypofýzy a hypothalamu, jedná se vlastně o shluk postgangliových buněk sympatického nervového systému, vznikají tu katecholaminy (adrenalin, noradrenalin), přizpůsobující organismus zvýšené aktivitě
-  činnost nadledvin je řízena nervově
· steroidní hormony podobné hormonům kůry nadledviny jsou vylučovány také varlaty a vaječníky a ovlivňují růst pohlavních orgánů a vývin sekundárních pohlavních znaků
· hypofýza a nadledviny se považují za fylogeneticky poměrně staré orgány, vyskytující se někdy i u bezobratlých
· typicky u obratlovců se objevuje štítná žláza, příštitná tělíska a vnitřně sekretorická část slinivky břišní
· nejprve se u strunatců objevuje štítná žláza, v primitivní formě už u kopinatce (endostyl), v pravém smyslu u kruhoústých a u ryb v podobě roztroušených váčků, hromadících a uvolňujících do krve biologicky aktivní látky, obsahující jód
· charakteristické účinky tyroxinu a trijodtyroninu vidíme u obojživelníků – velmi viditelné je urychlení metamorfózy
· morfogenetické účinky na metabolismus a dráždivost mají hormony štítné žlázy u všech obratlovců počínaje obojživelníky, poprvé se také objevují příštitná tělíska, ovlivňující množství vápníku v krvi (parathormon)
· vnitřně sekretorickou funkci mají Langerhansovy ostrůvky ve slinivce břišní, vylučující inzulin a glukagon (regulace glykémie)
· zvláštní žlázou je brzlík, nejprve roste úměrně s organismem, ale v dospělosti se zmenšuje, je podstatný pro vývoj imunity organismu
· šišinka (epifýza, pineální orgány) byla dlouho neprozkoumána, produkuje hormon melatonin, který reaguje na změny osvětlení
· melatonin hraje podstatnou roli při řízení denních rytmů, tzv. cirkadiánních rytmů
· epifýza pomocí melatoninu ovlivňuje činnost neuronů v hypothalamu v tzv. suprachiazmatickém jádru, které generuje spontánně vzruchovou aktivitu, vyvolávající cyklické změny – biorytmus (např. cyklus bdění a spánku a tělesné teploty, příjem potravy, pohyb, výdej hormonů, dechová a srdeční frekvence)
· hlavním řídícím centrem ale stále zůstává hypofýza, který ovládá svými hormony sekreci v ostatních žlázách s vnitřní sekrecí
· sama hypofýza je ovládána z hypothalamu
· některé žlázy s vnitřní sekrecí pak reagují přímo na změny koncentrace některých látek v krvi
 
Hormonální regulace a zpětná vazba
· při hormonálních regulacích se významně uplatňuje regulační systém negativních zpětných vazeb, který má zásadní význam pro udržování homeostázy
· podstatné je udržování stálého a přesně vyhovujícího vnitřního prostředí, k tomu přispívají právě hormonální regulace (např. stálá hladina glukózy, iontů Ca2+, objemu tělních tekutin apod.)
· mechanizmus zpětné vazby se dá popsat jako jakýsi obvod, obsahující tyto základní složky:
· detektory (receptory)
-  reagují na změny v hodnotách regulovaných proměnných veličin vzhledem k bodu nastavení (např. hladinu vápenatých kationtů v krvi zaznamenávají receptory v příštitných tělískách)
· komparátor – integrační centrum (integrátor)
-  přijímá aferentní (dostředivé) signály z efektorů a srovnává aktuálně zjištěné hodnoty proměnné regulované veličiny s hodnotami, jež jsou v organismu určené jako optimální (bod nastavení)
-  jestliže se aktuální hodnota odlišuje od hodnoty optimální, integrační centrum generuje eferentní (odstředivé) signály
-  v případě vápníku jsou detektorem i komparátorem příštitná tělíska a vychází odtud i regulační hormon parathormon
· výkonné systémy (efektory)
-  konkrétní tkáně nebo žlázy, které jsou příslušnými eferentními signály aktivovány, aby došlo ke srvonání situace
-  v případě vápníku dojde signál (parathormon) ke kostem, kde mobilizuje vápenaté ionty
-  ve chvíli, kdy je situace opět optimální, končí činnost tohoto cyklu
· existují i pozitivní zpětné vazby, které naopak vyvolávají samovolně různé děje, ale v organismech se téměř nevyskytují a nemají význam pro udržení homeostázy
 
Žlázy z vnitřní sekrecí
· specializované orgány, které spolu s nervovou soustavou pomáhají zajišťovat koordinovanou činnost celého organismu
· mohou vznikat ze všech tří zárodečných listů
· endokrinní systém funguje na chemické bázi, látky, ovlivňující činnost různých částí organismu, jsou přenášeny nejčastěji krví, proto je tato komunikace výrazně pomalejší než řízení nervové
· pravděpodobně se jedná o starší systém než nervový, protože např. u živočišných hub není diferenciována nervová soustava, pouze mechanismy chemické komunikace
· pokud jsou však diferenciovány oba systémy, navzájem se v koordinaci organismu doplňují
· chemická regulace probíhá pomocí neurotransmitterů, neurohormonů nebo běžných hormonů, produkovaných žlázami s vnitřní sekrecí nebo jinými sekretorickými tkáněmi
· nejsou určeny jen k okamžité reakci organismu, ale hlavně k ovlivnění dlouhodobému (dospívání, svlékání, růst, sezónní období reprodukce, kladení vajec nebo regenerace ztracených částí těla)
 
Neurosekretorické buňky
· nejčastěji se kumulují do morfologicky nevýrazných jader v různých částech nervového systému
· axony těchto specializovaných neuronů zasahují svými terminálními konci až do blízkosti prostorů, vyplněných tělní tekutinou (coelom nebo cévy)
· tyto terminální úseky spolu mohou vytvářet ve větším počtu tzv. neurohemální orgán, ve kterém se neurohormony, vytvářené v tělech neurosekretických buněk a přiváděné jejich axony, kumulují
· bylo zjištěno, že neurohormony mohou být produkovány a uvolňovány i na synapsích běžných neuronů, tedy i ty se mohou podílet na vzniku neurohemálních orgánů
· patří sem např. hormony, produkované hypothalamem, jakožto součástí nervového systému
· neurohormony obvykle ovlivňují růst a vývoj organismu, jeho metabolismus, vegetativní nervstvo, zbarvení a chování
· v neposlední řadě také začínají řetězec sekrece, na jehož konci se uvolňují potřebné hormony z daných endokrinních žláz
 
Endokrinní žlázy
· zvláštní žlázy určené pouze k sekreci hormonů, nemají ale oproti jiným tělním žlázám vývody
· umístěny v různých částech těla (u korýšů například v tykadlech nebo očních stopkách, kde reagují na světlo, u hmyzu zas v předohrudi), mají tedy různý embryonální původ
· u obratlovců je toto úzké spojení viditelné u hypofýzy, resp. podvěsku mozkového
· hypofýza
-  na první pohled jednolitá žláza, která se ale skládá ze zadního laloku (neurohypofýzy), který je původem výchlipka mozkového hypothalamu, naopak přední lalok (adenohypofýza) je tvořen shlukem sekretorických buněk v řídkém vazivu
-  evolučním předchůdcem hypofýzy je patrně tzv. neurální žláza dospělých pláštěnců
· žlázy s vnitřní sekrecí vznikají u obratlovců také ze stěn váčků, které se vychlipují ve stěně embryonálního hltanu a které se později spojí s obdobnými výchlipkami z vnější strany, aby daly vzniknout žaberním štěrbinám
· u suchozemských čtyřnohých se ale žaberní štěrbiny neprolamují a tak dochází k odškrcení váčků, orgánů, které nesouvisí s dýcháním, mezi jinými příštitných žláz
· příštitné žlázy
-  nemají nic společného se štítnou žlázou, jen u člověka k ní těsně přimkly, proto ten název
· velmi podobným způsobem ze stěny hltanu vzniká štítná žláza
· štítná žláza
-  vyskytuje se na rozdíl od předešlých u všech obratlovců
-  vzniká jako nepárová výchlipka z ventrální strany hltanu
-  váček se následně od hltanu odškrcuje a zavírá
-  žláza se skládá z mnoha váčků (folikulů), navzájem spojených řídkým vazivem
-  váčky jsou vyplněny koloidní tekutinou, do níž se z epitelu jejich stěn uvolňuje hormon tyroxin a trijodtyronin
-  evolučním předchůdcem štítné žlázy jsou obrvené rýhy na stěnách hltanu pláštěnců a kopinatců, zvané endostyl – orgán pro usnadnění posunu potravy, který ale pro ještě lepší posun potravy produkuje jodový sekret, který se sice liší od tyroxinu, ale lze se domnívat, že původ těchto dvou orgánů, resp. žláz je homologický
· dalšími žlázami s vnitřní sekrecí jsou slinivka břišní, nadledviny a pohlavní žlázy
· slinivka břišní
-  je sice žlázou trávicího traktu, ale zároveň obsahuje ostrůvky tkání, produkující hormon inzulin, tzv. Langerhansovy ostrůvky
-  ty se ale staly součástí slinivky až sekundárně, u kruhoústých se totiž endokrinní buňky slinivky ještě vyskytují přímo ve stěně trávicí trubice a u některých vodních čelistnatců tvoří dokonce zvláštní orgán, který je od slinivky zcela oddělen
· nadledviny
-  na kraniální pól ledvin nasedají tzv. nadledviny
-  jedná se o endokrinní tkáň, která se skládá z kůry a dřeně, jež se odlišují vývojově, funkčně i histologicky
-  kůra se vyvíjí z coelomového epitelu a je tedy mezodermálního původu, dřeň naproti tomu vzniká z buněk neurální lišty a je tedy ektodermálního původu
-  podobně jako v případě Langerhansových ostrůvků jsou u primitivních obratlovců (např. žraloků) tyto části zcela odděleny
-  v primitivním stavu byly tkáně nadledvin uspořádány segmentárně, teprve u amniot došlo ke kumulaci při kraniálním konci ledvin
-  kůra (cortex) produkuje kortikoidy (vyrovnávání se s dlouhodobým stresem)
-  dřeň (medulla) produkuje adrenalin a noradrenalin (uvolňují se ve velkém množství a mobilizují organismus ke krátkodobým reakcím)
· pohlavní žlázy
-  kromě tvorby pohlavních buněk uvolňují ještě pohlavní hormony
-  tyto hormony stimulují nejen vývoj pohlavních orgánů, ale také všech druhotných pohlavních znaků (včetně např. peří nebo srsti)
-  kromě toho např. samičí pohlavní žláza uvolňuje hormon relaxin, který uvolňuje tkáň symfýzy obou stydkých kostí a tak ulehčuje porod
-  endokrinní buňky pohlavních žláz jsou rozmístěné jednotlivě
-  v případě samčích gonád se označují jako intersticiální (vmezeřené), jedná se o Leydigovy buňky, některé z nich se kumulují při povrchu semenotvorných kanálků – Sertoliho buňky
-  obdobné instersticiální buňky se u savců shromažďují ve vaječnících poblíž stěny Graafových folikulů a nazývají se luteinové (resp. folikulární) buňky
-  společně tvoří žluté tělísko, které produkuje progesteron, připravující epitel dělohy pro implantaci vajíčka (začíná být aktivní až po ovulaci)
-  žluté tělísko však vzniká už u primitivních čelistnatců, např. žraloků nebo ryb, kde jeho produkt ještě nemá zmíněnou funkci
-  intersticiální buňky obecně vznikají z mezodermálního epitelu na povrchu gonád
 
Endokrinní soustava člověka
· skládá se z hypofýzy, šišinky (epifýzy), štítné žlázy, příštitných tělísek, brzlíku, nadledvin, slinivky břišní a pohlavních žláz
· je propojena s nervovou regulací, zejména prostřednictvím hypothalamu
 
Základní endokrinní osa
· na začátku je neurosekreční orgán hypothalamus, který produkuje liberiny a statiny, které putují do adenohypofýzy (tzv. releasing hormony, uvolňovací)
· adenohypofýza produkuje v důsledku hormonů z hypothalamu další hormony, tzv. tropin (tropní hormony, produkci aktivující), které putují ke specializovaným endokrinním žlázám
· ty produkují přímo žádané hormony a vysílají je do cílových tkání
· z této základní osy ale vede jedna odbočka, hypothalamus totiž produkuje také ADH (adiuretický hormon) a oxytocin, které putují do neurohypofýzy, kde se shromažďují a její činností je pak regulován jejích výdej
· z neurohypofýzy tyto hormony putují přímo k cílové tkáni
 
Endokrinní soustava, její orgány a hormony
· hypothalamus
-  produkuje hormony ovlivňující adenohypofýzu  + hormony přímo působící na tkáně
-  hormony ovlivňující adenohypofýzu
•  jedná se o liberiny a statiny, z nichž dva nejvýznamnější jsou GNrH a TrH
•  GNrH (gonadotropin releasing hormon): gonadotropiny uvolňující hormon, aktivuje uvolnění gonadotropinů z adenohypofýzy, význam pro reprodukční cyklus
•  TrH (thyreotropin releasing hormon): tyreotropní hormon uvolňující hormon, aktivuje uvolnění tyreotropního hormonu z adenohypofýzy, význemné pro činnost štítné žlázy
-  hormony přímo působící na tkáně
•  tyto hormony putují do neurohypofýzy, která reguluje jejich uvolňování do organismu
•  ADH (adiuretický hormon): ovlivňuje hustotu krve, reguluje vstřebávání vody v organismu, někdy je též zvaný vazopresin
•  oxytocin: hormon, ovlivňující stahy dělohy při porodu a aktivující laktaci
· neurohypofýza
-  zadní lalok hypofýzy, kde se nevytváří hormony
-  jsou tu zakončeny neurony z hypothalamu, které sem přivádí ADH a oxytocin
-  ty jsou tu jakoby skladovány a přeposílány dále, k cílovým tkáním
· adenohypofýza
-  přední lalok hypofýzy, kam přichází liberiny a statiny a ovlivňují tu produkci, resp. uvolňování dalších hormonů, tzv. glandotropních hormonů (hormony působící na žlázy, stimulující sekreci dalších látek)
-  gonadotropní hormony
•  gonády stimulující hormony, patří sem LH, LTH a FSH
•  LH (luteinizační hormon): stimuluje tvorbu pohlavních hormonů estrogenu a progesteronu, tedy i tvorbu žlutého tělíska, je podstatný při ovulaci
•  LTH (lutheotropní hormon): úzce spjat s LH, stimuluje činnost žlutého tělíska
•  FSH (folikuly stimulující hormon): ovlivňuje zrání folikulů, tedy i vajíček (zásadní pro rozmnožování)
-  thyreotropní hormon (TSH)
•  ovlivňuje činnost štítné žlázy
•  stimuluje sekreci jejích hormonů a je-li jich dostatek, je zpětnovazebně regulován
-  adrenokortikotropní hormon (ACTH)
•  stimuluje funkci nadledvinek a uvolňování glukokortikoidů, zejména kortizolu
•  ovlivňuje také tvorbu adrenalinu (stresová reakce organismu, odbourávání tuků)
-  serotonin
•  růstový hormon, který částečně ovlivňuje přímo cílové tkáně (přesměrovává živiny ke svalové a kosterní tkáni a tak dochází k růstu), zároveň je ale i glandotropní (aktivuje tzv. somatomediny, které mají silnější účinky než somatotropin, nachází se v játrech)
•  produkce serotoninu je vysoká hlavně v dětství, postupně klesá až zcela mizí
•  dojde-li k nadměrné produkci somatotropinu v dospělosti, dochází ke zbytnění a zvětšení tkání, tzv. akromegalie
-  endorfiny: hormony „štěstí“
-  prolaktin: hormon laktace
· k propojení hypothalamu a hypofýzy dochází pomocí kapilárních plexů
-  primární kapilární plexus: mezi hypothalamem a adenohypofýzou, jedná se o kapilární pleteň, která vstřebává hormony z hypothalamu a vede je do adenohypofýzy
-  sekundární kapilární plexus: vstřebává hormony z adenohypofýzy a vede je krevním řečištěm do zbytku těla
· hormony, putující přímo k cílovým tkáním se nazývají efektorové hormony
· štítná žláza
-  je uložena pod štítnou chrupavkou, tedy na konci průdušnice
-  produkují thyroidní hormon, resp. thyroxin, který dlouhodobě ovlivňuje metabolismus (jeho rychlost prostřednictvím ovlivnění mitochondrií) a má tedy význam i pro růst a vývoj jedince
-  jedná se o jodový derivát tyrosinu, tedy pro jeho sekreci je třeba jodu
-  má velmi pomalý nástup účinku
-  nedostatek jodu, potažmo tedy tyroxinu v dětství vede ke kretenismu – disproporční tělo
-  hyperthyroidismus vede k napuchnutí očí a jejich vykulení, naopak hypothyroidismus ke zvětšení tváří a podobně, obojí lze léčit dávkou tyroxinu, ten má však pomalý nástup
· příštitná tělíska
-  obklopují štítnou žlázu, produkují parathormon a kalcitonin, hormony regulující vápník v krvi
-  parathormon: uvolňuje vápník z kostí do krve ve chvíli, kdy je ho nedostatek
-  kalcitonin: naopak vrací vápník z krve do kostí, působí proti osteoporóze (řídnutí kostí)
· nadledviny
-  jsou složeny ze dvou vývojově i funkčně odlišných částí, kůry a dřeně
-  v kůře nadledvin se produkují hormony mineralokortikoidy, glukokortikoidy a androkortikoidy
-  mineralokortikoidy
•  regulují hospodaření se sodíkem, draslíkem a vodou
•  patří sem např. aldosteron, který reguluje hladinu draslíku v krvi
-  glukokortikoidy
•  pro metabolismus proteinů a glukózy
•  patří sem např. kortizol, hormon působící protizánětlivě – mobilizuje metabolické zásoby a tak urychluje hojení
-  androkortikoidy se svou funkcí podobají testosteronu
-  ve dřeni nadledvin se tvoří adrenalin (hormon stresové reakce), noradrenalin (neurotransmitter, resp. synaptický mediátor) – souhrnně se nazývají katecholaminy
· brzlík
-  vyměšuje hormony aktivující lymfocyty, nachází se zhruba v oblasti nad srdcem
· slinivka břišní
-  tvoří se tu inzulin, který rozkládá cukry tak, aby je byly schopné přijímat tkáně a tak snižuje glykémii, a glukagon, který naopak rozkládá glykogen a tak glykémii zvyšuje
-  tvoří se v Langerhansových ostrůvcích ve slinivce břišní
· pohlavní žlázy
-  produkují pohlavní hormony
-  Graafův folikul produkuje estrogeny, žluté tělísko pak gestageny
-  gestageny mají význam pro udržení těhotenství (např. progesteron)
-  testosteron je produkován Leydenovými buňkami ve varlatech
-  placenta taktéž produkuje hormony, které se podobají gonadotropním hormonům a lze je prokázat v moči jako důkaz těhotenství