Buňka a buněčná stěna

Prírodné vedy » Biológia

Autor: ivana123
Typ práce: Referát
Dátum: 28.10.2011
Jazyk: Čeština
Rozsah: 639 slov
Počet zobrazení: 5 682
Tlačení: 417
Uložení: 412
Buňka

Velikost eukaryotických buněk se pohybuje obvykle v rozmezí 0,01 až 0,1 mm. Avšak délka buněk některých vláknitých řas dosahuje až 5 cm a sklerenchymatických a lýkových vláken rostlin až 30 cm. Tvar buněk bakterií a rostlin je většinou stálý, daný pevnou buněčnou stěnou (kulovitý, vláknitý, mnohostěny...).

Chemicky
je buňka tvořena zejména vodou (60 - 90 %), organickými látkami (10 - 40 %) - bílkovinami, sacharidy, nukleovými kyselinami, lipidy aj., a látkami anorganickými (0,5 - 3 %). Prvky, skládající tyto sloučeniny, rozdělujeme na makrobiogenní (C, O, H, N, S, P, Ca, Fe, Na, K, Mg, Cl) a mikrobiogenní - stopové (Cu, B, Co, Zn, I, Mn...).
Cytoplazmatická membrána je jednotková, 7 nm tlustá biomembrána na povrchu cytoplazmy, složená z bílkovin a fosfolipidů (např. lecitin). Je semipermeabilní (polopropustná), takže řídí transport látek mezi buňkou a okolním prostředím. Vyskytuje se u všech prokaryotických a eukaryotických buněk.

Buněčná stěna
Jádro (nucleus, karyon) je ústřední strukturou buňky, u eukaryot je obaleno dvojitou membránou (karyotékou) s póry. Zabezpečuje především dvě významné funkce: řídí činnost buňky tím, že určuje, které molekuly bílkovin mají být buňkou produkovány a kdy, a dále uchovává genetickou informaci a přenáší ji na dceřinné buňky v průběhu buněčného dělení. Vnitřní hmota jádra (dříve nazývaná karyoplazma) má cytoskeletární strukturu, dnes hovoříme o tzv. jaderném skeletu. Základní funkční jednotkou je DNA. Jádro obsahuje jedno i více jadérek (nucleolus) tvořených RNA, bazickými bílkovinami, fosfolipidy a především ribonukleoproteiny. Tvar, velikost i struktury jadérek jsou dosti variabilní předevšm v závislosti na funkci a diferenciaci buněk. Nápadně velká jadérka jsou především v buňkách syntetizujících intenzivně bílkoviny. Při dělení buněk se vyvíjí z dceřinného jadérka, které vzniká na chromozomu ve formě nukleárního tělíska zvaného pronucleolus. V jadérku se realizuje přepis (transkripce) a tvorba ribozomální RNA, která se specifickými proteiny vytváří strukturu ribozomu.

Cytoplazma je roztok anorganických iontů a organický látek, jako jsou sacharidy, bílkoviny, lipidy aj., vyplňující vnitřní prostor buňky, ale obsahuje i řadu struktur - organely a cytoskelet. Kromě cytoskeletu je zde také síť ještě drobnějších bílkovinných vláken (mikrotrabekul), která tvoří trámčinu pro rozmístění ribozómů aj. organel, ale i molekul enzymů. Celý vnitřní prostor buňky, tedy cytoplazma společně s karyoplazmou, je označován jako protoplazma.

Mitochondrie jsou semiautonomní organely, nacházející se u všech eukaryont v počtu desítek až stovek. Jsou oválné, se dvěma membránami, tvoří energetické centrum buňky, meziprodukty štěpení živin se dostávají do matrix a jsou zde dále štěpeny (Krebsův cyklus a ß-oxidace mastých kyselin), na vnitřní straně membrány vlivem ukotvených enzymů procesy pokračují (dýchací řetězec) a oxidativně uvolněná energie se váže do makroergických vazeb kyseliny adenozyntrifosforečné (ATP).

Plastidy
Vakuoly
Golgiho aparát je soustava diktyozomů, jejichž počet, tvar a uspořádání je závislé na funkčním stavu buňky. Diktyozomy jsou skupiny plošných diskovitých měchýřků nebo cisterniček, které jsou rozvětveny ve složité řady tubulů na jejich okrajích. Golgiho aparát se podílí na sekrečních procesech, upravuje a dokončuje látky vzniklé např. v ER (polysacharidy buněčné stěny, enzymy, a jiné sekrety tvořené buňkami). Golgiho komplex tedy pomáhá rozvádět látky po buňce i jejich vylučování ven.

Ribozómy jsou submikroskopické organely vznikající v jadérku, odkud přecházejí do cytoplazmy. Jsou vázány na membrány (ER, lyzozomy, buněčné membrány aj.) nebo jsou volné (v jádře, chloroplastech, mitochondriích aj.). Jejich základní funkcí je syntéza bílkovin.

ER
slouží jako komunikační systém uvnitř buňky. Lze si jej představit jako systém, kterým jsou transportovány různé materiály (např. proteiny či lipidy) do různých částí buňky. Mimoto jsou ER sousedních buněk spojena cytoplazmatickými praménky, tzv. plazmodezmy, které procházejí jejich společnými stěnami. Celý systém rozdělujeme na dvě části: drsné a hladké ER.

Cytoskelet = prostor mezi cytoplazmatickou membránou a jádrem, není vyplněn pouze cytoplazmou a v ní rozptýlenými organelami. Tento prostor obsahuje vláknité a trubičkovité útvary, které tvoří dynamickou síťovitou strukturu označovanou jako cytoskelet. Základní organizace struktur cytoskeletu jsou jednotlivé molekuly čili monomery základních proteinů (tubulin, aktin aj.), které se spojují (polymerují) do vláken zvaných mikrotubuly, mikrofilamenta, intermediární filamenta a snad i mikrotrabekuly.

Zdroj: Univerzita Palackého
Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1


Odporúčame

Prírodné vedy » Biológia

:: KATEGÓRIE – Referáty, ťaháky, maturita:

Vygenerované za 0.043 s.
Zavrieť reklamu