Lichenes - lišejníky

LICHENES - Lišejníky
- podvojné organismy – mykobiont a fykobiont
- rhiziny – svazky hyf, přichycení k podkladu
- rozmnožování – fykobion – vegetativně, mykobiont – pohlavně
- pionýrské rostliny, bioindikátory, lišejníkové kyseliny s antibiotickými účinky
- ochranný význam pro sliznice, použití do plicních čajových směsí
- potrava pro soby i na mouku, 50 % polysacharidů a slizů
- lichenin a izolichenin – pektiny, vitamíny skupiny B; některé toxické
  - čl. Parmeliaceae – terčovkovité
Cetraria islandica – pukléřka islandská
Cetraria tranifolia – pukléřka tenkolistá
  - čl. Usneaceae – provazovkovité
Usnea barbata - provazovka vousatá
o izolace lišejníkových kyselin
Evernia prunistry – větvičník slivový (aromatické látky → mumifikace)
 
  - čl. Rocelliaceae – skalečkovité
Rocellia tintoria – skalečka barvířská (orcein – skotské sukně, lakmus.papír.)
  - čl. Cladoniaceae – dutohlávkovité
Cladonia rangiferina - dutohlávka sobí
o potrava sobů, některé jedovaté – kyselina vulpinová působí na CNS, hubení vlků a lišek, kyselina usnová podobné účinky
 
Hlenky – Myxomycota
-  heterotrofové
-  stélka améboidní (trofická fáze),  plodničky (reprodukční fáze)
-  výživa fagocytózou nebo osmotrofně
-  životní cyklus (hlavně pro třídu Myxomycetes)
-  2 různé fáze:
o 1) trofická (vyživovací) – příprava na vlastní rozmnožování
o 2) reprodukční – vlastní hlenka vzniká ze spory (mikrocysty), spora vyklíčí buď v myxamébu  (jednobuněčný měňavkovitý útvar schopný aktivního pohybu, živí se fagocytózou) nebo v bičíkatou myxomonádu (schopná aktivního pohybu)
 
-  rozmnožování – schizotomickým dělením nebo kopulace myxomonád nebo myxaméb (splývají 2 buňky morfologicky stejné, pohlavně nerozlišené = gametogamie)
-  shlukují se do útvarů tzv. pseudoplazmodium – zachovávají si vlastní buněčnou stěnu, může se aktivně pohybovat,
-  časem se rozplynou buněčné stěny a vznikne plazmodium, které v nepříznivých podmínkách vytvoří buď sclerocium nebo v příznivých podmínkách vytvoří plodničku. Jednodušší neoblaněná plodnička se nazývá sorokarp, dokonalejší oblaněná plodnička se nazývá sporokarp (tvoří ji sorogen a sorofor). Uvnitř výtrusy, chlupy, vlášení (kapilicium) a na povrchu peridie.

Sporokarp – 3 typy:
  1. sporangia – stopkatá nebo přisedlá,
    2. aethalia – velká, nestopkatá, útvar vzniká sloučením řady sporangií, má vlastní obal (peridie)
  3. plazmodiokarp – zachovává si síťovitě žilnatý tvar,
-  sklerocium – stadium, kdy se nestihne vytvořit plodnička, plazmodium se obalí silnou vrstvou – krustou, která brání vysychání (klidové stadium).
 
Zástupci:
Ceratiomyxa fruticulosa – Válečkovka keříčkovitá
- plazmodia s bělavými parůžky
Lycogala epidendrum – Vlčí mléko obecné
- malá, téměř kulovitá aethalia, na pařezech, u nás velmi hojná.
Fuligo septica – Slizovka práškovitá
- žlutavý útvar, menší aethalie
Physarum nutans – Vápenka
 
Nádorovky – Plasmodiophoromycota
-  obligátní parazité na řasách, houbách a vyšších rostlinách
-  podstatnou část životního cyklu ve formě paraplasmodia (mnohojaderná masa protoplasmy uvnitř hostitele)
-  podobné hlenkám, nemají myxameby, nevytvářejí plodničky
-  není pohlavní rozmnožování, mají  haploidní i diploidní fázi
Zástupci:
 Plasmodiophora brassicae – Nádorovka kapustová
- působí nádorovitost košťálové zeleniny, hypertrofii kořenů a následný úhyn
Spongospora subterranea – prašná strupovitost bramborových hlíz