Jak jsem potkal ryby - Ota Pavel

Jak jsem potkal ryby - Ota Pavel 

I tato próza vypráví o autorových zážitcích a navazuje vlastně na předešlou knihu Smrt krásných srnců. Nezabírá pouze dětství, ale zachycuje i poválečná léta až do šedesátých let, kdy umírá Pavlův otec. Všechny povídky se týkají lovu ryb.

Opět s autorem prožíváme šťastné dětství, pobyty u „strejdy“ Proška, lásku otce i synů k řece a rybaření. Pavel vzpomíná na svůj první úlovek na pytlačení za doby okupace, na hlídače Zárubu, kterého se nesmírně bál, ale nakonec poznal, že je to velmi charakterní a hodný člověk (věděl o jeho pytlačení, dokonce mu poradil vhodné místo, předstíral Otův výprask).

Líčí i epizody z dospělosti – společné rybářské výpravy s bratry Jiřím a Hugem, krásnou dovolenou s kamarádem Honzou na Lužnici, lov „zlatých úhořů“ pro tatínka (nedali se jíst, řezník je přesolil). Vzpomíná na pobyt v Bulharsku, kde prožil se svou ženou několik krásných dnů a kde s místními rybáři lovil dravé mořské ryby. Z paměti se mu nevytr atil ani lov ryb z polské ponorky. Nic tehdy nechytil. Posádka mu chtěla udělat radost a hodila do vody granát. Na hladině se objevily desítky ryb. Pavla však takový pohled netěšil. Rybolov je přece soupeření, ne prosté zabíjení.

V závěru knihy mu umírá otec. Bere trochu popela z jeho těla a pouští ho po Berounce.

Dílo je napsáno stejným stylem jako již dříve jmenovaná kniha Smrt krásných srnců. Některé povídky z obou knih byly filmově zpracovány.