Muzikantská Liduška - Vítězslav Hálek

Václav Hálek napsal řadu povídek, jejichž hlavním motivem je rozpor mezi vůli rodičů a hlasem srdce mladých lidí. Patří mezi ně právě i povídka Muzikantská Liduška. Autor sám zakusil bolest z takového rozporu, neboť miloval dívku z bohaté pražské rodiny, ale nikdy se mu nedostalo naděje, že se stane jeho ženou.

Staňkovic Liduška a muzikant Toník se velmi milovali. O Lidušku se však začal ucházet mladý Krejza. Liduščin otec ho pokládal za bohatého sedláka a svolil k sňatku. Liduška nejprve nedovedla rodičům dosti vzepřít, ale čím více se blížil den svatby, tím pevněji se v ní utvrzovalo rozhodnutí, že Krejzovou nebude.

Přišel den svatby, Liduška dělala, jak si rodiče přáli, šla i do kostela. Cestou uviděla Toníka. Ten v domnění, že Liduška zrušila slib lásky, uprchl z obřadu z kostela. Liduška stanula před oltářem. Na otázku, zda si bere Krejzu z přinucení přisvědčila, rovněž tak i na otázku, má-li s někým jiný slib. Bylo tedy po obřadech. Liduška se obrátila ke kůru, kde byli muzikanti, a volala  Toníka. Toník tam už ale nebyl. Odešel do města a dal se na vojnu. Liduška se z žalu pomátla. Do otcovského domu se nevrátila, toulala se po okolních vsích, a kde uslyšela muziku, hledala Toníka. Proto jí říkali „muzikantská Liduška“.

Krejza přišel brzy na mizinu. Ukázalo se, že si chtěl sňatkem s Liduškou pomoci z peněžních nesnází. Lidušky se nakonec ujala kořenářka Frantina a Lidušku vyléčila. Po dlouhé době se vrátil i houslař Toník a oba se šťastně shledali.