Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest sv. Vladimíra - Karel Havlíček Borovský

Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest sv. Vladimíra - Karel Havlíček Borovský

Tyrolské elegie:

Toto dílo vypráví pravdivý příběh K. H. Borovského o jeho deportaci. Byl bývalý muzikant. Jednou pro něj v noci poslali kočár s policajty. Vzbudil ho četník a předal mu vzkaz od pana Bacha.

Stálo tam, že potřebuje změnu povětří a proto pro něj poslal kočár. Nemohl tedy odmítnout už proto, že měl četník za rozkaz ho přemluvit. Dedera, který řídil jeho převoz mu pravil, ať s sebou nebere zbraně a ať jede inkognito. Oblékl se a šel ven. Venku už stáli připravení koně a četníci. Rozloučil se s ostatními plakajícími a jel. Když projížděli přes Jihlavu, vzpomněl si na věznici Kufstein.

Cesta z Reichenhallu do Waidringu byla hrozná. Jeli cestou strmou a on pravil, jestliže je někdo v kočáru hříšník, nechť vyskočí z vozu. Jen to dořekl, příslušníci vyrazili dvířka a vyskákali z vozu. Bez opratí a kočího cválal s koňmi sám. Přijel k poště, kde povečeřel. Poté si pro něj přišla policie.

Borovského uvěznili a do Čech poslali potvrzení o jeho převzetí. Často mu v Brixenu byl jediným přítelem měsíc, s kterým často rozmlouval. Autor zesměšňuje a kritizuje tehdejší vládu a policejní aparát.

Král Lávra:

Je to rozmarná veršovaná pohádka o králi, který se stydí za své velké uši. Proto se nechá holit a stříhat jen jednou do roka a holiče pak čeká provaz. Jednou připadl los i na mladého holiče Kukulína. Po ostříhání a oholení i jeho čeká kat na popravišti. Kukulínova matka však docílí toho, že syna nepopraví.

Kukulín však musí slíbit, že vždy bude mlčet o tom, co viděl. Kukulína však tajemství velice tíží a proto na radu poustevníka svěří tajemství staré vrbě. Kolem vrby však procházejí čeští muzikanti. Muzikant Červíček ztratí z basy kolíček a tak si ho vyřeže z vrby.

Basa však na plese začne řvát: "Král Lávra má dlouhé oslí uši, král je ušatec!!!" Tak se to tajemství rozneslo, ale lidu se panovník stejně líbil (zdálo se jim, že ty dlouhé uši právě dobře ke koruně sluší, všechno může zvyk).

Křest sv.Vladimíra:

Námět Havlíček převzal z nestorova Letopisu ruského, jedné z nejstarších slovanských literárních památek. Jedná se o satiru ostře zaměřenou proti absolutistické moci - panovníkovi a církvi, ale také proti soudnictví. Na první pohled vypadá Havlíčkův text jako parodie původního rukopisu, ale objevuje se zde ostrá kritika tehdejší rakouské monarchie a absolutismu.

Křest sv. Vladimíra se skládá z 10 zpěvů, Havlíček jej pravděpodobně nestihl dokončit, nebo se zbývající část nedochovala. Slovanský bůh hromu a blesku Perun se vzbouří proti caru Vladimírovi a nechce zahřmět na carův svátek. Car ho nechá soudit, ale obyčejný soud si neví rady (nenajde žádný paragraf, podle kterého by mohl boha soudit).

Car pošle Peruna před vojenský soud. Ten rozhodne, že jej utopí v Dněpru. Společně s ním odsoudí i jakéhosi žurnalistu (autor). Poddaní však po Perunově smrti odmítli platit daně, protože se nemají ke komu modlit. Nemohou tak prokazovat svoji poslušnost a zbožnost, což církvi nevyhovuje. Proto k carovi přichází delegáti všech církví.

Na prázdné místo je vyhlášen konkurz. Skladba končí zpěvem popisujícím rozhodující bitvu mezi jednotlivými cirkvemi a závěrečné Vladimírovo pokřtění. Další kritici: Karel Havlíček Borovský: Kapitola o kritice, F. X. Šalda: časopis Šaldův zápisník, Mácha snivec a buřič, Václav Černý: časopis Kritický měsíčník, O českém baroku, Arne Novák: Kritika literární, Jan Mukařovský: Máchův máj (strukturalismus), Jaroslav Durych: Cesta umění, Naděje katolictví v českých zemích (katolická kritika), marxistická kritika: Zdeněk Nejedlý: stati o Jiráskovi, o Němcové, Julius Fučík: Božena Němcová bojující, nemarxistická kritika: Karel Teige: Surrealismus proti proudu, Milan Jungmann: Objevení Tróje. Současní kritici: Jaroslav Pelc, Jan Lukeš.