Boris Godunov - Alexander Sergejevič Puškin

Alexandr Sergěječ Puškin (1799 – 1837), ruský básník směru Byronova, psal krásné lyrické básně, epické a dramata; vytvořil novou ruskou poesii látkou i veršem. Nejrozsáhlejší jeho básen je Evžen Oněgin. Z jeho dramat vyniká Boris Godunov.

Obsah:
Ruský trůn osiřel. Jediný syn carův Dimitrij byl zavražděn, Carem se stal Boris Godunov, ačkoli je jen nízkého původu a ač na něm lpí podezření, že má účast na zavraždění careviče Dimitrije. V klášteře Čudovském žije mnich Pimen, který byl svědkem zavraždění careviče. Ten zapsal pro pozdější věky toto hrozné tajemství a svěřil je svému ctižádostivému žákovi Grigorijovi. Grigorij prchne z kláštera, uteče do Polska a tam získá krále i šlechtu pro sebe, neboť jim namluví, že je carevič Dimitrij. Ve společnosti dvou žebravých poutníku přejde hranice na rozkaz Borisův bedlivě střežené, je v hospůdce pohraničními strážemi přistižen, ale podaří se mu utéci. Šlechta přijímá zprávy o pokroku Lžidimitrije (tedy Grigorije, který se za Dimitrije vydává).

Lid i šlechta s ním sympatizují, zdá se, že Lžidimitrij má cestu na carský dvůr otevřenu. V Samboru prozradí asmozvanec své milence Marině Mníškové své tajemství; že není Dimitrij, ale obyčejný mnich uprchlý z kláštera. Dívka však ve své hrdosti odmítá takový nápad, neboť se již vidí carevnou. To povzbudí Lžidimitrije k novým činům, chce tedy být carem, když i jiní lidé chtějí aby byl. V čele vojska se blíží k Moskvě. Podaří se mu v několika srážkách zvítězit a to mu nakloní ruský lid, zatím co Boris důvěru lidu ztrácí. Když car vidí, že i šlechta jej opouští, je raněn mrtvicí. Šlechta se prohlásí, že Lžidimitrij je novým carem. Nepravý Dimitrij vjíždí slavnostně do Moskvy, právě když se carevna a její syn otrávili. Tak je dokonána pomsta za vraždu, již spáchal Boris na careviči Dimitrijovi.