Andromaque - Jean Racine

Jean Racine (1639 – 1699), slavný francouzský básník dramatický; pravdivě líčí vášně a lidské slabosti; látku ke svým pracím bral hojně z antiky; zvláště se mu dařili ústřední ženské postavy.
 
Obsah:
Když padla Troja, Andromache, vdova po Hektorovi, se synáčkem Hektorovým Astyanaktem připadla jako válečná kořist králi epirskému Pyrrhovi. Pyrrhos byl sice zasnouben s Hermionou, dcerou krále Menelaa, ale brzy pocítil náklonnost k Andromache, a proto stále otálel se sňatkem s Hermionou. Ale toho jeho počínání se nelíbilo Řekům, kteří nepřestali nenávidět Hektora a jeho krajany a které znepokojovala pověst, že by Pyrrhos vůbec mohl pomýšlet na sňatek s  ndromachou. Vyšlouk Pyrrhovi Oresta s žádostí, aby jim vydal Astyanakta. Pyrrhos ovšem odmítne žádost Řeků, což je jenom utvrdí v tom, že pověsti o Pyrrhovi a Andromache nejsou jen smyšleny. Pak doléhá dále na Andromachu, aby svolila ke sňatku s ním. A když Andromache prohlašuje, že chce zůstat věrná svému zemřelému muži, vyhrožuje jí, že vydá Astyanakta. Marně ho prosí Hektorova vdova za synáčka vytýkajíc mu jeho krutost. Pyrrhos nezmění svůj názor.

O Pyrrhovu snoubenku Hermionu, uraženou ve své hrdosti Pyrrhovou nevěrou, uchází se Oerstes. Hermiona ho však nemiluje a vzala by si ho jenom tehdy, kdyby se Pyrrhos rozhodl oženit se s Andromachou. Ale Andormache je neoblomná, a tak Pyrrhos, pohněván její neústupností, prohlásí, že vydá Řekům Astyanakta a že se ožení s Herminou. Nadarmo ho prosí Hektorova vdova v slzách o milost pro Astyanakta, nadarmo mu vytýká jeho krutost, Pyrrhos je neústupný a vyzývá Andromachu naposledy, aby se rozhodla buďto se za něj provdat, anebo obětovat Astyanakta. Zoufalá Andromache spěchá se svou důvěrnicí Céphise k hrobu svého chotě, aby se s ním poradila. Vrátí se uklidněna a rozhodnuta: provdá se za Pyrrha a tím zachrání Astyanakta, ale pak sama zničí svůj život.

Když se k Hermioně donese zpráva o nastávajícím sňatku Pyrrhově s Andromachou, její hněv se vystupňuje a zatouží po pomstě. Nařízuje Orestovi, aby zavraždil Pyrrha před oltářem; učiní-li tak, slibuje mu za odměnu svou ruku. Když svatební obřady začaly a Pyrrhos záře radostí vede svou Trojanku k oltáři, Oreste vykoná, co slíbil. Ale Herminu nezískal – právě naopak, ona proklíná vraha a utíká, aby se sama dýkou proklála na mrtvole svého snoubence. Oreste by se pak málem dostal do rukou mstitelů Pyrrhových, vedených Andromachou, královnou epirskou, kdyby ho nebyl zachránil Pylade se svými vojáky.