Obraz Doriana Graye - Oscar Wilde
Obraz Doriana Graye (1891)
- román, který vyjadřuje hlavní myšlenky Wildovy filosofie - tedy celého dekadentního hnutí. Děj je situován do doby autorova života a do prostředí, které věrně znal, tedy prostředí anglických aristokratických kruhů.
V ateliéru malíře Basila Hallwarda se lord Henry Wotton seznamuje s modelem Basilova obrazu a objektem jeho zbožňování - mladým, nezkaženým a hlavně krásným Dorianem Grayem. Právě Wotton Doriana ovlivní a odhalí mu myšlenky, týkající se krásy a pomíjivosti mládí.
Dorian před vlastním obrazem vyslovuje přání, aby zůstal věčně mladým a místo něj stárnul a nesl známky stavu jeho duše obraz. Zanedlouho zjišťuje, že se jeho dětinské přání vyplnilo. Poté, co kvůli Dorianovi spáchá sebevraždu mladá herečka Sibyla Vaneová, obraz jako by opravdu zestárnul a změnil svůj výraz.
Následuje mnoho a mnoho činů a Dorian se pomalu mění z nevinného
chlapce na podlého pokrytce, této proměně však nedokáže zabránit. Své tajemství odhalí Basilovi, ale v zápětí jej zavraždí a výčitky
svědomí jej nakonec donutí probodnout nyní již ohyzdný obraz. Později, když sluhové nacházejí Dorianovo tělo, zjišťují, že se
proměnil ve starce, naopak obraz opět září v celé své kráse.
V době svého vzniku způsobil román pobouření, neboť odporoval
zcela zažité morálce, vždyť některé pasáže byly proti autorovi použity v soudním procesu. Wilde byl nucen jednak svůj román upravit (
vyjmul některé scény, přidal 3.,5.,15.,16.,17.,18. kapitolu, z nichž některé svým stylem do díla plně nezapadají ) a dále napsal krátkou
předmluvu, v níž svoje dílo obhajoval a zároveň vyslovil nejdůležitější myšlenky dekadentního směru.
V románu se nachází mnoho
myšlenek a symbolů a skrytých významů, jež všechny Wildovy názory reprezentují. Hlavní myšlenka, která přes všechny hédonistické
výjevy prosvítá, zní, že krása a neřest jsou nesmiřitelné.
Po Obrazu D.G. následovalo období, kdy se Wilde soustředil na
divadelní hry. Byly to především komedie, které se také staly jeho snad nejúspěšnějšími díly. Zakládaly se většinou na dialozích,
projevoval se zde Wildův osobitý humor. Satiricky napadaly mnohokrát zmiňovanou společnost. Samozřejmě i zde užíval autor svou nepřebernou
zásobu vtipů, hříček, bonmotů. Jeho komedie patří dodnes k těm nejvděčnějším.
Patří sem
- Vějíř lady Windermerové (1892)
- Bezvýznamná žena (1893)
- Ideální manžel (1895)