Písně otroka - Svatopluk Čech

Písně otroka byly vydány v době vyhlášení stavovského práva nad Prahou, jako protest proti Rakousko-uherské politice vůči národu. Je to dílo, které je protestem proti tomu, aby člověk byl otrokem druhého, výzva k lidu, aby se nedal utiskovat, aby začal bojovat. Děj básně je přeložen do tropů a na plantáže. Mezi otroky, odpočívajícími pod palmami po těžké práci, přichází jejich bývalý druh, uprchlý otrok, kterému se podařilo na čas žít na svobodě. Je lidový pěvec a žádají ho, aby jim něco zazpíval. Otrok souhlasí, ale odmítá zpívat o lásce a kráse života, chce zpívat o utrpení otroků.

Jeho písně jsou obsahem prvních 14 básní. Upozorňuje na dvojí útěk otroků. Od panů, kromě ran bičem a nesvobody trpí také, že jim páni berou řeč, ale ještě víc než pánův útisk, je chování těch otroků, kteří pánům podlézají a za odměnu zrazují své druhy. Patnáctý zpěv má ukázat otrokům, že je možno žít i lepším životem. Zpěv zpěvce o krásném svobodném životě působí na ostatní a začínají sami přemýšlet o svém osvobození z útlaku. Jejich touha po svobodě a naději na štěstí jsou vylíčeny v druhé polovině knihy. Otroci se loučí, jeden mladý otrok se vzepře svému pánovi. Pěvec vyzývá lidi, aby se sjednotili a přezvali svá práva do svých rukou. Přetrhali pouta a utekly otrokářům.