Odievanie v Rokoku

Odievanie v Rokoku

Pánska móda

– sa v prvej polovici 18. storočia prispôsobila tendenciám dámskej módy, bola veľmi dekorativná až zženštilá. Základom pánskeho odevu zostával naďalej kabátec , vesta a nohavice. Feminizáciou boli najviace poznamenaný kabátec, pričom jeho šosy sa rozšírili a vyztužovali  papierom, aby trčali do šírky podobne ako dámska krinolína. Kabátec, zdobený krajkami, volánimi a stuhami, se nosil zcela otevřený. Vesta byla bez rukávů, zkrátila se a zapínala se jen na několik knoflíků. Vesta se stala luxusní součástí oblečení, šila se z drahých látek a byla hojně zdobena. Velký výstřih vesty a kabátce vyplňovala náročně aranžovaná kravata.

Úzké kalhoty sahaly ke kolenům, dvojitý poklopec se zakrýval řetězem s hodinkami nebo ozdobnými přívěsky. Pánská paruka se oproti barokní zmenšila a zjednodušila; nejčastěji se vlasy stáčely do loken, které rámovaly obličej, nebo se stahovaly a svazovaly do typických copu.Ve druhé polovině 18. století ustala konfrontace pánské módy s dámskou a pánský styl oblékání se vyvíjel vlastním způsobem. Pánská móda se oprostila od zdobení volánky, stuhami a krajkami a celkově se zjednodušila a zcivilnila. Novým typem kabátce se stal frak, který vznikl sestřižením šosů justaucorpsu vepředu, původně pro větší pohodlí při jízdě na koni a nošení kordu. Frak se stal základem pánského oděvu 19. století.

Kromě kabátce se zjednodušila i vesta, která ztratila šosy i rukávy a vynikala hlavně nápadnou látkou, výšivkou nebo potiskem. Vesta společně s kravatou tak zůstala jedinou nápadnou ozdobou mužského oděvu. Kravata se často kolem krku obtáčela i třikrát a složitě se vázala. Jako svrchní oděv byl v oblibě dlouhý redingot se dvěma límci, z nichž jeden se nosil zdvižený. Nejčastější pokrývkou hlavy byl dvourohý nebo třírohý klobouk, který se díky zmenšené paruce mohl opět nosit na hlavě, nikoliv jen v podpaždí. Místo kordu se jako oděvní doplněk nosila vycházková hůlka z různých materiálů.

Dámsky odev

Základem dámské siluety zůstala i nadále krinolína vyztužená dřevěnými nebo železnými obručemi. Krinolína měla zpočátku tvar kalichu, postupně se formovala do tvaru sudu a kolem roku 1745 nabyla extrémní a nejrozměrnější podoby – rozšířila se do stran, vpředu i vzadu se zploštila, takže její půdorys tvořil úzký ovál. Tyto varianty krinolíny byly podkladem svrchní a spodní sukně. Svrchní sukně se vepředu rozevírala tak, že pod ní byla vidět barevně kontrastní sukně spodní. Živůtek měl odvážný výstřih a vepředu vybíhal do úzké špičky. Korzet byl stále těsněji sešněrovaný, aby byl kontrast mezi širokou sukní a úzkým živůtkem co největší.

Rukávy byly bohatě řasené a zdobené krajkami, stuhami a prýmky. Jako svrchní oděv se nosily nadále nedbalky (negližé), volně splývající pláště od ramen až k zemi, které budily dojem pohodlného oděvu. Dámskou siluetu korunoval účes zmenšený do extrému, který se však ve 2. polovině 18. století začal zvětšovat tak, že byl i třikrát vyšší než samotná hlava. Líčení bylo v době rokoka velmi nápadné a bylo doplněno muškami, krášlícími náplastmi z černého hedvábí nebo papíru v podobě hvězd, srdíčka či půlměsíce, které se umisťovaly na obličej ve složitém systému. Jako oděvní doplněk byly oblíbené vějíře, rukavice, rukávníky či taštičky – kabelky – zvané pompadurky.Ve 4. čtvrtině 18. století byl v dámské módě oblíbený vypasovaný kabátek mužského typu s prodlouženými a vyztuženými šosy na zádech. Velkou dekoltáž kabátku vyplňoval jemný šátek, fiží, vázaný na různé způsoby. Postupně se zmenšoval objem sukně a z Anglie se přijímala móda sukně vyztužené polštářkem.