Charakteristika feudalismu

Spoločenské vedy » Dejepis

Autor: ergo
Typ práce: Referát
Dátum: 07.08.2008
Jazyk: Čeština
Rozsah: 2 764 slov
Počet zobrazení: 5 222
Tlačení: 580
Uložení: 669
V barbarských zemích původně společné vlastnictví půdy - u Germánů marka, u Slovanů občina. Z rodových a vojenských náčelníků - králové - panovníci a pod nimi vrstva poddaných. Podstata nových společenských vztahů, které se utvořily, tkví v tom, že panovník - FEUDÁL, jemuž zprvu patří všechna půda, potřebuje peníze na války a tak uděluje svým věrným část půdy - LÉNO (feudum), držitelé léna - LENNÍCI (vazalové, šlechta) mají k lennímu pánovi určité povinnosti: musí pána doprovázet do boje a jsou mu povinni věrností. Porušení věrnosti (felonie) považováno za těžký zločin a trestáno především odejmutím léna. Léna nebyla původně dědičná (po smrti půda zpět panovníkovi - odúmrť), pak dědičně, vzniká tak vrstvafeudálů, kteří propůjčují půdu svým poddaným. Způsob vyrovnávání se poddaného s pánem byl třemi způsoby: renta v úkonech - robota (na panském), v naturáliích a v penězích. Raný feudalismus - 5.-11.stol. vznik feudální držby a postupné znevolňování svobodných rolníků. Rozvinutý feudalismus - 11.-15.stol. vynutil si zavedení dělby práce, což se projevuje v zakládání měst jako středisek výroby a obchodu.

FRANSKÁ ŘÍŠE (482-843)
Nejdelší a nejvýznamnější říše raného středověku, propojovala antiku a středověk. Frankové patřili mezi Germánské kmeny, usadili se při dolním toku Rýna v severní Francii. Chlodvík z dynastie Merovejců (481-511) - soustředil vládu nad většinou Galie, v 6.stol. území od Atlantiku až k Šumavě. Asi 486 přijal v Remeši křesťanství, centrem  se stává Paříž, po jeho smrti rozdělení synům. Boje mezi Merovejci oslabovaly moc krále, roste moc hrabat. Teprve Dagobert (629-639) se pokusil obnovit centrální správu. Moc však získávají majordomové (královští úředníci - šlechta). Vytvořen právní systém - Sasský zákoník - Lex Salica. Majordom Karel Martel (zvaný kladivo) zorganizoval boj proti Arabům, které porazil roku 732 u Poitiers. Poslední Merovejec Childerich III. zemřel 751. V tomto roce se ujímá vlády Martelův syn Pipin zvaný krátký (751-768). K moci tak přichází Karlovci. Významný byl syn Pipina KAREL VELIKÝ (768-814)  - od jeho jména odvozeno slovo král. V roce 774 zničil království Langobardů v Itálii. V roce 778 vytáhl proti Arabům do Španělska. Vedl války proti Sasům (783), podřídil si Bavory (788) a slovany (korutanské, dalmácké a panonské). Zpustošil zemi Avarů, a roku 806 přinutil  k poplatkům i Čechy (500 hřiven stříbra a 120 volů). Roku 800 byl korunován papežem Lvem III. za císaře římského (tuto korunovaci uznal byzantský císař v roce 811). Důsledky: počátky boje o investituru a odtržení Byzance od západní Evropy. Cáchy byly oblíbené sídlo, v zemi byly území zvaná marky - neustálá vojenská přítomnost, markrabata, např. Bretagneské, u Labe, v Itálii, v Pyrenejích. Karlova doba znamenala i kulturní rozkvět, tzv. Karolinská renesance - Karel pozval ke svému dvoru významné učence, např. irský mnich Alcuin z Yorku, zavedeno nové písmo, tzv. karolinská minuskule (základ latinky, u dvora založena „dvorská škola“ pro Karlovi dvořany, dal sepsat tzv. „Barbarské zákoníky“. Oprášil starou antickou kulturu (stavitelství, písemnictví), příklad si z nich brali renesanční humanisté. Život Karla Velikého sepsal Einhard. V roce 814 Karel Veliký umírá. Ludvík Pobožný (814-840) - syn Karla Velikého. Jeho synové spolu bojovali o moc, Ludvík uvržen do kláštera. Spory ukončila roku 843 Verdenská smlouva, podle ní: Lothar dostal Itálii a střední Franky s hodností císaře, Karel II. Holý dostal západní Franky (Z od Rhony), Ludvík Němec dostal Východní Franky (území východně od Rýna). Na východě je tak vytvořen základ pro svatou říši římskou, na západě Francie, Lotharova říše se potom zanikla. Velcí feudálové měly snahu omezit královskou moc, např. Ludvík Koktavý musel při své volbě roku 877 potvrdit, že zachová všechny církevní a světské předpisy. Úpadek Karlovců - po roce 884 - feudálové povolali na trůn Karla Tlustého (884-887), po něm Oda Pařížského (887-898). Karel prosťáček (898-923) musel postoupit území při ústí Seiny Normanům - Rollo je dobyl v roce 911. Založily zde Normanské vévodství - nejvážnější konkurenti franských králů. Poslední Karlovec Ludvík V. (986-987). Jeho nástupcem Hugo Kapet (987-996). Tak se k moci dostává dynastie Kapetovců.

SVATÁ ŘÍŠE ŘÍMSKÁ NÁRODA NĚMECKÉHO (843-1806)
 Vznikla po rozdělení Franské říše roku 843 Verdenskou smlouvou na 3 části, na říši Východofranskou - rozdrobená (Švábsko, Sasko, Bavorsko) - Ludvík Němec a na říši Západofranskou - Francie, Karel Holý. Poslední pokus o sjednocení Franků učinil Karel III. Tlustý. Nejvýznamnější z panovnických dynastií -Sasská dynastie (Otonská) - zakladatelem Jindřich I. Ptáčník (919-936) - považován jakoby za zakladatele SŘŘ (dříve bavorské). Čechy mu platili tribut (daň). Problémy s německými knížaty, ale hlavně s Maďary, museli jim platit mírovou daň (tribut pacis). Porobil si Polabské Slovany. Ota I. Veliký (936-973) v bitvě u Lechu 955 porazil Maďary, pomohl mu Boleslav I. Charakter SŘŘ: území dnešního Německa, české království, Švýcarsko, Benelux, Rakousko, část Francie. Ota dobyl Itálii (Benátky, Janov, Pisa), papežský stát - 962 - získal titul císaře a zrodila se myšlenka renovatio imperii - znovuobnovení římského impéria. Základní ideje SŘŘ - antická představa o státu vyjadřujícím jednotu a svrchovanost úřední moci. Imperium Romanum je ale použito pro křesťanství. Od roku 962 císaři vždy němečtí králové, museli podniknout korunovační cestu do Říma (korunován papežem) - obtížná, musel mít podporu v Německu a v jiných zemích, aby nevzniklo povstání a u papeže, aby ho neposílal zase domů, podporu v Itálii.

Ota II. - imperator Romanum; otonská renesance - přinesena byzantská kultura, sjednocení románských stylů. Ota III. (983-1002) - filosof na trůně, chtěl obnovit císařskou moc jako za Karla Velikého. Vychovatelem mu byl Gerbert z Aurillacu, roku 999 se stal papežem Silvestrem II. Podporoval clumijskou reformu, za přítele měl sv. Vojtěcha. Dvůr veden podle byzanckého vzoru, různé reformy, podpora v církvi - udělována léna i knězům, nemohla být dědičná - zmenšila  se feudální rozdrobenost. Jindřich II. (1002-1024)- poslední panovník Sasské dynastie - svatořečený. Od roku 1029 nastupuje Sálská dynastie: Jindřich III. současník Břetislava. Jindřich IV. versus papež Řehoř VII. - SPOR O INVESTITURU. Od 12.stol. název SŘŘ. Roku 1152 na trůn nastupuje Štaufská dynastie - Fridrich I. Barbarossa - Rudovous (1152-1190) - snaha o posílení panovnické moci, má vládnout císař a ne papež, má mu podléhat celá Evropa - chtěl ovládnout Itálii, 5 válečných výprav, 1158 dobyl Milán s pomocí českého knížete Vladislava II., jemu udělen nedědičný královský titul. Italská města (Londbarský svaz) se proti němu sjednotila a porazila ho roku 1176 u Legnana. Požádal o pomoc při této bitvě Jindřicha Lva , ten odmítl a tak vznikla roztržka: Štaufové (Fridrich Barbarossa) proti Welfům (Jindřich Lev), Jindřich poražen, byl dán do klatby, emigroval do Anglie, jeho území rozděleno mezi Francouzské přívržence - místo prosperity si tím oslabil vlastní moc. Vedl křížové výpravy do Palestiny, zde roku 1190 zahynul - utopil se. Po jeho smrti opět boje a zmatky. Welfové se dostali na trůn, poraženi 1214 v bitvě u Bouvines. Fridrich II. Sicilský - asi Štauf (1212-1250) - těžiště moci - Sicílie (zde míšení různých vlivů), při volbě císaře se přimluvil Přemysl Otakar I. - Zlatá bula sicilská. Nadaný panovník, navrhl konfiskaci církevního majetku. Za jeho vlády  spory mezi dvěma skupinami: Guelfové - pro papeže a Gnibelini pro císaře. Po jeho smrti spory až do nástupu Lucemburků. V době zmatků ustanoven na volbu německého krále (už nemohl volit každý šlechtic) kurfiřtský sbor - od roku 1257 7 kurfiřtů, 4 světští, mezi nimi i český král a 3 církevní - arcibiskupové. SŘŘ trvala až do roku 1806, kdy se o její konec postaral  Napoleon.

BYZANCKÁ ŘÍŠE
Při stěhování národů odolala útokům barbarů, protože měla pevnou úřednickou správu, dobré vojsko, zachovala si pevné kulturní a hospodářské základy. Císař JUSTINIÁN I. (527-565) - manželka císařovna Theodora, vzdělaný panovník. Caesaropapismus - císař je i hlavou církve. Snažil se obnovit ztracená území Západořímské říše. Měl zájem o staré římské právo - vydána sbírka zákonů založená na otrokářském římském právu - Corpus iuris civilis (občanské právo). Vedl války s Vandaly v severní Africe, jejich území přičleněno k Byzanci (548), získává území Ostrogótů v Itálii, ustanovena byzantská správa se sídlem v Ravenně. Na války zaváděl nové daně - povstání Niká roku 532, potlačeno (Justinián chtěl nejdřív utéct, ale přesvědčen ženou zůstal a povstání potlačil). Kultura: hospodářský rozkvět, stavba měst, mostů, vodovodů, chrámy - v Cařihradě chrám Haghia Sophia (kombinace basiliky a kopule), mosaiky v Ravenně. Zrušil však athénskou filosofickou školu jako pohanskou. Po jeho smrti nastal úpadek Byzance, říše trpí nájezdy Avarů, Slovanů a Arabů (největší nebezpečí). Povstání rolnictva utiskovaného velkostatkáři. Pořádek obnovil Hérakleios I. (610-641) - dočasně obnoveno i panství ve východních částech obsazených Arabech. Po smrti opět zmatky. Arabové získaly byzantské území v Africe, povstání, ztráta mnoha území. Císař Lev II. Syrský (717-741) - nařídil zákaz uctívání svatých obrazů, tj. počátek ikonoklasmu = obrazoborecké hnutí. Ikona je náboženský obraz (bůh - otec nebo syn ), nehybný, statický, velké oči a malá ústa, na dřevě nebo kovu. Lidé se jim začali klanět. Důvody ikonoklasmu: snaha císařů zmocnit se církevního majetku pro vojenské a obrané cíle, snaha o návrat ke klasicko helénistické kulturním kořenům. Zapovězeno ctění obrazu Pany Marie, ikony ničeny, nahrazovány světskými výjevy. Avšak spory o zásahy císaře do církve - zápas mezi příznivci obou názorů. Ikonodulství - uctívání ikon povoleno až roku 843 za císařovny Theodory.

Její syn Michal III. (856-867) vyslal na požádání Rastislava na VM Cyrila a Metoděje - věrozvěstové. Sesazen patriarcha Ignatios, místo něj dosazen učený Fotios, Ignatiosa se ujal papež Mikuláš I., Fotios se ale nedal pokořit - vleklý spor o Ducha svatého (jestli pochází jen z Otce - V nebo i ze Syna - Z) rozkol mezi církvemi až do roku 900. Makedonská dynastie: pevný nástupnický řád, např. Konstantin VII., Porfyugennetos - současník Boleslava I., vědecké studie (212 svazků historické encyklopedie - zachovalo se 6 - i zmínky o nejstarší slovanské historii). Konstantinův vnuk Basileios II. Bulharobijec (976-1025) v počátku čelí domácí vojenské vzpoře, kterou porazil. Jeho nesnází využívá západobulharský vládce Samuel - obnovuje velkou bulharskou říši. Boje s Bulhary se táhli přes 30 let a roku 1018 ovládl úplně Bulharsko. V 11.stol. úpadek, nejsou schopni obrany. Za vlády císařovny Theodory (1054-1056) roku 1054 definitivní odtržení pravoslavné církve od katolické, patriarcha svolal synodu, která odsoudila římskou církev jako kacířskou. Říše trpěla nájezdy SeldžskýchTurků, 1071 bitva u Mantzibertu, kde byzantská říše prohrála. Čelil jim až císař Alexios I. Komnenos, který získal za spojence Benátčany, požádal papeže Urbana I. o pomoc - podmět k 1. Křížové výpravě. V roce 1204 během 4. Křížové výpravy byla Konstantinopol dobyla, ztracen poloostrov Malá Asie.
 
ARABSKÁ ŘÍŠE
Na počátku 7.stol. na Arabském poloostrově žijí arabské kmeny, dělení na jemenské a severoarabské. Kromě jemenské oblasti (Beduíni = synové pouště) kočovný způsob života. Poloostrov je důležitou obchodní křižovatkou mezi Sýrií a Indií, centra - oázy: hlavně Mekka a Medína. Mezi Araby vytvořeny kmenové svazy - dělení na rody, klany, kmeny ( v čele šejchové). Nejmocnější kmen Kurajšovci. Mekka byla střediskem obchodu a duchovního života, byla tam svatyně Kaaba s černým kamenem (meteorit). Nejprve tedy polyteistické náboženství. Nejvýznamnější Kurajšovec prorok MUHAMMAD - v polovině 7.stol. (asi 570-632), jeho názory změnily Arabskou společnost, je to zakladatel islámu. Byl zchudlým příslušníkem kupecké rodiny, mladý se oženil s bohatou vdovou Chadridžou. V roce 610 při meditaci se mu zjevil archanďel Gabriel, řekl mu, že Muhammad je jediný poslem boha Alláha, má zvěstovat boží slova, začal mu diktovat Korán. Část Mekky stála proti Muhammadovi a proto musel roku 622 odejít do Medíny, tzv. hidžra, od toho roku počátek islámského letopočtu. Získává stále více přívrženců, válka s Mekkou, která roku 630 podlehla. Muhammad začíná budovat Arabský stát. V roce 632 umírá. Nástupcem proroka se stal Abú Bakar (632-634) - připojil Persii a část Byzance, dále Omar (634-644), který připojil Sýrii, Palestinu a Egypt. Po smrti vzniká náboženský rozkol, rozdělení na dvě skupiny trvá dodnes: Šíité - uznávají pouze Korán a za nástupce Proroka považovali manžela Muhammadovi dcery Fatmé Allího. Sunnité - vedle Koránu uznávají i Sunnu - skutky Prorokovi, ústní podání. V 7.a 8.stol. začíná Arabská expanze. Ommajovci (661-749) - útok na Byzanci, Pyrenejský poloostrov (711), obsazena Vizigótská Hispánie, vyvrácena říše Vizigótů, stává se součástí chalifátu. Křesťanský jen sever Hispánie. Pronikly až k Loiře, ale poraženi Karlem Martellem (bitva u Poitiers), vyhnáni za Pyreneje. Chalífát původně volený, pak dědičně. Za Abbásovců hlavním městem byl Damašek. V roce 749 se říše rozdělila na emiráty, v čele emír, velkou moc měl vezír; velká samostatnost, avšak sjednocení muslimů bez ohledu na národnost. Hlavním městem byl Bagdád. Nejvýznamnější byl Cordóbský emirát (od roku 929 chalifát). Významným panovníkem byl Abdarahmán III. (10.stol.) - podporoval vědy a umění, stavba cordóbské mešity o 1400 sloupech, vysílal poselstva do všech krajů Evropy, dostaly se až do Ruska, Polska, Čech - Ibrahim ibn Jakub - první zmínka o Praze, byl to obchodník a geograf. V Africe Maghúb, na východě Sasánovci. Charakter země: feudální rysy - podoba se západní Evropou, decentralizace půdy - do dočasného soukromého vlastnictví - iktá (obdoba léna), ne však skutečné vlastnictví dané osoby. Státní úředníci nedostávají půdu, ale plat. 1031 proběhl rozpad chalífátu na jednotlivé území. V 11.stol. začíná reconquista - odpor křesťanských království proti maurskému panství. Po obsazení Hispánie Araby zformováno několik království (Leon, Katalánsko, Aragon atd.). V roce 1085 bylo dobyto Toledo kastilským králem Alfonsem VI. Z této doby legenda oslavující rytíře Roderiga Diaze de Vivai řečeného Cid - zahynul (1099) při dobývání Valencie.
Kultura: Arabové byly významní chemici, astronomové, založeny knihovny, školy, dobří řemeslníci (kalená ocel), Avicena - lékařství.
 Stavitelství: arabský sloh s oblouky, bohatá výzdoba (nesmí se zobrazovat lidé) - květinové motivy, geometrické obrazce - arabesky. Minarety jsou štíhlé věže, modlitebny, z nich lidé svoláváni k motlitbě, mešity - chrámy. ISLÁM - základem víry - Korán - posvátná kniha i zákoník, dělen do súr - kapitol, řazeny podle délky, ne podle obsahu. 5 pilířů víry:
1.  1.  1. Vyznání víry - není božstva kromě Alláha
2.  2.  2. Denní modlitby - 5, při modlení otočeni k Mekce
3.  3.  3. Ramadán - 30ti denní půst
4.  4.  4. Almužna - potřebným
5.  5.  5. Pouť do Mekky - Hadždž - aspoň jedenkrát za život
největší svátek je pátek. Džihád - válka proti nevěřícím, přikazuje to Alláh - svaté války, kdo zahyne při šíření islámu  - věčná blaženost. Víra v osud - vše je předurčeno při narození (fatalismus).

NORMANÉ (VIKINGOVÉ, VARJAGOVÉ)
Společenské uspořádání: organizace kmenové - rodové společenství, vojenská demokracie, tzv. thing - shromáždění dospělých, výše postavených mužů, které mělo moc. Král jen trochu vyšší postavení, podléhal thingu. Kmeny mezi sebou často bojovaly. Třídy: bojovníci a velitelé - z nich pak šlechta; obchodníci a zemědělci. Obživa: obchod po celé Evropě, chov dobytka, loupežné výpravy - hledali si jinde obživu, zváni mořští králové, řemeslníci vyráběli dračí lodě a byly zvaní jasanoví muži - u Osla se našla jejich loď z jasanu. Psali tzv. runami. Expanze: důvodem bylo přelidnění severní Evropy, stali se postrachem Evropanů - bojovníci -počátek 7.stol. 8.stol. výboje např. do severní Anglie - vypleněn klášter v Lindisfarne, dále na Island a na sever Francie. Norové - expanzi podnikli směrem na západ, souostroví v Atlantickém oceánu, Island a Grónsko. V 8.stol. se vylodili v Irsku, v roce 860 (870) na Islandu, 980 v Grónsku a roce 1000 Leif Eriksson objevil Severní Ameriku. Harald Krásnovlasý vybudoval hradský systém (10.stol.), pak zničeny Dány, rozkvět až na konci 121.stol. Dánové - expanze směrem do VB, Irska, pobřeží La Manche a na Pyrenejský poloostrov. . V 1.pol. 9.stol. podnikli útoky na Franskou říši, 845 dobyli Paříž a v roce 911 založili normanské knížectví pod vedením Rolla u ústí řeky Seiny. Podnikli výboje do Anglie (viz dále). První vládce byl Harald Klak, který přijal křesťanství, Sven Vidlí Vous; sjednotil je Erich Sigurdovec. Švédové útočili na Kyjevskou Rus a na Araby. Státní celky vznikají až v 9.a 10.stol. Křesťanství pronikalo velmi pomalu, 1.arcibiskupství pro severní země v Hamburku v 2.pol. 9.stol.
 
ANGLIE
V roce 449 bylo 7 anglosaských království: Kent, Sussex, Wessex, Essex, Východní Anglie, Mercia a Northumber. Křesťanství z Irska sv. Patrik (zakládány kostely) - 5.stol., benediktýny sv. Augustus - 6.stol.prví arcibiskup v Canterbury, dále význam Beda ctihodný ( z jeho děl vyučováno na dvoře Karla Velikého). Egbert Wessexský sjednotil v 9.stol.království (obrana před Dány) - museli platit poplatek - danegeld. Alfréd Veliký (871-900) v bitvě u Eddingtonu v roce 848 rozdrtil Dány, byl diplomat, nové hrady a loďstvo, vzdělání v zemi, země rozdělena na 2 části, podél 5eky Temže, po roce 920 (asi za Edgara) dobyli Sasové i sever - moc Dánů zde upadá. Po smrti Edgara a cant. Arcibiskupa Dunstana spory mezi Sasy - Dánové toho zneužijí, Angličané je všechny zabijí roku 1002 - dánský král Sven Vidlí Vous - útok, porazil Sasa Ethelreda Váhavého. Ethelred se pak vrátil, ale Svenův syn Knut Veliký se stal králem Anglie (soustředil pod svoji vládu Anglii, Dánsko i Norsko). Po něm se vrací Sasové na trůn - Eduard Vyznavač (1042-1066) založil Westminsterské opatství. Po smrti Eduarda na trůn zvolen Harald, Ale prý to bylo přislíbeno normanskému vévodovi Vilému Levobočkovi (pochybná přísaha), který si dělá nároky na trůn. V roce 1066 proběhla bitva u Hastings, Harald poražen a nadvláda Normanů v Anglii až do roku 1135.

UHERSKÝ STÁT
Založili jej ugrofinští kočovníci - pocházeli od Uralu, jsou tam dodnes, od středního toku Volhy vytlačeni Pečeněhy do Bavorska, Porýní, Itálie a Francie. V bitvě se SŘŘ u Lechu (u Ausburgu) v roce 955 poraženi 9.stol. -Panonie, 906 vyvrátili Velkou Moravu. Jeden z kmenů Arpádovci - od náčelníka Arpáda zakládají stát v Povolží. Arpádův potomek Gejza I. přijal křesťanství a nechal svého syna Štěpána pokřtít od sv. Vojtěcha. Štěpán I. Svatý - fungující církevní a státní organizace státu. Jednotný stát - Panonie a Slovensko. Roku 1001 se stává uherským králem (svatoštěpánská koruna) a zakládá arcibiskupství v Ostrihomu. Neměl děti a po jeho smrti se stát rozpadá. Ladislav Svatý - v době boje o investituru na straně Řehoře I.V 11.stol. zvětšení území - Sedmihradsko..,  připojeno Chorvatsko v roce 1102

Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Kľúčové slová

Vyhľadaj ďalšie študentské práce pre tieto populárne kľúčové slová:

#Léno #Sven


Odporúčame

Spoločenské vedy » Dejepis

:: KATEGÓRIE – Referáty, ťaháky, maturita:

Vygenerované za 0.016 s.
Zavrieť reklamu