1. světové války

Příčiny války
V roce 1914 byla Evropa rozdělena na 2 mocenské bloky: 1.Dohoda (Velká Británie, Francie, Rusko), 2.Trojspolek (Německo, Rakousko-Uhersko, Itálie) nazývaný Centrální mocnosti. Největší snahu o nové rozdělení světa, neboť mělo jenom bezvýznamné kolonie, mělo Německo.
Střediskem napětí byl tehdy Balkán. V letech 1912-1913 zde proběhly dvě války mezi zdejšími státy. Neustále se zhoršovaly Rakousko-Uherské – Srbské vztahy. Srbsko se snažilo o vytvoření státu, který by rovněž zahrnoval Srby, Chorvaty a Slovince žijící v Rakousko-Uhersku.

28.6.1914 byl spáchán atentát na Rakousko-Uherského následníka trůnu Ferdinanda d´ Este v Sarajevu, hlavním městě Bosny a Hercegoviny, kterou Rakousko-Uhersko anektovalo (zabralo) v roce 1908. Atentát byl zorganizován tajnou organizací nacionalistických srbských důstojníků „Černá ruka“. Následník trůnu a jeho manželka atentátu podlehli. Rakousko-Uhersko dalo Srbsku ultimativní podmínky k vyřešení konfliktu. Přestože Srbsko téměř všechny podmínky přijalo, Rakousko-Uhersko mu vyhlásilo válku 28.7.1914.

Průběh války
Na pomoc Srbsku Rusko vyhlásilo mobilizaci. Německo, Francie, Velká Británie také mobilizovali, počátkem srpna Německo vyhlásilo válku Rusku a Francii. Svůj útok proti Francii zaměřilo Německo přes neutrální Belgii. Velká Británie dala Německu ultimátum pro stažení vojsk, a když nebylo splněno, vyhlásila Německu válku. Itálie zatím zachovávala neutralitu.

Na podzim 1914 se k Německu a Rakousko-Uhersku připojilo Turecko a zaútočilo na ruský Kavkaz a Suezský průplav. Válka se stala světovou. Neválčilo se pouze v Evropě, ale také v Asii, v Německých afrických koloniích. Námořní bitvy probíhaly nejen v Atlantiku, ale po krátkou dobu i v Tichomoří a Indickém oceánu.

Rychlý německý útok přes Belgii dovedl Němce na pobřeží LaManche, obsadili téměř celou Belgii a pronikli hluboko do Francie. Byli zastaveni až na řece Marna. Francii pomohl ruský útok do východního Pruska. Němci museli odvolat své vojáky na ruskou frontu. Ruská armáda utrpěla porážky a ustupovala. V průběhu války tato situace nastala několikrát. Německá armáda zaútočila úspěšně na východ nebo západ, ale brzy na to zahájil protivník útok na opačném konci fronty. Němci proto museli své jednotky z útoku stáhnout a zastavovat útočícího nepřítele.

V roce 1915 se k Německu a Rakousko-Uhersku a Turecku připojilo Bulharsko. Protože tyto státy spolu hraničily, i když bylo za pomoci Bulharska dobito Srbsko, nazývaly se „Centrální mocnosti“. Na stranu Dohody se však přidala Itálie. Byla sice spojencem Německa, Rakousko-Uherska, ale Dohoda jí toho slíbila více. Italská armáda útočila proti Rakousko-Uhersku. Boje se rozšiřovaly do Albánie a Řecka. Také Japonsko v roce 1914 vyhlásilo válku Německu, aby se zmocnilo jeho tichomořských kolonií. V roce 1916 se přidalo na stranu Dohody Rumunsko, ale žádných úspěchů nedosáhlo.

V dubnu roku 1917 vyhlásily USA válku Německu. Za záminku si vzaly potápění amerických lodí německými ponorkami. Začalo se však hroutit Rusko, kde došlo v březnu 1917 (podle ruského kalendáře v únoru) k revoluci, která svrhla cara. V Rusku totiž nastal velký hlad a nespokojenost s vedením války. Moc převzala prozatímní vláda, ale vytvářely se také „sověty“ (česky rady) vojáků, dělníků a rolníků, které se snažily rovněž rozhodovat. Německo se snažilo vyřadit Rusko z války, proto umožnilo transport vůdce ruských bolševiků Lenina ze Švýcarska přes Německé území do Švédska a odtud se Lenin dostal bez problémů do Ruska. Bolševici začali agitovat pro uzavření míru, což bylo přijímáno ruskou veřejností pozitivně a bolševici získávali pozice v sovětech. V létě 1917 ruská armáda provedla ofenzívu, ale ruští vojáci již nechtěli bojovat a ofenzíva zkrachovala. Mnozí ruští vojáci dezertovali, proto prozatímní vláda obnovila trest smrti. Bolševici přikročili k přípravě povstání, prozatímní vláda se ukázala jako neschopná tomu čelit. 6.11.1917 dobili sídlo prozatímní vlády tzv. Bílý Palác. V tom jim pomohla střelba z povstaleckého křižníku Aurora. Podle ruského kalendáře revoluce byla v říjnu. Bolševici ovládli Petrohrad 8.11.1917 a sjezd Sovětů jim schválil Dekret o míru a Dekret o půdě, ve kterých vyzývali všechny válčící státy k okamžitému uzavření míru a Dekret konfiskoval půdu cara, církve a farářů. Ta měla být rozdělena rolníkům. později vyhlásili Deklaraci práv národu Ruska, ve které se zavazovali, že vyhoví přání národů po samostatnosti. Tyto zákony získávali bolševikům sympatie – zejména mezi rolnictvem. Brzy na to začali znárodňovat banky, továrny, obchody a další instituce. To již v Rusku vypukla občanská válka.
Centrální mocnosti přistoupily na ruský návrh a zahájily s Ruskem mírová jednání. Počátkem roku 1918 bylo uzavřeno příměří, později mír.

Konec 1. Světové války
V roce 1918 se snažily vlády Ústředních mocností využít vyřazení Ruska a rozhodnout válku pro svůj prospěch. Německá armáda se dostala až k Paříži, ale příliv čerstvých amerických sil a techniky, narůstající hlad a nedostatek v zemích Ústředních mocností způsobil porážku útočících armád. Státy Dohody přešly do protiútoku a od září do listopadu kapitulovaly všechny země Ústředních mocností. Ve válce padlo 10 000 000 lidí, miliony utrpěly zranění a zmrzačení. Mnohé lidi válka morálně narušila.