Prehistorické období lidstva
Nejdelším obdobím ve vývoji lidstva je pravěk. Trval více než 2 miliony let a jeho počátky řadíme zhruba do rozhraní mezi
třetihorami a čtvrtohorami. Z této doby již pocházejí nejstarší kosterní pozůstatky přímých předchůdců člověka. Jejich vývoj
můžeme zařadit hluboko do třetihorního období, z biolog. hlediska jsou nejdůl. znaky tohoto vývoje postupné vzpřimování postavy a
chůze po zadních končetinách. S těmito znaky se setkáváme u čeledi hominidů (např. Australophitecus), kteří se vyvíjeli na
území dnešní Afriky. Odtud pocházejí i nejstarší pozůstatky příslušníků rodu Homo (člověk). Nejstarší lidé, kteří
patřili k druhu Homo habilis (člověk zručný), se objevili zhruba před 2 miliony lety a žili v Africe. Od hominidů se lišili
větším objemem mozku a schopností zhotovovat si různé nástroje a pomůcky. Již Australophitecové zřejmě používali jako nástroje klacky a
kameny, avšak vědomé zhotovování nástrojů je důležitým mezníkem, od něhož se počíná vlastní vývoj člověka. Podle
materiálu, z něhož s pomůcky vyráběly, dělíme pravěk na dobu kamennou, bronzovou a železnou. Nejdelším úsekem je doba
kamenná, která se dále dělí na starší (paleolit), střední (mezolit) a mladší (neolit) dobu kamennou.
1.
DOBA KAMENNÁ
PALEOLIT-Trval od dob, kdy se objevili nejstarší lidé, až do přelomu 9. a 8.tis.př.n.Kr. Pro toto období je
typické střídání dob ledových a meziledových. V dobách ledových pokrývaly ledovce zejména velké části Euroasie a Severní
Ameriky. V meziledových dobách ledovce tály. Klimatické změny ovlivňovaly rostlinstvo i druhy zvířat, což zase působilo na vývoj
člověka, na způsob jeho života i skladbu potravy. V paleolitu si lidé potraviny ještě nevyráběli, ale živili se sběrem rostlinné
stravy, lovem a rybolovem.
První fázi doby kamenné označujeme jako nejstarší paleolit. Známé důkazy existence
člověka v Africe a na Jávě - kosterní pozůstatky druhu Homo erectus (člověk vzpřímený). Ten převládl i ve druhé fázi
paleolitu - starém paleolitu (600 000 – 250 000 př.Kr.). Vyráběl již dokonalejší kamenné nástroje, používal oheň, stavěl si
jednoduché příbytky, lovil i větší savce a dorozumíval se zvuky a posunky. V době středního paleolitu se objevil Homo sapiens
(člověk rozumný – do 40 000 př.Kr.), z nichž nejvýznamnější je Homo sapiens neanderthalensis. Stopy po nich jsou v Africe,
Evropě i Asii. Používaly se pěstní klíny, nože, škrabadla, hroty, rydla, oštěpy, sekery a palice. Neandrtálci již pohřbívali mrtvé,
uměli pravděpodobně rozdělávat oheň a můžeme u nich předpokládat i zárodky artikulované řeči. V mladém paleolitu (do 10 000
př.Kr.) vytlačil neandrtálce člověk dnešního typu (Homo sapiens sapiens), který již plně rozvinul lidskou řeč. K tomuto poddruhu
patří také všechny současné lidské rasy. Jejich nejvyspělejší vývoj byl hlavně v Evropě. Kamenné nástroje se vyráběly z pazourku,
vznikala řada různých nástrojů, novinkou byly i účinné zbraně – luky a šípy. Lidé tehdy žili ve velkých tlupách, používali
k dalšímu zpracování také kůži (na oděvy nebo při stavbě obydlí). Muži se zabývali lovem, ženy a děti sběrem, rozvinula se úcta
k mrtvým. Byla objevena řada dokladů uměleckého cítění – obrázky zvířat, vyřezávané sošky, ženské postavy se silně
zdůrazněnými mateřskými rysy (tzv.venuše) a zejména malby lovné zvěře. Všechny tyto projevy byly úzce spjaty s nábož.
představami. První lidé v této době též osídlili Austrálii, kam se mohli i přes nižší hladinu moře dostat jen na lodích.
MEZOLIT - Po ústupu ledovců se postupně zalesňovaly rozsáhlé části Evropy a Asie, velká stáda zvířat mizela a rozšířila se
lesní zvěř. Tomu se přizpůsobili lovci, kteří nemuseli putovat za velkými stády, ale lovili menší zvířata – jeleny, srnce apod. Jejich
pomocníkem se stal pes, nejstarší domestikované zvíře. Rozšiřovalo se zemědělství, hojně se využívalo i objevu keramiky.
NEOLIT - Vývoj lidského společenství velice urychlil přechod k výrobě potravin. Lidé pěstovali rostliny
(zejména obiloviny a luštěniny) a domestikovali zvířata. Nejdříve k tomu došlo na přelomu 10. a 9. tisíciletí př.Kr. na Předním
východě. Zde si lidé zušlechtili pšenici, ječmen a luštěniny a chovali ovce, kozy, vepře a hovězí dobytek. To vedlo k usedlému
životu, k budování pevného obydlí; přineslo to s sebou prudký nárůst lidské počtu lidí. Postupně se zvětšovala velikost
neolitických sídlišť-ve vesnicích stály domy, postavené z kamene, hlíny či dřeva. Muži se starali o stáda a vyráběli nástroje, ženy
obdělávaly pole a také tkaly látky. Zdokonaloval se způsob života, objevily se už i první nádoby z hlíny, které se vypalovaly.
Skupiny rodin spojoval kult v rodových svatyních, rozvoj náboženství je patrný i z pohřbů-mrtvého obklopují jeho osobní předměty a
nádoby s potravinami. V neolitických sídlištích se setkáváme s mnoha doklady uměleckého cítění-sošky žen, malby zvířat. Do Evropy
proniklo zemědělství na přelomu 7. a 6. tis.př.Kr.
CHALKOLIT (doba měděná)-Zatímco v Evropě neolitičtí zemědělci
obývali stále malé vesnice, na Předním východě nabývaly vesnice městského charakteru. K urychlení tohoto vývoje přispěla i
metalurgie – získávání kovů z rud a jejich další zpracování. Nejstarším používaným kovem byla vedle vzácnějšího zlata a
stříbra také měď. Zpracování kovů prohloubilo dělbu práce. Vesnice byly opevňovány a vznikala z nich města,
posílilo se postavení muže ve společnosti – patriarchální uspořádání. V Evropě se začaly kovové předměty používat
později.
ENEOLIT (pozdní doba kamenná)-Kromě kovů se v eneolitu rozšířily i další novinky. Byl to vynález
kola, který usnadnil dopravu nákladů i spojení různých oblastí, používání oradla taženého párem dobytčat. V západní
Evropě jsou pro eneolit typické megality, monumentální památky, budované velkých balvanů (např. Stonehenge).
2. DOBA BRONZOVÁ
Znalost bronzu, slitiny mědi a cínu, sahá na Předním východě do 4.tis.př.Kr. Zde a
v Egejské oblasti však vznikly v době bronzové nejstarší civilizace a státy.
Do Evropy pronikla znalost bronzu
koncem 3.tis. Nejvýznam. kulturou starší doby bronzové (2300-1550 př.Kr.) byla ve střední Evropě kultura únětická. Sahala
od Německa až do Polska a Rakouska. Kostrové pohřby s chudou nebo bohatou výbavou dokazovaly již větší sociální rozdíly. Některá
sídliště byla opevněná, nálezy zemědělského nářadí svědčí o rozvinutém zemědělství. Z bronzu se zhotovovaly šperky, ozdoby a
nástroje.
Ve střední době bronzové (1550-1300 př.Kr.) se ve střední Evropě rozšířila mohylová kultura,
zvaná tak podle pohřbívání do mohyl, které měly často kamennou konstrukci. Vedle kostrových pohřbů začali být mrtví spalováni a
žárové pohřby pak převládly v mladší a pozdní době bronzové (1300-750), kdy se rozšířily kultury popelnicových
polí-spálené pozůstatky zemřelých byly nejčastěji ukládány do uren. V této době došlo k velkému přírůstku obyvatelstva, který
vyvolal časté války.
3. DOBA ŽELEZNÁ
Metalurgie železa byla známa na Předním východě
již ve 2.tis. V Evropě se objevily první železné nástroje již koncem bronzové doby, počátkem 1.tis., avšak běžnými se staly až
v průběhu 8.st., kdy nastala vlastní doba železná. Těžba železné rudy a zpracování nového kovu měly velký vliv na urychlení
společenského vývoje v mnoha oblastech Evropy. Železo nebylo totiž zdaleka tak vzácné jako bronz, a proto jeho zpracování podněcovalo
rozvoj místní řemeslné výroby a obchodu. Rostla moc kmenových náčelníků, hl.díky častým válkám, kdy bojovali v čele svých družin.
Do boje jezdili na dvoukolových vozech tažených koňmi. S tímto společenským vývojem se setkáváme ve starší době železné,
v níž se rozvíjely kultury halštatského okruhu (750-400). Kmenoví vládci sídlili v opevněných hradištích.
Obklopovali se značným přepychem, do hrobů byli ukládáni se svými válečnými vozy, zbraněmi a zbrojí, ozdobami a šperky. Mnohé
z těchto předmětů se používaly při nábož. obřadech a dokládají úctu k nebeským božstvům, Měsíci a Slunci.
Halštatskou
kulturu vystřídala koncem 5.st.př.Kr. laténská kultura, která je nejvýznamnější kulturou mladší doby železné v Evropě.
Začala se vyvíjet koncem halštatského období v oblastech obývaných keltskými kmeny a rozšířila se během rozsáhlých nájezdů,
které Keltové podnikali od počátku 4.st.př.n.l. Keltové vytvořili vyspělou kulturu, v níž se projevoval vliv vyspělejšího Středomoří.
V keltských vesnicích se rozšířil hl.obchod, platilo se zde zlatými a stříbrnými mincemi, které zde Keltové razili. Vyspělé bylo též
hutnictví železa. Keltové vytvořili nejvyspělejší kulturu evropského pravěkého vývoje. V době železné vzkvétaly i kultury na Balkáně
a Černomoří. Zde žili např. Skythové, na Balkáně pak Thrákové.
DOBA ŘÍMSKÁ
První 4 staletí
historického vývoje těch oblastí Evropy, které nebyly součástí římské říše se označují jako římská doba (přelom letopočtu –
400).
Rozsáhlé oblasti ve střední Evropě ovládly početné germánské kmeny. Tyto kmeny se postupně spojovaly v silné
kmenové svazy, které často válčily mezi sebou nebo napadaly bohaté římské provincie. Velké moci nabyli např. Frankové, Sasové,
vandalové a Gótové. Od 3st. Germáni pronikali stále ve větší míře na římské území, kde se natrvalo usazovali. Římská doba se
uzavřela ve 4.st., kdy nastalo tzv. stěhování národů – rozsáhlé kmenové přesuny, vyvolané tažením kočovných Hunů z Asie do
Evropy.
Zones.sk – Zóny pre každého študenta