Sjednocení Německa a Itálie
Autor: ergo
Typ práce: Referát
Typ práce: Referát
Dátum: 11.08.2008
Jazyk:
Jazyk:
Rozsah: 487 slov
Počet zobrazení: 8 111
Počet zobrazení: 8 111
Tlačení: 694
Uložení: 808
Uložení: 808
NĚMECKO
Od roku 1861 vláda pruského krále Viléma, přesto jmenována vláda (konzervativní), do funkce kancléře jmenován Otto von Bismarck (62). Bismarckova politická koncepce :
-sjednocení Německa „krví a železem“
-sjednocení Německa „shora“
-nedopustit aktivitu liberálů při sjednocování či sjednocení „zdola“
opora: dynastie, konzervativní junkeři a buržoazie
tři milníky na cestě ke sjednocení Německa:
1. 1864 - válka Prusko + Rakousko proti Dánsku ( o Holštýnsko a Šlesvicko), vítězství; Rakousko dostalo Holštýnsko a Prusko Šlesvicko .
2. 1866 - prusko - rakouská válka: pruská vojska do Čech, porážka rakouských vojsk 3. Července v bitvě u Hradce Králové (u Sadové). Mírové podmínky: rakousko se zřeklo účasti na sjednocování Německa, německý spolek rozpuštěn, na jeho místě vytvořen Severoněmecký spolek v čele Prusko. Tato dvě vítězství byla považována za triumf Bismarckovy politiky, rozkol v opoziční liberální straně - dojde ke vzniku národně - liberální strany, která Bismarcka podporuje. 1867 - stojí za Bismackem většina poslanců a legalizována jeho protiústavní vláda.
3. Francie se obává vývoje v Německu, Napoleon III. Vyprovokuje prusko - francouzskou válku. 1870 - vítězství Pruska, po boku Pruska bojují i jihoněmecké státy. 1871 na zámku ve Versailles vyhlášena Německá říše, pruský král císařem Vilémem I.
Vypracována ústava: výkonná moc: vláda v čele s říšským kancléřem
zákonodárná moc: říšský sněm + spolková rada ( zástupci jednotlivých spolkových zemí).
Francie platí Německu obrovské válečné reparace - 70. Léta obdobím nebývalé konjunktury: zrod Porúří. Bismarck se cítí ohrožen ze strany katolické církve a ze strany socialistických hnutí. Severovýchodní část Německa luteránská - útok proti katolické církvi ( hlavně v Bavorsku a Porýní). Zákaz katolickému duchovenstvu zasahovat do politiky, zavedeny zkoušky duchovních a státní dozor nad školami.
- Kulturkampf = boj o kulturu
- útok proti sociálním demokratům - nejprve zákazy stran a spolků, marné, proto čelí Bismarck sociálními zákony ( zabezpečení určitých sociálních jistot ).
Zahraniční politika: Bismarck se snaží orientovat dále na Rakousko a Rusko, ale zájmy Rakouska a Ruska se střetnou v době balkánské krize koncem 70. Let. Německo získává první kolonie v Africe ( Kamerun, Togo, JZ a V Afrika ). Koncem 80. Let Německo na vrcholu moci - Bismarck : „My Němci se bojíme Boha, ale jinak ničeho jiného na světě.“ 1888 zemřel Vilém I., nový císař Vilém II., záhy konflikt s Bismarckem, kancléř odstupuje.
ITÁLIE
Dvě cesty sjednocení Itálie:
1. shora - v čele sardinský ministerský předseda Camillo Cavour - nejvýznamnější italský politik 19. Století, pro své plány získal Napoleona III. - 1859 společná válka proti Rakousku - bitva u Magenty a Solferina. Rakousko poraženo - Itálie získala Lombardii, plebiscitem připojeno Toskánsko = severní a střední Itálie
2. zdola - lidská revoluce - v čele Giussepe Garibaldi. 1860 - rolnické povstání na Sicílii, na pomoc povstalcům „tisíců“ dobrovolníků v červených košilích Guissepa Garibaldiho, po osvobození Sicílie od Bourbonů vstup do Neapolského království, osvobozen celý jih, G. Garibaldi nevyužije svých vítězství, ale podřídí se Cavourově koncepci sjednocení Itálie - plebiscit - 1861 - vznik italského království, v čele král Viktor Emanuel, Itálie sjednocena „shora“. 1866 připojeno Benátsko ( po porážce Rakouska v bitvě u Hradce Králové ). 1870 (po porážce Francie - ochránkyně papežského státu ) Řím se stal hlavním městem Itálie, papež jen ve Vatikánu (statut nezávislého státu).
Od roku 1861 vláda pruského krále Viléma, přesto jmenována vláda (konzervativní), do funkce kancléře jmenován Otto von Bismarck (62). Bismarckova politická koncepce :
-sjednocení Německa „krví a železem“
-sjednocení Německa „shora“
-nedopustit aktivitu liberálů při sjednocování či sjednocení „zdola“
opora: dynastie, konzervativní junkeři a buržoazie
tři milníky na cestě ke sjednocení Německa:
1. 1864 - válka Prusko + Rakousko proti Dánsku ( o Holštýnsko a Šlesvicko), vítězství; Rakousko dostalo Holštýnsko a Prusko Šlesvicko .
2. 1866 - prusko - rakouská válka: pruská vojska do Čech, porážka rakouských vojsk 3. Července v bitvě u Hradce Králové (u Sadové). Mírové podmínky: rakousko se zřeklo účasti na sjednocování Německa, německý spolek rozpuštěn, na jeho místě vytvořen Severoněmecký spolek v čele Prusko. Tato dvě vítězství byla považována za triumf Bismarckovy politiky, rozkol v opoziční liberální straně - dojde ke vzniku národně - liberální strany, která Bismarcka podporuje. 1867 - stojí za Bismackem většina poslanců a legalizována jeho protiústavní vláda.
Vypracována ústava: výkonná moc: vláda v čele s říšským kancléřem
zákonodárná moc: říšský sněm + spolková rada ( zástupci jednotlivých spolkových zemí).
Francie platí Německu obrovské válečné reparace - 70. Léta obdobím nebývalé konjunktury: zrod Porúří. Bismarck se cítí ohrožen ze strany katolické církve a ze strany socialistických hnutí. Severovýchodní část Německa luteránská - útok proti katolické církvi ( hlavně v Bavorsku a Porýní). Zákaz katolickému duchovenstvu zasahovat do politiky, zavedeny zkoušky duchovních a státní dozor nad školami.
- Kulturkampf = boj o kulturu
- útok proti sociálním demokratům - nejprve zákazy stran a spolků, marné, proto čelí Bismarck sociálními zákony ( zabezpečení určitých sociálních jistot ).
Zahraniční politika: Bismarck se snaží orientovat dále na Rakousko a Rusko, ale zájmy Rakouska a Ruska se střetnou v době balkánské krize koncem 70. Let. Německo získává první kolonie v Africe ( Kamerun, Togo, JZ a V Afrika ). Koncem 80. Let Německo na vrcholu moci - Bismarck : „My Němci se bojíme Boha, ale jinak ničeho jiného na světě.“ 1888 zemřel Vilém I., nový císař Vilém II., záhy konflikt s Bismarckem, kancléř odstupuje.
ITÁLIE
Dvě cesty sjednocení Itálie:
1. shora - v čele sardinský ministerský předseda Camillo Cavour - nejvýznamnější italský politik 19. Století, pro své plány získal Napoleona III. - 1859 společná válka proti Rakousku - bitva u Magenty a Solferina. Rakousko poraženo - Itálie získala Lombardii, plebiscitem připojeno Toskánsko = severní a střední Itálie
2. zdola - lidská revoluce - v čele Giussepe Garibaldi. 1860 - rolnické povstání na Sicílii, na pomoc povstalcům „tisíců“ dobrovolníků v červených košilích Guissepa Garibaldiho, po osvobození Sicílie od Bourbonů vstup do Neapolského království, osvobozen celý jih, G. Garibaldi nevyužije svých vítězství, ale podřídí se Cavourově koncepci sjednocení Itálie - plebiscit - 1861 - vznik italského království, v čele král Viktor Emanuel, Itálie sjednocena „shora“. 1866 připojeno Benátsko ( po porážce Rakouska v bitvě u Hradce Králové ). 1870 (po porážce Francie - ochránkyně papežského státu ) Řím se stal hlavním městem Itálie, papež jen ve Vatikánu (statut nezávislého státu).
Kľúčové slová
Vyhľadaj ďalšie študentské práce pre tieto populárne kľúčové slová:
#referát o camillo ¨cavour #referát o camillo cavour #itálie #sjednocení německaDiskusia: Sjednocení Německa a Itálie
Pridať nový komentárVygenerované za 0.016 s.