Pravěké osídlení českých zemí
Počáteční a zároveň nejdelší epocha vývoje lidské společnosti nese název paleolit (starší doba kamenná). Toto období
je členěno na paleolit nejstarší, starší, střední a mladší. Nejstarší paleolit není v českých zemích zastoupen vůbec.
V
českých zemích nebyly nalezeny žádné doklady o pobytu nejstaršího typu myslícího tvora zvaného Homo habilis (člověk zručný). Ale
již další typ Homo erectus (člověk vzpřímený – výška cca 165 cm) a sice jeho druh zvaný pithecantropus, zde zanechal své stopy. Z
období 700 000 let př.n.l. se nedochovaly kosterní pozůstatky člověka, ale jedná se o jiné doklady o jejich pobytu a činnosti. Nejstarší
dochované nálezy u nás – většinou jde o nálezy hrubě opracovaných kamenných nástrojů: úštěpy s ostrou hranou a pěstní klín,
pazourek byl v těchto oblastech vzácný. Nástroje byly zpravidla zhotoveny z křemene.
Nálezy kamenných nástrojů z této doby jsou
známy ze středních Čech (Sedlec u Prahy, Letky u Prahy, Přezletice), střední Moravy (Modřice u Brna, Brno - Červený Kopec, Brno –
Stránská skála, Brno – Židenice). Lidé zde nežili trvale, pouze se sem přesouvali v meziledových dobách. Pohybovali se v malých tlupách a
živili se sběrem rostoucích plodin a lovem větší zvěře, měli i oheň.
Střední paleolit (250 000 – 40 000
př.n.l.) je období počátku lidského druhu Homo sapiens neandrtálský (člověk neandrtálský). Primitivní mluva, nadočnicové
oblouky. Chodí vzpřímeně, čelo ustupuje prudce vzad, chybí mu bradový hrbol. Opět se vystřídalo několik fází oteplení s výrazným
ochlazením. Osídlení země mělo již trvalejší charakter. Pozůstatky neandrtálců, které se zachovaly na našem území: dětská čelist z
jeskyně Šipka u Štramberka a čelist dospělého člověka z jeskyně Švédův stůl v Moravském krasu. Kromě toho existují bohatší nálezy
kamenných nástrojů (disková jádra, hroty, vrtáky, rydla) z Býčí skály v Moravském krasu, v Předmostí u Přerova, v Lobkovicích, Sedlec u
Prahy aj.
V této době vzrostl význam lovu pro zajišťování obživy, využití kůží a kostí (mamut, dlouhosrstý nosorožec,
jeskynní medvěd, pratur, bizon, sob). Tlupy lidí žijících společně byly větší – i několik desítek. Přirozená dělba práce mezi
mužem a ženou.
Mladší paleolit (40 000 – 10 000 let př.n.l.) je doba nástupu člověka dnešního typu – Homo
sapiens sapiens (člověk rozumný).
V českých zemích se stýkalo hned několik kultur, zastupujících zem jak z východu, tak ze
západu Evropy. Vedle nálezů užitkových předmětů (listové hroty, rydla, dýky, čepele i kostěné dýky, šídla – z kamene i z kosti) se
objevují i umělecké výtvory sloužící ke kultovním účelům, především magickému ovlivnění výsledku lovu. Na jižní Moravě (Dolní
Věstonice, Pavlov) byly objeveny keramické pece a množství uměleckých plastik. Mezi ně patří Věstonická Venuše – nejstarší doklady
keramické výroby.
Jednotlivé rody žily ve velkých staveních, v nich se nacházelo několik ohnišť. Významnou roli zde zaujímala
žena – matka. Odtud pochází pojmenování této společenské organizace matriarchát.
Nejvýznamnější mladopaleotické
tábořiště – v Předmostí u Přerova – byly zde nalezeny pozůstatky asi 1000 mamutů – lovci mamutů. Nejvýznamnější kultury
mladšího paleolitu – szeletien, aurignacien, gravittien, solutrén, magdalenien (názvy jsou stanoveny podle nejvýznamnějších evropských
nalezišť). Na konci mladšího paleolitu nastala v Evropě poslední doba ledová. Životní podmínky lidí se zhoršily. Hlavní zdroj obživy –
lov sobů. Až přibližně 20 000–8000 let př.n.l. se klima postupně oteplovalo. Pleistocén přecházel v holocén. Tato éra trvá dodnes.
Paleolit přecházel v mezolit (střední doba kamenná) – 9000-6000 př.n.l. Pravěk se dále dělil na neolit, eneolit,
dobu bronzovou, dobu železnou a dobu římskou.
Epocha neolitické revoluce zasáhla prakticky vše – společenské vztahy, způsob
obživy, životní návyky člověka, obohatila jeho hmotnou výbavu o nové předměty, věci, nástroje. V průběhu neolitické revoluce začal
člověk poprvé ve své historii krok za krokem aktivně měnit přírodu.
Nové poznatky k nám byly přineseny kolonisty, kteří
přišli ze Středomoří přes dunajskou kotlinu nejprve na Slovensko, poté do Čech a na Moravu. Postupně osídlili skoro celou Evropu.
Organizační jednotkou byla jednak vesnice, jednak širší společenství kmenů. Počet osob ve vesnici jen zřídka přesáhl počet dvaceti. Na
vhodných plochách lidé vypalovali divoké porosty (žďáření) a zakládali pole. Pěstovali v podstatě všechny základní zemědělské
plodiny (pšenici, ječmen, proso, luštěniny, len). Měli stálá obydlí, neboť zemědělství vedlo k usedlému způsobu života. Kladlo také
větší nároky na řemeslné práce.
Z četných archeologických nalezišť známe srpy, kamenné motyky a sekery a
kosterní oštěpy a harpuny. Významnou novinkou neolitu je keramika bez hrnčířského kruhu – misky, hrnce různých velikostí a tvarů.
Nejstarší česká keramika byla nalezena v Bylanech u Kutné Hory. Novinkou byla i cílevědomá těžba nerostu (vápencové lomy u Tušimic na
Kladensku). Zemědělské práce – hlavní zdroj obživy. Prvními zemědělci byl vynalezen vertikální tkalcovský stav.
Rody nebo
velkorodiny žily v poměrně velkých, protáhlých domech (měřily i přes 40 metrů). Stěny byly zpevněny kůly zapuštěnými do země,
vypleteny proutím a omazány blátem smíšeným se slámou. Charakteristickým rysem pravěkého náboženství bylo vymezování určitých
posvátných částí terénu příkopy, valy a palisádami (Tešetice – Kyjovice u Znojma, Vochov u Plzně). Na těchto místech se pravděpodobně
uctívali nadpřirozené živly, které vyžadovaly i lidské oběti.
Bohaté jsou nálezy uměleckých předmětů. Šlo o předměty
magické a kultovní. Rozvíjely se náboženské představy, uctívání přírodních sil, víra v posmrtný život. V mladším paleolitu se
objevuje umění a náboženství, které přináší první prokazatelné symbolické myšlení. Známé jsou obrazy ve francouzských a
španělských jeskyních (např. Altamira). Daleko častěji jsou drobné sošky vyřezávané z kosti nebo vymodelované z hlíny nebo rytiny,
které bývají buď na kostech, mamutovině nebo na kamenných destičkách.
Paleotické umění ukazuje prakticky na dvě témata –
zvířata, která tehdejší člověk lovil a člověka – sošky žen – Venuše, nebo zobrazení šamanů. Pravěcí lidé věřili, že
zobrazené zvíře lze ztotožnit se skutečným a jeho ulovení při náboženském obřadu v jeskyni napomůže úspěchu při skutečném lovu.
Venuše – měly svůj význam při magických obřadech. Je jich známo již několik desítek, jedna z nejznámějších je Věstonická Venuše.
Pohřbívání – hroby jsou vybavovány četnými předměty, zejména různými ozdobami. V hrobech bývá často červené barvivo (symbol
života). Těla bývají přikryta mamutími lopatkami. Poměrně časté jsou hromadné hroby.
Zejména z Moravy pochází z tohoto
období velké množství úlomků hliněných sošek. Sloužily zřejmě při nějakých obřadech. Umění od neolitu do počátku doby železné je
geometrické: sestává hlavně ze vzoru na keramice (spirály, obdélníkové vzory, ozdobné pásy apod.). Jsou to nějaké symboly, které jsou
svým tvarem zcela nepodobné tomu, co symbolizovaly.
Keramika eneolitu a doby bronzové je technicky dokonalá a má
mnoho víceméně ustálených tvarů (zásobnice, amfory, mísy, hrnce aj.). Ornamenty na nich jsou opět geometrické. Nejstarší z kulturních
okruhů doby bronzové doložených v českých zemích je unětická kultura (Unětice nedaleko Roztok u Prahy). Hojně se nacházejí bronzové
ozdoby a spony. Poprvé se objevilo dovážené sklo a jantar.
V době bronzové se pohřbívala nespálená těla ve skrčené poloze,
později v natažené, ale stále častěji na pohřebištích převládal žeh (spalování mrtvých). Některé hřbitovy obsahují až několik set
hrobů, označují se jako popelnicová pole. Na mohylových pohřebištích nebyli pochováni všichni lidé, zejména ne děti do tří let. Tento
zvyk panoval od eneolitu až do doby železné. Z doby bronzové byly v Židlochovicích u Kolína odkryty desítky lidských koster. Kostry jsou
poházeny v příkopech. Jde o pozůstatky lidí, kteří zde byli při nějakých obřadech usmrcováni. O mimořádnosti místa svědčí také
poklady bronzových a zlatých předmětů. Podobné rituály probíhaly i v mnoha vesnických osadách, pokud ne ve všech.
Obyvatelstvem
Evropy zamíchal posun Germánů. V 1. století našeho letopočtu bylo na našem území 2-5 miliónů Germánů. Germáni, tísněni hunskou hrozbou
z východu, zvolili jediný možný směr a vějířovitě se rozešli k jihu. Všude tam, kde žili Keltové, se s příchodem Germánů dějinný
vývoj vrátil o několik století zpět – Germáni byli na nižším stupni vývoje. Keltské vymoženosti jako hrnčířský kruh, rotační
mlýn, ražba mincí, technika orby a specializované kovářství byly zapomenuty a dlouho trvalo, než se obyvatelé vypracovali na stejnou úroveň
jako Keltové. Germáni vynikali poměrně vysokou úrovní textilní výroby (měli i tkalcovský stav).
Mezi 9.-6. rokem př.n.l.
ovládli české země Markomani. Markomani patřili ke germánskému celku Svébů (později Švábů). Po jejich boku vedli s Římany válku na
území dnešní Francie. Roku 58 př.n.l. zaútočili pod vedením Ariovista na Caesarovy legie. Byli poraženi a během odvetných akcí, ve snaze
vyhnout se římským útokům, dospěli Markomani do Čech vedeni Marobudem.
Ve 2. století dochází k posunům skupin. Dominují
Gótové – vydávají se od břehu Baltu na jihovýchod. Markomani a Kvádové nemají kam ustoupit. Gótové se dostávají až k Černém moři a
rozdělují se na dvě skupiny – na Visigóty a Ostrogóty. Germánské kmeny (mezi nimi Markomani a Kvádové) vyjednávají s Římem, zda by se
nemohli usadit za Dunajem na území římských provincií – jednání ztroskotávají.
V polovině 4. století do Evropy pronikají
Hůnové, jejich nájezdy ničí Ostrogotskou a Visigotskou říši u Černého moře, lidé ustupují do nitra Evropy. Hůnové vstupují na území
obydlená Germány, vnikají až do Francie. Až roku 451 jsou zadrženi spojenými armádami Římanů, Galů, germánských Franků v bitvě na
Katalánských polích.
Zones.sk – Zóny pre každého študenta