Cesta ke vzniku ČSR

Spoločenské vedy » Dejepis

Autor: Mike454
Typ práce: Referát
Dátum: 17.01.2009
Jazyk: Čeština
Rozsah: 1 379 slov
Počet zobrazení: 6 463
Tlačení: 652
Uložení: 699
Ústředním orgánem československého zahraničního odboje za první světové války byla Československá národní rada. Založena byla roku 1916 v Paříži Masarykem, Benešem a Štefánikem (Masaryk byl předsedou, Štefánik místopředsedou a Beneš generálním sekretářem). Cílem rady se stalo vytvoření samostatného československého státu a s tím související přesvědčování dohodových států o nezávislosti budoucího státu. V červnu až září 1918 byla postupně uznána francouzskou, britskou, americkou a japonskou vládou za představitelku budoucího československého státu. V říjnu byla přetvořena v Prozatímní československou vládu v Paříži, zanikla vytvořením první vlády ČSR. Dále existovaly různé české a slovenské krajanské spolky ve Francii (Rovnost, Sokol), Rusku (Československá beseda), USA (České národní sdružení a Slovenská liga). Kromě nich se vytvářely i vojenské skupiny.

Základní politickou koncepcí Československé národní rady byl tzv. čechoslovakismus. Ten vytvářel československý národ se dvěma větvemi, českou a slovenskou. Důvodem se stala snaha ukázat Dohodě, že v novém státě by byla výrazná většina státního národa (zhruba dvě třetiny), jinak by tu sídlilo více Němců. Dále argumentovali nerozdrobováním střední Evropy. Stavěli na ideálech demokracie a humanity, které považovali za základní pro českou demokratickou politiku.

Legie, československé vojsko bojující za národní svobodu, se staly hlavním argumentem ČNR a důkazem vůle národa k samostatnosti. Umožnilo to i prakticky vést válku proti Rakousku-Uhersku, což bylo velmi důležité pro budoucí prosazování našich požadavků.

Centrum vedení československého zahraničního odboje bylo ve Francii. Češi zde měli 10 000 legionářů. Jinak česká kolonie ve Francii čítala jen asi 2000 lidí; ti měli styky s francouzskými učenci a prosazovali francouzsko-české sblížení. V srpnu 1914 vznikla rota Nazdar, sdružující 300 českých a slovenských dobrovolníků. Byli vycvičeni v Bayonne a v letech 1914-1915 bojovali v rámci francouzské cizinecké legie. V bitvě u Arrasu se statečně bili, přesto utrpěli těžké ztráty a přestali existovat. Zbytky roty se zařadily do jiných částí cizinecké legie.

Naši lidé se ve Francii věnovali propagační práci, péči o rodiny dobrovolníků, konzulární činnosti, registraci českých a slovenských zajatců v zajateckých táborech apod. Na francouzské frontě rakousko-uherské oddíly skoro nebojovaly, a tak musela Československá národní rada naše přeběhlíky dovážet z jiných front – francouzská vláda k tomu dala roku 1916 svolení. V prosinci 1917 francouzská vláda dekretem schválila organizaci československé autonomní armády o síle jednoho praporu. Ministerskými předsedy Clemenceauem a Benešem byl podepsán statut čsl. vojska ve Francii. Vznikl 21. a 22. střelecký pluk, z nich se pak vytvořila 1. československá brigáda. Zúčastnila se bojů u Vouziers. Legie se přes Itálii a Rakousko od prosince do ledna 1918 dostaly do Československa, kde se zapojily do bojů na Těšínsku a na Slovensku.

To naše legie v Rusku čítaly 55 000 mužů, celkem působilo v Rusku v různých spolcích 100 000 Čechů a Slováků. V srpnu 1914 vznikla Česká družina. Veleli jí ruští důstojníci, stala se součástí ruské armády, její členové museli žádat o ruské občanství. Ve velikém počtu se tu shromažďovali čeští a slovenští zajatci.

V létě 1916 přijel do Ruska Štefánik a Dürich a se Svazem československých spolků na Rusi uzavřeli Kyjevskou dohodu. Ta požadovala samostatný československý stát a uznala ČSNR jako vedoucí zahraničního odboje. V lednu 1917 vznikla Československá národní rada na Rusi, byla nezávislou na ČNR a závislou na carské vládě. Po demokratické revoluci ji demokratická vláda odmítla podporovat a v dubnu 1917 ji zrušila.

V květnu 1917 v bitvě u Zborova československá brigáda začleněná do ruské armády provedla úspěšný průlom do rakousko-uherské fronty, který ale nebyl ruskou armádou více využit. Vítězství významně podpořilo mezinárodní politickou pozici československého zahraničního odboje a rozproudilo československý odboj v Rusku. Probíhala agitace do legií a nabralo se 30 000 nových dobrovolníků ze zajateckých táborů.

Byl zřízen čs. armádní sbor, politicky působil pod ČNR, vojensky pod ruským velením. Po bolševické revoluci se stal fakticky samostatným. Masaryk odsoudil bolševický převrat a přerušení války a odmítal zasahování čs. vojska do ruských záležitostí, vojsko potřeboval na západě. Čs. armádní sbor byl prohlášen Masarykem za součást československého vojska ve Francii a zahájil jednání s vládou o ústupu z Ruska. V březnu 1918 se při ústupu z Ukrajiny u Bachmače střetli s postupujícími Němci, ale vyvázli.

Po podepsání míru mezi Ruskem a ústředními mocnostmi podepsali představitelé československého odboje smlouvu s ruskou vládou o přesunu legií do Francie přes Vladivostok.
V květnu 1918 v Čeljabinsku po konfliktu mezi Čechy a Maďary na nádraží sověti uvěznili několik legionářů, zbytek je však osvobodil a obsadil město. Čs. armádní sbor rozhodl o cestě do Vladivostoku se zbraněmi v ruce i přes odpor sovětské vlády. Sovětská vláda se rozhodla legie odzbrojit a odpor zlikvidovat. Během několika týdnů obsadil čs. armádní sbor pod vedením S. Čečka, S. Vojcechovského a R. Gajdy celou transsibiřskou magistrálu. Ohromně tím stoupla mezinárodní prestiž československého hnutí.

V srpnu vyslovuje Masaryk souhlas s postupem čs. armádního sboru, ale odmítá zapojení do občanské války na jakékoli straně. Po uznání ČSNR spojenci slíbili zásobování čs. legiím v Rusku, ale nesplnili to. Po zvyšujícím se tlaku ruských vojsk a zhoršujícím se zásobování a jiným podmínkám začaly legie ustupovat a objevily se pocity zklamání a osamocení v ruských kleštích, po 28.10.1918 vzrostla chuť bojovat. Příměří mezi představiteli Rudé armády a Čechoslováků bylo uzavřeno 7.2.1920. legionáři se vrátili do vlasti, poslední loď odplula 20.9.1920.

Legiím v Itálii se nepřikládal takový význam jako legiím ve Francii a Rusku. Bylo tu 20 000 mužů, ne všichni však zasáhli do boje. Na tamní frontě útočily jednotky Rakouska-Uherska, ale vůle po dezerci byla u Čechů a Slováků menší než na jiných frontách. V zajateckých táborech počet Čechů a Slováků postupně rostl, někteří se dovídali o probíhajícím čs. hnutí a chtěli se do něho zapojit. Štefánik v Itálii získával příznivce v politických a aristokratických kruzích. Beneš založil v Itálii kancelář, která měla vlastenecky působit na zajatce a dobrovolníky – zajatce převážet do Francie.

V lednu 1917 vznikl Československý dobrovolnický sbor. V dubnu 1918 se vytvořila československá divize pod vedením generála Grazianiho, v bojích u Doss’Alto naše jednotky statečně odrazily útok Rakušanů a v prosinci 1918 se vrátily do vlasti, kde významně pomohly v bojích proti Maďarsku.

Zmiňme se o třech významných osobnostech, které se zasloužily o vznik samostatného státu. Milan Rastislav Štefánik (1880-1919) svým aristokratickým chováním, diplomatickou obratností, zkušenostmi vojenského letce a osobní statečností výrazně pomohl ve vlivných zahraničních kruzích a získal pro myšlenku legií podporu u politických a vojenských činitelů. Od roku 1904 pobýval ve Francii, kde se uplatnil jako astronom, diplomat a pilot. Podnikal astronomické cesty po celém světě, pozoroval např. zatmění slunce na Tahiti, kde se chtěl usadit. Roku 1912 získal francouzské občanství a byl povýšen na brigádního generála. Zorganizoval československé legie v Rusku, Francii a Itálii, zorganizoval i krajanskou armádu v USA. Stal se místopředsedou Československé národní rady. Dne 4.5.1919 zahynul při zřícení letadla při návratu do vlasti (havárie u Bratislavy).

Sociolog, politik, státník a docent Edvard Beneš (1884-1948) zprvu řídil tajnou organizaci Mafie, v září 1915 odešel do emigrace. Byl vynikajícím organizátorem, vymohl uznání ČNR jako vedoucí zahraničního odboje. Stal se tajemníkem ČNR a později prvním ministrem zahraničí ČSR. Po válce stál u zrodu Společnosti národů (roku 1920 byl jejím předsedou), vytvořil obranný systém Malé dohody. Roku 1935 se stal prezidentem, během druhé světové války organizoval zahraniční odboj.

Zakladatelem a symbolem československého demokratického státu se stal Tomáš Garrigue Masaryk (1850-1937). Vyrůstal v česko-německém prostředí a vystudoval vídeňskou univerzitu. Tam působil jako profesor filozofie a sociologie, habilitoval se prací o fenoménu sebevraždy. Chtěl pochopit podstatu života a doby, kdy stále více lidí podstupuje dobrovolnou smrt. Chtěl změnit politický a veřejný život u nás a zvýšit úroveň vzdělání národa. Odmítal odvolávání se na starou slávu a poukazoval k aktuálním problémům. Zpochybnil pravost Rukopisů a bojoval proti antisemitským náladám během tzv. hilsneriády, procesu s židovským mladíkem obžalovaným z vraždy křesťanské dívky. Oženil se s Charlottou Garrigue, jejíž jméno přijal.

Psal do Naší doby a Času, založil Athenaeum. Stal se poslancem říšské rady a vůdcem realistické strany. V prosinci 1914 odešel do Itálie, kde začala jeho zahraniční diplomatická a politická akce usilující o vytvoření samostatného československého státu. V roce 1915 působil v Ženevě, dále pak i v Londýně, Rusku a USA. Do Čech se vrátil 21.12.1918. Stal se prvním prezidentem ČSR. Ze zprvu nenáviděného člověka a vědce (během rukopisných sporů byl hanoben a proklet celou veřejností, během hilsneriády se stal terčem anonymů, demonstrací, útoků a vzteku) se stal miláčkem lidu a prvorepublikovým symbolem.

Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1


Odporúčame

Spoločenské vedy » Dejepis

:: KATEGÓRIE – Referáty, ťaháky, maturita:

Vygenerované za 0.019 s.
Zavrieť reklamu