USA v době George Washingtona

Spoločenské vedy » Dejepis

Autor: katika
Typ práce: Referát
Dátum: 24.05.2009
Jazyk: Čeština
Rozsah: 3 425 slov
Počet zobrazení: 5 451
Tlačení: 537
Uložení: 560
Úvod
Tématem mé seminární práce se staly Spojené státy americké. Když se řekne tento pojem, každému se vybaví současnost ve Spojených státech. Já jsem se ale zaměřil na jejich asi nejdůležitější období. Období charakterizované pronikáním obyvatel z Evropy, dále pak různé rozbroje mezi kolonisty a Indiány, dále válka proti Angličanům a nakonec vznik nové vlády a volba prvního prezidenta George Washingtona. Proto se budu nejvíce zabývat událostmi, které se uskutečnily během života tohoto prezidenta. Toto období mi připadá nejdůležitější a také nejzajímavější.

Půda a svoboda
Z mnoha evropských zemí, nejvíce však z Anglie, Holandska a z Francie, přicházeli do Nového světa lidé nejrůznějších profesí a vyznání, aby tu hledali lepší a svobodnější život. Amerika se stala zemí přistěhovalců, drobných zemědělců, řemeslníků a obchodníků. Mnozí Evropané přicházeli do Ameriky jako zavázaní služebníci. Po několika letech tvrdé dřiny mohli být propuštěni a mohli si pak zařídit život v Novém světě po svém. Pro tyto lidi byla Amerika velkým lákadlem především z jednoho důvodu. Tímto důvodem byla půda. Kolonie pro ně představovaly místo, kde si každý člověk, i ten nejobyčejnější, mohl svou kuráží či mazaností vybojovat svůj vlastní kus země. Něco takového nebylo v přelidněných vesnicích a městech starého světa myslitelné. Pro některé přistěhovalce však půda i svoboda zůstávaly stále nedostupné. Všichni černoši, které jste počátkem 18. století mohli ve Virginii potkat, byli otroci. Existovalo pro to mnoho důvodů. Především fakt, že Virginie získala v očích Evropanů velice špatnou pověst jako místo, kam odjedete jako nevolník toužící po svobodě a na místo toho vás čekají léta dřiny a smrt. Majitelé plantáží se tedy rozhodli nahradit bílé nevolníky otroky zakoupenými v Africe. Černoši byli považováni za méněcenné a jako takoví byli nuceni žít v doživotním otroctví.

Boj o kontinent
Angličan nebo Francouz, nevolník nebo aristokrat, všichni toužili po svém dílu úrodné americké půdy. Někteří kolonisté zamířili do pohraničí, do neprobádaného území, které začínalo hned na předměstích Bostonu, Philadelphie a Charlestonu. Pod otevřenou, širou oblohou Ameriky hledali místo, kde by mohli začít zcela nový způsob života. Pohraničí však slibovalo svobodu nejen přistěhovalcům, ale též Indiánům. Jedině tady mohli pokračovat ve svém boji za zachování svého prastarého způsobu života. Aby si zajistili spojence proti postupujícím kolonistům, některé kmeny dokonce podepsaly smlouvy s Angličany či Francouzi. Indiáni se nechtěli vzdát ani kousíčku půdy, kterou obývali. V polovině 50. let 18. století byli osadníci i Indiáni vtaženi do ozbrojeného konfliktu mezi Anglií a Francií, nazývaného sedmiletá válka. Toto střetnutí proměnilo Nový svět v krvácející a vyčerpanou zemi.

Sedmiletá válka
Na vzniku tohoto konfliktu v roce 1754 měl svůj podíl také jeden ctižádostivý a odvážný průzkumník z Virginie. Jmenoval se George Washington. A právě v bitvách sedmileté války objevil tento muž své vůdcovské a válečnické schopnosti. Francouzi kontrolovali pomocí početné a dobře vyzbrojené armády rozsáhlá území mezi Kanadou a Luisianou. Jednadvacetiletý Washington, který v té době sloužil jako příslušník domobrany státu Virginie, předal Francouzům z pevnosti Fort Le Boeuf, strážícím údolí řeky Ohio, urážlivý dopis. Požadoval v něm, aby urychleně opustili vlastní území. Velitel Francouzů odmítl a odpověděl útokem. Washington se později vyjádřil: „Slyšel jsem, jak mi kulky svištěly kolem uší a věřte nebo ne, ten zvuk mi připadal okouzlující“. Washington, který byl za svou odvahu povýšen na plukovníka, nabídl své služby průzkumníka britskému generálovi Bredockovi. Bredock však jeho rady týkající se vedení války v odlehlých oblastech země odmítl a zaplatil za svou povýšenost vysokou cenu. Byl zabit a společně s ním padlo 400 jeho mužů. Pod Washingtonem byly zastřeleni dva koně. Washington udělal však jednu velmi důležitou zkušenost: britská armáda není ani zdaleka neporazitelná! Navzdory Bradockově smrti a obrovským ztrátám na životech se Angličanům nakonec podařilo válku vyhrát a vyhnat Francouze z Ameriky.
 
Pokud na počátku války Washington ještě toužil po uznání Angličanů, na jejím konci se už cítil být mnohem více obyvatelem Virginie, než Angličanem. Válka mezi Anglií a Francií významně ovlivnila osud Ameriky. Anglie se díky sedmiletému válčení ocitla na pokraji finančního krachu. Vláda se rozhodla přinutit kolonie, aby se podílely na financování správy a obrany. V roce 1765, uprostřed hospodářské krize sužující kolonie, přijala kolkový zákon - daň týkající se biblí, almanachů, úředních listin i hracích karet. Byla první daní, která byla kdy na osadníky uvalena. Její schválení vyvolalo bouře po celé kolonii. Vzpoura zachvátila celou zemi jako požár a v mnohých obyvatelích kolonií vyvolala pochyby o oprávněnosti britské nadvlády. Patrick Henry, syn farmáře z pohraničí, proti kolkovému zákonu ostře vystoupil na zasedání Virginského sněmu. Posuďte sami: „Bude-li náš postoj považován za velezradu, snažme se toho co nejlépe využít“. Jeho bohatému spoluobčanu Georgeovi Washingtonovi se nelíbil o nic víc: „Parlament nemá právo strkat ruce do mých kapes, stejně jako já nemám právo strkat své ruce do kapes spoluobčanů“. Ačkoliv byl kolkový zákon následujícího roku prohlášen za neplatný, Anglie trvala na tom, že v koloniích bude platit i nadále. Dala tak amerických osadníkům jasně na srozuměnou, že i kdyby se bouřili sebevíc, vládnout sami si nemohou.

Předehra k válce za nezávislost
Každým rokem se britská vláda nad koloniemi stávala méně a méně snesitelnou, následovaly další daně a další bouře – násilí se stupňovalo. V roce 1770 došlo k další tragédii, která však tentokrát nebyla vyvolána ani daněmi, ani novými zákony, ale kouskem ledu. Jeden osadník vrhl po britském vojákovi střežícím vchod do bostonské celnice kus ledu a srazil ho k zemi. Na místo činu byly povolány posily. V nastalém zmatku si několik anglických vojáků spletlo výkřiky přicházející z davu s povelem ke střelbě. Pět lidí přišlo o život. Mezi zabitými byl i námořník jménem Crispus Etex, muž s afroamerickými a indiánskými předky, jenž se stal prvním z mnoha občanů černé pleti, kteří položili životy za svobodnou Ameriku. Tato událost, známá jako „bostonský masakr“, ještě více rozdmýchala nenávist obyvatel kolonií vůči staré vlasti.

Bostonský čajový dýchánek
Další šarvátka se odehrála 16. prosince 1773. Dějištěm se opět stal Boston a předmětem sporu byl tentokrát čaj. Skupina živnostníků se vypravila v převlečení za Indiány do přístavu, aby protestovala proti omezením uvaleným britskou vládou na dovoz čaje do kolonií. Skupinu zvanou Děti svobody vedl bývalý výrobce piva Sam Adams. Muž, který byl více než svým pivem znám vyvoláváním nesvárů. Jeden očitý svědek o této události napsal: „Děti svobody obsadily lodě kotvící v přístavu a aniž by se nad svým činem hloupěji zamyslely, otevřely bedny a vysypaly několik tisíc kilogramů toho nejvzácnějšího čaje do kalných vod přístavu“. Sam Adams a jeho přátelé doufali, že svým činem rozdmýchají nenávist osadníků proti Anglii. Adams měl ve svých názorech na osud kolonií jasno. Toužil po svobodě a zároveň tušil, že svoboda bude znamenat revoluci.

První kontinentální kongres
V září roku 1774 se ve Philadelphii sešlo 55 nejzámožnějších a nejvýznačnějších osadníků. Byli mezi nimi i Sam Adams, John Adams, Patrick Henry a John Hancock. Toto setkání mělo dát výraz jejich touze po nezávislosti. Bylo označeno za První kontinentální kongres a položilo základy pro vznik nového národa. Ve vzduchu bylo cítit násilí. Ve svém provolání k národu kongres vyhlásil, že  pokud Británie použije proti obyvatelům Massachusetts hrubou sílu, měli by se všichni Američané společně postavit její nadvládě na odpor. 23. března 1775 pronesl Patrick Henry svá památná slova, která nám dodnes nepřestávají znít v uších: „Copak je život tak drahocenný a mír tak sladký, že bychom za ně měli platit okovy a otroctvím? Bůh chraň! Nevím, jak se rozhodnou ostatní, ale já sám mám jasno, svobodu nebo smrt!“. Navzdory podobným prohlášením uvažovalo v předvečer vypuknutí bojů o revoluci jen málo Američanů. Většina z nich po nezávislosti netoužila. Jediné co chtěli, bylo slušné zacházení. K tomu, aby ztratili trpělivost, bylo zapotřebí britské okupace státu Massachusetts. 18. dubna 1775 dává velitel všech britských jednotek v Severní Americe generál Thomas Gage dohromady oddíl o osmi stech mužích. Jeho rozkazy jsou jasné - zničit povstaleckou domobranu známou pod názvem „minutoví muži“ (jednotky, které byly kdykoliv připraveny k okamžité mobilizaci). Přestože se Britové vydali na pochod pod pláštěm tmy, jejich manévr neunikl pozornosti bostonských vlastenců. Stříbrotepec Paul Revere se okamžitě vydává na cestu, aby rychle varoval kolonisty před blížícím se nájezdem. Jedná se o nejslavnější jízdu na koni v americké historii, která byla dlouhá cca 25 km z Charlestownu do Lexingtonu.

Výstřel, který byl slyšet po celém světa
Rozednělo se. 841 příslušníků britských jednotek dorazilo do Lexington green, kde je očekávala neuspřádaná skupina 70 vlastenců. Nikdo neví, kdo vypálil jako první, ale během několika minut padlo osm Američanů a deset jich bylo zraněno. Britové pokračovali v pochodu. Jednotka domobrany s níž se střetli u severního mostu v Concordu byla početnější. Tentokrát byly ztráty na životech na obou stranách bitevní fronty. Padli dva obyvatelé Concordu a tři angličané a během tří minut bylo po všem. To představuje výstřel, který byl slyšet po celém světě.
 
Když revolucionář Sam Adams uslyšel toho rána střelbu, neubránil se nadšenému výkřiku: Jaké skvělé ráno! Na zpáteční cestě do Bostonu napadali Brity ze všech stran vlastenci. 273 vojáků bylo zabito či zraněno. Neuběhlo ani 24 hodin a Boston, obsazený britskými jednotkami, se ocitl pod palbou vlastenecké domobrany. První kontinentální kongres vyhlásil: „Naše věc je spravedlivá, naše jednota je nerozlučná a v této dokonalé jednotě jsme se rozhodli, že raději zemřeme jako svobodní lidé, než bychom žili jako otroci“. Okamžitě po tomto prohlášení ustavuje První kontinentální kongres oficiální armádu, která má bojovat za práva Američanů. Kdo by ji však měl vést? V tom okamžiku se v sále objeví jeden dobrovolník z Virginie a nabídne poslancům, že bude zdarma vykonávat funkci vrchního velitele. Ačkoliv nemá žádné zkušenosti jako generál, kongres jeho nabídku jednomyslně přijímá. Konečně je tu chvíle na níž George Washington tak dlouho čekal. Nemá sebemenší pochyb o tom, že je pravým mužem na pravém místě.

Lidové povstání
Tak jako to byli obyčejní lidé, kteří odmítli tyranii krále, byli to opět obyčejní lidé, farmáři a dělníci, kteří ve válce za nezávislost bojovali a umírali. Na vrchu v Bostonu padlo více než 1000 britských vojáků, zatímco osadníci ztratili méně než 500 mužů. To byl důkaz, že špatně vycvičení a vyzbrojení vlastenci dokáží obstát proti jedné z nejlepších armád na světě. Ale válka teprve začínala a vlastenecká domobrana byla brzy z Bostonu vytlačena. K poražení Britů a vytvoření Nové Ameriky bylo zapotřebí ještě čehosi jiného, než jenom kulek. To, co nakonec změnilo ozbrojené šarvátky ve skutečnou revoluci, byla odvážná slova vlastence Thomase Painea. Thomas Paine byl jednou z výrazných postav americké revoluce. Na rozdíl od většiny vůdců, což byli bohatí obchodníci, farmáři či právníci z kolonií, Paine pocházel z nižších vrstev anglické společnosti. Do Ameriky přišel až v roce 1774, krátce před vypuknutím války. Z rodné vlasti si přinesl pochopení pro utrpení chudiny a odpor k dědičné vládě a monarchii. Na počátku roku 1776 sepsal proslulý pamflet Zdravý rozum, v němž jako první volal po nezávislosti amerických kolonií. Během tří měsíců od vydání pamfletu se prodalo 120 000 výtisků. Kupovali jej obyčejní lidé, farmáři, drobní obchodníci, námořníci a dělníci. Mám k dispozici krátký úryvek z tohoho pamfletu: „Vy kdož milujete lidstvo, vy kdož se odvažujete bojovat s tyranií i s tyranem samotným, pozvedněte své zbraně. Celý svět je zamořen bezprávím a všude na zemi je svoboda pronásledována a potlačována“.
 
Paine prosazoval novou formu demokratické vlády. Posláním americké revoluce se opravdu stalo to, co proklamoval – vybudování bašty svobody pro celý svět. Tady už nešlo jen o hnutí několika milionu lidí na druhé straně Atlantiku válčících se svou rodnou zemí. Proč by se obyvatelé evropských zemí měli o něco takového vůbec zajímat? Díky Painovi se americká revoluce stala symbolem celosvětového boje za lidská práva a Amerika skutečným azylem svobody.

Nezávislost
Na počátku léta 1776 se První kontinentální kongres rozhodl oficiálně vyhlásit svou nezávislost na britské vládě a parlamentu. Za autora deklarace vybrali členové kongresu svého nejmladšího kolegu, 32letého Thomase Jeffersona z Virginie, který se již dříve proslavil jako spisovatel. Tento stydlivý a uzavřený mladík by pravděpodobně, s ohledem na chatrné zdraví manželky a nedávnou smrt matky, raději zůstal na své farmě. Jeho talentu bylo však zapotřebí pro společnou věc. Jefferson si přál, aby deklarace byla výrazem amerického snu. Její dosah a význam však dalekosáhle překročily původní záměr.
 
„Pokládáme za samozřejmé, že všichni lidé byli stvořeni jako rovnocenní a že všem byla jejich stvořitelem propůjčena jistá nezadatelná práva, mezi nichž patří právo na život, svobodu a štěstí. Pokud by kterákoliv vláda chtěla tato nezadatelná práva svých občanů omezovat, mají občané právo takovou vládu odmítnout a ustavit vládu novou“. 4. července přijali zástupci Druhého kontinentálního kongresu Deklaraci nezávislosti 13 Spojených států amerických. Ve Philadelphii byly na oslavu jejího přijetí zapáleny obrovské ohně. V New Yorku byla stržena socha anglického krále. Byla roztavena na 42 000 kulek, které se staly základem výzbroje armády. Deklarace nezávislosti určila základní principy revoluce a umožnila budoucím generacím Američanů, aby se v případě, že budou ohrožena jejich práva, mohli takové vládě postavit na odpor.
 
V deklaraci najdeme výroky, které stály u zrodu nového programu, jehož základem byly Jeffersonovy ideje – všichni lidé byli stvořeni jako rovnocenní. To představovalo pro americkou společnost obrovský problém, protože ve skutečnosti lidé rovnocenní nebyli. Jefferson jim poskytl cíl, o jehož naplnění mohli usilovat a pravda je, že o něj usilujeme podnes.
 
Válka za nezávislost
Vyhlášení nezávislosti je jedna věc a její prosazení věc druhá. Následující měsíce byly pro armádu povstalců obdobím porážek a zoufalství. Britské jednotky vyhrávaly jednu bitvu za druhou. V okamžiku, kdy byla situace nejhorší, zaútočil Washington na Štědrý den roku 1776 překvapivě na hesenské obchodníky, kteří okupovali město Trenton v New Jersey. Byl to geniální tah, který dal příslušníkům povstalecké armády jasně pocítit, že se jejich velitel rozhodně nehodlá smířit s porážkou. Tento manévr povzbudil znaveného ducha osadníků a měl okamžitý blahodárný vliv na verbování nových rekrutů. Také Britové se zabývali rekrutováním nových jednotek. Anglický král nabídl svobodu všem bojeschopných otroků, kteří se rozhodnou bojovat proti osadníkům. Mnoho otroků této příležitosti využilo a postavilo se na stranu Británie. George Washington, sám otrokář, byl přinucen učinit nějaké opatření, kterým by účinky britského nařízení anuloval. Tento zákon tedy přiměl Washingtona, aby změnil své nařízení, podle něhož neměli černoši do armády přístup a začal je akceptovat jako členy svých jednotek. Většinou se jednalo o svobodné černochy, časem však začali do povstalecké armády vstupovat také otroci. Během revoluce jich v armádě bojovalo kolem 5 000, z nichž většina pocházela ze severu.
 
Prvním státem v západním světě, který oficiálně zrušil otroctví byl Vermont. Stalo se to právě během války za nezávislost a brzy po něm následovaly státy New Hampshire a Massachusetts.
 
Říjen roku 1777
U Saratogy, ve státě New York, došlo k neočekávané události. Povstalecká armáda na hlavu porazila sedmi tisícovou armádu Britů. Jedna třetina britských vojáků v koloniích byla přinucena kapitulovat. Vítězství osadníků bylo velkým neštěstím pro Indiány, kteří bojovali na straně Angličanů, aby chránili svá vlastní práva a svobodu. Když se o porážce svých úhlavních nepřátel dozvěděl francouzský král Ludvík XVI., poslal válčícím koloniím svou námořní flotilu a 6 000 vojáků, což pro ně představovalo neocenitelnou pomoc. Navzdory vítězství u Saratogy se George Washington neustále potýkal s velkými problémy. Philadelphie byla obsazena Angličany a povstalecké jednotky se uprostřed zimy musely stáhnout do údolí Forche. Během zimy zahynuli 2 000 z celkového počtu 12 000 mužů. Avšak bojovný duch povstalců a jejich touha po vítězství ani na okamžik nezakolísaly.
Vojín Joseph Martin si tehdy poznamenal: „Byli jsme nazí a hladoví, zoufale se nám nedostávalo oblečení a přikrývek, bojovali jsme však za svobodu své krvácející země a byli jsme odhodláni ve svém úsilí vytrvat až do vítězného konce“. George Washington s obdivem prohlásil: „Když jsem viděl své muže, jak je neopouští odvaha ani v situaci, kdy se ocitli bez oblečení, kterým by zakryli svou nahotu a bez pokrývek, na kterých by si odpočinuli, bylo to pro mě výrazem trpělivosti a poslušnosti“.

Konec sedmileté války
Je 19. října 1781 – sedmý rok války. Britské jednotky sužované nemocemi a vyčerpáním a odříznuté od zásobovacích oddílů francouzskou flotilou se ocitají v obklíčení. Generál Cornwallis volí kapitulaci – válka je u konce. Britská armádní kapela se loučí s Amerikou písní Svět naruby.
 
Válka trvala sedm nekonečných let. Washingtonově armádě se navzdory počátečním neúspěchům a dlouhým obdobím nedostatku, vojenských vzpour a hladovění podařilo zvítězit. Nezávislost byla vybojována. Amerika byla konečně svobodná. Revoluce však nebyla vítězstvím pro všechny Američany. Nejvíce utrpěli vítězstvím osadníků Indiáni. Většina kmenů bojovala na straně Britů. Když válka skončila, neměli kam jít. Jejich vlastní zem teď ovládal nový národ, s nímž bylo nutné bojovat.
 
Revoluce a válka za nezávislost změnily život všech obyvatel obrovského území mezi pobřežím Atlantiku a řekou Mississippi. Pro otroky byl výsledek války sporný. Dveře ke svobodě byly pootevřeny a některým jedincům se těmito dveřmi podařilo projít. Přidávali se na stranu Britů, kteří otroky osadníků přijímali do své armády. Když válka skončila a Britové odjeli, mnoho černochů odjelo s nimi a zamířilo do Newfoundlandu, do Anglie či do Sierry Leony. Revoluce vlastně znamenala počátek hnutí za zrušení otroctví. Spojené státy americké svou vizí rovnoprávnosti a nezávislosti inspirovaly demokratické změny po celém světě.

Národ v plenkách
Píše se rok 1783. Těsně po podepsání mírové smlouvy odkládá George Washington svou šavli a vrací se na Mount Vernon, aby se znovu věnoval farmaření.

George Washington
Jeho význam nespočívá ve schopnostech válečníka, jelikož žádným vojenským géniem nebyl. Nebyl ani skvělým spisovatelem ani originálním myslitelem. Jeho velikost je v tom, že rozuměl moci!!! Věděl, jak ji získat, jak ji používat a jak se vypořádat s těmi, kteří ho o ni chtěli připravit. Ale také věděl, jak se moci vzdát!! Většina jeho současníků by si něco takového nedokázala představit. Jakmile jednou okusíte moc, toužíte po ní víc a víc. Mohl se stát americkým Cromwellem či Cézarem, ale on se rozhodl jinak. Byl příliš oddán myšlence, že si lidé mají vládnout sami, a tak po skončení války odložil šavli a nechal politiku politikou.
 
Washington se však obával o osud nového národa. Obrovské množství obyčejných lidí, včetně mnoha veteránů jeho armády, se ocitlo po skončení války zcela bez prostředků. Podle jejich názorů nová Amerika svým slibům dostát nedokázala. Někteří rozhněvaní občané organizovali krátkodobá povstání proti nové vládě. Thomas Jefferson však v jednom ze svých dopisů z Paříže označil tyto vzpoury za prospěšné a nezbytné. Můžeme to posoudit v následujícím úryvku: „Jsem přesvědčen, že dojde-li tu a tam k takovému drobnému povstání, není na tom nic špatného. Strom svobody je nutné čas od času zavlažovat krví vlastenců i tyranů“.

Konstituce
Nejpřednější občané Spojených států jako například James Madison a Alexander Hamilton začali brzy po získání nezávislosti volat po vypracování konstituce, která by umožnila vznik silné centrální vlády. Z jejich iniciativy byl svolán sjezd, jehož 55 delegátů, včetně George Washingtona, tři měsíce v naprosté tajnosti jednalo o podobě budoucí struktury moci. V září 1787 byla ústava Spojených států Amerických konečně připravena ke schválení. Ne všichni zúčastnění však byli spokojeni s takovou podobou vlády, jakou ústava navrhovala. Nestane se základem nové tyranie peněz a majetku, která nahradí tyranii monarchie? Bude garantovat silný stabilní stát svobodu pro všechny jeho občany? Američané nebyli v těchto otázkách za jedno. Aby bylo možné ústavu schválit, bylo za potřebí kompromisu. Jako dodatek k ústavě byl proto přijat seznam základních svobod, který měl chránit lidská práva občanů nové republiky proti jejich silnější vládě. Tento dokument zajišťuje všem obyvatelům Spojených států základní svobody: svobodu vyznání, projevu, tisku, shromažďování a ochranu těchto svobod proti tyranii moci.
 
Boj za svobodu
Je důležité si uvědomit, že svoboda není něčím, co náhle vytryskne z mysli velkých osobností, ale je to něco, co postupně vzniká ze zápasu rozdílných skupin jednotlivců. Takovým zápasem byl například boj mezi služebníky a jejich pány, mezi otroky a otrokáři či mezi osadníky a britskou vládou. Tím získal boj za svobodu nové dimenze. Představy o právech jednotlivců byly dále zdokonalovány. Tento proces trvá dodnes.

Volba prvního prezidenta
Aby zajistil nové republice klidný a nerušený rozvoj, přistoupil Národní kongres neprodleně k volbě prvního prezidenta. Jeho delegáti se obrátili na muže, který vedl zemi v těžkých válečných časech a v období míru se podílel na tvorbě Ústavy. 30. dubna 1789 složil George Washington na Wall street v New Yorku prezidentskou přísahu. Pro 57letého Washingtona to byl den pochyb a nejistoty: „Vstupuji na neprobádané území, ze všech stran obklopen mraky a temnotou“. Značně oblíbenému Washingtonovi se v budoucnosti podařilo vést národ vstříc lepší budoucnosti. Brzy po své inauguraci napsal Washington ve svém dopise židovské komunitě na Rhode Islandu následující slova: „Pokud budeme mít dost rozumu, abychom využili všech příležitostí jež nám skýtá naše současný situace, nic nemůže zabránit tomu, abychom se stali velkým a šťastným národem“. Mladý národ stojí na prahu nového století. Bude to období rychlého rozvoje, bojů a svobody.
 
Závěr
Na samotný závěr mé seminární práce bych chtěl několika větami zveličit asi nejdůležitější vlastnost George Washingtona. Tuto vlastnost jsem již zmiňoval, ale pro její důležitost ji ještě jednou rád zopakuji. Je to fakt, že Washington nebyl žádný velký válečník, vojenský génius nebo snad originální myslitel. Washington velice dobře rozuměl moci. Věděl, jak ji získat, jak ji používat, jak si ji chránit, ale také věděl, jak se moci vzdát!!! Právě tato, posledně jmenovaná vlastnost, z něj dělá velkou politickou osobnost. Jen se podívejte! Kdo z českých politiků má tuto vlastnost. Nevím, jak jsou na tom zahraniční politici, ale u českých jsem si jist absencí této vlastnosti. Nechci nikoho jmenovat, neboť si myslím, že je to každému z nás jasné.

Použitá literatura
-  televizní dokument pod názvem Dějiny Spojených států amerických
-  kniha Dějiny Spojených států amerických; Tindall, Shi

Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Kľúčové slová

Vyhľadaj ďalšie študentské práce pre tieto populárne kľúčové slová:

#George Washington #proč jít volit #vojin #americká revoluce


Odporúčame

Spoločenské vedy » Dejepis

:: KATEGÓRIE – Referáty, ťaháky, maturita:

Vygenerované za 0.029 s.
Zavrieť reklamu