Argentína

Argentína

Název Argentina pochází z latiny a znamená „země stříbra“. Připomíná, že v prvopočátcích koloniálního období byla země považována za bohatou tímto kovem a přitahovala přistěhovalce z celé Evropy. I když přírodní a lidské zdroje umožňují přeměnit zemi v moderní a rozvinutý stát, jeho sociální a ekonomický rozvoj byl dlou­hodobě bržděn politickou nestabilitou.
 
PŘÍRODNÍ POMĚRY
Argentina zaujímá větší část jihu Jižní Ame­riky s územím zužujícím se od severu k jihu. Zemi tvoří dvě naprosto rozdílné oblasti: vy­sokohorský systém And na západě a rozsáh­lé rovinné planiny na východě, přičemž pří­rodní podmínky se výrazně mění také od se­veru k jihu.
 
Povrch a vodstvo
Neprostupná bariéra horského pásma And se táhne po celé délce západních hranic s Chile a rozšiřuje se u hranic s Bolívií na se­verozápadě. Zde horské hřebeny obklopují náhorní plošinu Puna de Atacama se solný­mi pánvemi. Četné masivy jsou vulkanické­ho původu, včetně nejvyšší hory Jižní Ame­riky Aconcagua. Celé sopečné pásmo hor a podhůří je oblastí častých zemětřesení.

Na severu, u hranic s Paraguayí se rozklá­dají sušší planiny Gran Chaca, pokryté za­krslými subtropickými dřevinami a křovina­mi. Severovýchodní část země zaujímá roz­sáhlá vlhká a lesnatá nížina mezi řekami Paraná na hranici s Paraguayí a řekou Uru­guay na hranici s Brazílií a Uruguayí, pro které je toto území přezýváno Mezopotámie (Meziříčí).

Dále na jih přechází Laplatská nížina v ši­roké a ploché území s úrodnými pastvinami v pampu, která se táhne na jihovýchod až k pobřeží Atlantského oceánu. Tato část je také nejhustěji osídlena, samotná aglomera­ce hlavního města Buenos Aires na břehu nálevkovitého ústí Rio de la Plata koncen­truje 1/3 obyvatel země. Jih země vyplňuje suchá a pustá tabule Patagonské vysočiny s bohatými zásobami nerostných zdrojů. Pa­tagonské pobřeží je členité s útesy po celé své délce. Směrem k jihu je krajina divočejší, plošiny a náhorní tabule jsou rozřezány ře­kami a občasnými toky směřujícími do At­lantského oceánu. Ohňová zem, jejíž vý­chodní polovina patří Argentině, je již výraz­ně modelována ledovci. Patagonské Andy jsou tvořeny divokými žulovými štíty (Fitz Roy 3441 m) s množstvím ledovců a jezer.

Podnebí
Většina země se nachází v mírném klimatic­kém pásmu. Vliv oceánu slábne k západu, kde také ubývá srážek (v závětrné poloze And pouze kolem 100 mm). Subtropické podnebí s největším množstvím srážek má nížinná oblast Mezopotámie na severový­chodě (až 1800 mm). Vyšší srážky spadnou zejména v zimním období také na východě Gran Chaca a v oblasti pamp. Směrem k ji­hu je klima stále sušší a chladnější. Rozsáhlé oblasti Patagonie jsou vystaveny silným pí­sečným a prachovým bouřím. Nejzazší jih s Ohňovou zemí má již drsné subpolární kli­ma. Významnou roli hraje vertikální členi­tost v oblasti And.
 
Fauna a flora
Největší plochu země pokrývá typická step­ní vegetace pamp s porosty trav a křovin. Ve vlhkých lesích na severovýchodě dominují obrovské cedry a vavříny. Pro východní Gran Chaco i Mezopotámii jsou typické par­kové lesy stromů kebračo, ze kterých se zís­kává tanin, a algarrobo, poskytující klova­tinu.
Fauna obsahuje většinu jihoamerických druhů: tapíry, jeleny, pekari, mravenečníky, lamy, jaguáry a pumy, opice vřešťany a mal­py, vzácné činčily, v Patagonii žijícího pštro­sa nandu, množství hadů včetně anakondy a ptactva (tukani, papoušci, kolibříci). V to­cích na severu žijí kajmani, želvy i dravé pi­raně. Na pobřeží na jihu země se vyskytují lvouni. V Patagonii zdivočeli vepři přivezení přistěhovalci z Evropy.
 
Lidé a Dějiny
Původní jihoameričtí Indiáni patřili hlavně ke kočujícím lovcům. Na severovýchodě ny­nější Argentiny také zakládali trvalá sídla a zemědělské komunity. Španělští kolonisté začali v první polovině 16. století pronikat na území severní Argentiny z Bolívie, Chile a Paraguaye. Asunción se stal prvním kolo­niálním centrem celé oblasti. Město Buenos Aires bylo založeno v roce 1536, posléze opuštěno a znovu založeno v roce 1580. Za­kládala se též další města, ale území zůstalo po celá dvě století ve skutečnosti kolonií tehdejšího Peru. V roce 1776 bylo zřízeno samostatné místokrálovství Rio de la Plata a Buenos Aires se stalo jeho hlavním městem. V roce 1810 byl vyhlášením nezávislosti za­hájen boj proti španělské koloniální nadvlá­dě, v jehož čele stál vojevůdce José de San Martín (1778-1850). V roce 1826 vznikla Fe­derativní republika Argentina. 19. století bylo obdobím velkého hospodářského růstu, politického soupeření centralistů a federalistů, vojenských diktatur podporova­ných velkými vlastníky půdy a prosperující­mi chovateli dobytka. V letech 1916 až 1930 byly u moci umírněné a demokratické vlády. Pak následoval vojenský převrat, období kri­ze a hospodářského růstu během 2. světové války, v níž Argentina zůstala neutrální. V roce 1943 byl dalším vojenským převra­tem vynesen do čela země plukovník Juan Domingo Perón (1895-1974), který se v ro­ce 1946 stal prezidentem. Realizoval rozsáh­lé sociální reformy, ale hospodářský úpadek vedl k jeho sesazení armádou v roce 1955. Po období politické nestability a střídání převážně vojenských vlád byl Perón v roce 1973 povolán z exilu, aby se opět ujal úřa­du, ale o rok později zemřel. Před smrtí pře­dal moc do rukou své druhé ženy Isabely (nar.1931). Peronistický režim byl opět svr­žen pučem v roce 1976 a potom následovalo sedm let represivní vlády vojenské junty.

V roce 1982 provedla Argentina invazi na Falklandské ostrovy (Malvíny), o jejichž na­vrácení Velkou Británií usilovala od roku 1820. V ozbrojeném konfliktu byla poraže­na. Generál Leopoldo Galtieri (nar. 1926), tehdejší prezident a vůdce vojenské junty, musel po porážce rezignovat. Ve svobod­ných volbách uskutečněných v roce 1983 zvítězila Radikální strana v čele s Raúlem Alfonsínem (nar. 1926). Za jeho prezident­ství byla realizována řada hospodářských a sociálních reforem. V roce 1989 se jeho ná­stupcem stal peronista Carlos Saúl Menem (nar. 1930), za jehož vlády došlo k velkému hospodářskému rozvoji.
 
Státní zřízení
Argentina je federativní republikou. Hlavou státu i vlády je prezident, který je volen jen na jedno šestileté období. Dvoukomorový parlament tvoří poslanecká sněmovna se 257 poslanci volenými na čtyři roky a senát se 48 senátory (vždy po dvou zástupcích z každé provincie) volených na devět let.
Země má 22 provincií, jedno teritorium (Tierra del Fuego) a federální distrikt hlav­ního města Buenos Aires. Provinciální vlády se vyznačují silnou závislostí na federální vládě, v oblasti legislativní, soudní i výkonné.

Obyvatelstvo
Je z 85% evropského původu. Většina Ar­gentinců jsou potomci španělských a ital­ských imigrantů, z přistěhovalecké vlny, kte­rá začala po r. 1870. Mnoho nových osadní­ků přišlo také z Německa, Polska, Ruska, Francie i Británie. V Chacu se usídlila vý­znamná česká a slovenská komunita. Úřed­ním jazykem je španělština. V severozápad­ních Andách se používají indiánské jazyky aymará a kečua.

Kultura a zvyky jsou silně ovlivněny ev­ropskou tradicí. Ta nachází odraz v umění, hudbě a literatuře, ale také v popularitě fot­balu a póla. Více než 90 % obyvatel je řím­skokatolického vyznání, zbytek tvoří zejmé­na protestanté a židé. Největší jihoamerická židovská komunita se nachází v Buenos Aires. Polovina obyvatel je koncentrována v provincii Buenos Aires a Santa Fé.
 
HOSPODÁŘSTVÍ
Argentina má relativně rozvinutou tržní ekonomiku a dostatek zdrojů, ale politická nestabilita spojená s vysokou inflací a vel­kým zahraničním dluhem vždy brzdily její hospodářský rozvoj.
 
Zemědělství a rybolov
Zemědělská půda zabírá více než polovinu země, přičemž většinu tvoří pastviny. Chov skotu s největšími stavy v Latinské Americe představující tradiční zdroj příjmů je koncentrován hlavně ve velkých rančích v Pampě. Vývoz hovězího masa i kůží patří stále k nejdůležitějším exportním komodi­tám. Významný je i chov ovcí na vlnu a koní.
Země je také obilnářskou velmocí. Pěstuje se hlavně pšenice (na vývoz), kukuřice a sor­go. Významnými plodinami jsou dále sójové boby a další krmiva, cukrová třtina, bavlník, olejniny (zejména slunečnice), tabák a yerba maté, ze které se připravuje tradiční čaj. Argentina patří k největším světovým pro­ducentům vína, rozšiřuje se pěstování cit­rusu.
Více než 1,75 celkové plochy země je za­lesněna, avšak těžba dřeva nestačí krýt ani domácí potřebu. Z kůry stromů kebračo se získává tanin používaný k vydělávání kůží. Rybolov je nízký, přesto se rybí produkty a tuk vyvážejí.
 
Průmysl
Argentina je energeticky soběstačná. Hlav­ními zdroji výroby elektřiny jsou hydroelek­trárny a ropa. Ta se těží zejména v Patagonii a v Ohňové zemi, kolem Mendozy v podhůří centrálních And a při hranicích s Bolívií. Energetickou bilanci doplňuje zemní plyn a elektřina z několika jaderných elektráren. Dále se těží rudy uranu, zinku, olova, mědi, wolframu a stříbra, významná je těžba bery­lia a soli. Existují velká ložiska železné rudy. Kolem 1 5 aktivních obyvatel je zaměst­náno v průmyslu, nejvíce pak v potravinář­ství. Argentina je významným světovým pro­ducentem hovězího masa, masových extrak­tů a konzerv, tuků, kůží a dalších živočiš­ných výrobků. Hodnotou produkce již do­minuje zpracování ropy a petrochemický průmysl soustředěný podél La Platy od San Lorenza po Buenos Aires. Rychle se rozvíjí strojírenství (zemědělské a obráběcí stroje. automobily), jemuž ale nestačí domácí hut­nická výroba a část polotovarů se musí dová­žet. Významný je tradiční průmysl kožeděl­ný a obuvnický, bavlnářství i vlnařství.
 
Doprava a spoje
Argentina má nejlepší komunikační systém z celé Jižní Ameriky. Dobré přírodní pod­mínky umožnily vybudování velmi husté sítě silnic i železnic zejména v centrální oblasti země. Přeprava nákladů po železnici však již ustupuje automobilové a lodní pobřežní (Buenos Aires, Bahía Blanca) i říční dopra­vě. Dobře rozvinutá je letecká vnitrostátní i mezinárodní doprava s letišti ve všech vět­ších městech. Většina rozhlasových a televiz­ních stanic je provozována soukromými spo­lečnostmi, i když vysílání bylo v různých ob­dobích pod silným státním vlivem. V zemi vychází přes 200 novinových titulů.
 
Sociální péče, zdravotnictví a školství
Systém sociálního zabezpečení byl rozvinut již za prezidentství J. Peróna. Rada sociál­ních problémů však přetrvává. Bytová vý­stavba je soustředěna do velkých městských aglomerací, kam se stěhuje obyvatelstvo z venkova za prací. Podíl obyvatel žijících ve městech se blíží 90 %. Zdravotnická péče za­hrnuje státní i soukromý systém služeb, ale její úroveň se regionálně značně liší. Základ­ní vzdělání je do 13 let povinné. Bezplatný je celý systém vzdělávání až po vysoké školy. proto také úroveň gramotnosti a vzdělanos­ti je nejvyšší v celé Jižní Americe. V zemi existuje přes 50 univerzit s největší koncen­traci v Buenos Aires.