UNESCO

UNESCO - Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu
Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu UNESCO
Ústava Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) byla podepsána v Londýně na ustavující diplomatické konferenci 4. listopadu 1945 dvaceti zakládajícími státy : Velká Británie, Nový Zéland, Saúdská Arábie, Jižní Afrika, Austrálie, Indie, Mexiko, Francie, Dominikánská republika, Turecko, Egypt, Norsko, Kanada, Čína, Dánsko, USA, Československo, Brazílie, Libanon a Řecko. Ve skladbě zakládajících států  se odrazil fakt, že UNESCO vzniklo těsně po 2. světové válce - Japonsko a Německá spolková republika se staly členy až v roce 1951 a Španělsko v roce 1953. V UNESCO se odrazily také další historické události, jako např. studená válka, osvobozovací procesy, rozpad Sovětského svazu, Sjednocení Německa... ( Sovětský svaz se připojil k UNESCO v roce1954 a v roce 1992 byl nahrazen Ruskou federací, v roce 1960 vstoupilo 19 afrických zemí, 12 republik, vzniklých z bývalého SSSR vstoupilo v letech 1991 - 1993, Německá demokratická republika byla členem od roku 1972 do roku 1990, kdy se spojila s NSR...).

Hrůzy právě skončené války přiměly světové společenství k podniknutí všech kroků, aby se podobné katastrofy nemohly opakovat. „Vzhledem k tomu, že války se rodí v myslích lidí, je nutné v myslích lidí budovat efektivní zábrany válek", konstatuje preambule Ústavy UNESCO. Proto byla založena mezinárodní organizace, jejímž hlavní úkolem je usilovat o udržení mezinárodního míru rozvíjením spolupráce mezi státy v oblasti výchovy, vědy a kultury, prosazováním úcty k lidským právům a právnímu řádu. UNESCO věnuje největší pozornost výchově a vzdělávání. Aktivně vystupuje též na ochranu lidských práv. UNESCO je v rámci systému OSN jedinou organizací zabývající se základními a společenskými vědami, je průkopníkem v oblasti ochrany životního prostředí. Známé jsou aktivity v oblasti ochrany hmotného i nehmotného kulturního dědictví. Do působnosti UNESCO patří i v současné době prudce se rozvíjející oblast komunikací a informatiky. UNESCO iniciovalo za dobu své existence uzavření více než 30 mnohostranných úmluv v oblasti autorského práva, ochrany kulturních památek, uznávání vysokoškolských diplomů.

Sídlem UNESCO  je Paříž. V současné době má tato organizace 186 členů. Členem se může stát každý stát i nesamostatné území, které má však jen statut přidruženého člena bez hlasovacího práva (v roce 1995 mělo UNESCO 3 přidružené členy). Členské státy OSN mají právo vstoupit do UNESCO bez podmínek. Nejvyšším orgánem UNESCO je generální konference složená ze zástupců všech členských států. Řádná zasedání generální konference se konají jednou za dva roky. Hlavním výkonným orgánem je výkonná rada. Úkoly podle usnesení konference a výkonné rady i běžnou agendu spojenou s činností UNESCO plní sekretariát.

Československo bylo jedním z 20 zakládajících členů UNESCO, Česká republika je členem organizace od 22. února 1993. Česká komise pro UNESCO byla zřízena rozhodnutím vlády ČR ze dne 1. června 1994.

ČR se v současné době zapojuje do realizace programů UNESCO prakticky ve všech oblastech působnosti.Více než 30 škol z ČR se zapojilo do sítě přidružených škol UNESCO. Spolupráce v oblasti přírodních věd se soustřeďuje na aktivity velkých mezivládních programů - program geologických korelací, hydrologický program, problematika životního prostředí. ČR patří mezi tradiční pořadatele postgraduálních kursů UNESCO v oblasti mikrobiologie, chemie, geologie a hydrologie určených pro mladé odborníky z rozvojových zemí. Na Masarykově Univerzitě v Brně byla zřízena Katedra UNESCO muzeologie a kulturního dědictví. Vedle pořádání tradičních Letních škol muzeologie rozvíjí katedra UNESCO živou spolupráci s partnerskými zahraničními katedrami a koordinuje rozsáhlý projekt zaměřený na úlohu muzeí a podobných institucí v oblasti dokumentace a rovněž aktivního zapojení do procesu změn při přechodu od totality k demokracii.

Zkušeností UNESCO bylo využito při ochraně kulturních památek v ČR, včetně např. přípravy právní úpravy vývozu památek a ochrany tradičních řemesel. ČR patří mezi průkopníky programu Paměť světa, Národní knihovna v rámci tohoto projektu zahájila přepis starých rukopisů na CD-ROM.
 
Programy UNESCO
- Vzdělání
- Přírodní vědy
- Komunikace, informace a informatika
- Kultura
- Společenské a humanitní vědy
- Světové kulturní dědictví
- Afrika
- Etika
- Ženy
- Mládež
 
Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO
UNESCO přispělo k prosazení názoru, že naší povinností je chránit nejen materiální výtvory našich předků, ale i jedinečné úkazy vytvořené přírodou. V roce 1972 byla pod patronací UNESCO uzavřena Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví.  (Convention concerning the Protection of the World Cultural and Natural Heritage).Úmluva byla podepsána v rámci UNESCO v Paříži dne 16. 11. 1972, v platnost vstoupila dne 17. 12. 1975. Depozitářem je generální tajemník UNESCO. ČSFR přistoupila k Úmluvě dne 15. 11. 1990 a závaznou se pro ni stala dnem 15. 2. 1991. Na základě sukcese je platná pro ČR. Text Úmluvy a oznámení o přístupu byly publikovány ve Sbírce zákonů č. 159/1991 Sb. Hlavním posláním Úmluvy je povinnost smluvního státu zabezpečit označení, ochranu, zachování a předávání kulturního a přírodního dědictví budoucím generacím. Stát to zajistí při maximálním využití svých vlastních zdrojů, případně s mezinárodní pomocí a spoluprací.
159/1991 Sb.
SDĚLENÍ

federálního ministerstva zahraničních věcí
Federální ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 16. listopadu 1972 byla v Paříži přijata Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví.

Listina o přijetí Úmluvy Českou a Slovenskou Federativní republikou byla uložena u depozitáře, generálního ředitele UNESCO, dne 15. listopadu 1990.

Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 33 dnem 17. prosince 1975. Pro Českou a Slovenskou Federativní Republiku vstoupila Úmluva v platnost na základě téhož článku dnem 15. února 1991.

Na základě Úmluvy se vytváří Seznam světového dědictví, do něhož jsou zapisovány památky s mimořádnými univerzálními hodnotami. O zápisu do prestižního Seznamu světového dědictví rozhoduje Výbor světového dědictví, složený ze zástupců smluvních stran úmluvy. Československo přistoupilo k úmluvě v roce 1990 (č.159/1991 Sb.)
V současné době Seznam světového dědictví obsahuje 690 kulturních a přírodních památek. V seznamu je zapsáno následujících 10 památek nacházejících se na území ČR, čímž se řadíme mezi světové kulturní velmoci: 

- Historické jádro Prahy(1992)
- Historické jádro Českého Krumlova(1992)
- Historické jádro Telče(1992)
- Sloup “Nejsvětější trojice” v Olomouci(2000)
- Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou(1994)
- Historické jádro Kutné hory s kostelem sv. Barbory a katedrálou Panny Marie v Sedlci
- Lednicko – valtický areál(1996)
- Vesnice Holašovice(1998)
- Zámek a zahrady v Kroměříži(1998)
- Zámek v Litomyšli(1999)
 
Biosférické rezervace UNESCO
UNESCO sehrálo průkopnickou úlohu při prosazování nutnosti mezinárodní spolupráce při ochraně životního prostředí. V roce 1970 schválila Generální konference UNESCO velký mezivládní program zabývající se problematikou ochrany životního prostředí, který byl pojmenován Člověk a biosféra (Man and Biosphere – MAB).  Zkratka MAB se stala symbolem koncepce integrované ochrany životního prostředí, která se snaží skloubit zájmy jak přírody tak lidské činnosti. V rámci tohoto programu vznikla síť biosférických rezervací, kterou tvoří významné pevninské, mořské a smíšené ekosystémy. O zařazení navržené lokality do sítě biosférických rezervací rozhoduje generální ředitel UNESCO na doporučení odborného poradního sboru. Jednotlivé návrhy předkládají národní komitéty programu MAB.

Na území České republiky se nachází následujících 6 biosférických rezervací UNESCO:
I. Křivoklátsko (1977)
II.  Třeboňsko (1977)
III. Pálava (1986)
IV. Šumava (1990)
V.  Krkonoše (1992)
VI.  Bílé Karpaty (1996)
 
KRITÉRIA PRO ZÁPIS PAMÁTKY DO SEZNAMU
( Památka musí splnit jedno z nich.)
 
-  musí být dílem mistrovským tvůrčího lidského ducha
-  musí být výjimečným svědectvím vzájemných  kulturních vlivů během určité historické etapy v oblasti architektury, techniky, monumentálního  umění, urbanismu nebo tvorby krajiny
-  musí nést jednoznačné svědectví o kulturní tradici nebo civilizaci, která již zanikla
-  musí být výjimečným příkladem určitého typu stavby nebo architektonického souboru, případně typu krajiny charakteristického pro určitou významnou etapu lidských dějin
- musí být výjimečným příkladem lidského výtvoru nebo využití území, které je typické pro nějakou kulturu
 
Česká komise pro UNESCO
UNESCO je vládní organizací, proto jejími přímými partnery jsou vlády členských zemí. Efektivní plnění řady úkolů však není možné bez přímého kontaktu s odbornou i laickou veřejností. Již Ústava organizace předpokládá, že v jednotlivých členských zemích budou zřízeny národní komise pro UNESCO, speciální instituce zprostředkující právě kontakt s širokou veřejností.

Česká komise pro UNESCO byla zřízena usnesením vlády ze dne 1. 6. 1994 jako poradní orgán vlády. Hlavním úkolem komise je zprostředkovávat styk našich institucí a odborníků s UNESCO. Komise studuje dokumenty UNESCO, rozšiřuje myšlenky organizace v ČR a současnì předkládá do pařížského sekretariátu náměty na další činnost UNESCO. Členy komise je na 50 představitelů ústředních a dalších významných vědeckých, kulturních a pedagogických institucí, jakož i významné osobnosti české vědy a kultury. Komise si zřídila  4 odborné sekce - pro výchovu, přírodní a společenské vědy, kulturu a komunikace. Předsedou české komise pro UNESCO je senátorka Jaroslava Moserová  - (v roce 1999 byla opětovně jmenována na další dvouleté období). Stálý Sekretariát zajišťuje plnění rozhodnutí přijatých Komisí a jejími orgány, udržuje kontakt se sekretariátem UNESCO v Paříži a s partnerskými národními komisemi. Sekretariát spravuje knihovnu obsahující několik tisíc publikací a dokumentù UNESCO. Od 1.7. 1996 zajišťuje funkci Sekretariátu Komise Ministerstvo zahraničních věcí.