Robert Southey

(1774 - 1843)

Robert Southey studoval folklór a více než o poezii se zajímal o  starobylé civilizace. Protože byl podobně jako Coleridge nadšeným  stoupencem francouzské revoluce, mohl společně s ním vytvořit drama  Robespierrův pád. Napsal samostatně epickou skladbu Jana z Arku (1796)  i dramatickou báseň Wat Tyler. Brzy se usadil v jezerním kraji, stal se  ctihodným konzervativcem a uchýlil se k ideálům romantiky a náboženské  mystiky. Většinou se věnoval tvorbě strašidelných balad a menších  epických skladeb s exotickými a středověkými náměty. Napsal hodně básní  a próz, často umístěných do vzdálenějších končin. Jeho dnes už téměř  zapomenuté, dlouhé a nudné eposy Thalaba ničitel a Kehamova kletba  čerpaly námět z Orientu, podobně jako se veršované příběhy Madock  a Roderick, poslední z Gótů nechaly inspirovat středověkem. Psal i  fiktivní dialogy, například rozhovor mezi autorem a duchem mučedníka  Thomase Mora. Lépe odolaly času jeho kratší básně (Inchcapská skála,  Bitva u Blenheimu). Nejcennější jsou Southeyho prozaická historická a  životopisná díla (Dějiny Brazílie, Dějiny anglicko - francouzské války,  Povídka z Paraguaye a Život admirála Nelsona). V dnešní době se  Southeyho poezie nehodnotí tak pozitivně jako za jeho života.
 
Jak jsme mohli vidět, jezerní básníky spojovaly odlišné životní  osudy a podobné literární zájmy. Bylo by bláhové se domnívat, že oni  sami si založili klub jezerních básníků Ten vyplynul ze stejně  kouzelného prostředí, ve kterém pracovali, a z osudových situací (vůbec  se totiž nemuseli setkat). Mnoho jejich děl již dnes nemá velký význam,  ale nemůžeme jim upřít funkci ideálního přechodního stupně mezi  klasic.ismem a romantismem. Na jejich odkaz navázalo mnoho literárů, ať  už positivně či kriticky. Stali se hrdou legendou anglické literatury.