Oscar Wilde

Oscar Wilde, anglický spisovatel a dramatik, ( celým jménem: Oscar Fingal O’Flahertie Wills Wilde ) se narodil 16. 10. 1854 v Dublinu v rodině známého irského lékaře - chirurga, sira Williama Wilda a Jane Francescy roz. Elgeeové, vzdělané a literárně nadané ženy. Ještě když navštěvoval školu, používal všechna čtyři příjmení, která mu jeho rodiče dali. Velmi totiž toužil po tom, aby se proslavil a domníval se, že právě jeho dlouhé jméno si lidé lépe zapamatují. Později vysvětloval, že „když se stal známým, odhazoval svoje jména jako vzduchoplavec v balónu odhazuje přebytečnou zátěž, chce-li se dostat ještě výše.“

Jeho studia probíhala nejprve na dublinské univerzitě ( Trinity College ), poté v Oxfordu. Zde se ukázal být schopným, vnímavým a duchaplným člověkem. Nadchla jej poezie Rossettiho, Swinburna, Keatse, Charlese Baudelaira, próza Flaubertova a rovněž filosofické názory jeho profesora, Waltera Patera, jednoho z nejdůležitějších představitelů anglického estétismu, jehož se stal vášnivým stoupencem. Paterovy estetické názory, soustředěné např. do „Studií z historické renesance“, probouzely ve Wildovi nové myšlenky, v nichž byl život pojat jako umělecký výraz a hlavní pravidlo hlásalo vyhledávat, vytvářet a užívat si krásy.

Touto filosofií se Wilde řídil rovněž ve svém životě a již od mládí pobuřoval tehdejší, velmi konzervativní, viktoriánskou společnost. S oblibou například nosil výstřední oděvy; ostatně i dnes si jej nejspíše vybavíme s ohromnou květinou v klopě. Často zesměšňoval tradiční společenské hodnoty a stavěl na odiv své nekonformní názory. Cílem jeho protestního chování a byli bezesporu puritánští měšťáci, které k smrti nenáviděl. Postupně se ale lidé od opovrhování přesunuli spíše k obdivu a Wilde se dočkal slávy. Vynikl především jako zábavný společník na všemožných společenských akcích, kde se stával většinou středem pozornosti. Ohromoval svým důvtipem a fantazií, bavil svým jemným humorem, v debatách odzbrojoval lehce své protivníky, hýřil aforismy, paradoxy a slovními hříčkami. Nebylo pro něj problémem brilantními formulacemi vypravovat anekdoty, povídky, bajky, které se mu právě rodily v hlavě ( podobným způsobem vznikly i některé jeho známé prózy ). Takto se dopracoval až na pomyslný společenský vrchol, z něhož byl ovšem nakonec tragicky svržen.

Jak již bylo řečeno, Wilde žil poněkud výstředním životem; byl veden touhou okusit různé zážitky bez ohledu na tehdejší morálku nebo etiku. Nakonec se mu však stala osudnou shoda náhod, neboť se u něj, přestože se oženil a měl dva syny, projevily homosexuální sklony, což by, podle mého názoru, nemělo být považováno za cílenou výstřednost. Doba ovšem samozřejmě nebrala ohledy na podobné okolnosti. Podle anglických zákonů z konce 19. století byla zmíněná úchylka nezákonná a trestná dvěma roky vězení zostřeného těžkou prací. V roce 1895 byl tedy obviněn lordem Douglasem z Queensberry ze zneužívání jeho syna Alfréda Douglase. Wilde mohl odcestovat a snadno se tak vyhnout trestu, ale byl na to příliš hrdý. Proces však prohrál a téměř celá společnost se k němu obrátila zády.

Po propuštění z věznice se Wilde uchýlil do Francie, kde žil jen se svými blízkými, pod cizím jménem. Tělesné i duševní síly ho opouštěly a 30. 11. 1900 zemřel po těžké nemoci v Paříži, kde je i pochován. Jeho smrt prakticky uzavřela estétské a dekadentní hnutí z konce minulého století.