Edvard Beneš

Ostatné » Osobnosti / Životopisy

Autor: katika
Typ práce: Referát
Dátum: 05.05.2009
Jazyk: Čeština
Rozsah: 734 slov
Počet zobrazení: 6 681
Tlačení: 535
Uložení: 553

Edvard Beneš

Narodil se 28. května 1884 v Kožlanech, v chalupnické rodině. Odmala byl hloubavé dítě a většinu času strávil zalehnutý v knihách. Měl výbornou paměť, a tak čas, který ušetřil při učení do školy, věnoval soukromému vzdělávání. Hodně studoval cizí řeči a po maturitě se zapsal na pražské univerzitě na filosofii.

Protože ho nejvíce zajímaly románské jazyky, po roce studium přerušil a odešel do Paříže, kde studoval románskou jazykovědu. Od roku 1912 byl docentem a od roku 1921 profesorem sociologie na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Za doby jeho studií se seznámil s jeho pozdější ženou Annou Vlčkovou ( později Hanou Benešovou ).

Po studiích začalo jedno z nejhektičtějších období Benešova života. Toužil po vysokoškolské profesuře jako startu do politického života, a pro tento cíl si cílevědomě budoval zázemí ve svém manželství. Jeho žena Hana pečovala o jeho životosprávu, šaty a starala se o to, aby k němu nedoléhaly starosti s každodenním chodem domácnosti.

Jejich poklidný a postupně vzestupný život přerušil  až sarajevský atentát. Beneš ihned pochopil, že bude muset opustit všechny své dosavadní plány. Stále více se informoval o nejnovějším dění a čím dál více věřil, že válka povede k rozbití Rakouska. Poznal, že teď je jeho šance.

Na podzim roku 1914 Beneš vyhledal Masaryka a ten ho seznámil s plánem své zahraniční akce. Beneš byl tímto plánem nadšen a poskytl Masarykovi peníze, které získal z dědictví jeho ženy Hany. Po Masarykově odchodu do ciziny se Beneš stal hlavou  Maffie, protirakouské organizace českých intelektuálů.

Nakonec následoval Masaryka do emigrace, kde strávil několik let exilových prací, korunovaných jeho největším životním úspěchem: vyhlášením nezávislosti Československa.  14. října 1918 ohlásil v Paříži ustavení prozatímní čs. vlády, ve které byl poprvé ministrem zahraničních věcí, 28. října stál v čele delegace zahraničního odboje, která v Ženevě jednala se zástupci Národního výboru ( sboru představitelů domácího, politického a ekonomického života )  o příštím uspořádání státu.

V letech 1920 – 1928 vykonal Edvard Beneš přes padesát důležitých zahraničních cest. Šestkrát byl předsedou rady společnosti národů, později dokonce jejím prezidentem. Na několik let zpevnil situaci ve střední Evropě vytvořením tzv. Malé dohody. Těchto všech úspěchů by sotva dosáhl nebýt duševní podpory jeho ženy Hany.

Beneš byl ministrem zahraničí ČSR více jak 17 let. V posledních letech se připravoval na to, že bude Masarykovým nástupcem ve funkci presidenta a tak ho Masarykova abdikace ani moc nezaskočila.  1935, 18. prosince se Edvard Beneš stal prezidentem republiky.  14.září 1937 zemřel T. G. Masaryk ( „prezident osvoboditel“, jak mu mnozí říkali ) po dvou těžkých záchvatech.

Masarykova smrt jako by předznamenala události následujícího roku, které nabraly děsivý spád. První měsíce roku 1938 naplnil Beneš horečnou prací a postupem času se ocital na konci svých fyzických a psychických sil. V tomto pracovním vypětí začal Beneš poprvé pomýšlet na svou abdikaci.

V září 1938  nastávají týdny horečného jednání se stranou sudetoněmeckou. 30. září dorazila na hrad zpráva o výsledku konference v Mnichově. Beneš jí prostudoval a opět prohlásil, že bude abdikovat. Nakonec pod nátlakem přijal E. Beneš Mnichovský diktát ( Neville Chamberlain, E. Daladier, Benito Musolini a Hitler nás odsoudili k odstoupení sudetského území ), nadiktoval abdikační prohlášení a odešel do jednání vlády. 

Mnichov znamenal tragedii pro celý český národ, nejvíce ale pro prezidenta Beneše. Mnichovem se zhroutila celá jeho politická koncepce, celý jeho dosavadní život. Události posledních dnů výrazně otřásli jeho zdravím. Zároveň se však stupňovaly Německé požadavky, aby Beneš opustil Československé území a postupem času nabývaly ultimativního rázu.  22.10. odcestoval E. Beneš letecky do Anglie, kde se usídlil stranou od veškeré publicity.

V únoru 1939 Benešovi odjeli z Anglie do USA, kde Beneš přijal jedno semestrovou profesuru na univerzitě v Chicagu. Smyslem cesty bylo především zahájit agitaci pro československou věc. Z USA do Anglie se Benešovi vrátili už v červenci 1939 a Benešův návrat byl opět pracovně náročný.

Když se přiblížil konec války, byla Česká vláda sídlící v Londýně rozhodnuta, že se vrátí do Prahy. Odjezd byl stanoven na 9. březen 1945, ale proběhl poněkud dramaticky. V noci před odletem stihla Beneše mrtvice. Po návratu se vrací s chutí zpět do práce. V říjnu 1945 byl potvrzen v prezidentském úřadě a o rok později zvolen znovu prezidentem. V letech 1945 – 1948 směřoval svou autoritu k obnově demokratického zřízení a k jeho obraně před komunistickou totalitou.

V únoru 1948 znovu podpořil demisi demokratických ministrů, posléze však podlehl komunistickému nátlaku, demisi přijal a jmenoval vládu Klementa Gottwalda (1896-1953).  V květnu 1948 odmítl podepsat novou ústavu (tzv. „Ústavu 9. května“) a 7. června odstoupil. Dlouho se však ze „života na svobodě“ netěšil. Po propuknutí dávné nemoci zemřel 3. září 1948. 

Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Vyhľadaj ďalšie študentské práce pre tieto populárne kľúčové slová:

#Edvard Beneš #beneš edvard #sociologia v ekonomike


Odporúčame

Ostatné » Osobnosti / Životopisy

:: KATEGÓRIE – Referáty, ťaháky, maturita:

Vygenerované za 0.021 s.
Zavrieť reklamu