Donatello
Donatello, jehož celé jméno zní Donato di Niccoló di Betto Bardi, se narodil kolem roku 1386 ve Florencii a zemřel 1466
také ve Florencii, je nejvýznamějším představitelem florentského sochařství. Měl rozhodující vliv nejen na sochaře své generace, ale
také na vývoj italského malířství.
Donatello se přátelil s významným sochařem a architektem Brunelleschim, který se věnoval
„vyučování těch, o kterých si myslel, že jsou toho hodni“. Kolem roku 1405 podnikli několik studijních cest do Říma, kde se věnovali
studiu antiky. Donetellovou první významější prací byl mramorový David (1408-1409, pro d Bargell) v němž spojil gotiku (řasení šatu)
s něčím novým (výraz tváře Davida).
Donatello začal vytvářet svůj vlastní směr umění v okamžiku, kdy
spojil gotickou stylizaci s antickou modelací figury. Toto spojení vystihl v letech 1411-1415, kdy vytvořil sochu sv. Marka (Orsan Michelle) a
sochu sv. Jana Evangelistu (Musco del Opera del Duomo). Gotickou část u těchto soch představuje drapérie roucha, ale výraz tváře a těla nese
antické znaky. Socha sv. Jana Evangelisty zajistila Donatellovi s konečnou platností proslulost.
Donatello nejprve dlouho rozmýšlel,
vymýšlel, studoval a toto všechno se nakonec odrazilo v jeho pracích. Příkladem je například socha sv. Jiří (Bargell). Zde se pojí
jednoduchost s věrohodností a přirozeností. Nejdůležitějším dílem mladého Donatella je soubor proroků, které vytesal pro Giottovu
kampanilu. První dva jsou z roku 1418, Abraham je z roku 1421, Jeremiáš z roku 1426 a Habakuk z roku 1434. Donatellova představa odpovídá
Bibli. Prorok je podle něho člověk vyvolený Bohem, aby pozvedl svůj hlas v přesně určeném okamžiku dějin Izraele.
Donatello sdílel Brunelleschiho názory na architekturu a jako první použil teorii perspektivy v praxi, když vytvořil nízký
reliéf Hostina Herodova pro Sienské baptisterium v roce (1426). Koncem první třetiny 15-tého století odešel Donatello na druhý studijní
pobyt do Říma. Na podněty z této cesty reagoval vytvořením Cantorie - Zpěvácké tribuny pro florentský dóm (1433). Tato tribuna vyjadřuje
radost ze života a dionýskou drzost. Je zde zachycen také určitý psychologický vývoj Donatella a to zejména na tvářích andílků.
K nejslavnějším Donatellovým pracem patří bronzový David (Bergello, Florencie). Vítěz nad Goliášem se u něho nevyznačuje velitelskou
mužností hrdiny; je to velmi smyslový, prostoduchý a půvabný mladík. Nové sochařství se rodilo kdesi mezi antikou a gotikou.
Na
čas odchází Donatello z Florencie do Padovy. Má zde možnost realizovat monumentální práce, které mu byli svěřeny: jezdecký pomník
kondoniéra Gattamelaty (1453) a hlavní oltář pro baziliku sv. Antonína. Vzor pro jezdecký pomník si Donatello vzal z Říma, kde se podobné
pomníky stavěly na počest císařům. Inspiraci je možné vystopovat v jezdecké soše Marka Aurelia na Kapitolu. Dbal však také na řeckou
koncepci v níž má kůň stejnou důležitost jako jezdec. Oltář v padovském Sant’Antonio, Donatellovo nejvýznamější dekorativní dílo,
byl rozebrán roku 1580. Z toho důvodu se dá pouze předpokládat jak ve skutečnosti vypadal: měl podobu baldachýnu s trůnící Madonou a
šesti světci. Čtyři epizody ze života sv. Antonína zdobily jakési pódium. Kromě toho tam byly hrající andělé, symboly evangelistů apod.
Donatello provedl oltář velmi rychle, v letech 1447 - 1448. Donatello se nedá definovat několika slovy; svou jedinečnou tvůrčí energií
vytvořil úplně nový druh a nový svět představ, jež znamenaly průlom do výtvarné i mravní problematiky doby. Ve výtvarném umění patřil
jako první do řady těch, kteří se podíleli na tak bohatém a složitém dění, pro něž máme název renesance.
VERROCCHIO
Roku 1435 se ve Florencii narodil Andreo di Cione, zvaný Verrocchio. Jako mnohostranný umělec dělal
šperky, korouhve a přilby pro slavnostní průvody. V první řadě to byl především sochař. Verrocchio velmi toužil překonat dílo velkého
mistra Donatella.
Zones.sk – Zóny pre každého študenta