Gordon Willard Allport

Gordon Willard Allport (1897 – 1967)
-  Teorie osobnosti
-  Americký psycholog, profesor
-  Patří mezi zakladatele psychologie osobnosti
-  Učil celý život na Harvardské univerzitě
-  Analyzoval padesát definic osobnosti
 
Teorie osobnosti
· Každá teorie osobnosti je založena na filozofickém vztažném rámci, v němž je chápána lidská přirozenost
· Empiricko-humanistický přístup - jde především o poznání lidského chování a o úctu k jedinci. Soustředit se na jedinečnost každého člověka místo na typické vzorce v lidské povaze. Dává přednost idiografickému přístupu.
· Povaha osobnosti - odmítá pojem osobnost, jako pouze vyvozený z chování. Osobnost pokládá za něco, co v lidech skutečně existuje, a tvrdí: „Osobnost je něco a dělá něco“
· Allportova definice osobnosti: „ Osobnost je dynamická organizace těch psychofyzických  systémů v jedinci , které určují jeho charakteristické chování a myšlení“
Dynamická- bez ohledu na věk není osobnost nikdy konečným výsledkem tohoto procesu
Psychofyzická- společné fungování mysli a těla
Charakteristické chování a myšlení- zahrnuje všechny vnější i vnitřní procesy vyžadované pro každodenní zvládání nároků, pro fyziologické a sociální přežití a pro osobní růst a sebeuskutečnění.
· Temperament a charakter
Temperament - je „surovina“, z níž je osobnost utvářena
Charakter - má etickou, k hodnotám vztaženou dimenzi: je to „ zhodnocená“ osobnost.
Temperament a charakter však mají být chápány jako pouhé stránky osobnosti, nikoli jako nějaké zvláštní oblasti v ní, pojem osobnosti v jejím genetickém a hodnotově založeném aspektu
· Individuální svoboda jedince - volí střední cestu mezi naprostou svobodou a naprostou nesvobodou. Lidé mají svobodou utvářet svůj život, ale nemohou se osvobodit od svých fyziologických potřeb, od vlivů dřívějšího učení a zkušeností ani od právě působících vlivů prostředí.
 
· Proprium a vývoj osobnosti
PROPRIUM (= Svůj vlastní) - vývoj „JÁ“ v pojmech osmi funkcích propria s různou mírou jednoduchosti nebo složitosti. Každý oddíl nejprve definuje konkrétní funkci propria a ve druhém odstavci ji přiřazuje odpovídajícímu vývojovému stadiu „já“.“
 
1.  TĚLESNÉ ,,JÁ” - Zahrnuje svalové a vnitřní počitky, které mají původ v organismu. → Prostřednictvím pocitu těla prožívá kojenec první stránku jáství.
2.  IDENTITA ,,JÁ” - Závisí čase, na pamatování si myšlenek a činů, že minulé myšlenky a činy patří k téže osobě. Identity „já“ nabývá dítě postupně. Napřed „se dítě snadno vzdává své identity při hře.
3.  SEBEUPLATNĚNÍ - nazývá sebeuplatnění „nejnápadnější vlastností propria“.
→ Ve 2.-3. roce života dítě projevuje autonomii a určitou míru hrdosti. Největší zklamání dítěti působí, je-li vystaveno zahanbení.
4.  ROZRŮSTÁNÍ ,,JÁ” – Jedinec se identifikuje s jiným člověkem, skupinou nebo posláním, zvětšuje rozsah sebeangažovanosti. Podle Allporta je vlastní sebeangažovanost v abstraktních ideálech znakem dospělé zralosti.
5.  RACIONÁLNÍ ŘEŠENÍ - Označuje zdroj uvažování a zvládání problémů v jedinci.
6.  SEBEOBRAZ - Obsahuje to, jak člověk sám sebe vnímá (Reálné „JÁ“), a jeho představu, jakým by se rád stal (Ideální „JÁ“).
7.  SNAŽENÍ PLYNOUCÍ Z ,,JÁ” - Tato stránka se vztahuje k motivaci.
8.  POZNÁVACÍ ,,JÁ” - vznik sebeuvědomění, hodnotové orientace a utváření životní filozofie.
 
· OSOBNÍ DISPOZICE
Osobní dispozice jsou rozděleny do hierarchie:
1)  Kardinální dispozice (Hodně rozvinutá osobní dispozice)
2)  Centrální a sekundární dispozice (Projevují se v chování většiny lidí)
 
· FUNKČNÍ AUTONOMIE
- Funkční autonomie může znamenat něco negativního, ale může být také tvořivě využita:
a)  Perseverující funkční autonomie - mechanické chování bez vlastní hodnoty, nesmyslná rutina (tzv. ,,proces nízké úrovně”)
b) Z „JÁ“ vycházející funkční autonomie - proces, jímž je dříve ustanovenému chování dán nový význam (Př. Podání rukou-dříve projev míru, teď projev přátelství)