Erich Fromm

Erich Fromm (1900 – 1980)
-  Psychosociální teorie
-  Významný americký psycholog a sociolog německého a židovského původu,  žák Sigismunda Freuda
-  Jeden ze zakladatelů neopsychoanalýzy, konkrétně kulturní psychoanalýzy, která psychoanalýzu interpretovala spíše sociálně a kulturně, než biologicky.
-  Speciální psychoanalytickou přípravou prošel v berlínském Ústavu psychoanalýzy
-  Představitel neofreudismu a západního marxismu.
 
Psychosociální teorie
· Jako představitel neopsychoanalýzy a humanistické psychologie se zabýval postavením člověka a jeho odcizením v soudobé industriální společnosti.
· Zkoumal jak sociokulturní vlivy působící na člověka.
· Destrukci hodnot a humanistických ctností – jako jsou péče o druhé, solidarita, úcta k životu, k vědění a pravdě – nachází v násilném potlačení tvořivých potencí člověka.
· Ve svém nejznámějším díle ,,Umění milovat” definoval lásku jako základ tvořivé síly, jako sublimaci charakteru člověka do společenských vztahů, jako aktivní péči o život.
 
Lidské potřeby a láska
Podle Fromma má každá bytost pět hlavních potřeb:
v  potřebu vztaženosti
v  potřebu transcendence
v  potřebu zakořeněnosti
v  potřebu identity
v  potřebu orientačního rámce
- Zralá, dobře přizpůsobená osoba se vyznačuje schopností integrovat tyto potřeby, zvláště potřeby vztaženosti a identity. Takový člověk je schopen důvěrného vztahu k druhé osobě, aniž by ztrácel svou identitu.
- LÁSKA - je produktivní formou vztahu k jiným a k sobě samému
- Láska znamená cit odpovědnosti, péči, úctu, porozumění a přání, aby jiný
 člověk mohl růst a rozvíjet se.
- Je výrazem intimního vztahu mezi dvěma lidmi za předpokladu, že osobnost obou zůstane nedotčena.
- Je aktivní silou v člověku, silou, která prolamuje zdi oddělující člověka od druhých lidí a která ho s druhými spojuje → vede k překonání citu osamocení a oddělení.
- Vymezil terapii, kterou nazval "Pokus pomoci pacientovi, aby získal či obnovil svou schopnost milovat", ve které aplikoval zásadu uzdravující moci lásky.
 
Osobnost
- OSOBNOST = totalita zděděných a získaných psychických vlastností, které charakterizují jedince a vytvářejí jedinečnost tohoto jedince.
- Rozdíl mezi zděděnými a získanými vlastnosti odpovídá rozdílu mezi temperamentem, nadáním a konstitučně danými psychickými kvalitami na jedné straně a charakterem na straně druhé. Zatímco rozdíly temperamentu jsou eticky bezvýznamné, tvoří charakterové rozdíly vlastní problém etiky, ukazují stupeň úspěšnosti jedince v umění žít.
Temperament → souvisí se způsobem reakce, je podmíněn konstitucí a je neměnný.
Charakter → oproti temperamentu se formuje zážitky, zvláště v mládí; je do určitého stupně proměnný poznatky a nový zážitky.
 
· Fromm rozdělil charakter do dvou kategorií:
1, Produktivní charakter → je charakter socializovaného jedince, který je schopný práce,
rozumného myšlení i lásky, relativně svobodný.
2, Neproduktivní charakter → je založen na předpokladu, že jedinec není schopen
produkovat, proto musí to, co potřebuje, dostávat od druhých; toho může docility
buď svým pasivním, nebo aktivním úsilím.
je buď následkem porušené socializace, nebo následkem porušené asimilace
→ Dobře přizpůsobená osoba má charakter založený na poměrně trvalém vzorci, v němž jsou procesy asimilace a socializace vhodně smíšeny.
· Neproduktivní orientaci rozdělil Fromm do čtyř typů:
1, Receptivní orientace - osoba očekává veškeré hmotné a psych. zajištění od vnějších zdrojů
2, Kořistnická orientace - osoba očekává, že veškeré zajištění přijde z vnějších zdrojů, nýbrž je také
 odhodlána to získat lstí nebo násilím
3, Hromadivá (křečkovská) orientace - osoba si chce uchovávat nashromážděný majetek,
 distancuje se od ostatních a vytváří si silné obrany
4, Tržní orientace - osoba vše, co potřebuje získává procesem výměny; k tradičnímu obchodování
 - jednotlivci nejsou hodnoceni podle toho, jací jsou, nýbrž podle toho, jaký
 dojem činí - lidské osobnosti jsou na prodej stejně jako jiné druhy zboží