John Dollard (1900-1980)

Subjektivní behaviorismus
John Dollard (1900-1980)
· narodil se v roce 1900 ve Wisconsinu
·  studoval na Chicagské univerzitě - doktorát ze sociologie
· 1931-1932 odešel jako výzkumný pracovník v soc. psychologii do Berlína studovat na Berlínském psychoanalytickém institutu
· po návratu nastoupil jako profesor na Yaleově univerzitě, kde působil po celou svou odbornou dráhu
· vyučoval antropologii, sociologii a psychologii
=> interdisciplinární zaměření)
· za 2. světové války - konzultant ministra války, zkoumal chování vojáků v bitevním stresu - Poznatky z výzkumu zveřejněny 1944 v příručce "Strach v bitvě"
· ze svého učitelského místa odešel do důchodu jako emeritní profesor v roce 1969 a v roce 1980 zemřel.
·  
Neal Elgar Miller (1909-2002)
· Narodil se v roce 1909, pochází též z Wisconsinu
· doktorát získal na Yaleově univerzitě
· během doktorandského studia spolupracoval s Hullem a Dollardem - významně ovlivnili jeho odbornou dráhu
· Po studiích odjel do Evropy pod záštitou Rady pro výzkum ve společenských vědách a ve Vídni prodělal psychoanalytický výcvik
· většinu své učitelské a výzkumné dráhy strávil na Yale a později se stal profesorem na Rockefellerově univerzitě
 
Vydali 3 výzkumné knihy: Frustration and aggression (Frustrace a agrese)
  Social learning and imitation (Sociální učení a napodobování)
  Personality and psychotheraphy (osobnost a psychoterapie)
Teorie učení
Byli orientováni behavioristicky, prodělali psychoanalytický výcvik => psychoanalýza a behaviorismus v kontextu daného sociokulturního prostředí.
Cílem je spojit vitalitu psychoanalýzy, přísnost přírodovědecké laboratoře a danosti kultury.
 
Vycházejí z procesu učení, který je založený na sledu „podnět – odezva“ - usilují o vysvětlení hlavních otázek fungování osobnosti: jejích vnitřních psychických pochodů (včetně „nevědomí“), podstaty, povahy a procesů vývoje.

V procesu učení "musí být učící se jedinec k odezvě puzen - motivován a za její provedení za přítomnosti signálu potom odměněn … aby se někdo učil, musí něco chtít, něčeho si všimnout, něco udělat a něco získat … těmito činiteli jsou pudová potřeba, signál, odezva a zpevnění."

Základní činitele (složky), vstupující do procesu učení:
· Pudová potřeba (pud. excitace,  anglicky drive)
- jakýkoli silný podnět (též motivace), který vyvolá odezvu - vše, co může člověka motivovat
pudovou existencí může být: vnější událost (rozčilující hlasitá hudba, elektrická rána, …)
   vrozená primární pudová potřeba (hlad, zima, bolest …)
sekundární potřeba (návyk na podkladě primární potřeby
 
· Signál (podnět, cue)
- potřeba žene k jednání, signál  určuje typ odezvy – kdy bude člověk reagovat, kde bude reagovat a kterou odezvu uskuteční.
- modifikuje motivující sílu potřeby, která je specifičtější - je-li hodně intenzivní, stává se potřebou a pudí jedince k činu (hlad motivuje člověka k tomu, aby něco snědl)
- mezi pudovými potřebami a signály je těsný funkční vztah (potřeba, která vyžaduje značně specifickou odezvu, se říká, že má též význam signálu, na druhé straně signál může působit tak intenzivně, že se stává potřebou, která sama pudí jedince k činu)
 
· Odezva
- je vyvolávána motivační silou potřeby a směrovým působením signálu.
- podmínkou učení je přítomnost a zpevnění odezvy.
- úspěch výchovy závisí na vyvolání vhodné odezvy, která  poskytne příležitost ke zpevnění
- některé odezvy se stávají signálem - příklad strachu, který je vyvolán vnější potřebou (strach, který je původně odezvou, se stává signálem a vyvolává jednu či více vnitřních odezev, než pak organismus učiní odezvu vnější)
 
· Zpevnění = redukce (uspokojení) potřeby
- událost, která zesiluje tendenci opakovat odezvu proto, že výsledkem je redukce potřeby
potřeby: vnitřní (svíravá bolest z hladu, pohlavní touha)
  vnější (pálící sluneční světlo, hlasité nebo nepříjemné zvuky)
- rychlé snížení síly potřeby působí jako zpevnění (jídlo redukuje potřebu hladu, …)
 
· Návyk = výsledek zpevňování sledu podnět (signál) > odezva
- jedinec se návykům učí prostřednictvím zpevnění
- v důsledku osvojených návyků reaguje člověk na některé signály pohotověji než na jiné
 
Osobnost: její podstata a vývoj
Osobnost není vrozená = výsledek procesu vytváření návyků, jedinec si ji osvojí v dětství prostřednictvím procesu učení, osvojováním sekundárních potřeb. Člověk se rodí s primárními (vrozenými) potřebami, které mu zpočátku umožňují přežít (bolest, hlad, vylučování …). A vývoj osobnosti poté spočívá v osvojování sekundárních potřeb.
 
Uplatnění ve výchově
Ve vývoji osobnosti má význam prvních 6 let. Spolu se sekundárními potřebami se dítě seznamuje i se sekundárním zpevněním (úsměv, poděkování, peníze na zmrzlinu …)
V prvních dvou letech se musí dítě všemožně podporovat, zejména v situacích: Krmení, nácviku čistotnosti, raných sexuálních projevů, nácviku ovládání hněvu

Nevědomí
- skládá se z pudových potřeb, signálů a odezev, které nejsou jedincem plně chápány či uvědomovány (dítě říká "máma", ale neví přesně, co to znamená)
Velká část sociálního učení probíhá nevědomě 
 
Neurózy: nevědomé konflikty
- nevědomé konflikty, které má dítě naučené v raném dětství díky rodičům (nedostatečná citovou podporu, málo podnětů k rozvoji řeči, trestají za sexuální zvídavost)
Konflikty jsou typu. +- (dítě by něco rádo udělalo, ale má strach z potrestání), -- (dítě si musí zvolit jeden ze dvou trestů), ++. Nevědomé konflikty vyvolávají úzkost a podněcují ke vzniku neuróz - neurózy jsou naučeny, mohou být také odnaučeny - i po mnoha letech.