Dmitrij Nikolajevič Uznadze
Dmitrij Nikolajevič Uznadze (1886-1950)
· narodil se v Sakaře
11) byl gruzínsý
psycholg
12) 1909 absolvoval Filozofickou fakultu Lipské univerzity
13) 1915 založil v Gruzii 1.
ženskou SŠ s výukou v gruzínštině
14) Byl jedním ze zakladatelů Gruzínské univerzity, kde vytvořil katedru
psychologie s laboratoří experimentální psychologie – později byl jejím ředitelem
15) autor originální teorie
„ustanovky“, vypracoval experimentální metodu jejího zkoumání a je autorem prvních učebnic a systematických kurzů psychologie
v gruzínštině a vůdčí osobou takto orientované psychologické školy
Fixovaná zaměřenost = ustanovka
Ustanovkou rozumí = předchozí zkušeností podmíněnou pohotovost člověka realizovat určitou činnost (vnímat, myslit, chovat
se apod.)
-stav pohotovosti k určité formě reagování, což podněcuje člověka jednat určitým způsobem.
= Zkrátka, když nějak jednáme, je naše reakce, podle Uznadze, ovlivněna zkušenostmi s jednáním na podněty z minulosti. Ustanovka
(-nebo-li připravenost k tomu nějak reagovat) ovlivňuje to, jakým způsobem zareagujeme, jak rychle apod.
Ustanovka se
dělí na:
8) senzorickou: pohotovost k vnímání a postojům
9)
motorickou: pohotovost k pohybu či jednání
Ustanovka se upevňuje (fixuje)
opakováním vlivů a situací, jimiž je určena (vytvořena).
Zaměřenost/ustanovak
- Tento
pojem vznikl v německé experimentální psychologii na přelomu 19. A 20. století.
-W. M. Lange zjistil, že doba reakce závisí na
rozpoložení zkoumané osoby v počátečním okamžiku reagování.
- Uznadze přehodnotil pojetí zaměřenosti, které do
psychologie uvedla experimentální psychologie, a založil je na principech determinismu: pojímá zaměřenost jako psychologický
obsah vzájemného působení konkrétní aktualizované potřeby a situace, v níž se tato potřeba uspokojuje.
- Pojímá ustanovku
(zaměřenost), jako jednotu variabilnosti a stability (ustanovka svou variabilností zabezpečuje stabilitu daného systému-tj. adaptaci člověka
k variacím životního prostředí), neboť nezbytnou podmínkou jakékoli činnosti je reálný vztah mezi potřebou a objektivní skutečností
potřeby a situace, v níž se potřeba uspokojuje.
Vymezuje trojčlenný vzorec aktivnosti člověka:
Prostředí- subjekt (ustanovka) – chování
- Prostředí nevyvolává chování člověka přímo, ale působí
především na subjekt a mění jej tím, že s ohledem na situaci vyvolává ustanovku (zaměřenost) na určité chování.
-Akty
chování jsou bezprostředně podmíněny subjektem, jeho ustanovkou(zaměřením).
- Chování člověka a jím vyjevovaný
psychický život musíme proto pojímat ve spojení s osobností, která chování reguluje.
Úrovně ustanovky
- Chování na základě ustanovky probíhá na dvou rozdílných úrovních (hladinách):
4) na první
hladině vzniká ustanovka na základě aktuální potřeby a reálné situace
5)
na druhé hladině člověk může vypracovávat ustanovku na úrovni
objektivizace
(zobecnění)
- Tyto dvě úrovně se u člověka neustále střídají,
vzájemně se podmiňují a navzájem na sobě závisí.
- Ustanovka je základu normálního, účelného průběhu
života. Díky častému opakování a subjektivní významovosti se některé ustanovky upevňují – vzniká „fixovaná ustanovka“
Zones.sk – Zóny pre každého študenta