Clark Hull

Clark Hull (1884 – 1952)
h)  narodil se nedaleko Akrobanu ve státě New York, poté se přestěhovali do Michiganu
i)  S bratrem vyrůstali ne farmě v tvrdých podmínkách
j)  v 17 letech složil učitelskou zkoušku a stal se učitelem na venkovské škole, učil rok a prodělal náboženskou krizi
k)  poté se rozhodl pro SŠ vzdělání na Alma College, zde zůstal 2 roky - byl vážně nemocen a z tohoto období si nic nepamatoval a měl špatnou paměť
l)  po roce se na Alma College vrátil do prvního ročníku vyššího studia s plánem stát se důlním inženýrem – podařilo se mu zajistit si práci v minnesotských dolech, tam ale u něho propukla obrna a ochrnuly mu nohy
m)  ve 24 letech tak musel plány na inženýrskou kariéru opustit a vrátil se zpět na farmu
n)  po rekonvalescenci se zapsal na Michiganskou univerzitu, kde 1913 promoval z psych
o)   během studia ho ovlivnili zejména experimentální psychologové Pillsbury a Shepard
p)  po absolutoriu pracoval jako asistent Josepha Jastrowa na Wisconsinské univerzitě -  kde se také věnoval práci na disertaci, v níž zkoumal, jak si lidé osvojují a rozvíjejí pojmy
q)  1918 získal doktorát a ve Wisconsinu zůstal dalších deset let a zajímal se o tvarovou psychologii
r) 1927 vyšel anglický překlad Pavlových Podmíněných reflexů, Hull dílo velmi pečlivě studoval, a dokonce sestavil stroj, který podmíněný reflex stimuloval
s) 1929 přešel na Yaleovu univerzitu, kde zůstal po zbytek své kariéry
 
Teorie:
- Hul je známý zejména díky práci na rozvoji matematické teorie učení.
- Na začátku své akademické kariéry se deset let věnoval studiu hypnózy a sugestibility.
- O 10 let později vyšla jeho kniha Hypnosis and Sugestibility, v níž vytyčil některé z hlavních principů svého výkladů chování. Než se na scéně objevil Hull, zkoumání hypnózy se většinou soustřeďovalo na podstatu hypnotického „transu“. Hull pomocí různých přístrojů zaznamenával fyziologické změny, které hypnotický trans provázejí. V tomto přístupu se odráží jak jeho zásadní oddanost objektivním experimentálním metodám při sběru psychologických dat, tak Pavlovův vliv- hypnotický stav pokládal za nevědomě naučený zvyk. Pedagogický sbor lékařské fakulty na Yale Hullova práce znepokojovala. Hypnózu mnozí pokládali za neprověřenou a potenciálně nebezpečnou metodu. Pozornost obrátil k analýze učení.
 
- Hull se domníval, že učení je výsledkem neustálé interakce mezi organismem a prostředím, a pravidelnosti ve způsobu chování živých organismů vysvětloval pomocí dvou pojmů - učení a motivace. Mechanismus schopný vysvětlit učení odhalovala podle něho Pavlova koncepce podmíněného reflexu, a proč k učení dochází právě v danou dobu, využíval Hull pojem pudu.
 
- Přestože souhlasil s behaviorismem, už méně schvaloval pozici, již zaujímala řada náruživějších vyznavačů behaviorismu a která byla podle něho příliš dogmatická. Jejich horlivost někdy znemožňovala věcnou diskusi, což podle Hulla vedlo mimo jiné k tomu, že behavioristé neměli uspokojivou odpověď na kritické výhrady, které proti behaviorismu vznášela škola tvarové psychologie. Hull si nemyslel, že by měli tvaroví psychologové pravdu, domníval se ale, že behavioristé přičítají příliš velkou důležitost teoretickým sporům a svou pozici dostatečně nepřizpůsobují faktickým poznatkům o zvířecím chování.
 
- Hull chtěl tento nedostatek napravit pomocí takzvané hypoteticko-deduktivní teorie učení. Dobrá vědecká teorie by měla představovat logicky uspořádaný soubor postulátů a předpokladů, z nichž  by se měly dát logicky odvodit teorémy či propozice. Každé tvrzení by se pak mělo ověřit v experimentálních podmínkách. Jestliže faktická zjištění propozici neodpovídají, je teorie jako celek oslabena. Tento obecný přístup využil Hull k rozvinutí teorie učení. Jeho teorie hojně využívá matematické a logické postupy, aby vyslovené předpoklady dostaly logickou strukturu a aby se zajistilo, že teorémy budou odvozeny logicky.
 
-  Jádrem Hullova matematického modelu učení je, že každé chování má dvě složky:
zvyk a pud
Pud představuje v Hullově teorii motivační složku. Síla pudu má tendenci se zvyšovat s délkou doby, která uplynula od posledního posílení. Převedeme-li to do experimentální předpovědi, pak tento teorém říká, že hladová krysa, která se naučila probíhat bludištěm, poběží mnohem rychleji než krysa, která se v bludišti vyzná stejně dobře, ale nedávno jedla.