Eutanazie: jsme na ni připraveni?

Eutanazie: jsme na ni připraveni?
Legalizace eutanazie je v posledních letech jednou ze závažných otázek lékařského oboru i veřejné diskuze. Máme vůbec právo provést takové rozhodnutí? Má lékařská věda v dnešní době znalosti a dostatečné technické vybavení, aby mohla říct, kdy může a kdy už nemůže pomoci? Je to otázka "pouze" etiky?

Podle mého by měla být eutanazie povolena. V mnoha případech jsou nevyléčitelně nemocní lidé připoutaní na lůžko a připadají si "zbyteční", většinou mají bolesti, berou mnoho léků a kdesi v hloubi duše se modlí, aby se zítra ráno již neprobudili. Nebo jsou lidé napojení na přístroje mající před sebou pouze vidinu nekonečně dlouho trvajícího ticha čtyř bílých stěn. Snažíme se jim pomoci, chceme jim ulehčit, chceme s nimi být co nejdéle. Chtějí však oni zbytek svého života žít v bolesti? Nemyslím si to.

Když dospějeme k názoru povolit eutanazii, zásadní otázka zní: KDO by měl rozhodnout, jestli bude tento zákrok proveden nebo ne? Lékař, který složil Hippokratovu přísahu? Člověk trpící bolestí, u konce svých sil fyzických i duševních? Příbuzní, pro které je velkou fyzickou i psychickou zátěží vidět každý den bezvládné tělo a duši, která by se dobrovolně vzdala místa na tomto světě?
Až dokážeme zodpovědět všechny otázky, budeme snad připraveni říct legalizaci eutanazie ano, nebo ne.