Láska vdaných žen je nejcennější na světě, manželé o tom ovšem nevědí
„Láska vdaných žen je nejcennější na světě, manželé o tom ovšem nevědí.“ Oscar Wilde
Proč si dnešní mladé páry nechtějí říct své ano? Dnes je totiž moderní mít nezávislou domácnost. Žijí spolu, budují si
zázemí a pořídí si třeba mazlíčka nebo rovnou dítě. Tak proč už se nevezmou? Když to takhle všechno sleduji s odstupem, všichni se
hrnou za kariérou, penězi a luxusem. Každý chce dobrou práci, která bude nechutně skvěle placená. Každý chce zažívat pracovní úspěchy
a být i úspěšný mezi lidmi. Ale pravda je taková, že se tenhle sen nesplní každému. Dnešní trend asi spočívá v tom, že všechno
musíte mít najednou. Přepychovou domácnost, podle současné módy, luxusní dovolenou někde v tropech, na kterou se dostanete jedině letadlem,
nebo lodí. Mít svatbu snů, kde ona bude vypadat jako princezna, čistá jako lilie a on jako Nomad, který čeká jen na ni.
Ohlídnu
se trochu zpět, jak tomu bylo kdysi. Z vyprávění mojí babičky jsem poznala, že vztahy byly o něčem jiném. S mým dědečkem se poznali
v Praze, kde se oba přestěhovali kvůli práci. Žili oba na ubytovně a neřešili úspory, módu a práci. Znali se sotva tři měsíce a už se
brali. Svatba nebyla nijak extra bohatá, domácnost měli vybavenou levnými věcmi a nebo nábytkem po rodičích. Na společnou dovolenou za
hranice jeli až, když měli děti. Dalo by se říct, že začali z ničeho. Budovali všechno spolu od začátku, nehnali se za kariérou a
penězi. Babička mi vyprávěla, jaké to bylo všechno těžké, ale taky to nedávali najevo. Chodili ven s přáteli, jezdili na výlety a měli
se rádi. Nemysleli na to, jak ten druhý bude vypadat za 5 let, kde budou žít a kolik budou mít peněz. Lidé v téhle době žili
přítomností. Babička s dědečkem byli spolu přes dvacet let a věřím, že by byli spolu dodnes, kdyby dědeček nezemřel.
Myslím si, že dnešní generace mladých lidí je rozmazlená. Všichni chtějí jen to nejlepší a všichni se chtějí mít jen dobře. Většina
mých kamarádů si dávají vysoké cíle, ale pokud možno bez sebemenších překážek. Co je to pak za vítězství bez boje.
Znám
i páry, kteří mají po svatbě, ale není to mezi nimi to pravé ořechové. Takové páry si berou půjčky, hypotéky a chtějí budovat
zázemí. Jejich finanční náročnost roste, a tak jsou v práci častěji a chtějí více vydělávat. Když člověk dlouhodobě tvrdě pracuje
a není za to dostatečně placený, roste v něm vztek, frustrace a stres. To si pak určitě dokážeme představit, jak to asi vypadá, když pár
tvoří tihle lidé. Místo krásného manželství, které si slíbili je jen jedna velká krize a nakonec končí rozvodem. To pak slyším kolovat
řeči, že když se vezmou, že je jeden pro druhého samozřejmost, že je jeden pro druhého majetek a že ztratíte svobodu. Já osobně si
myslím, že je to tím, že tihle dva neumí spolu zdolávat překážky a chtěli by všechno najednou a pokud možno lehce. Tak jak to bývá
v amerických filmech. Bohužel.
A tak si říkám, má tohle všechno cenu? Ztratila svatba své kouzlo a je staromódní?? Sama
říkám, že bych se vdávat nechtěla. Viděla jsem mnoho šťastných párů, kterým manželství sebralo lásku a náklonnost. Ale ve skrytu
duše doufám, že jednou budu krásná, opálená, hubená v bílých šatech stát v uličce před oltářem. Lidé se budou ohlížet jen na mě
a budou s úžasem říkat, jak jsem krásná. Půjdu uličkou s kyticí v ruce a u oltáře na mě bude čekat můj milý, který si mě odveze
kočárem taženým koňmi. Se kterým budu v dobrém i ve zlém. Tedy pokud to bude stát za to.
Podle mého názoru je dnešní doba
moc uspěchaná a všichni míří moc vysoko. Lidé si už nejsou tak blízcí jako kdysi. Snad tohle „soužití“ je jen trend dnešní doby a
snad brzy pomine a svatby budou zase samozřejmostí, tak, jak tomu bylo kdysi.
Zones.sk – Zóny pre každého študenta