Pan Malina a kocour Mňouk

Pan Malina a kocour Mňouk
Jednoho slunečného dne si pan Malina vesele vykračoval po ulici, když tu náhle frnk, nějaká černá šmouha se mu mihla těsně před nohama. Chvíli se zmateně rozhlížel. Už chtěl jít dál, ale najednou si všiml, že na něj zpoza plotu koukaly veliké zelené oči.
„Pardon“ ozvalo se tiše.
„Já jsem kocour Mňouk a nechtěl jsem vás vyděsit.“
Chvíli se na sebe koukali a pak kocour Mňouk zamňoukl a utekl. Tak pan Malina še a šel, až došel domů. Byla venku docela zima, a tak byl pan Malina rád, že je doma. A najednou crrr a znovu crrrr crrr. Pan Malina otevřel dveře a tam nikdo. Crrr. Tak pan Malina šel k telefonu a zvedl sluchátko a v tom sluchátku se ozývalo: „dobrý den, zde je kocour Mňouk, brzy budou Vánoce, tak se vás chci zeptat, co chcete k Vánocům. Bral bych to jako omluvu za to vylekání.“
A pan Malina řekl: „já bych bral nějaké zvířátko, třeba kocoura.“
A kocour jen do sluchátka mňoukl a řekl domluveno.
Uběhlo to jako voda a najednou pan Malina musel jít pro stromeček a pak musel jít pro ozdoby a už už byl stromeček ozdobený a pan Malina jen čekal a čekal. Najednou ťuk ťuk ťuk. Pan Malina otevřel dveře a tam před dveřmi byla malá krabička a na ní bylo napsáno: Pro pana Malinu.
Pan Malina vzal krabičku a otevřel jí a v ní je malé koťátko a spí.