Vliv vzoru na mladého člověka (Úvaha)

Vliv vzoru na mladého člověka (Úvaha)

Vzor, přirozená a zdravá součást vývinu, nástroj motivace, učení, ale i manipulace. Mladý člověk na sebe rád a ve velkém nechává promlouvat vzory. Každý jistě chce být člen své milé kapely, každý jistě prahne po Nobelově ceně a každý by chtěl být jednou tak chytrý, jako táta, nebo bohatý, jako strýc. Vzor nám dodává motivaci, že To jde.

Že se můžeme vzepřít nepřízni a vyhrát, že můžeme spájet pár plošných spojů a z garáže změnit svět v počítačovou síť. Vzor je mimořádně důležitý prvek ve vývinu i chování jedince. Například v knize Pán Much, kdy se děti ocitly samy na ostrově, autor velmi realisticky popisuje rozklad jejich vratkých hodnot, po smrti jediného dospělého člověka (vzoru chování pro děti) na ostrově.

Pro mne, jakožto mladého člověka je to hybný motor dopředu. Hraje tam roli žárlivost, ješitnost, sebestřednost i vrozená soutěživost. To vše mne dere dopředu mílovými kroky, když vidím, že splnění mého nastoleného snu je možné. V tomto shledávám vzor, jako snadnou, efektivní a přirozenou cestu dál. Ať už se jedná o vzor, který obdivujete, či skrytý vzor, který nemáte rádi a chcete jej předehnat a až během cesty, nebo až na jejím konci proznáte kvality svého soka. Nebýt vzoru, nedostal bych se ve svém životě daleko.

Bohužel zaslepenost lidí mnohdy neprozře, co se za vzorem skrývá. A tak jsme oběťmi reklam, masové manipulace a konzumu. Trh si velmi dobře uvědomil, že lidé potřebují tvář, za kterou půjdou. Potřebují svého Boha, svého Robinsona a svého Einsteina. Tak proč to neudělat z Ameriky, Beara Grillse a Stevea Jobse. Příběh mají podobný, lidi to nepoznají, ale my vyděláme.

Vzor tedy může být pomíjivý, umělý a mnohdy i nebezpečný, viz v nedávné historii většina totalitních ideologií, jež fanatizovala lid pomocí typických, symbolických vzorů spravnosti, která hrála dané ideologii do karet. Zvláště mladí lidé se těchto vzorů nejsnáze chytají. Sice opovrhují těmi starými, ale do nových se zase chytí nejsnáze. Prozření přes umělý vzor je pak otázkou času i kvality kamufláže.

Měřítkem pro správný vzor je u mladého člověka v dnešní době hlavně elegance a nekonformní přístup. Je to zřejmě tím, že jsme potomci generace vyznavačů mužnosti, hrdinství a chytrosti (ale vlastně kdo ne, tyto hodnoty asi přicházejí s věkem). Pravdou však je, že dnes stačí míň. Jeden dva excesy, jasný vyhraněný postoj k životu, příležitost a celebrita, tedy potenciální, konzumem využitelný vzor pro lid je na světě.

To je trochu málo, na tak významný hybatel s mládím, jako je vzor. V kvalitním umění, literatuře a filmu má obvykle hrdina a vzor pestřejší a hmatatelnější rozměr. Je propracovaný, nese zkušenost i názor. Proto je škoda, že se společnost od kvalitního umění přeorientovává spíše k masové, konzumní spotřebě, která v sobě neskýtá příliš cenného, s čím by se dalo bez neblahých následků sžít. Ale takový už je asi osud státem neřízeného vkusu.