Řezno (Regensburg)

Spoločenské vedy » Umenie

Autor: oliverius
Typ práce: Referát
Dátum: 16.05.2022
Jazyk: Čeština
Rozsah: 1 293 slov
Počet zobrazení: 5 483
Tlačení: 575
Uložení: 582

Řezno (Regensburg) 

Nedávno jsem se zúčastnil výletu do německého městečka Řezna.  Během této cesty jsem si obohatil své znalosti a zážitky o další  zajímavé prvky. Rozhodl jsem se, že se o své nové zkušenosti podělím  i se čtenáři našeho týdeníku. Nejdříve bych se rád zmínil o historii  Řezna, protože dost těžko se píše o jednotlivých památkách, když čtenář  dobře nezná dějiny města.

Již kolem roku 500 před naším letopočtem vzniklo při ústí Regenu  do Dunaje keltské oppidum Radasbona. Výhodná poloha dala v první  polovině 1. století Římanům dostatečný důvod, aby zde vybudovali pevný  vojenský tábor. Ten za válek proti germánským Markomanům nevydržel  a byl zničen, do roku 179 ho však dal obnovit císař Marcus Aurelius  - dal mu název Castra Regina. Nedaleko tábora zanedlouho vznikla osada  řemeslníků a obchodníků. Kolem roku 535 se zde usadil kmen Bajuwarů (ti  nazývali Řezno Reganespurc).

Roku 739 tu bylo založeno biskupství  a v roce 845 se zde nechalo pokřtít čtrnáct českých velmožů. Od té doby  do roku 973, kdy bylo biskupství zřízeno v Praze, stálo v pozadí mnoha  českých, hlavně náboženských, zvratů právě Řezno. V polovině 13.  století získalo město statut svobodného říšského města, do konce 15.  století patřilo k největším a nejbohatším městům v Německu. Ekonomiku  a hospodářství pomáhal budovat rozvinutý dálkový obchod, do řezenských  klášterů se sjížděli vzdělanci z celé Evropy.

Od konce 8. do poloviny 17. století v Řezně mnohokrát zasedal  říšský sněm. Ten v roce 870 odsoudil velkomoravského knížete  Rastislava, zhruba o století později uvěznil moravského arcibiskupa či  v roce 873 pomohl uzavřít příměří mezi Moravany a východofranckým  králem Ludvíkem Němcem. V roce 1158 zde byl udělen českému knížeti  Vladislavu II. královský titul (jen pro jeho osobu). V roce 1322 tu  císař Ludvík Bavor připojil k českým zemím Chebsko jako odměnu za  vojenskou pomoc Jana Lucemburského. Roku 1420 sněm rozhodl o upálení  příznivce Jana Husa Ulricha Grunledra, o čtrnáct let později zde  jednalo husitské poselstvo se zástupci basilejského konzilu  o kompaktátech. Když sněm v roce 1803 uposlechl příkaz francouzského  císaře Napoleona I. a schválil nové uspořádání říše, znamenalo to také  konec samostatnosti Řezna - bylo připojeno k bavorskému vévodství.
 
Obyvatelé Řezna byli několikrát zasaženi morem, trpěli také za  třicetileté války při okupaci Švédů. Město pamatuje i několik bitev  Napoleona Bonaparta. Snad jako v každém jiném městě se zde v 19. a 20.  století začal rozšiřovat průmysl. Při obou světových válkách neutrpělo  Řezno žádné větší škody.

Řezno, které má asi 118 600 obyvatel, je správním střediskem vládního kraje Horní Falz
. Leží v místech, kde se do Dunaje vlévají  jeho levostranné přítoky Regen a Nába. Najdeme zde univerzitu (založena  v roce 1967) a další vysoké školy. Ve městě je na 1400 památkově  chráněných objektů z nejrůznějších období. Téměř ojedinělé ve střední  Evropě jsou zdejší věžové měšťanské domy z 13. a 14. století, postavené  podle italského vzoru. Dochovalo se jich z původních šedesáti asi  dvacet. Na výlet do Řezna jsme vyrazili časně ráno. Cesta tam nám trvala  asi čtyři hodiny. Po umístění autobusu na parkoviště jsme se vydali na  prohlídku města. Prošli jsme nákupním centrem, přešli moderní most  a začali si vychutnávat krásy malebných řezenských uliček. Mezi našimi  prvními zastávkami byla Stará radnice (Altes Rathaus). Tato mohutná  budova pochází ze čtrnáctého století a byla postavena ve stylu gotiky. 

Zaujal mě na ní především překrásný arkýř, který nechal postavit král  Ludvík I. O velkém významu této budovy svědčí i to, že zde v letech  1663 až 1806 zasedal parlament. Moji zvědavost podnítili tři železné  tyče, které byli zavěšeny na zdi poblíž dveří. Až po chvíli jsem se  dozvěděl, že představují délku lokte, stopy a sáhu. Interiér radnice  jsme si však neprohlédli. V Řezně můžeme vidět i tzv. Novou radnici  (Neue Rathaus) a také třetí městskou radnici. O jejich historické  hodnotě však pochybuji. Pouze o několik ulic dál se nalézá nejslavnější  památka Řezna - Chrám svatého Petra. Již zdálky jsem si proti němu  připadal nicotný a čím blíže jsem byl, tím více tento pocit sílil.  Uvědomil jsem si tu ohromnou práci lidských rukou, která je navždy  zakleta v tvrdém kameni, který je svědkem tisíců osudů lidí i věcí  - jeho tajemství se však nikdy nedozvíme. Stavba dómu byla započata již  v roce 1260, prozatímně ukončena v roce 1520. Až v letech 1859 až 1872  byly vybudovány kamenné helmice věží a štíty příčné lodi. Interiér byl  restaurován v letech 1985 - 1988. Na severní straně chrámu se nachází  Oslí věž, která byla vystavěna ve 13. - 16. století. Na ní můžeme  pozorovat prvky opravdu čisté gotiky. Stavitelé chrámu si vzali za vzor díla francouzských mistrů. Asi každý návštěvník by si všiml, že zdi  nejsou zdaleka tak černé od smogu jako například u našeho chrámu sv.  Víta. Celková délka stavby je asi osmdesát metrů. Jako materiál ke  stavbě byl použit pískovec (30 procent) a vápenec (70 procent).

Když jsem vešel dovnitř, můj pocit se částečně změnil. Stále  jsem si připadal malinký, ale došel jsem k názoru, že chrám je docela  útulný. Měl jsem pocit, že jestli nějaký Bůh existuje, jsem mu zde  rozhodně blíž. Zjistil jsem také, že mě jakási síla nutí se dívat  nahorů. Tyto pocity umocňovala také dosti silná ozvěna. Po svých  nevelkých zkušenostech z jiných chrámů tvrdím, že němečtí stavitelé  vsadili na to, že člověka nejvíce upoutá a fascinuje spojení  jednoduchosti a velikosti. Myslím, že měli zčásti pravdu. Nejvíce mě  z interiéru chrámu zaujala barevná okna. Většina z nich vznikala  v letech 1220 - 1230 a 1320 - 1370. Ze soch přitahuje zejména  "usmívající se anděl", což je snad jediná známá gotická socha  s náboženským tématem, která má na tváři úsměv. Při obchůzce upoutá pět  gotických ciboriových oltářů, které jsou také evropskou raritou. Před  hlavním chórem se třpytí nádherný barokní stříbrný oltář, který byl  vytvořen mezi lety 1695 a 1785. Při schodišti k chóru stojí biskupský  trůn, nápadná je také kamenná kazatelna v hlavní lodi. Pilíře v dómu  mají sloupkovitý tvar. Další zvláštností je chrámová studna, kterou,  myslím, nikde jinde vidět nemůžete. Po prohlídce všech zajímavostí jsme  sestoupili do krypty. V ní jsou pohřbeni zdejší biskupové, mezi nimi  i biskup Wolfgang, který se výrazně zapsal do českých dějin, když  založil v Praze biskupství (10. století). Kdesi v interiéru je prý  umístěna i soukromá dílna, která se stará o restauraci vnitřku  i vnějšku.

Po prohlídce chrámu jsme si šli prohlédnout starobylou bránu  Porta Pretoria. Ta slouží jako vzpomínka na Římamy, kteří ji zde  postavili asi v druhém století. Po shlédnutí této památky jsme se  vydali na Kamenný most, který je nejstarším dochovaným mostem z kamene  ve střední Evropě. Jeho stavba byla dokončena v roce 1146. Lze na něm  napočítat šestnáct oblouků, jeho celková délka je 310 metrů. Vedle  mostu stojí solná sýpka, která fungovala již před staletími. Naše další  návštěva vedla do kláštera sv. Jimrama, který v sobě ukrývá dva  kostely. V jednom z nich mě zaujali především černobílé fresky  s náboženskými výjevy. Kulturychtivý turista má možnost shlédnout tzv.  Altekapli, která je zasvěcena Panně Marii. Je postavena v rokoku. Na naší procházce městem jsme spatřili také velmi zajímavou fresku,  umístěnou na zdi jednoho z domů. Jmenuje se David a Goliáš a pochází ze  16. století. Ve městě jsou desítky různých muzeí, která ovšem nejsou  pro českého návštěvníka příliš levná.

Po prohlídce města jsme vyrazili nakupovat do německých obchodů.  Zjistili jsme ale smutnou věc: výběr a kvalita je jistě velká, ceny  jsou však ještě mnohem větší. Výlet do Řezna doporučuji z mnoha důvodů. Jedním z nich je ten,  že Řezno je opravdu úzce spjato s českou historií. Myslím si také, že  jednotlivé památky opravdu stojí za poměrně namáhavou cestu. A tím  nejhlavnějším důvodem je podle mě město jako celek. Po procházce Řeznem  určitě zjistíte, že jiné město, o kterém by se dalo říci, že je téměř  totožné s německým Regensburgem, na světě neexistuje. A nakonec nějaký  záporný zážitek: je opravdu problém zde rychle najít veřejné toalety.

Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Kľúčové slová

Vyhľadaj ďalšie študentské práce pre tieto populárne kľúčové slová:

#druhy parkovisk


Odporúčame

Spoločenské vedy » Umenie

:: KATEGÓRIE – Referáty, ťaháky, maturita:

Vygenerované za 0.016 s.
Zavrieť reklamu