Řezno (Regensburg)
Typ práce: Referát
Jazyk:
Počet zobrazení: 5 483
Uložení: 582
Řezno (Regensburg)
Nedávno jsem se zúčastnil výletu do německého městečka Řezna. Během této cesty jsem si obohatil své znalosti a zážitky o další zajímavé prvky. Rozhodl jsem se, že se o své nové zkušenosti podělím i se čtenáři našeho týdeníku. Nejdříve bych se rád zmínil o historii Řezna, protože dost těžko se píše o jednotlivých památkách, když čtenář dobře nezná dějiny města.
Již kolem roku 500 před naším letopočtem vzniklo při ústí Regenu do Dunaje keltské oppidum Radasbona. Výhodná poloha dala v první polovině 1. století Římanům dostatečný důvod, aby zde vybudovali pevný vojenský tábor. Ten za válek proti germánským Markomanům nevydržel a byl zničen, do roku 179 ho však dal obnovit císař Marcus Aurelius - dal mu název Castra Regina. Nedaleko tábora zanedlouho vznikla osada řemeslníků a obchodníků. Kolem roku 535 se zde usadil kmen Bajuwarů (ti nazývali Řezno Reganespurc).
Roku 739 tu bylo založeno biskupství a v roce 845 se zde nechalo pokřtít čtrnáct českých velmožů. Od té doby do roku 973, kdy bylo biskupství zřízeno v Praze, stálo v pozadí mnoha českých, hlavně náboženských, zvratů právě Řezno. V polovině 13. století získalo město statut svobodného říšského města, do konce 15. století patřilo k největším a nejbohatším městům v Německu. Ekonomiku a hospodářství pomáhal budovat rozvinutý dálkový obchod, do řezenských klášterů se sjížděli vzdělanci z celé Evropy.
Obyvatelé Řezna byli několikrát zasaženi morem, trpěli také za třicetileté války při okupaci Švédů. Město pamatuje i několik bitev Napoleona Bonaparta. Snad jako v každém jiném městě se zde v 19. a 20. století začal rozšiřovat průmysl. Při obou světových válkách neutrpělo Řezno žádné větší škody.
Řezno, které má asi 118 600 obyvatel, je správním střediskem vládního kraje Horní Falz. Leží v místech, kde se do Dunaje vlévají jeho levostranné přítoky Regen a Nába. Najdeme zde univerzitu (založena v roce 1967) a další vysoké školy. Ve městě je na 1400 památkově chráněných objektů z nejrůznějších období. Téměř ojedinělé ve střední Evropě jsou zdejší věžové měšťanské domy z 13. a 14. století, postavené podle italského vzoru. Dochovalo se jich z původních šedesáti asi dvacet. Na výlet do Řezna jsme vyrazili časně ráno. Cesta tam nám trvala asi čtyři hodiny. Po umístění autobusu na parkoviště jsme se vydali na prohlídku města. Prošli jsme nákupním centrem, přešli moderní most a začali si vychutnávat krásy malebných řezenských uliček. Mezi našimi prvními zastávkami byla Stará radnice (Altes Rathaus). Tato mohutná budova pochází ze čtrnáctého století a byla postavena ve stylu gotiky.
Zaujal mě na ní především překrásný arkýř, který nechal postavit král Ludvík I. O velkém významu této budovy svědčí i to, že zde v letech 1663 až 1806 zasedal parlament. Moji zvědavost podnítili tři železné tyče, které byli zavěšeny na zdi poblíž dveří. Až po chvíli jsem se dozvěděl, že představují délku lokte, stopy a sáhu. Interiér radnice jsme si však neprohlédli. V Řezně můžeme vidět i tzv. Novou radnici (Neue Rathaus) a také třetí městskou radnici. O jejich historické hodnotě však pochybuji. Pouze o několik ulic dál se nalézá nejslavnější památka Řezna - Chrám svatého Petra. Již zdálky jsem si proti němu připadal nicotný a čím blíže jsem byl, tím více tento pocit sílil. Uvědomil jsem si tu ohromnou práci lidských rukou, která je navždy zakleta v tvrdém kameni, který je svědkem tisíců osudů lidí i věcí - jeho tajemství se však nikdy nedozvíme. Stavba dómu byla započata již v roce 1260, prozatímně ukončena v roce 1520. Až v letech 1859 až 1872 byly vybudovány kamenné helmice věží a štíty příčné lodi. Interiér byl restaurován v letech 1985 - 1988. Na severní straně chrámu se nachází Oslí věž, která byla vystavěna ve 13. - 16. století. Na ní můžeme pozorovat prvky opravdu čisté gotiky. Stavitelé chrámu si vzali za vzor díla francouzských mistrů. Asi každý návštěvník by si všiml, že zdi nejsou zdaleka tak černé od smogu jako například u našeho chrámu sv. Víta. Celková délka stavby je asi osmdesát metrů. Jako materiál ke stavbě byl použit pískovec (30 procent) a vápenec (70 procent).
Když jsem vešel dovnitř, můj pocit se částečně změnil. Stále jsem si připadal malinký, ale došel jsem k názoru, že chrám je docela útulný. Měl jsem pocit, že jestli nějaký Bůh existuje, jsem mu zde rozhodně blíž. Zjistil jsem také, že mě jakási síla nutí se dívat nahorů. Tyto pocity umocňovala také dosti silná ozvěna. Po svých nevelkých zkušenostech z jiných chrámů tvrdím, že němečtí stavitelé vsadili na to, že člověka nejvíce upoutá a fascinuje spojení jednoduchosti a velikosti. Myslím, že měli zčásti pravdu. Nejvíce mě z interiéru chrámu zaujala barevná okna. Většina z nich vznikala v letech 1220 - 1230 a 1320 - 1370. Ze soch přitahuje zejména "usmívající se anděl", což je snad jediná známá gotická socha s náboženským tématem, která má na tváři úsměv. Při obchůzce upoutá pět gotických ciboriových oltářů, které jsou také evropskou raritou. Před hlavním chórem se třpytí nádherný barokní stříbrný oltář, který byl vytvořen mezi lety 1695 a 1785. Při schodišti k chóru stojí biskupský trůn, nápadná je také kamenná kazatelna v hlavní lodi. Pilíře v dómu mají sloupkovitý tvar. Další zvláštností je chrámová studna, kterou, myslím, nikde jinde vidět nemůžete. Po prohlídce všech zajímavostí jsme sestoupili do krypty. V ní jsou pohřbeni zdejší biskupové, mezi nimi i biskup Wolfgang, který se výrazně zapsal do českých dějin, když založil v Praze biskupství (10. století). Kdesi v interiéru je prý umístěna i soukromá dílna, která se stará o restauraci vnitřku i vnějšku.
Po prohlídce chrámu jsme si šli prohlédnout starobylou bránu Porta Pretoria. Ta slouží jako vzpomínka na Římamy, kteří ji zde postavili asi v druhém století. Po shlédnutí této památky jsme se vydali na Kamenný most, který je nejstarším dochovaným mostem z kamene ve střední Evropě. Jeho stavba byla dokončena v roce 1146. Lze na něm napočítat šestnáct oblouků, jeho celková délka je 310 metrů. Vedle mostu stojí solná sýpka, která fungovala již před staletími. Naše další návštěva vedla do kláštera sv. Jimrama, který v sobě ukrývá dva kostely. V jednom z nich mě zaujali především černobílé fresky s náboženskými výjevy. Kulturychtivý turista má možnost shlédnout tzv. Altekapli, která je zasvěcena Panně Marii. Je postavena v rokoku. Na naší procházce městem jsme spatřili také velmi zajímavou fresku, umístěnou na zdi jednoho z domů. Jmenuje se David a Goliáš a pochází ze 16. století. Ve městě jsou desítky různých muzeí, která ovšem nejsou pro českého návštěvníka příliš levná.
Po prohlídce města jsme vyrazili nakupovat do německých obchodů. Zjistili jsme ale smutnou věc: výběr a kvalita je jistě velká, ceny jsou však ještě mnohem větší. Výlet do Řezna doporučuji z mnoha důvodů. Jedním z nich je ten, že Řezno je opravdu úzce spjato s českou historií. Myslím si také, že jednotlivé památky opravdu stojí za poměrně namáhavou cestu. A tím nejhlavnějším důvodem je podle mě město jako celek. Po procházce Řeznem určitě zjistíte, že jiné město, o kterém by se dalo říci, že je téměř totožné s německým Regensburgem, na světě neexistuje. A nakonec nějaký záporný zážitek: je opravdu problém zde rychle najít veřejné toalety.