Kostel svatého Mikuláše

Spoločenské vedy » Umenie

Autor: oliverius
Typ práce: Referát
Dátum: 29.08.2009
Jazyk: Čeština
Rozsah: 1 084 slov
Počet zobrazení: 3 657
Tlačení: 410
Uložení: 460
Kostel svatého Mikuláše na Malé Straně dominuje nejen  Malostranskému náměstí, které rozděluje na dolní a horní část, ale i  celé české barokní architektuře. Bývalá jezuitská raně barokní kolej  byla stavěna od roku 1673 podle plánů italského architekta Domenica  Orsiho na místě několika domů a kostela svatého Václava. Orsi však  stihl za svého života vytvořit "pouze" základy průčelí kostela a  profesní dům, jenž byl dokončen v roce 1690. Roku 1702 se výstavby ujal  světoznámý architekt Kryštof Dienzenhofer. Do Prahy přišel z Bavorska  se svými bratry, jen on se však v Čechách usadil natrvalo.  V Dienzenhoferově architektuře se promítá jeho zalíbení v křivkách  a elipsách, které v půdorysu staveb vystřídali pravoúhlou konstrukci.  Kryštof za svého života stihl vystavět část lodi a západní průčelí. Loď  byla na konci provizorně ukončena zdí s freskovitým ilusivním oltářem  v roce 1711. Zanedlouho poté došly peníze. Na dílo svého otce až v roce  1737 navázal Kilián Ignác Dienzenhofer. Podle otcových plánů dostavil  loď, sám navrhl presbytarium s kupolí a zvonicí. Zvonice byla dostavěna  v roce 1755 Dienzenhoferovým zetěm Anselmem Luragem. Dalších deset let  se v kostele prováděla náročná výzdoba interiéru, kterou již ovlivnil  proud pozdního baroka a rokoka.

Klenba lodi je překryta obrovskou monumentální freskou  představující apoteosu sv. Mikuláše, jejímž autorem je vídeňský malíř  Jan Lukáš Kracker. Zřejmě se nechal inspirovat Fiepolovou malbou ve  Wurzburgu. Jako centrální postava je ve středu fresky zachycen svatý  Milukáš na oblaku nadnášeným třemi anděli. I přes nadměrnou velikost  díla jsou některé detaily na malbě zezdola špatně viditelné. Výjevy po  stranách připomínají skutky ze života svatého Mikuláše. Hranice mezi  malbou a architekturou nejsou dobře znatelné díky iluzivním  architektonickým prvkům. Rok vzniku fresky, 1760, lze vyčíst z desky na  oblouku oddělujícím loď od presbytaria. Jako obkladový materiál pilířů  a říms byl použit růžovozelený umělý mramor charakteristický pro  vrcholné baroko. Kazatelna, která je také z umělého mramoru, je sice  umístěna na levé straně kostela (díváme - li se od vchodu) a porušuje  tím souměrnost stavby, ale vzhledem k její schopnosti uchvacovat  návštěvníky to není na škodu. Řečniště i stříška jsou zdobeny  plastikami Petra a Richarda Prachnerů. Nejnápadnější ozdobou řečniště  jsou tři křesťanské ctnosti: Víra, Naděje a Láska. Jejich uměleckou  hodnotu podtrhují drobné plastiky představující některé výjevy ze  života Krista. Autorem soch v nadživotní velikosti, které jsou umístěny  na pilířích, je František I. Platzer. Vyjadřují boj proti pohanům,  zároveň však slouží jako ukázka boje jezuitů proti protestantům. První  zprava stojí perský král Kýros, v ruce drží prázdné okovy, které  symbolizují, že osvobodil Židy z babylonského zajetí. Vlevo od něj je  zachycena podoba Konstantina Velikého, prvního křesťanského císaře,  u jehož nohou se svíjí poražený pohanský král Maxentius. Naproti  Konstantinovi stojí další křesťanský císař, Theodosius II., který  nechal podle pověsti zavřít věštírnu v Delfách. Posledním ze čtveřice  je neznámý mučedník. Koule přivázaná k jeho noze pravděpodobně  vyjadřuje jezuitovo zajetí. Při vstupu do presbyteria nás upoutá ohromná výška kupole.  Sedmdesát metrů nad námi se otevírá okno do nebes v podobě fresky  jezuitského malíře F. X. Palka, která představuje oslavu Nejsvětější  Trojice. Mezi okny umístěnými u vrcholu presbyteria je rozmístěno  Osmero blahoslavenství.

Na římsách ukončujících sloupy spatříme čtyři  tzv. kardinální ctnosti s jejich charakteristickými atributy:  Statečnost, Obezřetelnost, Spravedlnost a Umírněnost. O něco níže, také  v blízkosti sloupů, jsou zachyceni čtyři východní učitelé církve.  I tyto sochy jsou zhotoveny ze dřeva, zkrášleny štafírováním. Největší  část hlavního oltáře tvoří sloupová architektura, i když návštěvník si  povšimne spíše bohatého zlacení. Nalevo od oltáře stojí zakladatel  jezuitského řádu, sv. Ignác z Loyoly, napravo od něj pak jeho žák,  misionář František Xaverský (sochy). Oběma pak ve středu nad oltářem  dominuje měděná socha sv. Mikuláše, která je pokryta dvanácti kilogramy  ryzího zlata. Celkový dojem je umocněn soustavou zrcadel vložených za  sochu sv. Mikuláše tak, že proud světla v různou denní dobu vytváří  zajímavé světelné efekty. Levý postranní oltář v presbyteriu je zasvěcen Panně Marii.  V malé prosklenné skříňce ve svatostánku je umístěna vzácná kopie sošky  Panny Marie Foyenské, kterou jezuité získali v roce 1629. Obraz  Navštívení Panny Marie, který oltáři vévodí, vytvořil již zmiňovaný J.  L. Kracker. V dolní části oltáře jsou umístěny sochy rodičů Panny  Marie, sv. Jáchyma a sv. Anny, o kus výše na nás shlížejí sochy českých  patronů, sv. Zikmunda a sv. Ludmily. Když se otočíme a podíváme směrem k východu z kostela, spatříme  zvláštní barokní kruchtu, jíž už několik set let trůní velké barokní  varhany, které mají asi 2500 píšťal a 45 rejstříků. Při své návštěvě  Prahy na ně hrál i W. A. Mozart a tři dny po jeho smrti zde bylo za něj  slouženo requiem. Další z mnoha zajímavostí tohoto kostela je kaple sv.  Barbory, která nenápadně stojí po levé straně vchodu (vcházíme - li  dovnitř). Pod klenbou kaple se táhne zdobený ochoz. Freska zachycená na  klenbě nám přibližuje sv. Barboru jako patronku šťastné smrti. Kolem ní  se odehrávají scény z Posledního soudu. Kaple je také přezdívána  "dušičkovou", protože při ní bylo založeno tzv. pohřební bratrstvo. Na  hlavním oltáři kaple sv. Barbory nalezneme velmi vzácný obraz od Karla  Škréty, který namaloval v padesátých letech sedmnáctého století ještě  pro původní kostel.

 Na výzdobě kostela se podílelo i mnoho dalších umělců, počínaje  mramorářem Janem Hennevoglem či sochařem Janem B. Kohlem a freskaři  Josefem Kramolínem a Josefem Redelmayerem konče. Z exteriéru mne zaujala pouze zelená kopule, která může mít vliv  i na lidi na druhém konci Prahy. Ostatní vnější části mi přišli trochu  nevýrazné. Interiér na mne zapůsobil zcela jinak. Dokonale pestré  zdobení a přesně elipsoidní tvary ve mě zanechaly pocit lidské  ubohosti. Všude je té barokní krásy tolik, že ji lidské oko ani není  schopno plně vstřebat. Vysoko umístěné fresky nutí člověka se neustále  dívat nahoru - směrem k Bohu. Obzvláště se mi líbily štafírované sochy  v nadživotní velikosti. Ostrý kontrast, vyvolaný smíšením obyčejně  bílého povrchu sochy s bohatým zlacením, dodává celému kostelu  zhuštěnou důstojnost. Architektura, fresky, sochy, zlacení a obrazy  dávají vzniknout až přebohaté harmonii lidského a božího ducha. Čtyři  architekti a tisíce párů spocených špinavých rukou vytvořili pro další  generace asi nejvýznamnější barokní kostel u nás.
 
Lichtenštejnský palác
Lichtenštejnský palác vznikl jako knížecí rezidence v první  polovině sedmnáctého století spojením několika domů, které postupně  prošli renesančními i barokními přestavbami. Leží nad svatomikulášským  kostelem a uzavírá horní konec Malostranského náměstí. V roce 1791  dostal palác u příležitosti korunovace Leopolda II. svou klasicistní  podobu, během let docházelo ke změnám majitelů i funkce paláce (1742  - poštovní úřad, 1851 státní vojenská správa). V letech 1990 až 1993  proběhla rekonstrukce pro účely hudební fakulty AMU podle plánů  architekta Pavla Kupky. Nyní se paláce hojně využívá k uspořádávání  koncertů především vážné hudby.

Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Kľúčové slová

Vyhľadaj ďalšie študentské práce pre tieto populárne kľúčové slová:

#zaujimavosti o mozartovi


Odporúčame

Spoločenské vedy » Umenie

:: KATEGÓRIE – Referáty, ťaháky, maturita:

Vygenerované za 0.020 s.
Zavrieť reklamu