Mikuláši, přijď dnes k nám,
písničku ti
zazpívám.
Přines, prosím, trochu dobrot,
můžeš je dát třeba do bot.
Dáváš dárky pro radost,
pro každého máš jich
dost
Zatímco padá sníh a tichounce se práší,
v policích cukráren spí bílí
Mikuláši.
To už se těšíme. To už je tady zase
tajemný podvečer pátého prosince.
Ornáty z papíru šustí už v tomto
čase
a děti čekají při černé hodince,
zatímco padá sníh a tichounce se práší,
jako by splýval vous velkému Mikuláši.
Ležela za oknem,
ležela punčoška.
Povídal Pepíček,
že už se nedočká!
Zazvonil
zvoneček,
Pepík hned utíká.
Našel tam dáreček:
z perníku čertíka.
Kdopak to naložil?
Vždyť ho znáš!
No přece
Mikuláš!
Už je zima, už je čas –
Mikuláši, mají sraz.
Jedem půjde rovnou k
nám.
Bude bručet –
však to znám.
Číhni se mu na boty:
„Ahoj táto,
jsi to ty?“